1
Jordi Savall – viola da gamba (BARAK NORMAN Londres 1697)
Rolf Lislevand – theorba
Marin Marais & Antoine Forqueray – Anděl a ďábel
Program:
Marin Marais: Prélude & Muzettes
INTERLUDE I
Mr. de Sainte–Colombe le fils: Fantaisia en Rondeau
Mr. de Sainte–Colombe: Les Pleurs
Johann Sebastian Bach: Bourée
Marin Marais: Suite d’un Gout Etranger
Marche tartare
La Tartarine & Double
Les Fetes Champetres
Allemande la Superbe
L’Arabesque
La Reveuse
Marche
INTERLUDE II
Karl Friedrich Abel: Prélude
Johann Sebastian Bach: Allemande
Johannes Schenck: Aria Burlesca
Antoine Forqueray: Portraits Musicaux
La Rameau
La Dubreuil
La Marella
La Du Vaucel
La Leclair
Hledáme-li v dnešní době hráče na violu da gamba, jemuž se podařilo přiblížit se proslulosti
svých slavných francouzských předchůdců, narazíme nepochybně dříve či později na osobnost
katalánského gambisty Jordi Savalla. Ten má ostatně nemalý podíl na tom, že jména Sainte-Colombe či
Marin Marais jsou dnes všeobecně známa - a tento podíl zdaleka nespočívá pouze v jeho určující
spolupráci na slavném francouzském filmu Tous les matins du monde (Všechna jitra světa).
Francouzskou barokní tvorbu pro violu da gamba reprezentuje především tato klíčová trojice
autorů: Monsigneur (Jean) de Sainte-Colombe, Antoine Forqueray (o němž se tvrdilo, že hraje jako
ďábel) a zejména Sainte-Colombův žák Marin Marais, jehož hra byla označována jako andělská. Oba
posledně jmenovaní virtuosi a skladatelé byli velkými rivaly. V pramenech můžeme dokonce najít
„bulvární“ zprávy: jedna z nich např. praví, že Forqueray cvičil v uzamčeném pokoji, aby Marais
nemohl odpozorovat jeho hráčské triky, avšak Marais jej sledoval ze stromu naproti jeho okna.
Francouzská gambová hudba byla fenoménem par excellence: tvořila protiklad ke zvukově
mohutným operám, jak je komponoval především Jean-Battiste Lully, a byla současně jakýmsi
pendantem k francouzské tvorbě loutnové. Zejména hudba komponovaná pro sólovou gambu nebo pro
dva tyto nástroje je velice intimní a má až avantgardní charakter, tvoří jakýsi „svět sám pro sebe“.
Pozoruhodné však jsou i skladby pro gambu s doprovodem bassa continua.
Jean de Sainte-Colombe (narozen v letech 1658–87, zemřel před r. 1701) je osobností, o níž
víme pouze velmi málo. Dlouho nebylo známo ani jeho křestní jméno, neznáme přesná data jeho
2
narození a úmrtí. Datum jeho smrti odvozujeme od r. 1701, v němž napsal M. Marais Tombeau pour
Monsieur de Sainte-Colombe, tedy skladbu na památku svého učitele. Přestože Sainte-Colombe žil a
koncertoval v Paříži, zřejmě nechtěl získat žádný post u dvora, nebo - což je méně pravděpodobné - mu
tento post nebyl nabídnut. Podle některých muzikologů je nedostatek informací způsoben SainteColombovou
skromností, díky níž se držel stranou všech poct. Přesto jeho tvorba rozhodujícím
způsobem ovlivnila celou následující gambistickou generaci a právě on byl prvním, který vnesl do
gambové literatury její nezaměnitelná nástrojová a výrazová specifika. Jeho hudba má většinou závažný
charakter, často přímo vyhledával disonance. Dochovalo se 180 jeho skladeb pro sólovou gambu a 67
koncertů pro dvě gamby. Výrazově expresivní skladbu Les Pleurs (Pláč) můžeme znát z již zmíněného
filmu Všechna jitra světa.
Sainte-Colombe měl nejméně jednoho syna, který je znám jako Monsieur de Sainte-Colombe le
fils a jenž žil nějaký čas v Londýně jako gambista. Z kusých pramenů víme, že v r. 1713 se uskutečnil
benefiční koncert na jeho počest. Je autorem několika suit pro sólovou violu da gamba, které jsou jakýmsi
kompendiem všech možných dobových způsobů kompozice pro sólovou basovou gambu.
Marin Marais (1656 - 1728) je považován za nejlepšího gambistu ve Francii 17. století. Tento
Sainte-Colombův žák byl rovněž žákem J.-B. Lullyho, který jej v pokročilejším věku často žádal, aby ho
zastoupil a dirigoval jeho opery.Marais sám také zkomponoval několik oper v duchu lullyovské tradice,
z nichž nejpozoruhodnější je pravděpodobně Alcyone. Především však zanechal více takřka 600 skladeb
pro violy da gamba, které patří k nejlepším ve svém žánru a které vyšly tiskem v pěti knihách v letech
1686 -1725. Nechybí ani díla pro gambu a continuo, po vzoru svého učitele psal i pro dvě a dokonce pro
tři gamby. Byl též vyhledávaným pedagogem.
Zatímco Prélude (preludium) bylo komponováno francouzskými barokními autory jako
samostatná skladba nebo jako efektní část improvisativního charakteru otvírající suitu, musette byl tanec
inspirovaný lidovou hudbou. Slovo musette znamená též hudební nástroj - francouzskou verzi dud, jež
nabyla v 1. polovině 18. století mimořádné obliby zejména pro hudbu s pastorální tematikou a dostala se
až do prostředí versailleského dvora. Maraisovy Muzettes pochází ze třetí knihy jeho gambových
skladeb a společně s preludiem jsme je rovněž mohli slyšet ve zmíněném filmu. Suita d’un Gout
Etranger pochází ze čtvrté knihy Maraisových skladeb pro gambu vydané v r. 1717. Na dnešním
programu je pouze výběr z této suity, která má celkem 36 částí a jedním z nejdelších a nejvirtuosnějších
Maraisových děl. Výběr je zarámován dvěma pochody - tanci, které ve Francii zpopularizoval
především Lully. Marais komponoval pochody turecké a dokonce i perské, natolik si tento útvar oblíbil.
První pochod přitom evokuje podsvětí. Třetí věta nazvaná Venkovské slavnosti je typickým žánrovým
obrázkem, v tehdejší francouzské hudbě dosti používaným. Část L’Arabesque zaujme svou
ornamentičností.
Antoine Forqueray (1672 -1745) byl synem houslisty a tanečního mistra Michela Forquereye a
podobně jako Marais se stal gambovým virtuosem. Zastával rovněž místo u dvora a spolu s Maraisem
tvořil špičku gambové virtuosity ve Francii. Jeho mimořádný talent a až akrobatická virtuosita byla
několikrát popsána v dobových francouzských časopisech Mercure galant a Mercure de France.
Forqueray zkomponoval kolem 300 skladeb pro violu da gamba. Tyto kusy jsou technicky velmi obtížné
a vyznačují se výraznou melodikou.
Portraits Musicaux neboli hudební portréty byly typickým prvkem francouzské instrumentální
hudby. Často se vyskytovaly především v cembalové literatuře; většinou převažoval portrét skutečné
postavy, v pozdějších skladbách se již ovšem často jednalo o portrét typizovaný. Forqueray nám ve
svých Portrétech připodobnil mj. J. Ph. Rameaua, mnohostranného francouzského skladatele a teoretika.
Rameau naopak vytvořil Forquerayův hudební portrét ve sbírce cembalových koncertů Pièces de
clavecin en concerts. Další portrét věnoval Forqueray J.-M. Leclairovi, jednomu z nejslavnějších
houslistů Francie, který se ve svých kompozicích snažil o spojení corelliovského stylu s francouzským
vkusem.
Carl Friedrich Abel (1723 - 1787), skladatel a gambový virtuos, byl pevně spřátelen s
rodinou Bachů. Ve 40. letech se stal členem drážďanské dvorní kapely a od r. 1759 slavil mimořádné
úspěchy se svými abonentními koncerty v Londýně, kde zakotvil natrvalo. Roku 1764 založil s
3
Johannem Christianem Bachem duo, které výrazně ovlivňovalo hudební život v anglické metropoli. Jeho
kompozice oscilují mezi galantním slohem a tzv. slohem citovým.
Johann Sebastian Bach (1685 - 1750) se věnoval tvorbě pro gambu celý život, byť v omezené
míře. Na programu koncertu jsou gambové úpravy dvou Bachových tanců pocházejících z
francouzských suit určených klávesovým nástrojům: allemande je tanec často otevírající suitu, je psán v
4/4 taktu, má pomalejší tempo a vážný charakter. Bourrée je dvoudobý, živý a veselý tanec, často se
synkopami. Kolem r. 1650 se tento původně lidový tanec stal oblíbeným u francouzského dvora, kde jej
proslavil především Lully; záhy se tanec rozšířil do celé střední Evropy.
Johannes Schenck (1660-1712) je dalším autorem, o jehož životě mnoho nevíme. Pocházel z
Amsterodamu, kde nějakou dobu působil. V r. 1696 se přesunul do německého Düsseldorfu, přičemž
tamní dvůr byl jakýmsi rivalem Versailles. Jeho tvorba představuje dokonalou syntézu italského a
francouzského slohu. Komponoval sonáty pro sólovou gambu stejně tak jako sonáty pro 2 gamby, někdy
též s continuovým doprovodem. Aria burlesca pochází ze sedmivěté Partity d moll pro sólovou gambu,
jejíž autograf je uložen ve Vídni a pochází přibližně z r. 1705. Je pozoruhodná modálními imitacemi,
překvapivou harmonií i dynamikou.
Jana Perutková