Pitomá otázka aneb Dětem do ucha, aby rodiče neslyšeli
Z textů Jana Skácela ze sbírky Jedenáctý bílý kůň
Znám otec. který povoluje svým dětem dvě ..pitomé" otázky týdně. Sdělil mi to s povzdechem. Víc nemůže. Na víc nestačí. Absolvoval jen jednu vysokou školu.
I lak je / toho dost utrápený. Ale děti ho milují pozornou a shovívavou láskou, /.a to. že byl tak rozumný a protože to má těžké.
Vyprávěl mi. že pro tyhle otázky určil sobotu. Neděli si bere na rozmyšlenou. Někdy požádá o prodloužení lhůt}' do úterka. A někdy se také poddá.
Třeba; „Tati, proč má slečna na kovové koruně plochá ňadra'?"
Vzdal to v úterý večer ve 20.30. protože to už musí děcka do postele. A zeptal sc docela pitomě: „Tak teda proč?" ...\b\ sc vešla do automatu."
Řekl, že dobre. Tu noc nemohl usnout. Děcka spala znamenitě a snilo se jim o hilem slonu, který měl místo chobotu zlatou rúži.
Závidím těm děleni. Taky mam občas na jazyku ..pitomé" otázky, život mne k nim vede. Skoro každý člověk přechovává v sobě nějaké to ..pitomé" optání, laky bych rád jednou spal blaženě, taky bych chtěl, aby se mi zdálo o bílém slonu se zlatou růží místo chobotu. Místo toho sc v noci převaluju v posteli, muchlám prostěradlo, nemohu usnout. A v mozku mi rostou otázky ..pitomé" jak kaktusy, šeptám je ovšem dětem do ucha. aby rodiče neslyšeli.
Nedávno jsem u jednoho chlapce zahlédl malý notýsek. Vyptával jsem se a on se zapýřil jako básník, kterému se díváte přes rameno do remingtonky. Potom mne zatáhl do kuchyně, lam se ukázalo, on mi to ukázal, že si založil jakousi třídní knihu pro oba své rodiče. Uděluje jim v ní křížky a hvězdičky, zapisuje si jejich chování, všechno velikými, zřetelnými tiskacími písmeny. Na tvrdá a měkká i a y moc nedbá. Není íormalista.
Listoval jsem sc zájmem v notýsku a našel všelijaké půvabné zápisy. Například: .. Uterí. Tatínek řval. Maminka hodná."
Následovalo několik stránek vyplněných abstraktním uměním. Pak přišel další soud: ..Patek. Tatínek zase řval. Maminka bila hodná."
Zeptal jsem se ho opatrně, proč si nezaznamenáva datum. Podíval se na mne překvapeně a prohlásil:
„To bych přece zapomněl, že to bylo úterí."
Neděle přinesla jistou změnu:
„Vílet. Tatínek hodný. Maminka taky hodná."
Chtěl jsem listovat dál. když tu vrzly dveře a on bleskurychle schoval zápisník pod kredenc. Za chvíli byl vzduch zase čistý. Omluvil se lapidárně:
„Kdyby to četli, tak by řvali oba"
Jitka Tomcšková Gymnázium Zidlochovice I. kategorie