Hlasová výchova Contralto Kateřina Alexandra Šťastná, Brno, jaro 2021 Contralto • hluboký ženský hlas • v anglické terminologii označení pro nejhlubší ze tří ženských hlasů (soprano, mezzosoprano, contralto) • v it a fr. též jako alto • v německé terminologii užíváno označení Alt • základní obvyklý rozsah od g do e2 se může rozšířit oběma směry • termín se vyvinul zkrácením označení contratenor altus • pojem alto (alto naturale) byl v 17. stol. spojován s označením falzetových a chlapeckých hlasů, contralto pak často pro kastrátské a ženské hlasy Contralto / II. • pojem contralto užíván v souvislosti se sólovým zpíváním • v chorální hudbě často označení alto pro hlasy v této poloze bez rozlišení, zda jde o falzet, chlapecký či ženský hlas • mezzosoprano jako označení hlasu zpívajícího ve střední poloze zaveden až v 19. stol. • původní dělení jen na soprano a contralto • některé party původně určené pro soprano či contralto tak náleží mezzosopránu Contralto v italské opeře 17. stol. • postavy starých žen • C. Monteverdi: L’Incoronazione di Poppea –chůva Arnalta • A. Cesti: Orontea – Aristea • F. Cavalli: Erismena –Alcesta • tyto role často ztvárnili i muži s vysokým tenorovým hlasem • viz např. verze s Philippem Jarousskym v poslechové prezentaci Contralto v operách Alessandra Scarlattiho • často se objevuje ve dvojici s komickým basem • Tigrane: Dorilla • Dorilla psána pro pěvkyni sant Marchesini • Marco Attilio Regolo: služka Eurilla Contralto v operách G. F. Händla • některé role v této poloze pro Anastasii Robinson • Radamisto: Zenobia • Giulio Cesare: Cornelia • role mužských postav, jež zpívali kastráti, psány v témže rozsahu (a-e2) • řadu z nich zpíval kastrát Senesino • v anglické duchovní hudbě tyto party zpívali převážně chlapecké hlasy či kontratenoři Francie 18. stol. • pravé party pro contralto se neobjevují • francouzský bas-dessus se pohybuje spíše v mezzosopránové poloze • party pro pravé contralto jsou spíše vzácné Contralto v operní tvorbě W. A. Mozarta • pokud jde o rozsah a náležitý charakter hlasu, nevyskytuje se part pro contralto v žádné opeře W. A. Mozarta Contralto v italské opeře 19. stol. / Rossini • G. Rossini komponoval ženské role pro contralto ve vážných i komických operách • Il barbiere di Siviglia: Rosina (1816, Gertrude Righetti) • La Cenerentola: Cinderella (1817, G. Righetti) • L’Italiana in Algeri: Isabella (1813, Marietta Marchesini) • s ústupem kastrátů mužské postavy často pro koloraturní contralto • titulní role v opeře Sigismondo (M. Marchesini) • Tancredi ve stejnojmenné opeře z r. 1813, Adelaide Malanotte) Contralto v italské opeře 19. stol. / Rossini / II. • La donna del lago: Malcolm Graeme (1819, Benedetta Rosamunda Pisaroni) • Semiramide riconosciuta: Arsace (1823, B. M. Pisaroni) • ve 40. letech 19. stol. ustupuje tato tradice „primo musico“ trendu obsazovat do vedoucích úloh tenor Role pro contralto v ruské opeře poloviny 19. stol. • contralto užíváno pro mužské i ženské role • pěvkyně Anna Petrova specializující se na mužské role • M. I. Glinka: Život za cara: Vanja • M. I. Glinka: Ruslan a Ludmila: Ratmir Contralto ve francouzské opeře 19. stol. • G. Meyerbeer: Les Huguenots – Urbain (původně sopránový part transponovaný pro contralto, pro Mariettu Alboni) • Meyerbeer: Le prophete – Fides (zpívala Pauline Viardot) • G. Massenet: Hérodiade • Charpentier: LOuise – matka • obě výše zmíněné role ztvárnila pěvkyně Blanche Deschamps, která byla také první Dalilou v opeře C. Saint- saence Italský a německý repertoár v 19. a raném 20. století • G. Verdi: Un ballo in maschera – Ulrica • R. Wagner: Rheingold / Siegfried: Erda • R. Straus: Elektra – Clitemnestra • J. Brahms: Alt-Rhapsodie (1869) • G. Mahler: 3. symfonie • Mahler: Lied von der Erde (1907-9) • Elgar: Sea Pictures Contralto v dílech 20. století (výběr) • A. Berg: Wozzeck – Margret • F. Poulenc: Dialogues des Carmélites – Madame de Croissy • B. Britten: The Rape of Lucretia – titulní role psána pro Kathleen Ferrier • L. Janáček: Káťa Kabanová – Kabanicha