8.6.2007 OBECNÁ PRAVIDLA BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ: • Všechny citace v textu nebo zmínky o dílech v textu jsou opatřeny poznámkou pod čarou s přesným odkazem na citované dílo. • Pokud dílo vyšlo v českém překladu, odkazuje se k českému textu a cituje se z něj (nemá-li autor vážný důvod činit jinak). • Odkaz v textu se vždy nachází za interpunkčními znaménky. o Příklady: " ...důvod.23 ■ ...souhlasit."23 ■ ...termín, jazyková hra",23který je... ■ ...a jinde.)23 ■ ...takto:23 ■ ...v Karteziánskych meditacích,23 kde... • V poznámce pod čarou uvedeme při prvním výskytu plný odkaz na dílo (přesná forma a příklady viz níže), při dalších výskytech uvádíme jen jméno autora, název knihy nebo statě a zkratku: c. d. • V poznámkách, které následují bezprostředně po sobě a odkazují ke stejnému dílu, název díla a autora neuvádíme, ale použijeme zkratku: Tamt. ■ např.: Tamt., s. 52. • Je-li název díla příliš dlouhý, můžeme v prvním odkazu zavést zkratku a dále ji používat. o Např.: Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii (dále citováno jako Ideje). • Kurzívou píšeme názvy monografií, sborníků a časopisů. Pro názvy statí, přednášek, kapitol apod. použijeme obyčejné písmo + uvozovky. Jméno autora uvedeme v tomto pořadí: nejdříve příjmení, pak iniciály, odděleno čárkou o např. Patočka, J. Jména autorek v bibliografických údajích nepřechylujeme (v souvislém textu naopak vždy ano). Jméno editora (editorů) uvedeme v pořadí: iniciála, příjmení o např. N. Block, O. Flanagan (eds.) o např. O. Tomala (ed.) ■ je-li však citovaným dílem sborník sám (a nikoli článek ve sborníku), pak se jména editorů uvádějí stejně jako jména autorů, tj. v pořadí: příjmení, iniciála • např. Block, N., Flanagan, O. (eds.) • např. Tomala, O. (ed.) Jméno překladatele uvedeme za názvem díla ve tvaru: „přel. M. Bayerová" o např. Husserl, E., Karteziánske meditace, přel. M. Bayerová,... Mezery a pomlčky: o mezi čísly stránek píšeme dlouhou pomlčku bez mezer, např. s. 56—59; o mezi letopočty píšeme dlouhou pomlčku bez mezer, např. s. 1956-1959; o obecně má-li pomlčka význam „až", používá se dlouhá pomlčka bez mezer; o strany i letopočty vypisujeme vždy celé, např. s. 325—326 (nikoli 325-6), 1991—1995; o za iniciálami píšeme tečku a mezeru (např. Anscombe, G. E. M.) o obecně za každým interpunkčním znaménkem následuje mezera Používané zkratky: viz, srov., tamt., týž, s., c. d., ed., eds., n., nn. 1 8.6.2007 JWRI I I ClllXlllKX/l (Vť.l.INÍ/lVTKRťl^KCÍ;): 1. Autor, název, vydavatel, místo vydání rok, stránka. 2. Autor, název, překladatel, vydavatel, místo vydání rok, stránka. 3. Autor, „název", in: editor (ed.), název, vydavatel, místo vydání rok, stránka. 4. Autor, „název", název časopisu ročník, rok, číslo, stránka. 5. Autor, název [nebo „název"], c. d., stránka. PŘÍKLADY: . i ' 1. Monografie: • Popper, K. R., Unended Quest. An Intellectual Autobiography, Fontana, Glasgow 1982. • Popper, K. R., Logika vědeckého bádání, přel. J. Fiala, Oikúmené, Praha 1997. • Tichý, P., O čem mluvíme. Vybrané stati k logice a sémantice, vybral a uspořádal J. Peregrin, Filosofia, Praha 1996. • Brandom, R., Tales of the Mighty Dead, Harvard University Press, Cambridge 2002, s. 28. • Husserl, E., Karteziánské meditace, přel. M. Bayerová, Svoboda-Libertas, Praha 1993, s. 24. • Popper, K. R„ Eccles, J., The Self and Its Brain, Routledge & Kegan Paul, London 1983. • Dales, R. C, Medieval Discussions of the Eternity of the World, Brill, Leiden - New York - Köln 1990. • Viz Popper, K. R., Logika vědeckého bádáni, c. d., s. 19. 2. Článek ve sborníku: • Sambursky, S., „Note on John Philoponus' Rejection of the Infinite", in: S. M. Stern, A. Houráni, V. Brown (eds.), Islamic Philosophy and the Classical Tradition, Essay Presented to Richard Walzer, Oxford University Press, Oxford 1972, s. 351-353. • Moschovakis, Y., „Sense and Denotation as Algorithm and Value", in: S. J. Oikkonen, J. Vaananen (eds.), Lecture Notes in Logic, Springer, Berlin 1994, s. 210-249. • Blackburn, S., „Rule-Following and Moral Realism", in: S. Holtzman, C. Leich (eds.), Wittgenstein: To Follow a Rule, Routlege and Kegan Paul, London 1981, s. 183-187. • Blackburn, S., „Rule-Following and Moral Realism", c. d., s. 172. 3. Článek v časopise • Tichý, P., „Mají logicky pravdivé věty obsah?", Filosofický časopis 13, 1965, č. 1, s. 82-86. • Miller, D., „Popper's Qualitative Theory of Verisimilitude", British Journal for the Philosohy of Science 25, 1974, č. 2, s. 166-177. • Mahdi, M., „Alfarabi Against Philoponus", Journal of Near Eastern Studies 26, 1967, č. 3, s. 258-274. • Mahdi, M., „Alfarabi Against Philoponus", c. d., s. 264. 2 8.6.2007 l'KtMIII..\l>l>k1/l' k DII I'M 4MlľkV( IIA^lftl l)l)\fK\rll U llllil : • U delších jmen antických a středověkých autorů lze uvádět jen jedno jméno, pod kterým je autor všeobecně znám. V seznamu literatury na konci knihy se pak do závorky uvede celé jméno autora. o např. Vergilius (Publius Vergilius Maro) • Pokud existuje česká podoba jména antického nebo středověkého autora, dáváme jí přednost o např. Řehoř Veliký, Tomáš Akvinský apod. • Pro název díla se používá ustálená latinská zkratka. Na konci knihy uvedeme seznam použitých zkratek, kde uvedeme plný název díla. • Název díla je zvýrazněn kurzívou. • Je-li dílo rozčleněno na knihy, uvedeme číslo knihy římskou číslicí. • Je-li dílo členěno na kapitoly, vždy uvádíme číslo kapitoly (arabskou číslici"). • Mezi všemi číselnými údaji, které odpovídají členění knihy, se píše čárka, nepoužívá se mezera (mezera je jen za názvem díla). o Příklady: Aristoteles, Met. VII,7,1032al2. Platón, Tim. 62c-63e. • V případě biblických odkazů používáme zkratky podle českého ekumenického překladu z r. 2001. Pokud je součástí zkratky číslice, nepíše se mezi ní a písmennou částí mezera. Celá zkratka je v kurzívě. o např. Gn 2,2-15;2Kr\9,29; IK\2,\2 • Pokud chce autor odkázat na více řádků, které nenásledují přímo za sebou, píše se mezi čísly řádků tečka. o např. Mr. 27,5.13.15; Pa 2,18.25-32.38. 3