Vídeňská písňová škola
Dalším významným centrem písně se zvláště od 70. let 18. století stalo hlavní město
habsburské monarchie Vídeň. Svou roli v tom sehrála i snaha Josefa II. o podporu a prosazení
domácího umění proti stále oblíbenému italskému importu. Prosazování německého jazyka
jako italštině rovnocenného v oblasti hudby bylo příznivým aspektem pro rozvoj písňové
tvorby, která byla protiváhou k dalším vokálním žánrům, jež měli tehdejší posluchači spojeny
především právě s italštinou. Ve Vídni se rozvíjel stylově svébytný typ písně, jehož podstatou
byla ariózněji pojatá melodie, strofická forma, jež na rozdíl od písňového typu II. berlínské
školy dávala větší prostor klavírnímu doprovodu a umožňovala rozvinutí instrumentální
složky zvl. v mezihrách, a v neposlední řadě většinou užitá umělecky hodnotná poezie.
Klavírní part byl často pojat takovým způsobem, aby pomáhal vokálnímu hlasu s obsahovým
vyjádřením básně. K autorům vídeňské školy bývají počítáni vedle J. A. Štěpána také J.
Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven a řada dalších skladatelů tzv. vídeňského klasicismu.
Samostatnou kapitolu pak tvoří písňový odkaz Franze Schuberta (na 600 písní), který
osobitým tvůrčím způsobem syntetizuje jak stylové podněty vídeňského písňového stylu, tak i
švábské školy (Zumsteeg), a dává tomuto žánru zcela nový rozměr.
Za jednu ze zakladatelských osobností vídeňské písňové školy je považován Josef Antonín
Štěpán (Steffan, 1726–1797), který mohl díky podpoře kopidlnského pána hraběte Františka
Jindřicha Schlicka studovat hudbu ve Vídni u G. Chr. Wagenseila. Byl vynikajícím
cembalistou a působil jako pedagog (od r. 1766 učitelem v císařské rodině, vyučoval Marii
Carolinu a Marii Antonii Habsburskou). Jeho sbírka písní byla první toho druhu publikovaná
ve Vídni. Byl prvním písňovým skladatelem, jehož díla si získala ve Vídni značnou oblibu a
rozšíření, zvl. v posledních dvaceti letech 18. století. Zhudebňoval verše básníků jako J. W. L.
Gleim, E. Chr. von Kleist, Christiane Marianne von Ziegler, J. G. Herder, J. W. Goethe, J. G.
Jacobi, G. G. Klopstock, Chr. F. Weiße, Fr. von Hagedorn, J. M. Müller, G. A. Bürger či M.
Claudius. Někdy komponoval i na vlastní texty. Jeho písně jsou obsahově rozmanité, vedle
milostné lyriky se objevují i humorné prvky (viz např. Hagedornova Die Alte, jíž zhudebnil i
W. A. Mozart). U Štěpána je, podobně jako v písních J. A. Hillera v Lipsku, patrná návaznost
na singspiel. Klavírní doprovod hraje i v rámci strofických písní podstatnější úlohu než
v písních II. berlínské písňové školy. Z jeho sbírek uveďme Sammlung 24 deutscher Lieder I.
(1778), Sammlung 25 deutscher Lieder II. (1779), Sammlung 24 deutscher Lieder IV. (1782),
publikoval též 7 hymnů v Lieder zur öffentlichen und häuslichen Andacht (1782), 1 pís.
Wienerischer Musenalmanach (1781), 2 pís. Liedersammlung für Kinder und Kinderfreunden
(1792).
Joseph Franz Haydn (1732–1809)
Do jisté míry byl ovlivněn písněmi J. A. Štěpána. Z jeho 47 písní je 25 na německé texty, 14
na texty anglické. Vedle písní však komponoval i canzonety italského typu. Haydn věřil
v důležitost plynulé, zpěvné melodie. Byl výtečným zpěvákem (tenoristou) a pro skladatele
vokální hudby považoval vlastní zkušenosti s pěveckým školením za potřebné. I při volbě
zhudebňovaných textů se často projevoval jeho specifický smysl pro humor, někdy byl výběr
básnické předlohy ovlivněn přáním nakladatele (Artaria). Komponoval na texty J. W. L.
Gleima, G. Leona, J. G. Jakobiho, Chr. M. von Ziegler, A. Hunter, W. Shakespeara, G. K.
Pfeffela, G. E. Lessinga, G. A. Bürgera a dalších. Haydnovy písně bývají spíše menšího
rozsahu a mívají strofickou, avšak vnitřně kompozičně propracovanou strukturu (12 Lieder
für das Klavier I. a II.). Klavírní part odráží mnohdy obsah slov a dokresluje jej (např. v Lob
der Faulheit). U písní z let 1781 až 1784 lze vysledovat zajímavé propojení s jeho
smyčcovými kvartety op. 33. V pravé ruce klavírního doprovodu hlasy často kopírují zpěvní
linku. Oproti tomu jsou anglické canzonety z r. 1784 více prokomponované (6 Original
canzonettas 1794). Haydn byl mistrem hudební rétoriky, což odráží jeho díla vokální i
instrumentální. Pozoruhodné je 445 jeho úprav skotských, velšských a irských písní.
Znal Haydn českou píseň Hajej můj andílku, jejíž melodii evokuje předehra?
Cupido
Lob der Faulheit (Chvála lenosti)
Faulheit, endlich muss ich dir
Auch ein kleines Loblied bringen!
O!. . . Wie. . . sauer. . . wird es mir
Dich nach Würde zu besingen!
Doch ich will mein Bestes tun:
Nach der Arbeit ist gut ruhn.
Höchstes Gut, wer dich nur hat,
Dessen ungestörtes Leben. . .
Ach!. . . ich gähn!. . . ich. . . werde matt.
Nun, so magst du mir's vergeben,
Dass ich dich nicht singen kann:
Du verhinderst mich ja dran.
https://www.youtube.com/watch?v=7QByBj7zB9Y
The Mermaid's Song, Hob. XXVIa:25
https://www.youtube.com/watch?v=THvyk9xUf4s
She Never Told Her Love
https://www.youtube.com/watch?v=Qeyl9mVFnAU
Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791)
Ač byl W. A. Mozart velmi plodným autorem vokální hudby, písně v porovnání s jeho
dalšími vokálními kompozicemi zabírají jen malý zlomek jeho kompozičního odkazu. Přesto
se mnohé z jeho 34 písní na německé texty těší zájmu interpretů i posluchačů i dnes.
Vzhledem k jejich rozmanitosti není snadné je zaštítit jednoznačnými společnými
charakteristikami. Komponoval písně na verše básníků jako Goethe, Uz, Müller, Hermes,
Hölty, Hagedorn, Weiße, A. Blumauer, G. Baumberg ad. Písně strofické, někdy
prokomponované či s arietním charakterem námětově čerpají z oblasti něžné milostné lyriky
(Das Traumbild), někdy mají žertovný charakter (Die Alte), jindy zas téměř rysy dramatické
scény (Das Veilchen). Složil rovněž 2 duchovní písně (track 10, 11)
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/00028948327614
Dále Das Traumbild:
https://www.youtube.com/watch?v=atWVwGzVY1w
Ludwig van Beethoven (1770–1827)
Beethoven se již od svých raných písňových kompozic často uchyloval k jejich
prokomponované podobě. Psal i strofické písně, jeho kompozice bývají co do rozsahu
velkoryseji pojaté. Námětově se pohybuje od milostné lyriky, přes specifický druh humoru
(Punchlied, Elegie auf dem Tod eines Pudels) až k básním s hlubším filozofickým a
duchovním podtextem. Oproti Haydnovi a Mozartovi přikládal větší váhu volbě vhodné
poesie. Zhudebňoval básníky jako Goethe, Hölty, Bürger, Gleim, Matthisson, Gellert.
Německá spisovatelka, zpěvačka a skladatelka Bettina von Arnim iniciovala setkání
Beethovena s Goethem. Bližší kontakt a spolupráce však nebyly navázány. Goethe měl
výhrady k Beethovenovým zhudebněním svých básní, které neodpovídalo básníkově
představě a estetickým požadavkům na jednoduché strofické zpracování (viz např. Mignon).
Podobně jako Haydna, i Beethovena oslovil Georg Thomson v záležitosti úpravy skotských,
velšských a irských písní. Do roku 1820 jich tak zpracoval na 170. Zvolil zcela jiné pojetí než
Haydn. Jsou komponovány pro hlas a klavírní trio, je však možná i varianta pouze s klavírem.
Přes své určení k domácímu provozování jsou party pojaty s poměrně značnými nároky na
interprety. Jednotlivé party nemají pouze doprovodný charakter. Ve skotských písních se
objevují příznačné tečkované rytmy.
20 Irish songs WoO 153
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/190295329174
E. Hanslick se r. 1886 o Beethovenově písni Adelaide vyjadřuje takto:
„Es gibt kein treueres, leichtenderes Abbild einer reinen schwärmerischen Jünglingsliebe als
diese beethovensche Adelaide. Welch süse, heimliche Traumseligkeit schauert durch jeden
Ton dieser goldenen Melodie! Ich glaube, dieser Jüngling folgt nicht einmal der schilersche
„errötend ihren Spuren“, es genügt ihm am Klang des Namens der Angebeteten, den er sich so
freigebig kredenzt, zu berauschen.“
Adelaide, op. 46:
https://www.youtube.com/watch?v=tTKvIbe7aC8
6 Lieder op. 48 (J. F. Gellert)
https://www.youtube.com/watch?v=ATSdSnTZikg&list=PLBTVDJ8AaT7ooHdWD05MYLJL4hxX4
kFsV
An die ferne Geliebte (1815–1816)
https://www.youtube.com/watch?v=KOk7EWYbyqk
Jde o Beethovenův cyklus šesti písní původně pro baryton a klavír. Jeho inovativnost spočívá
v jeho vnitřním uspořádání, především v předem stanoveném tonálním plánu a vývoji,
v návaznosti jednotlivých částí a v reminiscenci úvodní melodie v závěru celého cyklu.
Cyklus má určitou dějovou linku, v níž se milostný obsah prolíná velmi intenzivně s motivy
přírody. Mladý muž myslí na svou vzdálenou milou, touží se jí přiblížit alespoň skrze přírodu,
potok, nebe... Klavíru je zde přisouzena mnohem výraznější úloha než v jiných dobových
cyklech. Beethoven zhudebnil básně brněnského židovského spisovatele, lékaře a publicisty
A. I. Jeittelese. Cyklus byl věnován knížeti J. von Lobkowiczovi (jeho choť Maria Caroline
von Schwarzenberg umírá 24. ledna 1816). Stal se jedním z východisek pro písňové cykly
autorů jako Schubert, Schumann, Loewe, Brahms. Rysy písňového cyklu má již 6
Beethovenových písní na duchovní básně J. F. Gellerta op. 48.
Texty dostupné např. zde:
https://www.lieder.net/lieder/assemble_texts.html?SongCycleId=128
Noty:
https://imslp.org/wiki/An_die_ferne_Geliebte%2C_Op.98_(Beethoven%2C_Ludwig_van)
Písňový cyklus
V německé oblasti se pro něj užívá označení jako Liederkreis, Liederkranz, Liederreihe,
Liederstraus, nebo Liederroman. Písňový cyklus není někdy snadné odlišit od písňové sbírky,
jež mívá často také nějaký jednotící tematický rámec. Cyklus písní však bývá zcelen nejen
prostřednictvím tématu, ale též v řadě dalších aspektů, jako je tonální plán, motivické a
tematické propojení jednotlivých částí cyklu, hudební reminiscence (viz Beethoven An die
ferne Geliebte, nebo Schumann Frauenliebe und -leben), či vývoj dějové linky. Cyklicky
bývaly uspořádávány již madrigaly, chansony či vícehlasé písně v průběhu 17. století.
Příklady písňových cyklů nalezneme již v 18. stol. (např. J. Chr. F. Bach: Die Amerikanerin
1776). Narativní podoba písňového cyklu se však objevuje až po r. 1815. Za předchůdce
tohoto typu cyklu můžeme chápat Liederspiel, který komponoval např. J. Fr. Reichardt (Lieb
und Treue, 1800). Řada skladatelů se však inspirovala rovněž modelem, který představuje
zhudebnění Uhlandových Wanderlieder a Frühlingslieder Conradina Kreutzera z r. 1820.
Rovněž Die schöne Müllerin W. Müllera byla nejprve zhudebněna jako Liederspiel L.
Bergerem, Müller však později podobu svého literárního díla revidoval a tuto verzi
s vypuštěním pěti básní pak zhudebnil ve svém cyklu Fr. Schubert r. 1823. Po Müllerových
verších sáhl Schubert i v případě cyklu Winterreise. Narativní podobu mají i Schumannův
cyklus Frauenliebe und -leben op. 60 na text A. von Chamisa a Brahmsova Schöne Magelone
op. 33 na L. Tiecka.
Povinný poslech:
Beethoven, Mozart, Haydn:
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/CC72054
Doporučený poslech (není nutný k závěrečnému testu)
Haydn, J.: Lieder – 6 Original Canzonettas (Ameling)
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/00028948327621
Mozart, W. A.: Lieder
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/8.557900-01
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/C10098
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/C10446-47
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/00028948327614
Beethoven, Mozart, Haydn:
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/CC72054
Beethoven, L.: Lieder
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/C10343-45
https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/C378951A