TESKNOTA
i:
jaksi pouhá. Kam se podít, kam se mám?
348/     To už se tak někdy stává.
Moje hlava není hlava bez tvých úst a bez tvých rukou.
Jak je dlouhý tento půst! Jak jsem prázdný -! Jako váza
bez vody a bez květiny, jak jsme tiší -jako zvony,
jejichž srdce se už nikdy, nikdy se už nedotlukou, jak jsou dlouhé naše stíny v slunci, které zapadá -a jak noc je bez nás dlouhá!
Kdy mé slovo o tvé zazní
jako sklenky v pozdní noci, kdy se naše zahrada všemi stromy pootočí se závistí za náma -a jablíčka,.proti těm tvým, budou jenom
Bez tvých rukou
moje tělo,
bez mých rukou
tvoje tělo,
bez nás obou
cosi náhle navždy osiřelo
jako láska mezi náma,
jako láska, když je sama -
ztracená.
Už je podzim, pole dýmná. Každá jiným, každý jinou zničeni -
/odcházíme za krajinou, * která v nedohlednu mizí.
Čímsi strašně, strašně blízko, čímsi strašně, strašně cizí. Cos říkala?- , Co jsem říkal?, Mlčení je naše hymna. Mlčení.
Už je podzim, pole dýmná. A noci jsou o to delší, oč jsou kratší naše dny.
To už se tak někdy stává, že je podzim - podzimní.