Dominantní nónový akord
Dominantní nónový akord (D9
) je pětizvukem na pátém stupni tóniny, vzniká připojením vrchní
tercie k dominantnímu septakordu, jeho podoba v dur a moll se tedy liší pouze nově vzniklým
intervalem nóny, která je v dur velká a v moll malá. Mluvíme někdy také o velkém (v C dur g-h-d-fa)
a malém (v c moll g-h-d-f-as) nónovém akordu. Rozvádí se do obratů tónického kvintakordu.
Také v akordu D9
lze rozlišit tóny spadající do dominantní a subdominantní funkce: g-h-d + f-a/as-c
a tato příslušnost k akordu dominanty či subdominanty určuje i zacházení s jednotlivými tóny –
dominantní tercie (tj. citlivý tón tóniny) je tónem stoupajícím, subdominantní tóny – septima a nóna
akordu klesají.
Při úpravě akordu do čtyřzvuku postupujeme tak, že vynecháváme nejméně důležitý tón akordu,
kterým je kvinta. Do vrchních hlasů umisťujeme tóny v různých polohách, ale platí, že vždy musí
být zachována vzdálenost nóny (9 tónů) mezi základním tónem a nónou. Tyto dva tóny nesmí svírat
ani interval prosté sekundy ani její obrat, septimu. Proto je zachování nónového intervalu hned
druhým krokem po zvládnutí zápisu správného tónu do basu. Teprve poté doplňujeme zbývající
tóny čtyřzvuku.
Obraty nónového akordu: (příklad v C dur)
Nónový akord – v basu leží základní tón akordu g, vynecháváme kvintu akordu.
1. obrat – sextseptakord – D7/6 - v basu leží původní tercie akordu (h), vynecháváme původní
kvintu akordu.
2. obrat – kvartkvintakord – D5/4 - v basu leží původní kvinta akordu (d), k vynechání se nabízí
původní tercie nebo septima akordu, vzhledem k tomu, že septima by kopírovala sestupný postup
nóny, ponecháváme v akordu raději tercii, která je citlivým tónem a tvoří k postupu nóny
protipohyb.
3. obrat – sekundtercakord – D3/2 - v basu leží původní septima akordu (f), vynecháváme původní
kvintu.
4. obrat – vzhledem k tomu, že jde v případě nónového akordu o pětizvuk, napovídala by logika
existenci čtyř obratů akordu. Kvůli požadavku intervalové vzdálenosti nóny mezi základním tónem
a původní nónou akordu však není možné postavit nónový tón do basu, a tudíž ani vytvořit další
obrat nónového akordu.
Rozvod dominantního nónového akordu - protože nónový akord není ničím jiným než
septakordem obohaceným o nónu, řídí se také rozvod dominantního nónového akordu nám
známými pravidly rozvodu D7
(citlivý tón stoupá a septima klesá), základní tón pak postupuje
kvintovým/kvartovým skokem, v obratech také může zůstat zadržen, nóna se, stejně jako septima,
stává klesajícím tónem.
Ocitne-li se v obratu D5/4 v basu kvinta, je (stejně jako stoupající tercie v akordu DS7
nebo
základního tón akordu S+7
) tónem stoupajícím, vést ji stupňovitě dolů do akordu tónického
kvintakordu není možné, protože by tím vznikl interval paralelních kvint mezi kvintou a nónou. Z
těchto logických postupů lze vyvodit rozvodné akordy obratů D9
viz následující tabulka.
Tabulka rozvodů D9
:
D9
– T, (T6
)
D7/6
– T
D5/4
– T6
D3/2
– T6
Vedení akordu D9
do jiných akordů než tónických většinou nevyhovuje po zvukové stránce, také
vedení do T6
bývá užito zřídka, řeší se volným vedením septimy nahoru pod podmínkou, že je
septima v akordu umístěna pod citlivým tónem.
Při nástupu akordu připravujeme nónu nebo septimu, a to stejným způsobem, jako septimu u
septakordů. Při volném nástupu vedeme septimu a nónu v protipohybu k hlasu uvádějícímu
základní tón.
Užití dominantního nónového akordu – velmi často je nónový akord se svými obraty užíván na
vrcholu melodie, v závěru, ale také jako akord průtažný či převáděný do D7 viz ukázka.
Vedlejší nónové akordy
Poněvadž je dominantní nónový akord na pátém stupni jediným nónovým akordem hlavním,
nacházíme vedlejší nónové akordy na všech ostatních stupních tóniny. Nejčastěji se užívají nónové
akordy I, II (rozváděné dominantně) a IV stupně (rozvod kombinovaně do D7
), vždy připravujeme
septimu a nónu.
Užití vedlejších nónových akordů je méně časté než používání nónových tvarů zahrnujících
průtažnou, průchodnou nebo střídavou nónu. Mají melodický charakter a mohou postupovat i
většími intervaly než sekundovými kroky. Při té příležitosti se k přesnému určení tonů používá tzv.
vysokého číslování, které určuje přesnou intervalovou vzdálenost od basového tónu. Pro nónu se
tedy užívá čísla 16. Pro určení základního intervalu u intervalů větších než oktáva užíváme x-7,
např. decima (10) bude tedy tercie přes oktávu atp.
Tvoření nónového akordu: Postupujeme v několika krocích – 1. vypíšeme si tóny akordu
(nesmíme zapomenout, že jde o akord dominantní, tedy ležící na pátém stupni zadané tóniny) a
škrtneme tón, který se bude vynechávat (u D9
kvinta), 2. umístíme základní tón do basu a nónu do
vrchních hlasů, kontrolujeme, že není vzdálena jen o sekundu, ale skutečně o nónu, 3. umístíme do
vrchních hlasů všechny zbývající tóny tak, aby soprán s basem svíral interval předepsaný v zadání
polohy akordu.
Zadání:
Tvoření obratů D9
: Postupujeme v několika krocích – 1. vypíšeme si tóny akordu a škrtneme tón,
který se bude vynechávat (u D7/6
a D3/2
kvinta, u D5/4
septima), 2. umístíme do basu příslušný tón
akordu podle zadání obratu (u D7/6
tercie, u D5/4
kvinta, u D3/2
septima), 3. umístíme do vrchních
hlasů základní tón a nónu tak, aby svíraly interval nóny (nesmí být ve vzdálenosti sekundy ani
septimy), 4. umístíme do vrchních hlasů zbývající tón tak, aby soprán s basem svíral interval
předepsaný v zadání polohy akordu.
Rozvod D9
a jeho obratů:
Číslovaný bas:
Při doplňování funkčních značek hledáme základní tón akordu (u akordu 7/6 leží o tercii níže, u 5/4
o kvintu níže, u 3/2 o septimu níže). Závěrečné postupy před tónikou (často mívají melodický
charakter, proto musíme postupy sousedících tónů udržet v rámci stejných hlasů) bývají zahrnovány
společně pod značku dominanty.
Výchozí poloha 3
Výchozí poloha 8
Řešení