Poslechová komparace probíraných stylů, jejich proměn a charakteristik
v souvislosti se zhudebňovanou poezií I.
V předchozích textech jsme se věnovali nastínění problematiky vývoje písně
v podstatné části německojazyčné oblasti zhruba mezi léty 1740 až 1820. Hovořili
jsme o emancipaci písně (Lied) jako útvaru, jejím prosazení vůči různým podobám
ódy. Seznámili jsme se s estetickými a uměleckými charakteristikami rozličných
písňových škol a tradic, jako byla I. a II. berlínská písňová škola, písňová škola
švábská a vídeňská. Cílem dnešní lekce je formou poslechové komparace nahlédnout
stylové charakteristiky a proměny v tomto žánru prizmatem fenoménu
zhudebňované poezie, která byla v této sféře klíčovým aspektem a často i
katalyzačním prvkem dalšího vývoje a stylové progrese. Při vlastním srovnání
budeme vycházet z toho, co jsme se o jednotlivých školách i jejich představitelích
dozvěděli.
Johann Wolfgang Goethe (1749-1832)
„Každý by měl denně poslouchat trochu hudby, přečíst nějakou báseň, podívat se na dobrý
obraz a pokud možno říci několik rozumných slov.“
Díky své žánrově a stylově velmi rozmanité poetické tvorbě, jež sahala od adaptací
lidové poezie, přes milostné písně, balady, ódy, hymny a dithyramby až k filozoficky
laděné hermeneutické lyrice, se stal velmi vyhledávaným a často zhudebňovaným
autorem zvláště ve sféře písně, o jejíž vývoj i umělecké a estetické pojetí se soustavně
zajímal. Univerzalita a obsahová pestrost jeho literárních děl, stejně jako jejich vnitřní
muzikalita k nim přitahovala skladatele jak v době jejich vzniku, tak i o mnoho let
později. Jeho verše je tak možno nalézt jak v písních autorů II. berlínské písňové
školy jako byl Reichardt, nebo Zelter, III. berlínské školy (F. M. Bartoldi, F. Hensel
Mendelssohn), u autorů školy švábské (R. Zumsteeg), ale i vídeňské (Mozart,
Beethoven a zvl. Schubert) i celé řady mladších autorů.
Ačkoliv Goethe sám nekomponoval, byl jeho život s hudebním uměním úzce
provázán. V průběhu života udržoval kontakty s četnými hudebníky a skladateli,
psal libreta k rozličným hudebním hrám, sbíral lidové písně, jako ředitel výmarského
divadla zajišťoval nastudování a realizaci operních představení. Věnoval se
výzkumu v oblasti hudební akustiky a hudební antropologie a zasloužil se o rozvoj
hudební historiografie. Vytvořil si vlastní koncepci písňové estetiky, jež měla mnohé
styčné body s uměleckou koncepcí II. berlínské písňové školy. Goethe jednoznačně
upřednostňoval strofickou píseň před prokomponovanou, vyžadoval, aby hudební
složka a zvláště doprovod byly pojaty takovým způsobem, aby neodváděli
posluchačovu pozornost od obsahu zhudebněné básně. Klíčovou úlohu přisoudil
vokálnímu interpretovi, který měl svým přednesem odstínit všechny výrazové a
významové nuance básně.
Erlkönig
Nejprve se podívejme na jednu z nejslavnějších Goethových balad, Erlkönig, jež se již
od chvíle svého literárního zrodu dočkala četných hudebních zpracování. Pro
snadnější orientaci a vyhodnocení hudebního pojetí uvádím jak německý originál,
tak i české přebásnění.
Der Erlkönig
Wer reitet so spät durch Nacht und Wind?
Es ist der Vater mit seinem Kind;
Er hat den Knaben wohl in dem Arm,
Er faßt ihn sicher, er hölt ihn warm.
Mein Sohn, was birgst du so bang dein Gesicht? Siehst,
Vater, du den Erlkönig nicht?
Den Erlenkönig mit Kron und Schweif? Mein
Sohn, es ist ein Nebelstreif. "Du
liebes Kind, komm, geh mit mir!
Gar schöne Spiele spiel ich mit dir;
Manch bunte Blumen sind an dem Strand,
Meine Mutter hat manch gülden Gewand."
Mein Vater, mein Vater, und hörest du nicht,
Was Erlenkönig mir leise verspricht? Sei
ruhig, bleibe ruhig, mein Kind;
In dürren Blättern säuselt der Wind. Willst,
feiner Knabe, du mit mir gehn?
Meine Töchter sollen dich warten schön;
Meine Töchter führen den nächtlichen Reihn,
Und wiegen und tanzen und singen dich ein."
Mein Vater, mein Vater, und siehst du nicht dort
Erlkönigs Töchter am düstern Ort? Mein
Sohn, mein Sohn, ich seh es genau:
Es scheinen die alten Weiden so grau. "Ich
liebe dich, mich reizt deine schöne Gestalt;
Und bist du nicht willig, so brauch ich Gewalt."
Mein Vater, mein Vater, jetzt faßt er mich an!
Erlkönig hat mir ein Leids getan! Dem
Vater grausets, er reitet geschwind,
Er hält in Armen das ächzende Kind,
Erreicht den Hof mit Mühe und Not;
In seinen Armen das Kind war tot.
Král duchů v překladu Otokara Fischera
Kdo to tak pozdě ujíždí tmou?
To otec s dítětem před sebou,
v náručí synáčka zahřívá,
tak jedou vichrem, jedou ti dva.
'Co schováváš oči, nač by ses bál?'
"Ty nevidíš tatínku, že je tam král?
Král duchů s korunou... vlečka až sem..."
'Jen mlha, děcko, leží pod lesem.'
»Pojď se mnou, chlapečku, vezmu tě k nám,
budem se dobře mít, všecko ti dám,
mám kvítí všech barev v svém království
a plášť mé matky se zlatem jen skví.«
"Tatínku, tatínku, neslyšíš nic?
Král duchů mě volá čím dál tím víc!"
'Klid, dítě, seď klidně a neměj strach,
to šustí jen listí v křoviskách.'
»Pojď se mnou, hezký chlapečku, chceš?
Mé dcerky tě chtějí za bratra též.
Mé dcerky protančí celičkou noc,
uspí tě v písničkách na dobrou noc.«
"Tam, táto, tam do tmy se podívej!
Král duchů a princezny kolem něj!"
'Už hledím, hledím, děcko do mlhy:
to jsou přec vrby, ty staré mátohy!'
»Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád pojď
po dobrém, sic budeš litovat!«
"Tatínku, táto, už na mě sáhl král!
Co mi Král duchů, co mi udělal!"
Tu zděsí se otec, pustí se v cval,
s chroptícím děckem domů se hnal.
Do dvorce dojel z posledních sil,
děcko však z mrtvých již nevzkřísil.
Poprvé zhudebnila tuto baladu jako součást Goetheho hry die Fischerin Corona
Elisabeth Wilhelmine Schröter (1782, ve sbírce 1786). O této pěvkyni, skladatelce a
herečce, jež většinu své kariéry strávila ve Výmaru, budeme hovořit na jiném místě.
Uveďme však, že s Goethem byla ve Výmaru v úzkém kontaktu a znala mnohé jeho
názory stran umění. Byla to právě Goethova iniciativa, jež tuto výtečnou pěveckou
žačku Johanna Adama Hillera do Výmaru přivedla. Píseň má jednoduchý strofický
charakter s nekomplikovaným klavírním doprovodem a nepříliš velkým ambitem
zpěvní melodie.
Nahrávka zde:
https://www.youtube.com/watch?v=6QBoN1IljWw
Noty zde:
https://imslp.org/wiki/25_Lieder_(Schr%C3%B6ter%2C_Corona)
A nyní tuto podobu Goethovy balady porovnejme s verzí Johanna Friedricha
Reichardta z r. 1794. Všímejte si jak podoby, tak i charakteru klavírního doprovodu,
struktury melodické linky, vyjádření obsahu a dramatičnosti básně hudebními
prostředky (mj. imitace jízdy na koni).
Nahrávka např. zde:
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/KL1510
(track 13)
Noty zde:
https://imslp.org/wiki/Erlk%C3%B6nig_(Reichardt%2C_Johann_Friedrich)
Goethovu baladu zhudebnil roku 1797 i další reprezentant II. berlínské písňové školy
a Goetheho přítel, Carl Friedrich Zelter. Zajímavé bude srovnání nejen Zelterovy
verze s Reichardtovou.
Jeho verze zde:
https://www.youtube.com/watch?v=DA5L6h2Rj1U
Noty např. zde:
https://imslp.org/wiki/Gedichte_von_Goethe_in_Compositionen_(Friedlaender%2
C_Max)
A nyní porovnejme balady dvou představitelů II. berlínské školy, Reichardta a
Zeltera, se Schubertovou verzí (z r. 1815), jíž Goethe vyčítal přílišnou imaginativnost.
Povšimněte si charakteristických repetitivních postupů v klavírním doprovodu.
Náznak doprovodného principu „motum perpetuum“ se u Schuberta často objevuje
v rozličných obměnách (např. i v jeho zřejmě nejslavnější písni na Goetheho verše,
Gretchen am Spinrade).
https://www.youtube.com/watch?v=a2J9Yn2YjjE
https://imslp.org/wiki/Erlk%C3%B6nig%2C_D.328_(Schubert%2C_Franz)
V rámci širší komparace věnujme pozornost ještě způsobu, kterým se Goetheho
předlohy r. 1818 zhostil jeden z nejvýznamnějších autorů balad po Johannu
Rudolphu Zumsteegovi, Carl Loewe (1796-1869). Pozoruhodné jsou i jeho další
balady na Goetha i jiné autory (Der Totentanz, Herr Oluf).
https://www.youtube.com/watch?v=BeGA1qc9ZSw
Noty zde:
https://imslp.org/wiki/3_Balladen%2C_Op.1_(Loewe%2C_Carl)
Odlišným způsobem se básně chopil Louis Spohr (1784–1859), který v ní vedle
klavírního doprovodu přisoudil velký význam sólovým houslím.
https://www.youtube.com/watch?v=PSBkncO6hhg
nebo zde:
https://www.youtube.com/watch?v=w4zeofGpZp0
Noty zde:
https://imslp.org/wiki/6_Ges%C3%A4nge%2C_Op.154_(Spohr%2C_Louis)