Latinské jmenné slovesné tvary


1.      Infinitiv

- latinské infinitivy mají převážně rozměr časový

- ve větách se jejich užití řídí podle časové souslednosti

- v latině celkem 6 (7) infinitivů:

·         infinitiv prézenta aktiva (laudare = chválit)

·         infinitiv prézenta pasiva (laudari = být chválen)

·         infinitiv perfekta aktiva (laudavisse = že jsem pochválil)

·         infinitiv perfekta pasiva (laudatum, -am, -um esse = že jsem byl pochválen)

·         infinitiv futura aktiva (laudaturum, -am, -um esse = že budu chválit)

·         infinitiv futura pasiva (laudatum iri = že budu chválen)

·         (opisný tvar – užívaný v podmínkových větách v nepřímé závislosti (laudaturum fuisse = že
bych byl pochválil))

- vazba akuzativu s infinitivem, vazba nominativu s infinitivem


·         Vazba nominativu s infinitivem

- u pasivních tvarů sloves slovního a písemného projevu (dicor = říká se o mně, narror = vypravuje
se o mně, credor = věří se o mně, putor = myslí se o mně), u pasivních tvarů slovesa video ve
speciálním významu videor (zdá se o mně)

Příklady užití:

Videor aegrotus esse. (Zdá se, že jsem nemocen.)

Dicor aegrotus esse. (Říká se o mně, že jsem nemocen. // Prý jsem nemocen.)


·         Vazba akuzativu s infinitivem

- zejména u sloves myšlení, vnímání cítění (audio, video, sentio, credo, gaudeo)

- do češtiny se překládá vedlejší větou se spojkou že

Příklady užití

Credo bonum hominem felicem esse. (Věřím, že dobrý člověk je šťastný.)

Pater dixit filium venisse. (Otec řekl, že syn přišel.)


2.      Supinum

- nesklonný jmenný tvar slovesa

- v latině 2 typy supina (od původu akuzativ a ablativ slovesného substantiva):


·         zakončené na -tum (řidčeji na -sum)

- po slovesech pohybu + příčinách pohybu (např. venio, ire; mitto, ere)

- do češtiny se překládá infinitivem, větou účelovou nebo předložkovým pádem

např. Venit oratum. (přišel prosit // přišel, aby poprosil // přišel s prosbou)


·         zakončené na -tū (řidčeji na -sū, -tuī)

- jen u několika sloves a pouze v určitých spojeních

např. facilis factu (snadný k učinění)

        incredibilis dictu (neuvěřitelný k vyslovení)

     horribile auditu (hrozné na poslech)


3.      Participium

- slovesné adjektivum, vyjadřuje slovesný rod a čas a zároveň pád a číslo

- čas vyjadřuje relativně (děj současný // děj předčasný // děj následný)

- v latině oproti češtině a dalším slovanským jazykům se nerozlišuje vidový aspekt

- v latině 3 typy:

·         participium prézenta (laudans = chvále, chválící), 3. dekl.

·         participium perfekta (laudatus, -a, -um = pochválen, pochválený), 1. a 2. dekl.

·         participium futura (laudaturus, -a, -um = chtěje//chtějící chválit), 1. a 2. dekl.


- do češtiny se překládá přechodníky, adjektivy a příčestími, příp. vedlejšími větami

 - rozlišení 2 základních vazeb: participia spojitá  X   participia absolutní

- participia spojitá mají různé sémantické odstíny: účelové, příčinné, časové podmínkové,
přípustkové

např. Legati Romam missi auxilium orantes. (Posli byli vysláni do Říma, aby prosili o pomoc.) –
účelový význam

- vedle toho participia absolutní – vytváří absolutní nespojité vazby (společný rys indoevropských
jazyků)

- v latině ablativ absolutní, např.  Nullo prohibente milites urbem ceperunt. (Vojáci obsadili
město, když (ačkoli) nikdo nebránil.


Příklady užití:

Ad flentem flens numquam bene veniet consolator. (K plačícímu plačící utěšitel nikdy nepřijde
dobře/vhod.) – participium prézenta

Philosophia est mater omnium bene factorum beneque dictorum. (Filozofie je matka všech dobře
vykonaných i dobře řečených věcí.) – participium perfekta

Galli ad Clusium venerunt legionem Romanam castraque oppugnaturi. (Galové přišli ke Clusiu, aby
oblehli římskou legii i tábor.) – participium futura


4.      Gerundivum

- slovesné adjektivum trpného rodu

- vyjadřuje děj, který bude konán, má být konán nebo je nutně konán (vyjadřuje tedy děj podaný v
nutnostní modalitě)

- do češtiny se překládá vedlejší větou, infinitivem, adjektivem

- tvoření od prézentního kmene sloves: lauda-, mone-, lege-, audie- -nd|us (-a, -um)

- např.  laudandus, -a, -um  = ten, který bude chvále

 ten, který musí být chválen

 ten, koho je třeba chválit
        mající být chválen


Příklady užití:

Omnibus est moriendum. (Všichni musí zemřít.)

Pacta sunt servanda. (Smlouvy musí být dodržovány.)

Locum capere castris muniendis. (Vybrat místo k opevnění tábora.)





5.      Gerundium

- slovesné substantivum

- vyjadřuje prostý děj: chválit, (po)chválení, chvála/pochvala

- do češtiny se překládá infinitivem, slovesným substantivem, předložkovou vazbou substantiva

- má jen několik tvarů ze singuláru neutra (-ndi, -ndum,-ndo)

- nominativ a prostý akuzativ je nahrazován infinitivem


Příklady užití:

Ars amandi. (Umění milovat)

ordo benedıcendı campanas (obřad žehnání zvonů)