Pomocné vědy historické Definice ›Soubor vědních disciplin, které umožňují historikovi zpracovat historické prameny, tzn. interpretovat je, kriticky je hodnotit, rozumět jim, provést jejich kritiku ›(zda je pravý, zda mluví pravdu, odkud pochází, z jaké doby…) Termín ›Může být chápán různým způsobem › ›Historik /každý vědecký pracovník/ musí užívat k dosažení metodických úkolů nejrůznějších věd 2. Termín – historické vědy základní ›Jsou základem historikovy práce 9 historických disciplin ›Paleografie ›Epigrafika ›Diplomatika ›Chronologie ›Metrologie ›Sfragistika ›Heraldika ›Genealogie ›Numizmatika › PALEOGRAFIE ›Věda o starém písmu a jeho vývoji ›V paleografii jde o to: vědecky rozumět písmu (poznat, z které doby písemná památka pochází) ›Psané na papyru, pergamenu, papíru › ›Gustav Friedrich: Učebná kniha paleografie latinské ›Bertold Bretholz: Geschichte Mährens EPIGRAFIKA ›Věda o písmu, které se vyskytuje na nápisech ›Psané na přírodních látkách, na pomnících, na zvonech DIPLOMATIKA ›Odvozeno od latinského diploma=listina ›Věda o listinách, ale listina je pouze taková písemnost, která je určena k tomu, aby vydala svědecrví o právním počinu a o právní skutečnosti (darování statků) ›Nezáleží na formě listiny (občanský průkaz, sicilská bula, lístek do tramvaje…) ›Zahrnuje všechny písemnosti, které vzešly z úřední činnosti ›Dále: mandáty, úřední listy=dopisy, úřední akta=aktový materiál, úřední knihy ›Jean Mabillon (+1707): De re diplomatika. Libri sex › (benediktinský mnich a historik, zakladatel vědecké diplomatiky, sfragistiky, paleografie) › ›Theodor Sickel (+1908) (metoda srovnávání písma a stylu-precizace) › ›Julius Ficker (+1902) (sledování procesu vzniku listiny a právní obsah) › ›Harry Bresslau (+1926) CHRONOLOGIE ›Věda o měření času a o mírách k tomu užívaných ›A) astronomická ›B) historická (starý způsob datování a převádění) › ›MEZNÍK! ›V křesťanském světě: OD NAROZENÍ KRISTA ›V arabském světě: ÚTĚK MOHAMEDA Z MEKKY do MEDINY (620) ›Staří Římané: ZALOŽENÍ ŘÍMA (753 př.n.l.) › ›GUSTAV FRIEDRICH: Rukověť křesťanské chronologie SFRAGISTIKA = SIGILLOGRAFIE ›Nauka o pečeti a jejím užívání › ›Pečeť = funkce razítka HERALDIKA ›Nauka o znacích nebo-li o erbech ›(z latinského heraldus – herold) je pomocná věda historická, která se zabývá studiem souhrnu pravidel a zvyklostí, podle nichž se znaky tvoří, popisují, určují a kreslí. Právo vést erb, čili držet znak a dědit ho, měly právnické i fyzické osoby. ›Nezkoumá jen šlechtické erby, ale i znaky států, měst, korporací. Spolupracuje zejména s vexikologií (nauka o vlajkách), sfragistikou (nauka o pečetích), kampanologií, genealogií a dějinami umění. › ›August Sedláček: Českomoravská heraldika; Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty 1–5 ›Karel Schwarzenberg: Heraldika GENEALOGIE › (řec. génos, lat. genus = rod) je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu ›Souhrn předků jednotlivce, se nazývá vývod ›Neúplná část vývodu se nazývá průba ›Potomstvo jednotlivce (páru jedinců) se nazývá rozrod NUMIZMATIKA ›Numismatika, někdy psáno též numizmatika (z lat. nummus = peníz, mince), je historická věda, která se zabývá platebními prostředky, především mincemi a jejich formami. ›Bankovkami a jinými především papírovými platebními prostředky se zabývá jiná historická vědní disciplina, notafilie ›Chce poznat dějinný význam peněz ›Numizmatika se osamostatnila a vypadává v rámci pom. věd historických Těchto 9 věd jsou pom. věd. hist. v užším slova smyslu! ›V širším slova smyslu může být pom. věd. hist, každá věda, která může historikovi pomoci (lékařská věda, filologie, matematika, statistika, ekonomie…) Německá a cizí věda k PVH počítá ›ARCHEOGRAFIE /=ediční technika/ =Quelleneditionem ›NAUKA O PRAMENECH › = Quellenkunde, Quellenkritik ARCHEOGRAFIE =Quelleneditionem ›Nauka o vydávání historických pramenů TISKEM NAUKA O PRAMENECH ›Pojem pramen ›Třídění pramenů ›Heuristika ›Interpretace pramenů ›Kritika pramenů ›Vnitřní = zjistit míru PRAVDIVOSTI pramene ›Vnější = zjistit autentičnost = PRAVOST pramene Polovina 17. stol. a 18. století ›Vzniká vlastní kritika, a to ze zdrojů francouzského filozofického skepticismu se zaměřením na kritiku listin ›Vědělo se, jakou důležitost při hodnocení listiny vedle jejího obsahu má i celá její úprava (=forma) Þ konstitují se první 4 PVH: ›Diplomatika (jako základní disciplina), paleografie, sfragistika, chronologie Hagiografické spory ›Spory mezi francouzskými benediktiny /Mauriny/ a nizozemskými jezuity /Bollandisty/ ›V těchto sporech šlo výslovně o rozlišení „pravého od falešného“ ve starých listinách ›Po celé 18. stol. se prováděnou kritikou zabývá juristická praxe › Spory o pravost listin byly ve znamení: ›1/ o moc mezi příslušníky feudální třídy navzájem (sem patří i boje mezi Mauriny a Bollandisty) ›2/ ve znamení snah bohatnoucích měst, které ze sebe chtěli setřást moc feudálních pánů ›Þ Diplomatické války 19. století kritika pramenů v porevoluční Francii a v Německu ›Rozvoj ediční činnosti › ›Specializace a vyčleňování jednotlivých věd › ›Vznik významných badatelských institucí › ›Nové metodické impulsy ›Kritika listin se odsunuje na 2. místo. 1. místo zaujímá dosud opomíjená kritika materiálu nelistinné povahy, tj. rukopisů ›Zdůrazňuje se provádění vnitřní pramenné kritiky oproti dosavadní kritice vnější ›Proti vnější kritice listin se usiluje o vybudování základů vnější rukopisné kritiky › Paleografie se postavila na roveň diplomatice ›Paleografie se propracovala k takovému stavu, který ji dovoloval hlouběji zachytit vývoj písma. Podmínky tohoto vývoje, určovat stáří a původ rukopisů Þ rozhodující význam pro kritiku textu obsaženého v rukopisu ›Monumenta Germaniae Historica (MGH) 1819 (http://www.mgh.de/) › ›École des chartes 1821 (http://www.enc-sorbonne.fr/) › ›Corpus inscriptionum Latinarum (CIL) 1853 ›=soubor latinských nápisů, Th. Mommsen připravil 8 svazků › ›Institut für Österreichische Geschichtsforschung 1854 (https://www.geschichtsforschung.ac.at/) 2. pol. 19. století ›Rozkvět paleografické práce nejen v Německu, Francii, ale i v dalších zemích u nás ›Do některých obecných poznatků písma se vnáší nové světlo ›Zejména zásluhou Theodora Sickla se znovu sbližuje paleografie s diplomatikou, ne aby ji „sloužila“, ale aby paralelně s ní zjemnila svou schopnost určovat totožnost a příbuznost písařských rukou, což tvoří důležitý metodický základ pro paleografické postižení rukopisů Ludvík Traube ›Původcem a pěstitelem aplikace filologických metod na paleografický materiál byl významný mnichovský badatel v oboru klasické a středověké latinské filologie a paleografie Pomocné vědy historické v Brně Původně součást oboru historie vyučovány Václavem Vojtíškem 1925 profesor Václav Hrubý 1937 profesor Jindřich Šebánek (od 1934 jako docent) 1949 archivnictví jako samostatný obor 1991 obor pomocné vědy historické Zaměření pracoviště: přemyslovská diplomatika (CDB), císařská diplomatika (RI), kodikologie, epigrafika, novověká diplomatika, dějiny správy ad.