Stylistika (4)



2
Funkční styl administrativní
Sféra institucionální komunikace. Styl administrativní byl dlouho pokládán za součást praktického
odborného stylu. Zahrnuje administrativně-právní a hospodářsko-administrativní projevy. Právní styl
může být klasifikován i samostatně.
Komunikativní cíle: direktivní (stanovení pravidel), správní (řízení chodu společnosti či
instituce), informační.
Komunikativní role: přesně vymezené, institucionalizované (občan vs. úředník / úřad / soud /
organizace s pevnými pravidly, v užším pojetí státní administrativa).
Základní kód: psaný spisovný jazyk (někdy s chybami), časté zkratky. Čeština, vliv angličtiny (v
poslední době zejména vliv dokumentů EU). Kalky z angl.: lidské zdroje, sebemotivace, udržitelný
rozvoj; syntax: apozice pod vlivem angl. (byznys plán, HR marketing).

3
Funkční styl administrativní
Silně standardizovaný, ustálený
Norma: a) obsahová – věcná správnost, jednoznačnost, úplnost
b) formální – standardizace dokumentů (i normou ČSN)
c) jazyková – spisovný jazyk neutrální, neosobní
d) komunikační – produkce: potlačení kreativity a osoby autora
– recepce: očekávané potlačení synonymie
e) zdvořilostní – odstup (negativní zdvořilost), zdvořilostní      maximy (skromnost,
ohleduplnost…)

4
Charakteristika administrativního stylu
Konativní funkce, kontakt převážně nepřímý (psaná forma), ale i přímý (porada, návštěva občana na
úřadě…). Většinou psaná jednosměrná komunikace, v mluvené podobě úřední formálnost.
Připravenost až šablonovitost
Významová přesnost, věcnost. Raději opakování stejných termínů nežli užívání synonym (podobně jako
u odborného stylu).
Autoritativnost, závaznost, neosobnost; asymetrie (pravo)moci i znalostní kompetence úředníka vůči
občanovi.
Intertextovost: časté odkazy na jiné dokumenty, normy, zákony; používání citací, příloh atd.

5
Výrazové prostředky v institucionální komunikaci
Formální hledisko: oficiální hlavičkový papír, strukturovanost textu podle jeho typu (úřední dopis,
formulář atd.)
Morfologické hledisko: tvarosloví – spisovnost; slovotvorba – deverbální příd. jména: vyhotovený,
zajišťující, uvedený; názvy dějů končící na -ost: působnost, ná-vratnost; činitelská jména na -tel:
zmocnitel, stěžovatel…; produktivní prefixoidy euro-, eko-: europarlament, europoslanec,
eurokomisař, ekodotace, ekopří-spěvek…
Syntaktické hledisko: kondenzace vyjádření (pomocí nominalizace: podniknutí opatření na zavedení…);
jednoduché zhuštěné věty; multiverbizace (provést průzkum, vyjádřit poděkování…); časté pasivní
nebo jinak neosobní formulace (bylo rozhodnuto, že…; vyzývá se, aby…); ustálené textové modely,
stereotypnost (podobně jako u odborného stylu).

6
Výrazové prostředky v institucionální komunikaci
Lexikální hledisko: omezená a standardizovaná slovní zásoba, vyšší frekvence podst. jmen (díky
deverbálním substantivům typu způsobilost, návratnost apod.) a s ní spojená nižší frekvence sloves;
knižní slova (např. poté, tudíž) a cizí výrazy (funkcionalita, implementace, kriteriální…);
eufemismy (často kalky z jiných jazyků: sociální znevýhodnění = chudoba; uvolňování zdrojů =
propouštění; přirážka k jízdnému = pokuta); typicky administrativní výrazivo (osoba, listina, úkon,
položka, doklad, zakázka, agenda, provádět, stanovit, zabezpečit, zaslat, uhradit, vyhotovit,
následně); ustálená sousloví (v souladu s…, na základě…, nad rámec…).

7
Žánry (útvary) institucionální komunikace
Velká žánrová rozmanitost (zápis, žádost, životopis, oběžník, úřední dopis, objednávka, výzva,
hlášení, výkaz…)
1)Textové (souvislé) – úřední dopis, hlášení apod.
2)
2)Heslovité – formulář (přihláška, žádost…), seznam, dotaz-    ník, vysvědčení apod.