1 Fonetika a fonologie španělštiny 2 Základní literatura BARTOŠ, Lubomír. Základy obecné a španělské fonetiky a fonologie. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. Fonetika a fonologie 1 Základní pojmy Fonetika x fonologie F. de Saussure: Dva aspekty jazyka: langue (lengua, jazyk jako systém) parole (habla, promluva, řeč) Fonetika - oblast promluvy - hláska (sonido) [p] Fonologie - oblast jazyka - foném (fonema) /p/ Fonetika Studium fyzické a fyziologické stránky zvukového materiálu jazyka A) Artikulační fonetika (fonética articulatoria) způsob a místo tvorby hlásek B) Akustická fonetika (fonética acústica) akustický efekt (frekvence, délka, intenzita, tóny x šumy) C) Percepční fonetika (fonética perceptiva) vnímání zvukového materiálu jazyka posluchačem Spektrogram šp. samohlásek i e a o u ¨ Alfabeto Fonético Internacional (AFI-IPA) Revista de Filología Española (RFE) Základní distinktivní rysy hlásek El aparato fonador Fonologie 1928 Pražský lingvistický kroužek – Trubeckoj (1939 – Základy fonologie), Jakobson Studium zvukových prvků jazyka z hlediska funkčního /b/: [b], [β] /ɾ/, /r/ [peɾo] x [pero] Fonologický systém Foném /b/ – alofony [b], [β] Alofony: a) kombinatorní (poziční) [b], [β] b) fakultativní [s], [h]: esto [éhto] Fonologický systém španělštiny Španělský konsonantický systém Fonologické opozice 1 Fonologický systém jako systém opozic Korelační páry – fonémy v opozici. Porovnávací základ (/p/ - /b/ - bilabiální okluzívy; opozice znělosti) 1. Opozice z hlediska porovnávacího základu: A) opozice bilaterální (/k/ - /x/ - spol. základ pouze u jedné dvojice fonémů: orálnost, velárnost, neznělost; opozice způsobu artikulace: okluziva x frikativa) B) opozice multilaterální (porovnávací základ stjený u více dvojic fonémů (/b/ - /g/, /d/ - /g/: znělost, okluzívnost: opozice místa artikulace) Fonologické opozice 2 2. Opozice z hlediska četnosti výskytu protikladu v systému: A) Opozice proporcionální – u více dvojic fonémů (opozice znělosti: /p/ - /b/, /t/ - /d/, /k/ - /g/) B) Opozice izolované – pouze u jediné dvojice fonémů (/ɾ/ - /r/ - počet kmitů). Fonologické opozice 3 3. Opozice z hlediska povahy distinktivního rysu: A) Opozice privativní – přítomnost či nepřítomnost jednoho distinktivního rysu: /p/-/b/ znělost: +/– B) Opozice graduální – stupeň jedné vlastnosti u více fonémů (např. stupeň otevřenosti samohlásek: a - e,o - i,u). C) Opozice ekvipolentní – každý člen opozice má specifický distinktivní rys (/r/ – vibranta, /l/ – laterála). Příklad klasifikace podle uvedených 3 hledisek: /p/ - /b/ : bilaterální, proporcionální, privativní opozice Neutralizace a defonologizace opozic Opozice konstantní x neutralizovatelné Neutralizace protikladu – /ɾ/ - /r/ mimo intervokalickou pozici; /n/ - /ɲ/ před palatálou. Defonologizace – zrušení opozice ve všech kontextech (seseo, yeísmo). Archifoném – souhrn rysů společných oběma fonémům v neutralizované opozici. Archifoném /D/ (/t/ - /d/: /aDmósfera/); /R/: (/ɾ/ - /r/: /Ráta/; /koRtáR/. Asimilace hlásek 1 Fonetická asimilace (spodoba) Přizpůsobení artikulace jedné hlásky artikulaci hlásky sousední Podle směru působení asimilace: a)progresivní, perseverační (progresiva): también [tamién] mb>m; b) regresivní, anticipační (regresiva): ancho [aɲĉo]; mismo [mízmo] Podle míry přizpůsobení: 1) úplná (completa): también [tamién], Israel [Iɾɾael] 2) částečná (parcial): ancho [aɲĉo]; sangre [saŋgre] Asimilace hlásek 2 Podle typu asimilované kvality: a) asimilace znělosti: mismo [mízmo] b) asimilace místa artikulace: ancho [aɲĉo]; sangre [saŋgre] c) asimilace způsobu artikulace: onda [õnda] Disimilace diachr. árbol autobuses, comer > comértelo, comprando > comprándotelo – stejné místo přízvuku Výjimky: espécimen > especímenes, carácter > caracteres régimen > regímenes Hiát x diftong/triftong dio, vio x rió/rio, crió/crio, guié/guie, fiáis/fiais, riáis/riais guión/guion, prión/prion - platné do roku 2010 RAE (2010): Ortografía de la lengua española crie, crio, criais, crieis; fie, fio, fiais, fieis; guie, guio, guiais, guieis; rio, riais (de reír). guion, prion, ion, Sion… solo este, ese, aquel Ortografía de la lengua española (1999) “A efectos ortográficos, son monosílabos las palabras en las que, por aplicación de las reglas expuestas en los párrafos anteriores, se considera que no existe hiato —aunque la pronunciación así parezca indicarlo—, sino diptongo o triptongo. Ejemplos: fie (pretérito perfecto simple del verbo fiar), hui, (pretérito perfecto simple del verbo huir), riais (presente de subjuntivo del verbo reír), guion, Sion, etc. En este caso es admisible el acento gráfico, impuesto por las reglas de ortografía anteriores a estas, si quien escribe percibe nítidamente el hiato y, en consecuencia, considera bisílabas palabras como las mencionadas: fié, huí, riáis, guión, Sión, etc.“ (Real Academia Española: Ortografía de la lengua española, Espasa, 1999) Vokalický systém španělštiny Kritérium otevřenosti: vysoká (alta, cerrada): i, u středová (media): e, o nízká (baja, abierta): a Kritérium místa artikulace: přední (anterior): i, e střední (central): a zadní (posterior): o, u Další charakteristiky šp. samohlásek 1 Napjatá/povolená výslovnost: Povolená artikulace (articulación relajada): nepřízvučné samohlásky a) na konci mluvního taktu před pauzou (me parece muy caro); b) v předposlední slabice proparoxyton (gramática, lástima); c) ve slabikách před přízvukem (justicia, pasear). Otevřenost/zavřenost: Otevřené alofony (alófonos abiertos): a) v zavřené slabice (listo, delgado); b) v sousedství vícekmitového r (rico, perro x pero); c) před /x/ (ligero, mujer); d) v diftonzích ei, oi (rey, soy). Zavřené alofony (alófonos cerrados): v otevřené slabice (vida, peso, pero, seguro) Další charakteristiky šp. samohlásek 2 Nazalizace (nasalización): Nazalizované alofony: nazalizovaná realizace samohlásek a) mezi dvěma nazálami (niño, nunca); b) v počáteční pozici před nazálou (hombre, único) c) na konci slov před nazálou (revolución) Labializace (labialización): Zaokrouhlení rtů: pouze zadní samohlásky o, u. Kvantita, délka (cantidad): Samohlásky dlouhé x krátké (vocales largas x breves). Rozdílná délka realizací různých samohlásek (a>e,o>i,u). otevřené>zavřené Přízvučné samohlásky jsou delší než nepřízvučné. Nejdelší samohlásky: přízvučné u oxyton (palabras agudas: cantó) nepřízvučné v koncové pozici taktu Polosamohláskové a polosouhláskové alofony Varianty samohlásek i, u, které netvoří slabičný vrchol. Pouze v diftonzích. (Glides, vocales deslizadas). 1. Polosamohlásky (semivocales): [i̯], [u̯] přechod od samohláskové k souhláskové realizaci; pozice za samohláskou (např. seis, aire, jaula). 2. Polosouhlásky (semiconsonantes): [j], [w] přechod od souhláskové k samohláskové realizaci; pozice před samohláskou (cuatro, pie, piano) Kombinace samohlásek 1. Heterosylabická sekvence (secuencia heterosilábica = různoslabičné spojení samohlásek): každá ze samohlásek tvoří jinou slabiku – hiát (hiato). Kombinace silných samohlásek a,e,o. V kombinaci a,e,o se slabou samohláskou (i,u) je nutno označit přízvukem (leí, reí, prohíbo); mnoho výjimek. 2. Tautosylabická sekvence (secuencia tautosilábica = stejnoslabičné spojení samohlásek): kombinace dvou nebo tří samohlásek v jedné slabice – dvojhlásky, diftongy (diptongos); trojhlásky, triftongy (triptongos). Španělské diftongy Španělština: 14 diftongů 1) Diftongy stoupavé (diptongos crecientes) a) kombinace polosouhláskového [j],[w]+a,e,o; b) obě kombinace i,u ([ju],[wi]) (8 diftongů: ia, ie, io, ua, ue, uo, iu, ui) 2) Diftongy klesavé (diptongos decrecientes) Kombinace a, e, o + polosamohláskového [i̯],[u̯] (6 diftongů: ai, ei, oi, au, eu, ou) Španělské triftongy Španělština: 4 triftongy (triptongos) Vrchol triftongu: prostřední samohláska a, e Okolní elementy: polosouhláskové a polosamohláskové varianty i, u. [jai̯] – despreciáis; [jei̯] – apreciéis; [wai̯] – averiguáis; [wei̯] – averigüéis, buey. Fiais, guieis, riais, criais... Další možné triftongy pouze v onomatopoických slovech (miau, guau). Antihiátová tendence ve španělštině 1 Synéreze (sinéresis) – odstranění hiátu uvnitř slova vyslovením diftongu nebo redukcí stejných samohlásek. a) Redukce identické hlásky: nihilista>[nilista], alcohol>[alkol]) b) Oslabení až změna v polosouhlásku u první silné samohlásky e, o v kombinacích e+o, o+e: empeorar> [empeorar,empjorar], roedor>[roedor,rwedor] c) Oslabení první silné samohlásky e, o v kombinaci s a: pasear>[pasear] d) Povolení a zkrácení samohlásek e, o v kombinaci s předcházejícím vokálem a: cacao [kakao] Antihiátová tendence ve španělštině 2 Synalefa (sinalefa) – odstranění hiátu na švu slov vyslovením diftongu nebo redukcí stejných samohlásek. a) Redukce identické hlásky: la harina [larina] b) V kombinace se silnou samohláskou se slabá samohl. mění na polosamohlásku nebo polosouhlásku - este imperio [estei̯mperjo] c) Kombinace silných samohlásek: oslabená výslovnost zavřenější samohlásky při zachování timbru; vrcholem je nejotevřenější samohláska – lo alarmante [loalarmante]; vengo a empezar [ben-goaem-pe-θar] Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) I. Čárka se píše v následujících případech: a) Comentario, explicación o precisión (vysvětlení, zpřesnění) Toda mi familia, incluido mi hermano, estaba de acuerdo. Tatiana explicó que aquí, concretamente en este comité, había tenido lugar un caso de deserción. Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) b) Complementos que afectan a toda la oración (přísl. určení vztahující se k celé větě, nikoliv jen k přísudku) Evidentemente, no podía seguir llevando esa vida. Francamente, no creo que vuelva por aquí. En cuanto a ti, no quiero volver a verte Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) c) Etcétera (atd. - v češtině bez čárky) Los bailes autóctonos, las peregrinaciones, etc., perduran hasta nuestros días. d) Elisiones verbales (vynechání přísudku) Su hijo mayor es rubio; el pequeño, [es] moreno. Los que no tengan invitación, por aquella puerta. Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) e) Conectores (o sea, es decir, a saber, por otro lado, en cambio, no obstante…) Vždy oddělené čárkou, před nimi i středník nebo dvojtečka dle struktury a délky věty. Volvió decepcionado, es decir, no le fue bien. A él no le parecía importarle, en cambio. Následují-li po spojce, oddělují se většinou též čárkou, ale někdy i bez ní: Y, sin embargo, te quiero. Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) f) Coordinación adversativa (souvětí souřadné odporovací) Čárka před pero, mas, aunque, sino (que). Možno psát bez čárky opozice dvou adjektiv nebo adverbií (např. lento pero seguro). Další výjimky: No puede hacer otra cosa sino esperar. Pero ¡qué alegría verte! Pero ¿querrá venir con nosotros? Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) g) Construcciones absolutas (polovětné konstrukce s infinitivem, gerundiem či participiem) Finalizadas las excavaciones, se organizó una exposición… El presidente, terminada la reunión, convocó una rueda de prensa. Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) h) Subordinadas adjetivas explicativas (věty vedlejší vztažné explikativní) El nuevo empleado, que habla cuatro idiomas, se incorporará el lunes. Ese lugar, donde veraneo todos los años, tiene mucho encanto. Výjimka: zájmena osobní (tam je vždy explikativní, ale oddělená čárkou): Yo que te he visto superar tus dudas e inquietudes… Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) i) Subordinadas temporales (věty vedlejší časové) Cuando salía yo por la puerta, me encontré con Luisa. U krátkých vět časových a za větou hlavní obvykle bez čárky: Cuando quieras nos vemos. Me encontré con Luisa cuando salía yo por la puerta. Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) j) Subordinadas condicionales (podmínková souvětí) Stojí-li vedlejší věta (prótasis) na začátku souvětí, je normální oddělit ji čárkou: Si vas a llegar tarde, no dejes de avisarme. En caso de que acepten, haremos un buen negocio. De haberlo sabido, habría llegado antes. Yo que tú,… Yo en su lugar,… Condicionales enfáticas – bez čárky: Si alguien lo sabía era ella. Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) k) Comparativas proporcionales (věty komparativní: cuanto más/menos …tanto más/menos). Oddělit čárkou, začíná-li se větou s cuanto más: Cuantas más cartas mandaba, más encendía las brasas de su fiebre. Je-li cuanto… v závěrečné pozici, je lepší čárku nepsát: Tanto más eficaz es un sistema cuanta mayor flexibilidad existe… Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) l) Subordinadas consecutivas (ilativas) (věty vedlejší důsledkové) Vždy čárka před así que, conque, luego, de modo/forma/manera que, de ahí que: Nadie les abrió, así que forzaron la puerta. Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) Obecné pravidlo: Čárkou se oddělují věty vedlejší či polovětné konstrukce s infinitivem, gerundiem či participiem, jež stojí před větou hlavní. Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) II. Čárka se nepíše v následujících případech: a) Subordinadas sustantivas (věty vedlejší podmětné a předmětné, včetně nepřímých otázek) Le dije que no lo hiciera. No sé si me hizo caso. Dime con quién salió. Advierte que es posible que estén todos equivocados. Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) b) Coordinación copulativa (souvětí souřadné slučovací) No quiere ni comprarlo ni que se lo regalen. X Ni come, ni bebe, ni duerme. Ale: Pagó el traje, el bolso y los zapatos, y salió de la tienda. Le aconsejé que no comprara esa casa, y (pero) no me hizo caso. Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) c) Adjetivas especificativas (věty vedlejší vztažné specifikační) Necesitamos un empleado que sepa idiomas. El lugar donde veraneo está cerca del mar. d) Adjetivas sin antecedente expreso - vždy bez čárky, jde-li o podmět: Quien no haya rellenado el formulario no será atendido. Los que sufrieron las inundaciones de la pasada primavera tienen derecho a… Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) e) Subordinadas causales y finales (věty vedlejší příčinné a účelové) Causa del enunciado – pravá příčina (causa interna) – bez čárky: El suelo está mojado porque ha llovido. Causa de la enunciación (causa externa: proč to říkám) – oddělena čárkou: Ha llovido, porque el suelo está mojado. Algo le pasa, pues tiene mala cara. Pravidla psaní čárky ve španělštině (OLE 2010) e) Subordinadas causales y finales (věty vedlejší příčinné a účelové) Totéž u vět účelových (finálních): Tienes que estudiar con más atención para que te quede claro. Tienes que estudiar con más atención, (lo digo) para que te quede claro. Fonologický systém španělštiny Španělský konsonantický systém Bilabiální konsonanty: /p/ /p/ - bilabiální okluziva neznělá orální (bilabial oclusiva sorda oral). Grafém: p. Výskyt: na počátku a uvnitř slova (popa, pulpo) Zvláštnosti: a) implozivní výslovnost v postnukleární pozici před t [ap̯to], [adop̯tar](apto, adoptar), v hovorové řeči až sonorizace [aβto]; b) vynechání (i ve spisovné řeči) v některých slovech (septiembre, séptimo, psicología, psicólogo, (p)neum-, (p)seudo-) Bilabiální konsonanty: /b/ 1 /b/ - bilabiální okluziva znělá orální (bilabial oclusiva sonora oral). 2 alofony v komplementární distribuci. Grafémy: b, v. Výskyt: alofon okluzivní [b]: po pauze a po nazále (beso [béso], un beso [ũm béso], hombre [õmbre] alofon frikativní (aproximanta) [β]: ostatní pozice (el beso [el βéso], lavar [laβáɾ] Bilabiální konsonanty: /b/ 2 Zvláštnosti: a) asimilace k následujícímu m: submarino [sum̯maɾíno]; b) před t asimilace na [p] nebo frikativní výslovnost [β]: obtener [optenéɾ, oβtenéɾ] – archifoném /B/ (apto x subterráneo: /aBto x suBteráneo/ c) vynechání (i ve spisovné řeči) v kombinaci s následujícím s+kons. (su(b)stantivo, su(b)stituir, o(b)scuro…) Bilabiální konsonanty: /m/ /m/ - bilabiální okluziva znělá nazální (bilabial oclusiva sonora nasal) Grafémy: m, n. Výskyt: na začátku slova (madre) a slabiky (cama, comida) –explozivní výslovnost na konci slabiky před p, b implozivní (hombre, campo) – tam archifoném /N/ hombre x en pie /óNbre/ x /eN pjé/ Zvláštnosti: na konci slova výslovnost [n] – álbum, Abraham [aβɾaán] – někde i v písmu (Jerusalén, Adán) – archifoném /N/ Labiodentální konsonant /f/ /f/ - labiodentální frikativa neznělá orální (labiodental fricativa sorda oral) Grafém: f. Výskyt: na počátku slova a slabiky (fácil, gafas). Zvláštnosti: ve španělském kons. systému chybí znělé labiodentální /v/; foném /f/ tedy nestojí v opozici znělosti k jiné labiodentále (na rozdíl od /t/ x /d/, /p/ x /b/. Interdentální konsonant /θ/ /θ/ interdentální frikativa neznělá orální (interdental fricativa sorda oral) Grafémy: c (+e,i), z (+a,o,u). Výskyt: ve všech pozicích: na počátku, uvnitř i na konci slova nebo slabiky (cerveza, luz). Zvláštnosti: V hovorové řeči znělý poziční alofon [z] před znělou souhláskou: juzgar [xuzɣaɾ], hallazgo [aʎazɣo]. Andalusie, Kanárské ostrovy, Valencie, téměř celá Latinská Amerika – defonologizace a nahrazení /s/ - seseo. Části Andalusie - opačný jev – ceceo – výslovnost /s/ jako /θ/ (nahrazení ve všech kontextech). Dentální konsonant /t/ /t/ dentální okluziva neznělá orální (dental oclusiva sorda oral) Grafém: t. Výskyt: ve všech pozicích: na počátku, uvnitř i na konci slova nebo slabiky (tela, partido, chalet). Zvláštnosti: a) v hovorové řeči na konci slabiky před znělými souhl. l, m, n > [ð] atlas, atmósfera – archifoném /D/. b) v rychlé řeči po /θ/ interdentální varianta /t/: azteca, haz todo – asimilace místa artikulace. Dentální konsonanty: /d/ /d/ dentální okluziva znělá orální (dental oclusiva sonora oral) 2 alofony v komplementární distribuci. Grafém: d. Výskyt: alofon okluzivní [d]: po pauze, uvnitř slova a taktu po n a l: (día [día], un día [ũn día], dónde [dónde] alcalde [alkálde]. alofon frikativní (aproximanta) [ð]: ostatní pozice: cada [kaδa], hablado [aβláδo], pared [paɾéδ] Zvláštnosti: v nedbalé řeči zánik [δ]: [aβláo], [paɾé] Alveolární konsonanty: /n/ /n/ alveolární okluziva znělá nazální (alveolar oclusiva sonora nasal) – nube, cana, pan. Grafém: n Výskyt: ve všech pozicích (nube, cana, pan). Alofony: asimilace místa k následující souhlásce: a) bilabiální (tranvía); b) labiodentální (confuso); c) interdentální (once); d) dentální (donde, contar); e) palatální (ancho); f) velární (nunca, sangre) Zvláštnosti: asimilace /n/ k následujícímu /m/ ve skupině nm: inmóvil [immóβil]. Ve slovech začínajících na cons-, trans-, ins- a v souhl. skupině -ns+souhl. oslabení až zánik /n/ (dle stylu, někdy i v pravopisu – trasplante, trasladar; diachr. lat. mensa>mesa) Alveolární konsonanty: /l/ /l/ alveolární laterální frikativa znělá orální (alveolar lateral fricativa sonora oral) - Grafém: l Výskyt: ve všech pozicích (lado, palo, sol) Alofony: asimilace místa artikulace k následující souhlásce: a) interdentální (alzar); b) dentální (alto, alcalde); c) palatální (el chico, colcha). Zvláštnosti: v nespisovné řeči (Andalusie, Lat. Amerika) záměna /r/ a /l/: algo [áɾɣo], mujer [muxél] Alveolární konsonanty: /s/ 1 /s/ alveolární frikativa neznělá orální (alveolar fricativa sorda oral) - Grafém: s Výskyt: ve všech pozicích (sacar, casa, mes) Alofony a zákl. varianty: a)apikoalveolární výslovnost (blíží se [š], konkávní vyklenutí jazyka) – většina šp. území; b)predorsoalveolární výslovnost (jako české [s], konvexní vyklenutí jazyka) – část Andalusie, část Lat. Ameriky, Kanárské ostrovy. Znělý alofon [z]: před znělými souhláskami [m], [n], [d], [g], [l]: mismo, desde, rasgo… Alveolární konsonanty: /s/ 2 Zvláštnosti: a) defonologizace opozice /s/ x /θ/: seseo, ceceo. b) Aspirace /s/ v nespisovné řeči (Andalusie, Lat. Amerika): esto [éhto], mismo [míhmo] c) Zánik /s/ (Andalusie) casas [kása], las casas [lah kása] Alveolární konsonanty: /ɾ/ /ɾ/ alveolární vibranta jednokmitová znělá orální (alveolar vibrante simple sonora oral) Grafém: r Výskyt: ve všech pozicích kromě počátku slova a po n, l, s (hablar, tres, pero) Alofony: frikativní – v nespisovné výslovnosti, zvláště na konci slova, případně i zánik (hablar > [aβlá]) Alveolární konsonanty: /r/ /r/ alveolární vibranta vícekmitová znělá orální (alveolar vibrante múltiple sonora oral) 2-4 kmity podle pozice: 3x počátek slova, 2 x uvnitř slova, 4x v intervokalické pozici. Grafémy: r, rr Výskyt: na počátku slova a po n, l, s (romper, enriquecer, alrededor, Israel) Palatální konsonanty: /ɲ/ /ɲ/ palatální okluziva znělá nazální (palatal oclusiva sonora nasal) Grafém: ñ Výskyt: pouze na začátku slabiky nebo slova (ñandú, niño) Palatální konsonanty: /λ/ /λ/ palatální frikativa laterální znělá orální (palatal fricativa lateral sonora oral) Grafém: ll Výskyt: pouze na začátku slabiky nebo slova (llevar; hallar x aliar) Zvláštnosti: defonologizace opozice /λ/ x /y/ - yeísmo (halla x haya; valla x vaya). Části Španělska (Andalusie, Kanárské ostrovy), celá Lat. Amerika. Varianta žeísmo (Argentina, Uruguay): calle [káže] Palatální konsonanty: /y/ /y/ palatální frikativa laterální znělá orální (palatal fricativa lateral sonora oral) Grafémy: y, hi+samohl. Výskyt: pouze v prenukleární pozici uvnitř mluvního taktu (leyes, la hierba, la yegua) Alofony: afrikáta [ŷ] v pečlivé řeči po pauze; po /l/ a /n/: hierba [ŷéɾβa], yendo [ŷéndo], el yugo [el ŷúɣo], un yugo [un̯ ŷúɣo]. Zvláštnosti: defonologizace opozice /λ/ x /y/ - yeísmo, žeísmo [žéɾβa]. Palatální konsonanty: /ĉ/ /ĉ/ palatální afrikáta neznělá orální (palatal africada lateral sorda oral) Grafém: ch Výskyt: pouze na počátku slabiky (charla, muchacho) Velární konsonanty: /k/ /k/ velární okluziva neznělá orální (velar oclusiva sorda oral) Grafém: c, qu+e, i, k Výskyt: na počátku i na konci slabiky (queso, actuar, kilo); na konci slova jen v přejatých výrazech (coñac) Zvláštnosti: na konci slabiky před okluzivou impozivní výslovnost (acto), v hovorové řeči až frikativní znělá výslovnost [áɣto]; Skupina [ks] pravopis x [ks+t] hovorová výslovnost redukce na [s] (texto, extranjero) [ks] v intervokalické pozici: výslovnost [ɣs] (examen, éxito) Velární konsonanty: /g/ /g/ velární okluziva znělá orální (velar oclusiva sonora oral) Grafém: g, gu+e, i Výskyt: alofon okluzivní [g]: po pauze, uvnitř slova a taktu po nazále: gato, un gato [ũn gáto], vengo [bengo]. alofon frikativní (aproximanta) [ɣ]: ostatní pozice: siglo [síɣlo], el gato [el ɣáto], lago [láɣo] Zvláštnosti: v intervokalické pozici a před n v nespisovné řeči oslabení až zánik agua [áwa], digno [díno] Velární konsonanty: /x/ /x/ velární frikativa neznělá orální (velar fricativa sorda oral) Grafémy: j, g+e, i Výskyt: většinou počátek slabiky (jugar, lejos), výjimečně konec slova (reloj) Zvláštnosti: nespisovná výslovnost /x/ jako aspirovaného /h/ v Lat. Americe mujer [muhér] Zvláštnosti americké španělštiny Konsonantický systém: Seseo, yeísmo (žeísmo) Aspirace /s/ a /x/: las casas [lah kasah]– mujer [muhér] Záměna /l/ a /r/ algo [argo], porque [polke] Aspirace počátečního h hambre [hambre] Vliv andaluského dialektu Vokalický systém: změny témbru (seguro>siguro; principal>prencipal) Tendence k odstranění hiátu (pasear>pasiar; peor>pior; país-páis) Zjednodušování samohl. skupin (ciencia>cencia; aprieta>apreta) Španělská melodie řeči Intonace (entonación) – suprasegmentální prvek. Základní jednotkou je grupo fónico (úsek promluvy). Funkce: 1) integrační (skupina slov>výpověď) 2) distinktivní (Había mucha gente. x ¿Había mucha gente?) 3) delimitační (Los alumnos, que viven lejos, llegan tarde. x Los alumnos que viven lejos llegan tarde.) Průběh melodické křivky 1) Počáteční fáze (rama inicial): Pauza až 1. přízv.slabika 2) Střední fáze (rama central): 1. přízv. až poslední nepřízv. slabika 3) Koncová fáze, melodém (tonema): Poslední přízv.slabika až konec melodického celku. Typy koncové fáze melodické křivky A) Kadence (cadencia) – klesavý toném. B) Antikadence (anticadencia) – stoupavý toném C) Suspense (suspensión) – rovný průběh tonému Melodie vět oznamovacích (Oraciones afirmativas, enunciativas) Melodie vět oznamovacích – výčet Melodie vět oznamovacích (funkce delimitační) Oración adjetiva explicativa x especificativa Melodie vět tázacích Pregunta absoluta Pregunta pronominal Melodie vět tázacích (pregunta disyuntiva x copulativa) Melodie vět tázacích (preguntas disyuntivas) Melodie vět zvolacích (Oraciones exclamativas) Delimitační distinktivní funkce melodie