Houslový virtuos H.I.F. Biber
H.I.F. Biber (1644–1704)
Sonata a6 (A-872)
„Die pauern kirchfarrt
genandt“
Adagio - Presto
Die Pauern Kirchfarrt
Adagio
Aria I
Aria II
Balletti lamentabili a4 (A-
766)
Sonata
Allamanda
Sarabanda
Gavotte
Gigue
Lamento
Sonata Violino Solo
Rappresentativa (A-609a)
Sonata III a6 (A-539)
Sonata a3 (A-467)
Trombet-und musicalischer
Taffeldienst a4 (A-879)
Intrada
Sonata
Allamanda
Courante
Gavotte
Sonata a3 (A-636)
Letošní dvojnásobný jubilant Heinrich Ignaz
Franz Biber byl bezesporu jedním z
nejvýznamnějších hudebníků, které české země v
období baroka daly světu. Současná literatura o
něm nehovoří jako o „českém skladateli“,
přestože se narodil ve Stráži pod Ralskem. Ta se
ovšem v době jeho narození jmenovala
Wartenberg a o ryzosti Biberova „češství“ nelze
než pochybovat. Vystudoval u jezuitů, mimo jiné
v Opavě, kde se seznámil s Pavlem Josefem
Vejvanovským a Philippem Jacobem Rittlerem –
hudebníky a skladateli, s nimiž Bibera spojovalo
jak kroměřížské působení, tak i celoživotní
přátelství. Možná také studoval ve Vídni u
nejvyhlášenějšího houslisty té doby, Heinricha
Schmelzera, kterého později v mnohých
virtuózních dovednostech předčil.
Někdy po roce 1666 Biber vstoupil do služeb
hudbymilovného olomouckého biskupa Karla
Lichtenstein-Castelcorno. V jeho kroměřížském
sídle vznikla významná a kvalitní kapela, jejímž
byl Biber koncertním mistrem. V létě 1670 však
z Kroměříže utekl, aniž by udal důvod nebo podal
výpověď. Jeho cílem byl Salcburk a
perspektivnější kapela arcibiskupa Maximiliana
Gandolpha von Kuenburg. Zde začal na pozici
komorníka, později se však vypracoval na
vicekapelníka (1680) a kapelníka (1684). V roce
1690 mu jeho výrazné kompoziční, ale především
houslové umění dopomohlo k povýšení do
šlechtického stavu.
Sám instrumentalista Biber skládal především
instrumentální hudbu s exponovanými
houslovými party. V jeho sonátách se
charakteristicky střídaly rychlé pasáže a akordy.
Sólové houslové party Biberových skladeb patří
mezi technicky nejnáročnější, jaké kdy byly pro
tento nástroj napsány. Vzhledem k potřebám
svého působiště psal často Biber sonáty hodící se
zároveň pro chrámové i světské účely. Vyplývá
to i z názvu sbírky Sonatae tam aris quam aulis
servientes , vydané v Salcburku v roce 1676.
V programu koncertu poznáme vedle již zmíněné
virtuózní stránky Biberovy tvorby i tu humornou.
Ta se projevuje již v úvodní sonátě Die pauern
Battalia (A-840)
Sonata
Allegro-die liederliche
Gsellschaft von allerley
Humor
Mars, Presto
Aria
Die Schlacht
Lamento der Verwundten
Musquetir(er)
kirchfarrt (Selské procesí), kde Biber
prostřednictvím nápěvu oblíbené mariánské písně
O Mutter Gottes Ausserwählt napodobuje střídání
předzpěváka a odpovědí procesí.
Baletti lamentabili zase údajně vznikly jako
reakce na císařovninu návštěvu v biskupově
vyškovské rezidenci, kvůli níž nemohly
vypuknout oblíbené masopustní radovánky.
Dalšími dvěma doklady Biberova smyslu pro
humor i dobové obliby veselých a
zvukomalebných instrumentálních kusů jsou
Sonata rappresentativa, v jejímž průběhu sólové
housle napodobí řadu zvířat, a suita Battalia
(Bitva). Zde samotné smyčce vykreslí zvuky
vojenského pochodu včetně píšťaly, bubnu a
zpěvu přiopilých mušketýrů, bitvy včetně střelby
z kanónů a trubačských signálů i závěrečného
nářku mušketýrů.
Přestože je Biber dnes uváděn jako rakouský
skladatel, jeho vazby k českým zemím jsou
zřejmé. Vedle již zmíněných musíme dále uvést
jeho písemné styky s Vejvanovským i Rittlerem,
kteří byli v 70. letech 17. století zaměstnáni v
Kroměříži a pro zdejší hudební sbírku obstarali
mnohé Biberovy skladby dochované dodnes. V
neposlední řadě máme hmatatelné doklady i z
jiných českých archivů, že zejména v poslední
třetině 17. století se Biberovy sonáty a taneční
suity u nás těšily velké oblibě, v níž předčily
skladby mnohých jiných autorů.
Lucie Maňourová