Země Izrael •Země Izrael je tradiční židovské jméno pro oblast neurčitého geografického rozšíření. Definice hranic tohoto území se v hebrejské Bibli liší. Poprvé je zmíněna v Genesis 15. Podle Knihy Genesis byla země nejprve slíbená Bohem potomkům Abramovým; text uvádí, že je to smlouva mezi Bohem a Abramem, kdy Bůh daruje Abramovým potomkům tuto zemi. •„Genesis 15:18 V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: "Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu, •Genesis 15:19 zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců, •Genesis 15:20 Chetejců, Perizejců a Refájců, •Genesis 15:21 Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců.“ •Příběhy vyprávěné v hebrejské Bibli říkají, že poté, co Izraelité uprchli z Egypta, bojovali proti Kanaáncům (a dalším skupinám), což vedlo k tomu, že Izraelité převzali většinu Kanaánské země. • Mgr. Tereza Kvasničková - Starověké dějiny Židů, LS 2020 Pár pojmů na začátek •Židy můžeme považovat za etnicko - náboženskou skupinu (etnikum - nemá vlastní stát, dalšími jsou př. Samaritáni, Drúzové, Romové) a národ v tom smyslu, že mají vlastní stát Izrael. Pochází z Izraelitů a Judejců, což byli obyvatelé dvou království Izrael a Juda (Jehúd persky, Judaea - Judea latinsky). •judaismus - asi od 19. st. termín označuje náboženství židovského etnika, „izraelitská víra“, „mojžíšská víra“, Židé užívají výrazy emuna (víra) nebo da'at (náboženství). •„Halachický žid“ – vyznavač rabínského judaismu, dodržuje halachu – rabínské právo, halachickým židem se člověk může buď narodit - příslušnost se dědí po matce (matrilinearita), anebo dospělý člověk může přestoupit na halachický judaismus, nazývá se konvertita – dodržuje stejné zákony jako rodilý žid •„etnický Žid“- Žid – Giudeo – Iudeus - Ἰουδαῖος - יְהוּדִי Jehudi - „Judejec“ (obyvatel Judeje) – podle Judy (syn Jákobův „Ten, jenž vzdává chválu“), z Judského království, perská provincie Jehúd, římská provincie Judaea •V moderním sekulárním použití slovo žid s malým „ž“ zahrnuje dvě skupiny: lidi, kteří se narodili židovské rodině a dodržují halachu, a lidé, kteří konvertovali k judaismu, po konverzi pro ně platí halacha •Žid s velkým „Ž“ označuje občana státu Izrael, příslušníka etnika i Žida, který odpadl od víry •Antisemitismus - Slovo Semité je odvozeno od biblického jména Sem (syn Noemův, předek Abraháma, Izáka, Jákoba, Judy). Poprvé bylo použito v 70. letech 18. století německým historikem Augustem Ludwigem von Schlözerem. Němečtí historikové z Göttingenské univerzity zavedli vědecký rasismus. •Rasový antisemitismus - V r. 1879 německý novinář Wilhelm Marr zpolitizoval termín tím, že ho použil v pamfletu Der Weg zum Siege des Germanenthums über das Judenthum. Obvinil Židy z toho, že jsou liberálové, lidi bez kořenů, kteří judaizovali Němce. •Židé sledují svůj původ k Jákobovu synu Judovi, Izrael (hebrejsky Jisra'el) nebo Synové Izraele (hebrejsky Bnej Jisra'el) - všech dvanáct izraelských kmenů, synů Jákobových (Izraelových) •Tóra - psaná i ústní, psaná je první část židovské Bible, pět Mojžíšových knih, víra rabínů ve zjevení ústní i psané Tóry Bohem Mojžíšovi na hoře Sinaji •Tanach - Hebrejská bible, (protestantský) Starý zákon a (židovský) Tanach sdílejí stejné knihy •Talmud („učení, studium“) - ústřední text rabínského judaismu, primární zdroj židovského náboženského práva (halacha), obsahuje Mišnu (ústní tradici) a její komentáře a výklady •Halacha - židovské náboženské zákony odvozená z písemné a ústní Tóry, Talmudu a dalších střed. textů •Hagada - vyprávění, které nemá právní charakter • dnešní Izrael a země zaslíbená Afroasijská jazyková rodina dnes Šíření afroasijské jazykové rodiny/rozšíření semitských jazyků File:Semitic languages.svg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8a/Expansion_of_Afroasiatic.svg/793px-Expans ion_of_Afroasiatic.svg.png Afroasijské jazyky /semitská podskupina •a) východní: eblajština, akkadština, asyrština, babylonština •b) západní: ugaritština amoritština, aramejština –Kanaánské jazyky: féničtina (punština), edómština, moábština, hebrejština •c) jihovýchodní: arabština •d) jižní, etiopské: amharština, tigre, tigrinja, gurage, harari Moderní hebrejština •kāṯaḇti כתבתי "psal jsem •kāṯaḇtā כתבת " tys psal •kāṯaḇ כתב "on psal •kattāḇ כתב "zpravodaj (m) •katteḇeṯ כתבת "zpravodajka (f) •kattāḇā כתבה "článek כתבות)) •miḵtāḇ מכתב "poštovní dopis (plural miḵtāḇīm מכתבים)) •miḵtāḇā מכתבה "psací stůl (plural miḵtāḇōṯ מכתבות)) •kəṯōḇeṯ כתובת "adresa (plural kəṯōḇōṯ כתובות)) •kəṯāḇ כתב "rukopis •kāṯūḇ כתוב "psaná (kəṯūḇā כתובה)) •hiḵtīḇ הכתיב "diktoval (f hiḵtīḇā הכתיבה)) •hiṯkattēḇ התכתב "odpovídal (f hiṯkattəḇā )התכתבה) •niḵtaḇ נכתב " to byl napsán •niḵtəḇā נכתבה " ta byla napsána •kəṯīḇ כתיב " pravopis (m) •taḵtīḇ תכתיב "preskript" (m) •məḵuttāḇ מכותב " adresát " (meḵutteḇeṯ מכותבת f) •kəṯubbā כתובה "ketubah (židovská manželská smlouva)" (f) • Doba kamenná (2 500 000- 5 500) a doba měděná (5200–3500 př. n. l.) •nejstarší paleolit: před 2 500 000 – 600 000 - Údolí Jordánu Tell Ubeidiya c. před 1,4 miliony let, nejstarší výskyt Homo erectus mimo Afriku, acheulská kultura - nálezy typických pěstních klínů •starý paleolit: před 600 000 – 250 000 •střední paleolit: před 250 000 – 40 000 - Hominidé z jeskyní Skhul a Qafzeh. Dnes jsou klasifikováni jako Homo sapiens, nejranější svého druhu mimo Afriku. Jeskyně Skhul je na svazích hory Karmel; jeskyně Qafzeh je ve skále poblíž Nazaretu v Dolní Galileji. Neandertálské kostry pocházejí z jeskyně Tabun v Nachal Me'arot, z jeskyně Kebara a z jeskyně Amud ve vádí Nachal Amud. •mladý paleolit: před 45 000 – 20 000 •Mezolit: před 20 000 - 10 000 - Kebaranská kultura (18 000–12 500), Natúfien (12 500–11 500) - základ neolitické revoluce, první stálá sídliště, první sýpky •Neolit 8 500—4 500 •- fáze předhrnčířská (8500–6000) a hrnčířská (6000–4500). •-Neolit 1 – Pre-Pottery Neolithic A (PPNA) - (8500–7500) Jericho •-Neolit 2 – Pre-Pottery Neolithic B (PPNB) – (7500–6000) Byblos •-Neolit 3 – Pottery Neolithic (PN), (6000–4500) Byblos a Jarmucká kultura (6400–6000) •ghassulská kultura •chalkolit (4500–3500 př. n. l.) •Ghassulská kultura (c. 4400 – c. 3500) byla smíšená ze zemědělského systému - Ghassulianci byli první v Izraeli, kdo tavil měď. • Acheulský pěstní klín/kebaranský hmoždíř /Natúfienské žernovy https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/65/Bifaz_en_mano.jpg/170px-Bifaz_en_mano.jpg • https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3f/Stone_Age_Stone_Mortar_%26_Pestle%2C_Keba ran_culture%2C_22000-18000_BP.jpg/220px-Stone_Age_Stone_Mortar_%26_Pestle%2C_Kebaran_culture%2C_220 00-18000_BP.jpg Jericho (rekonstrukce) a Megido Jarmúcká kultura (7. tisíciletí př. n. l.) Kanaán v době bronzové •Raná doba bronzová (3500-2000) •První města v Kanaánu (Jericho, Megido – 7000, Arad - 2650 , Lakíš -2000–1650) vznikla během tohoto období. Tito "protokanaánci" byli v pravidelném kontaktu s jinými národy jako je Egypt na jihu, Anatolie na severu (Hurrité, Chetité, Luwijci) a Mezopotámie (Sumeřané, Akkad, Asýrie). •Vznik Kanaánské kultury, která se zjevně vyvinula in situ z dřívější Ghassulské kultury •Kanaánci byli lidé, kteří žili v zemi Kanaán, oblasti, která zahrnovala části dnešního Izraele, Palestiny, Libanonu, Sýrie a Jordánska •Kanaánci nebyli politicky sjednoceni do jediného království. Ve skutečnosti archeologické vykopávky naznačují, že „Kanaánci" byli vlastně tvořeni různými etnickými skupinami •Jméno Kanaán se poprvé objevuje v z 15. století a byl různě napsán: akkadsky: Kinani, Kinaḫḫu; egyptsky: Kn'n · w a P-kn'n; ugaritsky: Kn'ny ("kananit"); fénicky a hebrejský: Kn'n. Většina učenců spojuje jméno s hurritským výrazem kinaḫḫu s významem purpurová. Semitský kořen kn znamená "být nízký, pokorný, podmaněný." Původní význam byl snad "nížina", na rozdíl od slova Aram, což by znamenalo "vysočina", zatímco jiní navrhli, že znamenalo to "podmaněný" jako jméno egyptské provincie v Levantě •Kanaánci byli také prvními lidmi, kteří používali abecedu • •Střední doba bronzová (2000-1550) •Následující období střední doby bronzové bylo zahájeno příchodem "Amoritů" z jižního Iráku, což je událost, kterou lidé jako Albright spojují s příchodem Abrahámovy rodiny z Uru. Toto období představuje vrchol rozvoje měst v oblasti Sýrie a Palestiny. To je také období, ve kterém se Semité začali objevovat ve větších počtech v oblasti delty Nilu v Egyptě. Amorité obsadili Mezopotamii a založili Babylon v 1894 př. n. l. •Okolo roku 1650 př.n.l. napadli kanaánští obyvatelé východní deltu Egypta, kde se stali známí jako Hyksósové, Hyksósové založili 15. a 16. dynastii na severu, hlavní město Avaris, na jihu vládla 17. dynastie. Definitivně je vyhnal Ahmóse I., který založil 18.dynastii pozdní doba bronzová (1500–1200) •Cca. roku 1457 př. n. l. Thutmóse III. (1 490 – 1436 př. n. l.) porazil koalici kanaánských knížat v bitvě u Megidda •Habiru nebo Apiru byl název daný různými sumerskými, egyptskými, akkadskými, chetitskými, mitanskými a ugaritickými zdroji (datovanými zhruba mezi 1800 př. n. l a 1100 př.n.l.) skupině kočovníků v oblastech úrodného půlměsíce od severovýchodní Mezopotámie až po hranice Egypta v Kanaánu. Jsou označováni jako povstalci, psanci, lupiči, žoldáci , sluhové, otroci, migrující dělníci atd. •V 15. st. př. n. l. se objevují semitsky mluvící kočovníci z Jordánska označovaní jako „Šasu“ Nápis v chrámu Amenhotepa III. z roku 1380 př.n.l. „Šasu-Yhw." •V letech 1550-1400 př.n.l. se kanaánská města stala vazaly Egypta politické, obchodní a vojenské události ke konci tohoto období (1450-1350 př.n.l.) byly zaznamenány v tzv. dopisů z Amarny. Obsahuje jména několika místních zástupců např. Biridiya z Megidda, Lib'ayu z Šechemu a Abdi-Heba z Jeruzaléma (URU ú-ru-sa-lim) nebo Urušalim (URU ú-ru-ša-lim) – význam Beth-Šalem, dům Šalima. •Chetité postupně rozšířili svůj vliv na Kanaán Chattušiliš x Ramesse II., bitva u Kadeše 1274 př. n. l. •V roce 1178 př.n.l. bitva u Džahy (v Kanaánu) mezi Ramessem III. a mořskými národy znamenala konec moci Nového království v Kanaánu během širšího kolapsu doby bronzové. Mořské národy se plavily kolem východního Středomoří a napadaly Anatolii, Sýrii, Fénicii, Kanaán, Kypr a Egypt. Peleset (Pelištejci), Šekeleš (Sikelové), Šardana (Sardové), Denyen (Danaové), Akawaša (Achájové)… Bohové Kanaánu •Anat-bohyně války, sestra-manželka Baala, ochránkyně a nositelka života •Ašera - semitská matka bohyně, manželka Elova •Astarte-bohyně lásky a plodnosti, někdy manželka Baala / Hadada •Baal - což znamená "Pán", bůh deště, hromu a plodnosti, někdy synonymum pro Hadada •Kemoš - národní bůh Moábu, zmíněný v moabských i hebrejských textech •Dagon - bůh plodnosti, někdy identifikovaný s Hadadem •El - hlavní božstvo, bůh oblohy, otec mnoha menších bohů a vládce božského shromáždění •Melqart - bůh, který je králem města Týru •Moloch-pravděpodobně totožný s Milkomem a známý hlavně z hebrejské Bible jako božstvo, kterému byly obětovány dětské oběti •Mot-bůh podsvětí, sterility, smrti a pouště •Šalim a Šahar – dvojčata, bohové soumraku a úsvitu •Šemeš - bůh slunce •Yam-bůh moře •Jarich – bůh měsíce Image result for gods of canaan Mapa Středního východu 14. st. př. n. l. Kolaps doby bronzové 1200 – 900 př. n. l. Ramesse III. (1183/82–1152/51 př. n. l.), chrám Medinet Habu a „Mořské národy“ Stéla Merenptahova (1213 - 1203 př. n. l.) •Název jména Izrael se nejdříve objevuje c. 1209 na konci pozdní doby bronzové •Merenptahova stéla popisuje válečného tažení do Kanaánu. Vypočítává zabité nepřátele, zmiňuje města jako Aškelon, Gezer a Janoam, země jako Kanaán je určená determinanty, které znamenají „region“. Pak je zde i jméno, které je doprovázeno determinantou „lid“, a může být interpretováno jako první zmínka o Izraeli: podle způsobu, jakým jsou prezentovány toponymy, je možné předpokládat, že „kanaan“ se vztahuje k jižní pobřežní pláni, zatímco „ysrjr“ by odkazoval na centrální vysočinu. Merenptahovo vítězství nad Kanaánci •„Knížata jsou pokořena a jen prosí o mír. •Žádný z příslušníků podmaněných národů už nezvedá hlavu. •Libye je poražena, •země Chetitů je v klidu, •Kanaán je zbědovaný. •Aškalón je dobyt, Gezer uchvácen, •Jenoam už neexistuje. •Izrael je zničen a nemá žádná semena. •Sýrie se stala vdovou •vydanou napospas Egyptu. •Všechny země jsou v klidu.“ • Vznik Izraele – Doba železná •Tradiční pohled, který v archeologii zastávali např. William Foxwell Albright a Ernest Wright, věrně přijali biblické události jako historii, ale od té doby je zpochybňován "biblickými minimalisty", jako jsou Niels Peter Lemche, Thomas L. Thompson, Philip R. Davies, Izrael Finkelstein •Když nebyl exodus a dobytí Kanaánu, odkud pocházejí Izraelité? Byli to vlastně Kanaánci, kteří se stali Izraelity. •Proč tak to bylo napsáno? Z ideologických důvodů. •Na pobřežní pláni se většinou usadili Pelištejci ve své Pentapolis, která se skládala z Ašdódu, Gazy, Aškelonu, Gatu a Ekronu (1 Sam. 6:17). Na sever od nich Féničané založili Byblos, Arad, Bérytos, Sidón, Týros. Vznik Izraele •Severně od Jeruzaléma bylo v sedmdesátých letech objeveno horské osídlení z doby kolem roku 1200 př.n.l. •Archeologové a historici, kteří se pokoušejí vysledovat původ těchto vesničanů, zjistili, že je nemožné identifikovat nějaké charakteristické rysy, které by se mohly definovat jako specificky izraelské. •Tato sídla mají podobný vzhled jako moderní beduínské tábory, což naznačuje, že obyvatelé byli kdysi pastýřskými kočovníky. •Oválné nebo kruhové uspořádání, pozoruhodná nepřítomnost prasečích kostí, opuštění pelištejského/ kanaánského zvyku mít velmi zdobenou keramiku a praxe obřízky. •Izraelská etnická identita vznikla nikoliv z exodu a následného dobytí, ale z transformace existujících kanaánsko-pelištejských kultur. Nevyskytly se žádné náznaky násilné invaze. Moderní badatelé proto tvrdí, že Izrael vzniká pokojně na vysočině. •Místo převzetí země to vypadá jako revoluce v životním stylu. V bývalých řídce osídlených vysočinách Judských kopců na jihu až po kopce u Samaří na severu, daleko od kanaánských měst, které se nacházely v procesu kolapsu a rozpadu, se najednou objevilo asi dvě stě padesát komunit. Byli to první Izraelité. •Vymezujícím rysem, který je oddělil od okolních společností, bylo uctívání JHVH •Dnešní převažující akademický názor je, že Izraelci byli směsicí národů převážně domorodých Kanaánců, ačkoli v jejich etnogenezi mohli figurovat Egypťané, Ammonci, Edomci a Moábci, včetně Habiru a Šasu