Islámská eschatologie
a kosmologie
Kurz: Islám (RLA08)
Ústav religionistiky MUFF Brno
Attila Kovács
Povinné čtení
 KROPÁČEK, Luboš, Duchovní cesty islámu, Praha,
Vyšehrad, 1993, 76-90.
 Judaismus, křesťanství, islám, H. Pavlincová & B.
Horyna (eds.), Olomouc, Nakladatelství Olomouc,
2003, příslušná hesla z části islám
Texty jsou k dispozici v IS ve studijních materiálech.
K této přednášce můžete najít i audio a video přílohy
ve učebních materiálech ISu.
Primární zdroje
 AL-ASHQAR, Dr. Umar Sulaiman, TheWord of the Jinn and
Devils, Boulder, Al-Basheer Co., 1998.
 AL-ISFAHÁNÍ, cAbd al-Hasan, Kitáb al-bulhán (Kniha zázraků),
14. stol.; ital. překl.: Il kitab al-Bulhan di Oxford,Torino,
Tirrenia-Stampatori, 1989.
 AL-KISÁ´Í, Abú ´l-Hasan, Kniha o počiatku a konci. Islamské
mýty a legendy, Bratislava,Tatran, 1980.
 AL-QAZWÍNÍ, Zakaríja ibn Muhammad ibn Mahmúd Abú
Jahjá , cAdžá'ib al-machlúqát wa ghará'ib al-mawdžúdát
(Divy stvoření a podivné věci jestvující) 13. stol.; něm. překl.:
DieWunder des Himmels und der Erde, Stuttgart –Wien,
Erdmann, 1988.
 ASH-SHAHAWI, Majdi, Muhammad ExpellingJinn fromYour
Home, London,Al-Firdous, 2009.
Sekundární zdroje
 AMANAT, Abbas, Apocalyptic Islam and IranianShi'ism, London
– NewYork, I.B.Tauris, 2009.
 BĚLKA, Luboš (ed.), Konec světa, Brno, Masarykova univerzita,
2014.
 BERLEKAMP, Persis, Wonder, Image, andCosmos in Medieval
Islam, New Haven – London,Yale University Press, 2011.
 COOK, David, Studies in Muslim Apocalyptic, Princeton – New
Jersey, Darwin Press, 2002.
 COOK, David, Contemporary Muslim Apocalyptic Literature,
Syracuse - NewYork, Syracuse University Press, 2008.
 FILIU, Jean-Pierre, Apokalypsa v islámu, Praha,Volvox
Globator, 2011.
 GÜNTHER, Sebastian, Roads to Paradise: Eschatology and
Concepts of the Hereafter in Islam, Leiden – Boston, Brill, 2016.
 HENTSCHEL, Kornelius, Geister, Magier und Muslime:
Dämonwelt und Geisterausstreidung im Islam, München, Eugen
DiederichsVerlag, 1997.
 LANGE, Christian, Paradise and Hell in IslamicTraditions,
Cambridge, Cambridge University Press, 2015.
 NASR, Seyyed Hossein, An Introduction to Islamic Cosmological
Doctrines, Albany, SUNY Press, 1993.
 RUSTOMJI, Nerina, The Garden and the Fire: Heaven and Hell
in Islamic Culture, NewYork, Columbia University Press, 2009.
 VOJTÍŠEK, Zdeněk (ed.), Apokalypsa nebo transformace?
Mileniální koncepce v minulosti i současnosti, Praha, Dingir, 2014.
 VOJTÍŠEK, Zdeněk & OSTŘANSKÝ, Bronislav, BIERNOT, David,
Konec tohoto světa: milenialismus a jeho místo v judaismu,
křesťanství a islámu, Praha, Dingir, 2012.
 EL-ZEIN, Amira, Islam, Arabs, and the IntelligentWorld of the
Jinn, Syracuse - NewYork, Syracuse University Press, 2009.
Stvoření
světa
 Svět začíná
stvořením
Bohem (Alláh)
ex nihilo slovem
 Prví lidé:
Ádam (Adam)
Hawwá (Eva)
 Ještě před nimi
byli stvořeni:
andělé (ze světla)
ďáblové a džinnové
(z ohně)
Islámské / islamizované dějiny
Ádam – hurúf (písmena) dějiny islámu
Ibráhím – suhuf („spisy“) jsou dějinami
Músá – tawrát (Tóra) Bůh (Alláh) proroků a
Dáwúd – zabbúr (Žalmy) proroctví
cÍsá – indžíl (Evangelia)
Muhammad – Korán
stvoření konec
světa
Adam (... proroci ...) Muhammad Mahdí
„pečeť proroků“
Prorocká tradice islámu koresponduje se židovskokřesťanskou
tradicí (6: 84-86): Ádam (Adam), Habíl
(Ábel), Núh (Noe), Idrís (Enoch), Ibráhím (Abrahám),
Isháq (Izák), Ismácíl (Ismael), Jacqúb (Jakub), Júnus
(Jonáš), Iljás (Eliáš), Ajjúb (Job), Šucajb (Jethro), Júsuf
(Jozef Egyptský), Hárún (Aron), Imrán (Amran), Músá
(Mojžíš), Júšac (Jozue),Tálút (Saul), Dáwúd (David),
Sulajmán (Šalamoun), al-Jasac (Elita), cUzajr (Ezra),
Dániál (Daniel), Zakaríja’ (Zachariáš), Jahjá (Ján Křtitel),
cÍsá (Ježíš) a jiní.
Jsou mezi nimi i prorokové „arabské tradice“
vystupujících v Koránu, ale bez jednoznačných
biblických odkazů, jako např. Luqmán, Húd a Sálih.
Mezi proroky má spornou pozici Alexandr veliký
makedonský (al-Iskandar Dhu ’l-Qarján) (8: 83-101).
Adam (Ádam) a
Eva (Hawwá) v ráji
Abrahám
(Ibráhím)
ajeho
nábožen-
ství(millat
Ibráhím)
Abrahámova mešita / synagoga a hrobka
v Hebronu (al-Chalíl)
Noe(Núh)apotopa
Mojžíš(Músá)
Nabí Músá – hrobka Mojžíše
poblíž Jericha (al-Arícha)
Šalamoun(Sulejmán)aBilqís(královnazeSáby)
Mária(Marjam)
aJežíš(cÍsá)
 Muhammad je dle
islámské tradice
posledním z proroků.
 Po jeho smrti začíná
mezidobí, které trvá
do konce světa.
 Korán je slovo Boži
a platí až do konce
světa.V Koránu je
častou trémou konec
světa a osudy lidí poté.
Muhammad
„pečeťproroků“
adobaponěm
Konec světa
„Konec je blízko“, žijeme na „konci časů“.
Konec světa budou předcházet znamení:
1.) Morální krize: sexuální nevázanost, bezpráví a
nespravedlivost, prohřešky vůči ženám.
2.) Krize společnosti: zanikne, nebo se zdeformuje
společenský řád, ženské a mužské role se vymění,
vojny, chudoba, chaos, hladomor, epidemie
3.) Přírodní katastrofy a nadpřirozené události:
slunce vystoupí na západě, zemětřesení, povodně, a
pod., objeví se obludní zvířata a „falešní“ vůdcové lidí,
především Dadždžál, poté znovu vzestoupí na zem cÍsá
(Ježíš) přijedu národy Góg a Magóg (Jádžúdž
a Mádžúdž) a pak i Mahdí.
Ježíš (cÍsá) jako prorok islámu a jeho role na konci světa
Hlavní postavy I.: pozitivní
Muhammad
(na velbloudu)
a Ježíš (cÍsá)
(na oslu) spolu
v Izajášové
(Ašácjá) vizi
Ježíš (cÍsá) vzestoupí v Jeruzalémě na stejném místě
odkud vystoupil do nebes (stejné místo na Olivové
hoře kterou uctívá i křesťané („Dóm vzestoupení“).
Mahdí a Ježíš (cÍsá) vedou
muslimy na konci světa
iránský plakát (Teherán 2015)
celým titulem al-Mahdí al-masíh
(pomazaný mahdí) „Bohem správně vedený“
al-Mahdí
Muslimská tradice
ukazuje mahdího
jako obnovovatele
(mudžaddid) a
pravého vůdce
muslimů, který
vystoupí na konci
věků, když nastolí
na zemi pořádek
a spravedlivost.
Mahdí zvede hlavní
bitku s nevěřícími.
Mahdí má v šícitském
a sunnitském islámu
rozdílné podoby.
Podle šícitů mahdí je již ve světě, ale různé
šícitské směry považují za svého mahdího
rozdílné imámy.
Mahdí u šícitů
šícité 12 imámů
považují za mahdího
svého posledního
„skrytého“ imáma
Muhammada
al-Mahdího, který
zmizel v Samarrá v r.
872, mněl odjet do
ústraní (ghajba), „skryl
se“ a vrátí se na konce
věků jako „očekávaný
mahdí“ (al-mahdí
al-muntazar) u dalších
šícitských směrů jsou
různí mahdíové
Mahdí u sunnitů
Podle sunnitů mahdí
by se len mněl
narodit a mněl by
se jmenovat
Muhammad b.
cAbdalláh
(jako se jmenoval i
Prorok) a mněl by
pocházet
z qurajšovského
rodu. Mněl by mít
nejlepší lidské a
morální vlastnosti.
Mahdíové moderní doby
V dějinách islámu se objevilo několik „neúspěšných“ mahdíů
 Usaman dan Fodio (1754–1817 ) kalifát Sokoto.
 Princ Diponegoro (1785-1855) z Jávy.
 Muhammad Ahmad al-Mahdí (1881-1885) ze Súdánu.
 Ahmad Šukrí Mustafá (1942-1978) vůdce hnutí Obviněni
z nevíry a odchod (at-Takfír wa ’l-hidžra) v Egyptě.
 Muhammad b. cAbd Alláh al-Qahtání (1935-1980)
vůdce-mahdí radikální skupiny v Saudské Arábii.
Mu’ammar al-Qaddháfí
(1941-2011) „bratrský
vůdce“ Libyjské arabské
džamáhiríje. Politik,
revolucionář a
excentrický „myslitel“.
Autor tzv. třetí světové
teorie a mimo jiné i
samozvaný Mahdí.
Músá as-Sadr
(1928-1978)
vůdce a zakladatel
šícitskeho hnutí
Amal v Libanonu,
„zmizel“ (byl
zavražděn) během
svého pobytu
v Libyi.
Někteří jeho
zastáncové ho
považovali za
mahdího (a za
dočasné zjevení
skrytého imáma).
Día’ cAbd
az-Zahrá
Kádim
(1970-2007)
imám-mahdí
iráckého
šícitskeho
hnutí
Vojsko
nebes
(Džund
as-samá’),
byl zabit
v Nadžafu.
Mahdíové současnosti Riáz Ahmed Gohár Šáhí
(1941- ) pakistánský súfijský
kazatel, později mahdí, v r. 1980
založil hnuti Mahdáwíja a
Mezinárodní nadaci Mesiáše.
HarunYahya (Adnan Oktar)
(1956- ), kreacionista a
excentrický turecký náboženský
představitel, autor početných
knih a samozvaný mahdí.
Národy Góg a Magóg
(Jádžúdž wa Mádžúdž)
Hlavní postavy II.: negatívni
ad-Dadždžál - celým titulem ad-Dadždžál al-masíh
(„falešný pomazaný“) je hlavní záporná eschatologická
postava, islámská obdoba Antikrista, přijde z Iráku, bude
jezdit na osli a mít jenom jedno oko a na čele napásané
káfir (nevěřící). Nejdříve se bude jevit jako správný vůdce
lidí, no pak se ukáže být tyranem a bezbožníkem.
Dadždžál byl identifikovaný s některými historickými
postavami, nebo i fiktivními postavami, resp. představy
o jeho podobě.
Za Dadždžála byli považováni např.
Saddám Husajn, Mu’ammar al-Qaddháfí, Bašar al-Asad,
panovníci Qataru a Saudské Arábie, irácký duchovní Muqtada asSadr,
vůdce libanonského hnuti Hizballáh, Hasan an-Nasralláh,
izraelští politikové Ariel Šaron a Benjamín Netanjahu, američtí
prezidenti George Bush a Barak Obama DonaldTrump a jiní.
Dadždžál je někdy identifikován ne s osobami ale
ideologiemi nebo ideami (materializmus, kapitalizmus,
imperializmus, média, svobodné zednářství, sionizmus,
Bermudský trojúhelník a UFO).
Ježíš zabije Dadždžála v „bráně Lyddy“ (báb al-Ludd)
(pravděpodobně v bráně kostela sv. Jiří – v islámské
tradici al-Chidr).
Mahdí zvede hlavní bitvu na čele věřících
s nevěřícími mezi nimi s Habešanem, který
zničí Kacbu a s tým zanikne i islám jako
náboženství.
Průbeh
konce
světa
ad-Dawla
al-islámíja
fí ‘l-cIráq
wa ‘š-Šám
(Dáciš)
Islámský
stát v Iráku
a Levantě a
apokalyptická
bitva
Šícitskí imámové, velký ájatulláh sajjid
Muhammad Muhammad Sádiq as-Sadr,
hudždžat al-islám Muqtadá as-Sadr vůdce
Mahdího vojska (Džajš al-mahdí) od r. 2008
Brigády slibného dne (Liwá’ al-jawm
al-mawcúd) a „apokalyptická bitva“
Pak nastane skutečný
konec světa, zaznějí tři
zatroubení: po prvém
každý zemře (včetně
džinnů a ďáblů)
po druhém nastane
vzkříšeni (macád) a
po třetím všichni
budou souzeni.
Lidé se shromáždí
pravděpodobně
v Jeruzalémě, kde se
bude konat poslední
soud.
Haram aš-šaríf v Jeruzalémě – místo posledního soudu dle
muslimské tradice s mešitou al-Aqsá a se Skalním dómem.
Představy o posledním
soude se různí: budou
se spravedlivě vážit
dobré a zlé skutky na
„váhách spravedlivosti“
a základě toho se
dostanou lidé do ráje
nebo pekla, nebo bude
stát most nad peklem
a lidé ním musí projít a
pod.
Poslední soud
(Jawm ad-dín /
Jawm al-qijáma)
Kosmologické
představy
Geocent-
rický
ptole-
maiovský
model
kosmu v
islámské
interpre-
taci
Pásmo stálic
(Zodiaků) ,
zosobnění
astrologických
objektů
Věcnost světa
zpochybnil již
Abú Hámid
al-Ghazálí
(1058 -1111)
a odvoláním
se na verš:
„Chvála Bohu,
Pánovi svetů“
(Korán 1: 2)
Fachr ad-Dín ar-Rází (1149-1209) zpochybnil důkazy
filozofů a teologů (Aristoteles, Ibn Síná a jiní )
pro univerzum a tvrdil, že existuje multiverzum.
Struktura světa
Zemi drží
anděl, obrovitých rozměrů,
který stojí na
safírové skále, ve které se
nachází 100 000 jezer, skálu
drží
býk, který má 70 000 hlav, býk
stojí na
rybě, která plave ve
vodě, voda stojí na vzduchu a
to všechno obklopuje tma
Nad Zemí se
nachází sedm
nebeských sfér.
Mezi světem
lidí na Zemi a
Nebesy (kde žijí
andělé a prorokové)
se nachází bariéra.
V sedmé nebi by se
mněl nachádzet
„boží trůn“ a
mnohé fantastické
krajiny, které
navštívil M. během
své zázrační cesty.
 „Viditelný svět“
(álam aš-šahúd)
ten, kde žijí lidé a jiné
bytosti, a který je
ohraničený nebeskou
klenbou.
 „Skrytý svět“
(álam al-ghraíb)
ten je pro obyčejní lidi
neviditelní, patří sem
pilíře světa, boží trón,
peklo a ráj, sedm
nebes.
Svět je
obklopen
pohořím Qáf,
který je
bariérou
pro lidi a za
kterým se
nachází 7
dalších zemí
a moří.
Muhammad
al-Idrísí
(1100-1165)
mapa světa
je 8 rajských zahrad:
1. příbytek vznešenosti
2. místo pokoje
3. zahrada útočiště
4. zahrada věcnosti
5. zahrada rozkoší
6. Firdaus (perská představa
v biblickém kontextu Pardes)
7. zahrada trvání
8. zahrada cAdn (v biblickém
kontextu Eden)
Ráj (džanna)
Brány ráje
Rajské zahrady jsou od sebe rozděleni sedmými zdi ze
vzácných surovin a přepojené podobnými branami, ti
jsou od sebe vzdálené na 500 let cesty .
Zásadní roli v ráji sehrává voda, v podstatě je to vlhké
místo s bujnou vegetaci. Na základě různých podání je
4 nebo 6 rajských řek:
1. řeka milosti
2. řeka Kausar
3. kafrová řeka
4. řeka rajského nápoje (víno, ze kterého se člověk
neopije)
5. řeka rajského pramene
6. řeka vzácného nektaru
obyvatelé ráje
hurisky (húrí /
húríja „krásné
tmavé oči“) –
rajské děvy,
každý muslim v
ráji bude mít k
dispozici 72
hurisek
andělé –
„provoz ráje“
„mladíci“ –
nalívají „víno“
Mughalský panovník Bábúr ve své rajské zahradě
známy taky jako „oheň (an-nár) je horké a suché
místo, jakoby absolutizovaná poušť
tři základní představy o peklu:
 diferencovaný prostor speciálními oblastmi na
základě trestů
 ohnivá propast
 peklo jako netvor
vždy tam ale hraje centrální roli oheň. Pekelný oheň
(samúm) je jakoby absolutní substancí ohně a jak píše
al-Kisá’í „potravou nebeského ohně je železo a hnis“.
Peklo (džahanna)
 I. diferencovaný prostor speciálními oblastmi na
základě trestů
Je 7 pekelných sfér – o jeden méně jako rajských
zahrad, co svědčí o určitém optimizmu – ti jsou od
sebe odděleni zdi a branami, vzdálené od sebe na 500
let cesty. Sféry jsou následovné:
1. Džahanna
2. Lazá (modloslužebníci)
3. al-Hutamá (Gog a Magog a pod.)
4. as-Saír (satani)
5. Sakkar (ti kteří se nemodlí a pomlouvači)
6. al-Džahím (židé, křesťané, zoroasteriánci)
7. al-Hawaníja (pokrytci)
Brány pekla
 II. ohnivá propast
nad propastí je most, kterým musí projét smrtelníci na
konci světa.
 III. peklo jako netvor-antropofág
Čtvernohý netvor, každá noha široká a dlouhá 1000
let cesty, bude mít 30 000 hlav ve kterých bude stejný
počet úst se stejným počtem zubů. Pysky jeho úst
budou každý veliký jako celý svět.V každém zubu
bude mít 2000 železných řetězů, které budou držet
zástupy andělů.V soudný den ho vyvlečou a on padne
před Bohem na kolena a rozpláče se a pak ho začne
velebit. Na základě této představy peklo je
chtonickým světovým netvorem v roli antropofága.
 obyvatelé pekla
satani a ďáblové – mučí hříšníky a udržují pekelný
oheň
Iblís – „pán pekla“
az-zabádíja – pekelní andělé, „provoz pekla“
 pekelní fauna a flóra
Vedle pekelných andělů a satanů najdeme v peklu i
zástupy pekelných hadů – se zuby velkými jako palma
– a škorpiónů
I když peklo je pusté místo, ale roste tam např. strom
Zakkúm s plody palčivými a kyselými ve tvaru hlavy
ďáblů, které musí konzumovat hříšnici.
strom Zakkúm
Hadi a škorpióni, trýznící v peklu provinilce
Svět a jeho
obyvatelé
 Na základě
islámských
představ ve světě
žijí spolu tři druhy
inteligentních
bytostí:
lidé
andělé
džinové
Byli stvoření
z hlíny, Adam
(Ádam), první
muž a Eva
(Hawwá),
prvá žena.
Lidé jsou
„synové
Adama a
dcery Evy“.
Lidé
(insán)
Byli stvoření ze světla
(núr). Můžou mít
antropomorfní
podobu s křídly, ale
taky zoomorfní
podobu (kůň, lev
apod.)
Jsou bezpohlavní.
Jejich hlavou úlohou je
velebit a chválit Boha
a vykonávat jeho vůli.
Andělé
(malá’ika)
 al-Buráq
bájné pojezdné zvíře proroka Muhammada je taky
druhem anděla.
Džinové a ďáblové
 Džinní / džinna (plur. džinn)
duchové nebo démoni stvoření z nedýmícího ohně
(samúm). Mají subtilní tělo a jsou schopni různých
proměn. Často disponují s nadlidskou fyzickou silou,
umí létat, čarovat apod. Mají pohlaví a někdy uzavírají
sexuální nebo i manželské vztahy i s lidi.
Jedná se o předislámské představy integrované do
islámské tradice (v Koránu slovo džinn najdeme 22
krát).
 Ďáblové (šajtán, plur. šajátin) nějčastěji jsou
považovaní taky za druh džinů (v Koránu celkem 88
krát).
Různé druhy džinů:
 džinn – nejnižší skupina
 márid (význam: být zpupný)
nejmocnější druh džinů
 ifrít (význam: být bez
naděje)
 ghúl – démoni pouště
 al-ummár – duchové
kamenů, stromů apod.
 hátif – hlasy bez těla
 al-bulúh – démoni
nešťastné lásky
 tawáqif – démoni zlých snů
Džinové preferují
odlehlá místa,
ruiny, poušť apod.
Často škodí lidem
a snaží se je uvést
do pokušení,
ale je možné je
oklamat. jsou
doma jak ve světě
lidí tak i za
pohořím Qáf, kde
mají své vlastní
království.
Kábús (inkubus)
působící noční můry
 Král Šalamoun
pomocí své
pečeti vládl i
džínům a
někteří z nich
konvertovali
k islámu.
 Knížata džinů
mají své atributy,
poddaných a říše,
např.:
jméno: Šamhúriš
písmeno: ‫ظ‬
boží jméno: az-Záhir
(všeobecně známy)
den: čtvrtek
planeta: Jupiter
atribut: had
Hrobka sídí Šamhúriš na hořeTúbkál, Maroko
Malik madhab (zlatý král) Malik al-abjad (bílý král )
pán neděle, Slunce pán pondělka, Měšic
Malik al-ahmar (červený Malik zawba’a (cyklón)
král), pán úterka, Mars pán pátku,Venuše
Malik al-aswad (černý král)
nebo Barkan, středa, Merkur
Malik as-sahábí Majmún,
pán soboty, Saturn
Humá, džinní horečky Tábia, džinna porodu
 Iblís, nebo
Šajtán
„vůdce ďáblů“
„kamenovaný“
(aš-šajtán
ar-radžím),
jeho hlavní úloha
je „našeptávat“
lidem. Jeho
podstatu je
sporná:
padlý anděl
nebo satan?
Iblís v ráji
Iblís na svém trónu
Soudobé lidové zobrazení Iblíse
Iblís v iránském náboženském filmu
 Ďáblové (šajátin)
Současné
představy
o džinech
 Víra v džinnech je
současnou základní
náboženské doktríny
islámu.
 Džinn jako zlý démon
a důvod chorob,
posedlosti a pod.
 Filmy o džinnech
Údajná fotografie džinna z novin
Jedna z moderních
interpretací tvrdí, že
džinnové jsou vlastně
virusy
 Semum
Hasan Karacadağ
2007
116 min.
Turecký „islámsky
horor“ o posednutí
džinem a exorcizmu
Posednutá žena
exorcista
Proces exorce, turecké titulky jsou
nutné neboť to probíhá arabsky
džinn
Korán jako exorcistův nástroj
Exorcista vrs. džinn
Ochrana
vůči
džinům
Talismany
a amulety
Magická
ochrana
je obecně
používána
muslimy.
 Podivní lidé
a pololidské
bytosti
z dalekých krajin
(al-Chidr, mořský
stařec atd.)
 Draky
 Rúch / Simurgh
 Grify, sfingy a
jiné fantastické
tvory a bytosti
Fantastické tvory a bytosti
 al-Chidr
„zelený muž“
Nesmrtelný světec,
zapomínaný i v
Koránu (18: 60-82)
identifikovaný v
IndiiVišnuem,
Iránu so Sorúšem,
v Levantě a Malé
Asii se sv. Jiřím
nebo sv. Sarkisem
a v Arménii s
Jánem Křtitelem.
Hrobka al-Chidr, al-Karak, Jordánsko
Hrobka al-Chidr, Bhakkar, India místo al-Chidr, Jeruzalém
„Mořský stařec“
„Lidé“ z dalekých zemí
strom Waqwaq
Mořské panny a příšery
Tannín
Drak
mýtický hadi
Rúch / Simurgh
Fénix / al-Anqá
grify, sfingy, chiméry, harpie
Sannádža