Příloha 7.3


7.3.1 Ligatury


Ligatura je spojení několika not do jednoho společného znaku.

Zatímco v tenorových hlasech motetových skladeb psaných v předfrankonské notaci zůstávají i nadále
v platnosti pravidla  modální notace předchozího období, situace v oblasti používání ligatur ve
vrchních hlasech motet (tj. motetus a triplum) pokročila o krok vpřed.

První a poslední noty v ligatuře byly označovány termíny „proprietas“ a „perfectio“.

Termín „cum proprietate“ znamenal, že první nota v ligatuře je brevis (B).

Termín „cum perfectione“ znamenal, že poslední nota v ligatuře je longa (L).

Inovace předfrankonské notace spočívá v tom, že tyto dvě základní možnosti rozšiřuje o   nové –
opačné varianty. A to o ligaturu „sine proprietate“, když  první nota v ligatuře není brevis, ale
longa, a o ligaturu „sine perfectione“, když poslední nota v ligatuře není longa, ale brevis. Navíc
zavádí nový typ ligatury „cum opposita proprietate“, která je sledem dvou semibreves.

Takto vzniklý systém pěti základních možností je znázorněn v následující tabulce.


Ligatura

                                                                                 Zkráceně


                                                      Symbolicky^ 1)

                                                                                                                  Hodnota

cum proprietate et cum perfectione

                                                                                  cum-cum

                                                                                                     2 – 3

                                                                                                                   B – L

cum proprietate et sine perfectione

                                                                                 cum-sine

                                                                                                   2^s – 3^s

                                                                                                                   B – B

sine proprietate et cum pefectione

                                                                                 sine-cum

                                                                                                   ^s2 – ^s3

                                                                                                                   L – L

sine proprietate et sine perfectione

                                                                                 sine-sine

                                                                                                 ^s2^s – ^s3^s

                                                                                                                   L – B

cum opposita proprietate

                                                                                  c.o.p.

                                                                                                   ^02 – ^03

                                                                                                                   S – S


        1)  Číslice 2 značí ligaturu binární, číslice 3 značí ligaturu ternární. Písmeno „s“ značí
„sine“,  „cum“ není  označeno.

              Ligatura c.o.p. je označena nulou.


            V zápisech předfrankonské notace  se objevuje  kromě výše zmíněných  ligatur ještě

            další tvar – ligatura obliqua (ligatura šikmá).





            Ligatura obliqua je ligatura binární, tzn. že udává polohu pouze dvou not – první

            (initialis)  a poslední (finalis). Noty nacházející se v prostoru mezi těmito dvěma

            notami  ligatura nezobrazuje. Situaci naznačuje následující ukázka.






Ligatura obliqua vytváří následující grafické a metrické varianty:



    L          B                            B         B                               S
S



7.3.2 Plica


Plica doznala změn jak ve formě svého zápisu, tak ve svém významu. Plikované ligatury (ligatura
plicata), které byly v modální notaci velmi oblíbeny, ztrácí v této fázi již svůj význam a jsou
používány pouze příležitostně - hlavně u not simplex. Dobová teorie rozlišuje dvě pliky:



                               Plica ascendens  (stoupající)

                                                                                               Plica descendens (klesající)




Plica longa

(má krátkou nožičku vlevo,

popř. krátkou nožičku postrádá)









Plica brevis

(má dlouhou nožičku vlevo)








Přepis pliky longy není obtížný a postupuje se podobně jako u modální notace: je-li longa
perfektní, potom jí plika  ubírá 1/3 hodnoty, je-li imperfektní, tak ½ její hodnoty.