n ii transkripční pravidla Přepisování historických textů, psaných většinou odlišným písmem a ve starších dobách i poněkud odlišnou grafikou, se provádí - aí již pro účely ediční nebo v rámci sběru pramenného materiálu - v podstatě dvěma způsoby: transliterací a transkripcí. Transliterace je písmenkový přepis, při němž se přesně podle předlohy zachovává grafika, to je způsob písmenného zaznamenávání hlásek. Stará písmena a značky se vyjadřují písmeny a značkami dnešními, jinak se na předloze nic nemění. Při důsledné transliteraci se vyznačují i různé tvary týchž písmen (např. krátké a dlouhé -3-, dvojí -r- spod.), někdy se ani nerozvádějí zkratky a reprodukují se přesně značky pro krácení. Transliterace, označované někdy také jako paleografický přepis ^ nebo paleografická transkripce, se užívá většinou při přepisu nejstarších písemných památek vzniklých před rokem 1400. Kladšl písemnosti se v edicích transliterují pouze výjimečně, například v edicích určených též pro filologické zkoumání nebo při přepisu textů v paleografických obrazových příručkách. Transliterace nevyžaduje zvláštních pravidel. Při transkripci, označované také jako diplomatický přepis nebo diplomatické transkripce, se historický text upravuje tak, aby byl dobře čitelný a srozumitelný v současnosti, aby však při tom nebylo z textu odstraněno nic, co by mohlo být užitečné pro jeho vědecké využití. Na přepisovaném textu nesmí být změněno nic kromě grafiky a pravopisu. Transkripce je běžná při vydávání historických textů vzniklých po roce 14-00 a provádí se podle určitých 2 ) pravidel. Všeobecná pravidla jsou v podstatě společná pro všechny texty bez ohledu na jazyk, jakým jsou psány, odlišnosti dané zvláštnostmi jazyka se řeší ve speciálních oddílech. Všeobecná pravidla 1) Hlavní obecnou zásadou při přepisu historického textu je splnění požadavku, aby text byl reprodukován přesně tak', aby zůstal zachován zvuk a tvar slov i všechny postižitelné stránky jazyka vydávané památky při použití moderního způsobu psaní a pravopisu. 2) Interpunkci nutno volit podle smyslu a současných pravidel. Čárky, tečky, vykřičníky, otazníky a pomlčky předlohy se v edici ponechávají pouze tam, kde mají místo i podle současných pravidel. Pokud editor ponechá ze závažných důvodů tyto značky i na jiných místech, musí na to upozornit v poznámce. 3) Závorky v předloze se přepisují bez ohledu na jejich tvar vždy jako závorky kulaté. Hranatými závorkami se v edici označují přídavky vydavatele. - 157 - Použití závorek jinoch tvarů (kromě špiČBtých) je možné, editor ale musí o jejich významu učinit výklad v úvodu nebo v poznámce. 4) Chyby předlohy, které vydavatel ve zdůvodněných případech neopravuje, se označují vykřičníkem v hranatých závorkách umístěným za chybné slovo, nejisté čtení se označuje otazníkem v hranatých závorkách. 5) Místa zdůrazněná v předloze podtržením nebo jiným typem písma se v edici vyznačí odlišným typem písma. Při tom je třeba mí ti na paměti, že ve starších textech znamená někdy podtržení i škrt. Části textu v předloze prokazatelně Škrtnuté se v edici kladou do špičatých závorek.. Místa, která jsou v předloze prázdné, připravená k pozdějšímu doplnění, označí editor vodorovnými čárkami bez hranatých závorek. Mezery v předloze vzniklé poškozením psací látky se označují v edici tečkami bez hranatých závorek. Počet teček znázorňuje, pokud je to možné, přibližný počet chybějících písmen nebo slov. Doplní-li vydavatel sám podle smyslu mezery v předloze, označí doplněné části hranatými závorkami. 6) Římské číslice se ponechávají u jmen panovníků, u názvů měsíců, kongresů, sjezdů, ročníků novin a časopisů, městských čtvrtí a všude tam, kde to vyžaduje charakter předlohy a edice. Jinde se římské číslice přepisují číslicemi arabskými. V letopočtech vynechaná tisíciletí a staletí se doplní do hranatých závorek, ''značení měsíce zkratkou složenou z arabské číslice a latinské koncovky ( 7^r13 ) je třeba přepisovat slovně, (septembris). Číslice s koncovkou se převádí na slovní tvar ( 10t]" = deseti ). Na odlišnou soustavu číslic v předloze a v přepisu je třeba upozornit v poznámce. 7) Zkratky předlohy se rozepisují, ponechávají se pouze zkratky zcela běžné, dnes používané. V tom případě se upravují do tvaru moderního, například píše se atd., ml. místo původního a.t.d., mlad. apod. Hranatými závorkami se označí rozvedené části zkráceného slova v tom případě, že v předloze je toto slovo kráceno bez znamení krácení. 8) Texty nebo části textů psané zvláštními písmy (těsnopisem, Morseovými značkami apod.) se převádějí do normálního písma. Pravidla pro transkripci německých textů Směrnice pro vydávání německých novověkých textů rozlišují písemnosti psané ustálenou kancelářskou -ečí a ostatní a pro obě skupiny mají odlišná transkripční pravidla. Časová hranice mezi oběma skupinami probíhá v šestnáctém století, přesně ji však nelze stanovit, protože je závislá na provenienci a obsahu písemnosti. Její přesné určení je věcí vydavatele. A) Texty, které nejsou psány ustálenou kancelářskou nebo spisovnou řečí_ 1) Texty, kterf nejsou psány ustálenou kancelářskou řečí, je třeba vydé-vati ve věrné reprodukci s ponecháním znaků výslovnosti nebo dialektu a záro- - 158 - ven je nutno.dbát na čitelnost textu. Věrný písmenkový přepis (transliterace) se užívá pouze ve zvláštních případech, například ve vlastnoručních dopisech význačných osob. 2) Zvláštní pozornost zasluhují znaménka pro délky, přehlásky a dvojhlásky, t.j. znaménka nad sanohláskami. Značky, které slouží pouze k rozlišení písmen -n- a -u- , se nepřepisují. Písmenka -e-, -i-, -a-, -o-, -u-nadepsaná nad samohláskami se v edici reprodukují přesně dle předlohy. Nadepsaná písmenka se nohou psát v edici bud" přímo nad základní samohláskou, nebo mohou být posunuta poněkud doprava jako oři psaní exponentu. 3) Psaní -y- a -i- se zachovává podle předlohy. Nesmí se ale za ypsilon považovat -ij-, které je v psaném písmu ypsilonu podobné. 4) ľíamen -j- a -v- se užívá jako souhlásek, -i- a -u- jako samohlásek (píše se und a ne vnd). Písmeno -j- ve významu samohlásky se píše jako -i-(píše se in a ne jn), avšak všude tam, kde je možné jeho souhlásková i samohlásková výslovnost, nutno psát podle předlohy (buď ieman nebo jeman). Písmeno -w- zůstává jako v předloze, jestliže neodpovídá čisté samohlásce -u- . 5) Zdvojené souhlásky se zjednodušují všude tam, kde se nevyslovuj! (píše se und a ne uund, furst a ne ffurst). Zdvojená souhláska však musí zůstat tam, kde naznačuje krátkost předcházející samohlásky (Hoff). Střídání -f- a -v- , -b- a -v- ve významu souhláskovém se ponechává podle předlohy (vogt i fogt), Písmena -s- a -z- zůstávají jako v předloze. Ostré -s- se může tran-skribovat jako -ss-, nikdy- jako -sz- . 6) Vlastní jména se píší podle předlohy a to i tehdy, když v ní nejsou psána jednotně. Provede-li editor sjednocení různých forem vlastních jmen, musí o tom učinit zmínku v poznámce. 7) Velká začáteční písmena se píší pouze na začátku věty, u osobních, místních a pomístních jmen, u jmen zemí, vod, měsíců, svátků a titulaturních zkratek. 8) Oddělování a spojování slov se děje podle dnešního obyčeje. B) Texty psané podle zvyklostí kanceláří nebo spisovnou řečí 1) Texty vzniklé v kancelářích se transkribují, zachovávají se však zvláštnosti. Věrný písmenkový přepis (transliterace) se provádí u vlastnoručních písemností významných osobností a u písemností psaných dialektem. Psaní velkých písmen je nutno i u těchto písemností sjednotit. 2) Všechny písemnosti psané spisovnou řečí je třeba modernizovat, zvláště to platí pro úřední spisy od osmnáctého století. Střídavé užívání -f- a -v- je třeba sjednotit podle moderního úzu. Písmena -v-, -w-, -j- se užívají pouze pro souhlásky, písmena -u- a -i- pouze pro samohlásky. Ypsilon znamenající -i- se přepisuje jako jota, ostré -s- se přepisuje dvěma -ss-. Dialektické zvláštnosti textu se v edici ponechávají. - 159 - 3) Vložené výrazy psané cizí řečí musí- být zvlóšt označeny. 4) Vlastní jména se přepisují podle předlohy. U textů z osmnáctého až dvacátého století se doporučuje přepisovat vlastní jména podle i později- zavedených úředních označení místních s rodových jmen. Výjimku tvoří: i zde písemnosti významných osobností, dále případy, kdy odlišné psaní jména odpovídá místní výslovnosti nebo když písař napsal jméno chybně. Ve všech případech, kdy se v edici užije vlastního jména ve formě odlišné od současného úzu, je třeba v rejstříku poukázat na jeho správný název. 5) Velká písmena se píší od počátku osmnáctého století moderním způsobem. U starších textů je třeba podle povahy edice a stáří písemnosti rozhodnout, zds bude přepisován moderním způsobem nebo jako texty, které nejsou psány spisovnou němčinou. Pravidla pro transkripci českých textů Při vydávání českých moderních textů (od počátku šestnáctého století) se dbá všech zásad obsažených v obecné části pravidel, navíc je třeba dodržovat následující zásady. 1) 3ez ohledu, na styl písma předlohy se české psané nebo tištěné texty přepisují zásadně'moderním humanistickým písmem, tak zvanou latinkou. Na odlišný styl písma celé předlohy, jejích částí nebo jednotlivých slov je nutno upozornit v úvodu nebo poznámkách. 2) Při přepisu textu se užívá písmen současné české abecedy, dvojí, případně trojí tvary některých písmen se v edici nerozlišují. Písmena -v-, -v:-, -g-, -j-, -y- ve významu hlásek -u-, -v-, -j-, -í-, -i- (případně -j-) přepisujeme písmeny -u-, -v-, -j-, -í-, -i- (případně -j-). Dvojité -w- se ponechává u slov cizího původu, pokud se tak píší i v současné době. Ve slovech cizího původu ponecháváme podle předlohy -g- (generál, evangelium), i když se někdy vyslovovalo jako -j- . Jinak se -g- přepisuje podle výslovnosti bud jako -j-nebo -g- . Spřežky se přepisují podle výslovnosti: -ss- jako -š- nebo -s-, -cz- jako -5- nebo -c-, -čz- jako -č-, -rz- jako -ř-, pokud ovšem neznamená dvojhlásku (Hrzán). Dvojhláska -au- se přepisuje podle moderní výslovnosti buď jako -au- (Haugvic) nebo -ou- (doufat místo daufat). Protetické -j- se ponechává (např. jměl). 3) Psaní joty a ypsilonu, hlásek -s- a -z-, velkých písmen, cizích vlastních jmen osobních i místních, přejatých slov, zkratek, číslic, interpunkčních znamének se v edici upravuje podle platných Pravidel českého pravopisu. Opodstatněné odchylky od Pravidel musí editor zdůvodnit a upozornit na ně v úvodu edice nebo v poznámkách. U pravopisných dubletu cizích a přejatých slov je vhodné užívat důsledně modernějších tvarů (tedy nikoliv museum, ale muzeum). Odlišná forma cizích a přejatých slov v předloze se ponechává v edici tehdy, jestliže zachycuje skutečnou nebo možnou dobovou výslovnost, autorův osobitý úzus, nebo když autor užívá neobvyklých zčeštěných tvarů. - 160 - 4) Kvantita samohlásek se upravuje podle současného úzu. Bezpečně zjištěné odchylky kvantity způsobené zvláštnostmi dialektu se v edici zachovávají s příslušnou poznámkou editora. 5) Nevyslovovené hlásky a hláskové skupiny se v edici nepřepisují (např. místo offěra, denník píšeme ofěra, deník). Ponechávají se pouze tam, kde to kodifikují platná pravidla. 6) Syntaktická podoba textu (skladba) ae zachovává. Upravují se pouze odchylky v mluvnické shodě způsobené omylem a doplňují se vypuštěné předložky tam, kde není možná bezpředložková vazba. V případě, že vyklad zkomolené věty je víceznačný nebo nejistý, ponechá se v edici věta zkomolená. Zásadní úpravy předlohy musí být označeny v poznámce. Zásady pro přepÍ3 textů psaných dalšími cizími jazyky Latinské novověké texty se přepisují moderním způsobem. Francouzské texty vzniklé po roce 1700 se přepisují podle současných pravopisných pravidel, přepis starších francouzských textů se řídí zásadami obsaženými v práci Clovis Brunel, A propos de l'édition de nos textes fran-cais du moyen age, Bulletin de la Société de "\ 'Histoire de France, 1941, s. 67 - 74. Pro přepis anglických textů byl vydán roku 1946 návod pod názvem Notea for the guidance of editora of Record Publications. Transkripce italských textů se řídí zásadami obsaženými v práci Alessam-dro Pratesi, Una questione di metodě: ĽSdizione delle fonti documentarie, Rassegna degli Archivi di State 19 57 Nr. 3. - 161 - vypouštění zrušených partií nelze považovat za vhodné u přepisů sloužících k paleografickým cvičením. 2) Kapitola o transkripci starých textů je zpracována na základě dostupných edičních pravidel. Pravidla pro vydávání německých textů z novějšího období byla vydána za redakce J. Schultzeho roku 1931 v Mnichově s názvem Grund-satze fur die äussere Textgestaltung bei der Herausgabe von Quellen zur neueren Geschichte. Podruhé byla tato pravidla publikována v nepatrné úpravě v časopisu Blatter fur deutsche Landesgeschichte Jg. 98 (1962), str. 1 -- 11 pod názvem Richtlinien fur die aussere Textgestaltung bei Herausgabe von Quellen zur neueren deutschen Geschichte. Zásady pro vydávání českých novověkých textů vypracoval doc. F. Roubík a publikoval je v Archivním časopisu 7 (1957) na str. 59 - 65 pod názvem Pravidla pro vydávání pramenů k novějším dějinám (16. - 20. století). Přihlíží se též k práci Editor a text, Úvod do prsktické textologie, který zpracoval kolektiv autorů za redakce 5» Havla a B. Štorka, Praha 1971, dále pak k^edičním pravidlům pro vydávání historických textů z doby po roce 1848, jejichž návrh byl publikován v ČsČH 22 (1974) č. 3, str* 398 - 419. Definitivní text vyšel pod názvem Pravidla pro vydávání historických pramenů ve Studiích ČSAV č. 12 roku 1978. Pravidla pro přepis latinských, českých a německých textů jsou obsažena jako 10. kapitola v Zásadách popisu rukopisů, sestavených v rukopisném oddělení Ústředního archivu ČSAV. Zásady vyšly v roce 1985 ve Sborníku Národního muzea v"Praze, řada C (literární historie), svazek 28 č. 2 s rokem vydání 1983. - 194 - PŘEHLED ZKRATEK UŽÍVANÝCH V ČESKÝCH , - NŠKECKÍCH & LATINSKÝCH TEXTECH V NOVOVĚKU ( PO ROCE 1500 ) Přehled zkratek je sestaven ns základě údajů obsažených v existujících souborech zkratek (Adriano Cappelli, Lexicon abbreviaturarum. Dizionario di Abbreviature, Kilano 1961^ ; Kurt Dulfer, Gebrauchliche Abkürzungen des 16. - 20. Jahrhunderts, "arburg 1966; Paul Arnold Grün, Schlüssel zu alten und neuen Abkürzungen, Limburg/Lahn 1966; Jan K. Hulskovský, Zkrácení slov užívaná v rukopisích a listinách zvláště latinských středního věku, pak i českých a staroslovanských ... Praha 1S52, přetisk Praha 1913; Latinské zkratky pro rodopisce, příloha Listů genealogické a heraldické společnosti, Praha 1975, sestavili dr. V. Elznic a dr. V. Palivec;) a v tabulkových ukázkách novověkého písma (Václav Vojtíšek, Vývoj městských knih v Československé republice ve světlotiskových ukázkách, seš. 1-3, Praha -1928 - 1931; Leo Santi-faller, Bozner Schreibschriften der Neuzeit 1500 - 1851, Jena 1930; Kurt DÜlfer, Hans Enno Korn, Schrifttafeln zur deutschen Palaographie des 16. - - 20. Jahrhunderts, IJarburg 19672 aj.). Větší pozornost je věnována obtížnějším zkratkám v německých a latinských textech, z českých zkratek, větSinou snadno řešitelných, se zde uvádějí pouze některé příklady. V přehledu není zaznamenána přesná grafická podoba všech znamének pro zkrácení, která jscu i v novověku různá. Všechna obecná znamení zkrácení umístěná za slovem (tj. tečka, dvojtečka, středník, smyčka v podobě písmene -1- protažená do spodního pásma, různě tvarovaná a směrovaná vlnovka apod.) se v abecedně uspořádaném přehledu zkratek znázorňují tečkou. Všechna znamení zkrácení umístěná nad slovem ve vodorovné poloze (vodorovné čárka, oblouček, vlnovka) se znázorňují vodorovnou čarou, svisle umístěná znamení zkrácení nad slovem se znázorňují svislou čarou. Tři tečky před značkou a před jejím rozvedením naznačují, že se neuvádí celé slovo, ale pouze jeho koncovka. Zvláštní značky s jedním významem, které se udržely i v novověku, jsou v přehledu vyznačeny takto: con - 9 na základně; us - 9 na vrchní lince; (t)ur - 2 na vře hni lince; et - 2 na základně; rum - 4 pod základní linkou. Ukázky zkratek v českých textech ,b — \ czlok člověk a.g.d. a jeho dědicům d.ab. dědicům a budoucím b.r. b.r. b.m. b.m. b.m. běžný rok bez (uvedení) roku bez (uvedeni) místa běžný měsíc běžný metr dat. dou d.s. Í.3. datum domu dědicům svým dědictví své bue bude groše - 198 - g. cze. groše české Paa g. m. groše míšeňské pau ge° jeho pá ge11 jemu P0dz gedno0 jednoho PO1 Gehooti Jeho milosti poh1 jr jim poniedz. Gichmioti Jich milostí p. p. G. Jeho Ľilost P.' P. P. G • 11". * C • Jeho Milost Císař pppanuow it g1 gtie gto O hodia jest jest ještě jržto jemu hodina p. r. przi^ p. u. p ■ purg pz k. krejcar k. koruna j- ko komorník kor. korec kŕ. krejcar ktez kteréž L. P. Léta Páně ma !c5m mlu1 mluvil Ľ.N.M.P. měštan Nového Města pražského na° našeho ne0 nebo neb. nebožtík niekte. některé n. 1. našeho letopočtu odp. odpověděl P při P. Pán —o P právo Pa pán pzch rkp. so so ta sta t. t. takoa toko to0 toz t.r. urzed w1 v/a wassi . di wejpo '.V. N. M. wssé o s tem pana pánu před poněvadž pověděl pohnal poněvadž pan purkmistr pan purkmistr a páni pana purkmistra a pánuov platu ročního přijal před úředníky pražskými purkmistr peněz pražských rukopis řekl Svatého sobě sobota sta tek tedy totiž taková toliko toho totiž toho roku úředník věrtel vám vašim milostem vejpovědi věrný náš milý všem x krejcar z. zajisté z. žejdlík zb. džber Zkratky v německých textech A. Amt Antw. Antwort A. Anzeige ar. Arbeis (Erbsen) A. Aymer (Eimer) as. Altschock A .a.A. Aus allerhöchsten at. Achtel Auftrag ausgefertigt ausgf. ab. aber Ayer (Eier) ay ab. abgesandt Aymer (Eimer) ay.- ab* abgegangen Az. Aktenzeichen a.B. Auf Befehl . •. a. o. .am ..«an Abb. Abbildung Abdr. Abdruck b. Batzen abg. abgegangen bei b. Abt. Abteilung Bericht B. Acht. Achtel B. Beschluss Ack. Acker bet. be treffend ad. alte Pfennige betreffend be tr. af. auf bg Burg ag. alte Groschen böhmische Heller bh. ag. allergnadigst böhmische Heller Bhlr. ah. Alte Heller bohraisch allerhöchst b hm. ah. böhmisch bhs. ah. Achtel blb. bleiben ald. aldorten st. Bürgerr.eister bm. v.r.d. ald. Altpfennige der Stadt andn. andern br. über Ang. Angabe Br. Bürgermeister Ani. Anlage bra uc h. brauchen - 200 - btf. betreffend dat. bz. Batzen datw.o. ...b. ...bach d.B. ...b. ...bar De. ...b. ...bau decr» ...b .,.ben dergl. ...bg. ...berg dh. ...bg. ...bürg dH. ...bk. ...brück Dhl. ...bkn. ...brücken dhlr. ...br. ...brücke dhn. dienst c. collationiert - d.J. C. Zentner d.J. cfl. Kammergulden Dlht Claff. Klafter d.M. eil. collationiert d.M. coli. collationiert ds. er. Kreuzer dt. ...ch. . •.c hen durch. durchs d. der ...d. d. die ..,d. d. das ...d. d. Dukat ...d. d. Pfennig . durch e. d. denarius E. D. dominus e.a. D- doctor E. Acht. D. Durchlaucht E.D. dad. dadurch Edw. dal. Dahler (Taler) e.E. darf. darauf s.e. da tum da tum wie oben durch Boten Duka ten decretum dergleichen der Herr dem Herrn Durchlaucht Dahler (Taler) des Herrn dienstwilliger dieses Jahres des Jahres Durchlaucht des Monats dieses Monats das Pfennig Durchlaucht durchaus . • «dem ••.den ...der ...dorf ehrsame erwählter euer Achtbarkeit Euer Achtbarkeit Euer Durchlaucht Euer dienstwilliger Einem Ehrsamen Euer Edlen - 201 - e.f.g. euer fürstlichen' Gnaden fn. Floren f. gnad. fürstlichen Gnaden fr. Frau E. G. Euer Gnaden fr. Floren E.G.u.a., Euer Gnaden und. Gunsten fraw. Fra uen • E.H. Euer Hoheit fs. Fass eingg. eingegangen f.S. folgende Seite E. Keis.Mat. Euer kaiserliche ft. Viertel Majestät . E. kgl. H. Euer königliche Hoheit g- Gnaden Ell. Ellen Euer Majestät g. Groschen E. Mat. g> Gulden end. endlich g. gnädige entf. entfangen gb. geborene erh. erhalten erledigt g.B. gehorsamster Bericht erl. gd.. gedachter Erl. Erlass erwähnt Gd. Gnaden erw. gdst. gnädigst es. eines gnädigster Euern fürstlichen gdstr. Ef .G. Gnaden geb. geborene Ew. Kochwohl. Euer Hochwohlge- ged. gedacht boren Euer Liebden gef. gefertigt Ew. Ld. eueres geg. genug ews. geh. geheime Ex. Excellenz expediert geschr . geschrieben exp. Eimer gez. gezeichnet Ey. gf. Goldfloren - gf. Graf f. auf f. für gg. genug f. Floren gg. Goldgulden gg- gute Groschen f. Gulden F. Fürstlich ggg- Gnaden für die Ausfertigung G.G .G • F.F.F. gnädige Fürsten F.d.A. f .d.D. für den Direktor gggn. Gnaden ff. Floren Ggr. gute Groschen ggst. gnadigst - 202 - g.h. gnadigster Herr Hn gl. Gulden hrsg. gld. Gulden Hsch. glfl. Goldgulden ...h glter geneldter ...h. ginn. gemeinen ...h. gnad. Gnaden ...hm. gnd. Gnaden ...hs gnd. gnädig gol Golden i Goldfl. Goldgulden i gr. Groschen i.A. gste gnädigste I.H. gstr. gestrenge I.H. g. w.o. geschehen wie oben I.K.H. ...g. ...ung I.kais.M. ...g. ...gen I.N. ... gg. ... gungen ir.gl. ...gn. ...ingen ingr. insin. h. Keller i.V. h. Herr H. Heller K. H.