Alena Zemančíková



                                      Kde ty naše hory jsou?



Má vlast byla bez mytologie. Všechny obce se jmenovaly jinak než dřív (a původní názvy úplně
zmizely z paměti) a sborníky místních pověstí byly vyhozené z domů po Němcích, a roztrhané, co taky
s tím, číst se to nedalo, bylo to švabachem. A tak se mytologií stalo husitství. Husité byli dobří
Češi, křižáci naopak Němci, a kupodivu zatímco Václav IV. byl český král a tedy našinec, jeho bratr
Zikmund byl německý císař, tedy nepřítel. A Karel IV., Otec vlasti, byl samozřejmě Čech.
Nevzpomínám si, že by mi na těchto mýtech něco vadilo. Z okna jsem viděla na kopec, kde se údajně
ona slavná bitva mezi husity a křižáky u Tachova

v roce 1427 odehrála. Husitská ulice v našem městě nesla tabulku, kde stálo, že byla zvána kdysi
Krvavou pro množství krve zde prolité. Jistě to musela být německá krev křižáků, když přece husité
vyhráli, a nikdo, opravdu nikdo v tom městě mi nikdy neřekl, že město bylo několikrát obléháno a
dobyto, že  bylo střídavě katolické i kališnické. V době mého dětství z obyvatel toho města jeho
dějiny nikdo pořádně neznal. Doba měla jiná témata, otázka národa a tím i vlasti byla jaksi odsunem
Němců vyřešená.
            Jisté znepokojení vyvolávaly hřbitovy - v té době, o níž mluvím, bylo zvykem náhrobky
odvážet a hřbitovy rušit, vždyť ti, kterým případně patřily, stejně se nemohli o ně starat a
moderní doba, jak už jsem řekla, měla jiná témata než hroby. Zvláštní kapitolou byly hřbitovy
židovské, o nichž člověk  musel vědět, tak byly tajemné a ukryté v lese daleko od vesnic i města.
Stejně, jako se nemluvilo o tom, že v kraji žili Němci, nemluvilo se ani

 o Židech, ostatně ani holocaust nebyl tématem. Tématem bylo vítězství Sovětského svazu a
socialismu, německý revanšismus a radostná současnost.