Subetnické romské skupiny na území Evropy Romy nelze považovat za homogenní etnikum. Původní pravlast mají sice společnou, jejich odlišný historický a kulturní vývoj na různých místech světa má však za následek odlišnosti v tradicích, normách chování, míře integrace a přizpůsobení se okolnímu obyvatelstvu a také v jazyce. Díky odlišnému vývoji jednotlivých skupin dnes hovoříme o jednotlivých subetnických skupinách. Různé skupiny používají různá endonyma (nebo též autonyma), které lze rozdělit do několika skupin: - antroponymum: název skupiny odvozený od termínu člověk, lidé apod. v mateřském jazyce, nebo vzniklý na základě antropologických vlastností členů skupiny. Obvykle se zachovává znění odpovídající romštině; např. finští nebo španělští Kale (rom. černí) či francouzští Manuše (rom. lidé); - profesionym: název skupiny odvozený od profese, kterou se zabývá či termínu pro typický výrobek. Název může být odvozen z romského i místního jazyka. Obvykle se zachovává znění odpovídající romštině; např. Kalderare – původní kotláři žijící v různých zemích světa (podle rumunského caldara – kotel), obchodníci s koňmi Lovare žijící hlavně ve střední Evropě (podle maďarského ló – kůň), slovenští sběrači starého textilu patavara (podle romského patavo – hadr); - nacionym: označení podle okolního majoritního etnika. Používá se jak znění odpovídající romštině, tak překlad do daného jazyka většiny; např. v Lotyšsku se Romové nazývají latfika Roma, maďarští Romové sami sebe nazývají ungrika Roma; - regionymum: označení registrující název místního majoritního obyvatelstva pro daný region, obvykle se nepoužívá romské označení, ale překládá se do daného jazyka většiny; např. burgenlandští Romové žijící v Rakousku a Německu, bergitka Roma v Polsku; - další: označení, jejichž původ je nejasný. Obvykle se zachovává znění odpovídající romštině; např. němečtí Romové žijící na území střední a západní Evropy Sinti, etymologie tohoto slova je neznámá, existují nepodložené teorie, že se jedná o potomky vojvody Sindela, který přišel na území Německa v 15. století. I když se Romové rozdělují do subetnických skupin, jsou si dobře vědomi společného endonyma Rom a společné příslušnosti k jednomu etniku. V Deklaraci romského národa z roku 2000 tak zazněla následující slova: Jsme národem, máme stejnou tradici, stejnou kulturu, jsme stejného původu, hovoříme stejným jazykem. Nikdy jsme neusilovali o vytvoření romského státu … obracíme se na lidstvo se žádostí, abychom se mohli prezentovat jako národ, kterým jsme … chceme, aby byl mezi současnými oficiálně uznávanými zeměmi zastoupen i romský národ. Různě upraveným autonymem nazývali po dlouhá staletí Romové jen sami sebe. Okolní majoritní obyvatelstvo využívalo k jejich označení výhradně jiné názvy, nesoucí obvykle pejorativní zabarvení. Zmínky o správném označení etnika nebo subetnické skupiny byly vždy ojedinělé a souvisely především s vědeckým či badatelským zájmem jednotlivců. Majorita Romy často nazývala vlastními označeními, tzv. exoetnonymy. Z výrazu Athinganoi, použitého v souvislosti s Romy na konci 11. století v Byzanci, vznikla exoetnonyma ve slovanských jazycích (cigán, cikán apod.), maďarštině – Cigány, němčině – Zigeuner, i románských jazycích (např. Zingari v italštině). Původně hanlivý nádech spojený s náboženskou sektou se z těchto označení nikdy nevytratil a jednotlivá pojmenování nebyla Romy samotnými nikdy bezvýhradně akceptována. Na konci 15. století přicházely pod tureckým nátlakem do Evropy skupiny z území dnešního Řecka a Balkánu, často s informacemi, že přicházejí z Egypta. Nejednalo se ovšem o Egypt africký, ale o oblast v Řecku nazývanou Malý Egypt. Tvrzení o egyptském původu majoritní společnost rychle převzala a na jejich základě dala vzniknout exoetnonymům, např. v angličtině – Gypsies, španělštině – Gitanos, francouzštině – Gitanes, maďarštině – Phárao-népe, nebo i hanlivým označením, např. ve slovenštině – Farahúni apod. V současnosti se v některých jazycích můžeme setkat s různými termíny užívané v souvislosti s Romy. Jejich použití má daná pravidla a často jsou stejně akceptované romskou i neromskou stranou. Jako příklad lze uvést termíny užívané ve Velké Británii. Trevellers zahrnuje všechny, kteří žijí kočovným způsobem života. Gypsies je název pro původní britské Romy a termínem Roma jsou označováni Romové přistěhovaní na přelomu 20. a 21. století z východní a střední Evropy. Romové samotní při komunikaci s majoritou často sami sebe označují jako cikány. Důvodem, proč sami tento termín používají (a občas se vymezují vůči označení Romové), je skutečnost, že označení cikán považují za terminologicky správnější překlad k romskému Roma. Při komunikaci s Romy v českém a slovenském prostředí je vhodnější zachovávat a používat oficiální současnou terminologii. Subetnické romské skupiny na území České republiky V dnešní době neexistují oficiální statistiky, které by přesně vyčíslily počet Romů žijících na území České republiky. Informace získané při posledním sčítání Romů, kdy se mohli občané přihlásit k romské národnosti, jsou silně podhodnocené a nelze je považovat za reálný stav. Podle odhadů žije v dnešní době v ČR 280 – 320 tisíc Romů rozdělených do několika subetnických romských skupin. Nejpočetnější je skupina tradičně usedlých slovenských Romů (starší verze v rom. servika Roma, v dnešní době se používá obvykle slovenska Roma), potomků těch, kteří přišli do českých zemí v jedné z několika migračních skupin v průběhu 2. poloviny 20. století. Většina z nich pochází z území východního Slovenska a hovoří východoslovenským dialektem romštiny, menší počet z nich používá dialekt západoslovenský. Jejich počet se procentuálně odhaduje na 85% veškeré romské populace na území ČR. Značná část z nich žila pod tlakem asimilace, která způsobila ztrátu tradiční kultury. Většina v době socialistického státu pracovala jako nekvalifikovaná pracovní síla a po roce 1990 ztratila práci, čímž se dostala do katastrofální sociální situace. V rámci této subetnické skupiny dochází k postupné integraci do většinové společnosti. Právě u ní sledujeme narůstající počet osob se středním a vysokoškolským vzděláním. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejpočetnější subetnickou skupinu Romů v ČR, lze říci, že právě ona je určující složkou pro budoucnost Romů u nás. Druhou nejpočetnější subetnickou skupinou jsou tzv. olašští Romové (rom. vlachika Roma). Potomci Romů, kteří se na území ČR dostali po 2. světové válce a až do roku 1958 žili tradičním kočovným životem, založeným nejčastěji na nejrůznějších druzích parazitování na většinové společnosti. Olašští Romové jsou známí svým nepříliš kladným postojem vůči tradičně usedlým Romům. Nahlížejí na ně s určitým despektem pramenícím ze vzájemné symbiózy usedlých Romů a místního obyvatelstva. Používají pro ně speciální označení – Rumungri. Původ tohoto označení lze hledat v Rom Ungro, tj. maďarský Rom. Olašští Romové vztáhli apelativum i na usedlé Romy slovenské. Pro tradičně kočovné Romy představovalo usazení ztrátu pravého romipen, což je v podstatě souhrn pravidel, chování a pocitů spojených s vědomím určité etnické příslušnosti, která by měla být vlastní každému Romovi, zkráceně romství. Rumungri podle nich romipen ztratili právě pro snahu o soužití s majoritou. Původní označení ze slovenského území přešlo spolu se svými nositeli do českých zemí. Zde se zažilo takovou měrou, že i samotní slovenští Romové se označují za Rumungry. Olašští Romové jsou u nás považování za nositele nejkonzervativnějších romských tradic. Z toho důvodu nepřijímají stejnou měrou a rychlostí integrační snahy majoritní společnosti, jako např. Romové slovenští. Jejich jazyk obsahuje značné množství výpůjček z rumunštiny. Procentuální počet olašských Romů v České republice se uvádí přibližně 10%. 2% Romů na území ČR tvoří Romové maďarští (rom. ungrika Roma), velmi často nesprávně spojovaní s Romy slovenskými. Hlavní rozdíl tvoří jazyk, který je na rozdíl od slovenských Romů ovlivněn maďarštinou. Další 2% jsou rozdělena mezi potomky moravských a českých Romů, jejichž předkové většinou zahynuli v koncentračních táborech za 2. světové války (viz kapitola 1. 7. Konečná stanice, s.43–46). Míra jejich integrace je natolik vysoká, že pro své okolí i pro Romy z jiných etnických skupin mnohdy nepředstavují nositele tradičního romipen. Oni sami se však za Romy považují, přestože převážná část z nich nepoužívá romštinu jako mateřský jazyk, ale zná ji spíše pasivně, někteří žijí také v interetnických manželstvích apod. Do zbývajícího procenta jsou zahrnuti němečtí Sintové (rom. Sinti), jejichž předky potkal za 2. světové války stejný osud. Na rozdíl od českých či moravských Romů jde o dodnes poměrně uzavřenou komunitu. Jejich jazyk je do značné míry ovlivněn němčinou a výrazně se odlišuje od romštiny používané slovenskými Romy. Sinti se svým konzervativním postojem k romipen více se přibližují k olašským Romům. Nastíněné rozdělení platilo především do přelomu tisíciletí. V době zániku hranic mezi evropskými státy došlo ke značné migraci různých subetnických romských skupin ze zahraničí a narušení tohoto ustáleného rozložení v rámci našeho státu. Počet Romů z jiných subetnických skupin však není nijak výrazný. Za zmínku stojí patrně jen zástupci různých subetnických skupin Romů z Rumunska, kteří však na našem území žijí velmi často ilegálně a bez pracovního poměru, a není proto možné jakkoliv podchytit jejich počet. Vzhledem k dnešním statistickým trendům, kdy jsou jakékoliv výzkumy zaměřené na etnicitu ovlivněny obavami z nařknutí z diskriminace, nelze přesně určit ani přesný počet Romů v ČR, ani procentuální rozvrstvení jednotlivých subetnických skupin. Většina příslušníků majoritního obyvatelstva považuje označení Rom za novodobý výmysl související s etnoemancipací této národnostní menšiny. Je nutné si však uvědomit, že se jedná o etnonymum po dlouhá staletí evropskému obyvatelstvu neznámé. Označení cikán, cigán, gypsies, gitanos apod. bylo a zůstane exoetnonymem, tedy výrazem používaným většinovým obyvatelstvem pro označení Romů, nezřídka s pejorativním nádechem. Mnoho Romů v českém prostředí označuje sebe sama za cikány. Důvodem není skutečnost, že by tento výraz považovali za správný. Slovo cikán pro ně znamená doslovný překlad romského slova Rom do češtiny. Protože majoritní společnost neznala jiný termín, naučili se Romové při komunikaci s Čechy používat slovo, které považovali z celoživotní praxe za adekvátní. Romové sami vycítí, kdy je slovo cikán používáno hanlivě a kdy jej můžou považovat za synonymum k označení Romové. Při komunikaci v rámci výzkumů, ale i při psaní odborných prací je však současnými romisty doporučováno využívání termínu Rom – Romové. Jedinou výjimkou tvoří texty zaměřené na historii, v nichž je někdy nutno v kontextu používat cikán – cikáni. Označení příslušníků majoritní společnosti V opozici ke slovu Rom se s ohledem na danou situaci a vhodnost používá několik různých termínů. Kromě obvyklých opisných slovních spojení, jako např. většina, majorita, domácí či místní obyvatelstvo, je asi nejpoužívanějším označením nerom. Slovo nerom je v dnešní době velmi hojně využíváno a dalo by se říci, že se jedná o překlad romského termínu gadžo, tedy osoby neromského původu. Slovenští Romové slovem gadžo původně označovali neromské sedláky, po 2. světové válce se tento pojem rozšířil obecně na neromy. Jiné romské subetnické skupiny proto mohou mít pro místní obyvatelstvo jiná označení než gadžo, např. španělští payos apod. Problematická je také otázka, jak vlastně termín nerom psát – existuje několik verzí: nerom, ne-Rom i Nerom. Z etnologického hlediska je poslední varianta nejnevhodnější, protože psaním velkého písmene na začátku navozuje představu, že se jedná o příslušníky jedné etnické skupiny. Právě ona je však u české a slovenské odborné veřejnosti nejčastější. Termín gadžo je nutné používat se stejnou rozvahou jako označení cikán či cigán. U mnohých zástupců většinové společnosti může totiž vyvolávat podobnou reakci jako slovo cikán u Romů. Literatura: Romové – subetnické skupiny. Dostupné z: http://romani.uni-graz.at/rombase/