Doplněk 1 R. Šrámek (Úvod do obecné onomastiky, 1999, s. 70) rozeznává tři typy fixace onymických objektů: 1) geograficky prostorová, týká se geonym (toponym). Geonymické objekty jsou fixovány v geomorfologických systémech, které jsou topograficky zjistitelné a kartograficky určitelné v bodech majících své souřadnice, popř. jsou lokalizovatelné vzhledem k bodům jiným: Hodslavice, ves 6 km jižně od N. Jičína. 2) Sociálně prostorová je vlastní všem bionymům, zvl. antroponymům. Přirozený prostor bionymických objektů představují sociální vztahy společnosti (rodina, příbuzenstvo, přátelské vztahy, škola, různé organizace, sociální vrstvy, etnické skupiny atd.). 3) Ekonomicky (nebo kulturně, politicky) prostorová f. je vlastní všem chrématonymům. Chrématonymické objekty jsou výsledky lidské činnosti určené pro systémy a vztahy ekonomické, kulturní, duchovní, politické atd. a odrážejí vyspělost, úroveň a společenské vazby lidské společnosti (národa, sociální skupiny atd.). Zjednodušená definice propria Vlastní jméno je jazykový prostředek, který pojmenovává určitý jednotlivý objekt (osobu, místo, lidský výtvor) a odlišuje ho od ostatních objektů téže třídy. Vl. jméno je formálně substantivum (Brno, Jarek, román Žert), substantivizované adjektivum (město Slaný, doktor Nový, symfonie Novosvětská), víceslovné pojmenování (Kostelec nad černými lesy, restaurace Černý pes), nebo ustrnulé syntagma (Přinesdomů, Vítámvás), syntakticky však funguje zásadně jako substantivum. Základní funkce proprií Plní tedy propria především funkci pojmenovací, identifikační, individualizační, diferenciační a lokalizující. Tyto funkce jsou považovány za hlavní onymické funkce, jejich plnění je pro každé vlastní jméno závazné. Jsou navzájem propojeny a vyplývají ze základního účelu vlastních jmen v komunikaci: pojmenovat jeden určitý objekt nezaměnitelný s jiným (např. jednoho člověka s nezaměnitelnou totožností - f. identifikační), označit ho jako jednotlivce nebo jako jednotlivinu (f. individualizační), vyjadřuje určitost a singulárnost, i když může být tento objekt jednoduchý (jeden člověk) nebo složený (tvoří ho množina členů - jeden rod, jeden národ, obyvatelé jedné lokality), odlišit ho od ostatních podobných objektů stejného druhu (f. diferenciační – čtyři Janové se v jedné třídě rozlišují různými hypokoristiky), lokalizovat (f. lokalizační, lokalizující), tj. zařadit propriálně pojmenovaný objekt do určitých věcných, sociálně konvenčních, kulturních nebo ekonomických vztahů. Pokud jméno tyto funkce plnit přestane, přestává být vlastním jménem, a buď zaniká (jako např. mnohá německá pomístní jména v pohraničí po vysídlení Němců po 2. světové válce), nebo dochází k jeho apelativizaci, tj. k přechodu propria v apelativum, např. antroponymum Švejk ´konkrétní literární postava´ ˃ švejk ´šprýmař, (mazaný) ulejvák´. X Jména užívaná jakoby bez objektu: Dnes má svátek Jaroslav (vývěska v květinářství). Vysvětlení: Jména užívaná jakoby bez objektu, ale je to jen zdání, neboť referují k otevřené třídě objektů. Ten, kdo toto oznámení čte, si jméno vztáhne k nějaké konkrétní osobě ve svém okolí. Je to původně opis z kalendáře, kde se za jmény skrývaly konkrétní osoby – světci. Tyto nápisy tedy těží ze staré tradice. Takové soupisy jmen byly a jsou sestavovány z praktických důvodů (kalendáře, telefonní seznamy, jízdní řády), tradice svátků, vytváření jmen nesvěteckých atd. Apelativizace je proces, kdy se z vlastního jména (propria) stává obecné jméno/apelativum: švejk. Proprializace/onymizace je proces, kdy se z obecného jména (apelativa) stává vlastní jméno: osada Smrk. Transonymizace je proces, kdy je vlastní jméno jednoho objektu přeneseno na jiný jedinečný objekt: salám Vysočina podle oblasti Vysočina, příjmení Opava, podle města O. Vztahově modelová a strukturní analýza proprií Základní pojmenovací motivy všech proprií lze postihnout čtyřmi tzv. vztahovými modely: A ´poloha, směr´ pojmenovávaného objektu (jméno „odpovídá“ na otázky kam, kde, odkud); B ´druh´ pojmenovaného objektu (co tam je), C ´vlastnost objektu´ (inherentní i založená na ději, příp. na vztahu k jinému objektu – jaký…), D ´posesivita i jiný vztah k osobám´. Jazykové ztvárnění VM postihují modely strukturní (SM – slovotvorné, názvotvorné) a v jejich rámci typy (slovotvorné strukturní, názvotvorné). Pomocí VM a SM, ST lze postihnout celý pojmenovací proces: OJ Malák (VM C, SM Sd, ST -ák); MJ Benešov (VM D, SM Sd, ST -ov), chrématonymum Poličan (VM A, SMd, ST -an).