TEORETICKE INSPIRACE V SOUDOBH PRAXI
Odpovednost pfekladatele.
Smi pfekladatel opravovat autora?
Sarka Belisova
FF UK v Praze, Ustav translatologie
Ve svem pfispevku bych se rada venovala otazce odpovednosti pfekladatele ve veci ovefovani
a dohledavani, tedy cinnosti,jez je beznou soucasti pfekladatelovy prace.
Opravovani zjevnych vecnych chyb originalu se stalo soucasti tradice, souvisejici
s sirsimi zajmy nakladatelstvi s ,,dobrou povesti". Mam na mysli chyby vznikle nedbalosti
jiz pfi zpracovani originalu (napf. chybna data udalosti nebo narozeni a umrti vyznamnych
osobnosti apod., ktera pfedstavuji jen zlomek ,,zavad", jejichz vyctem ani rozmanitosti se
zde nebudeme zabyvat, s nimiz se vsak pfekladatel bezne setkava pfi pfekladu cele skaly
nejruznejsich kniznich textu, pocinaje encyklopediemi vydavanymi pod hlavickou nekdy
dokonce i zvucnych jmen francouzskych nakladatelstvi az po beletrii zamefenou nejen na
nepfilig narocneho ctenafe).
Je logicke, ze v pfipade nespokojenosti bude ctenaf sve stiznosti a vyhrady adresovat
nikoli autorovi originalu a vydavateli, jenz vypustil do sveta puvodni text, nybrz
nakladatelstvi, ktere vydalo pfeklad, resp. redaktorovi odpovidajicimu za jeho spravnost.
Ten se nasledne obraci na pfekladatele. Pfekladatel dohledava a ovefuje, popf. opravuje
nektere kfiklave chyby, objevujici se casteji ujiz zminenych encyklopedicky zamefenych
textu nez napfiklad v beletrii, a nezfidka se samym dohledavanim a ovefovanim pfipravuje
o cas nezbytny pro vlastni stylizaci textu pfekladu. O torn, ze by oceneni takove zvysene
pece pocitil na honorafi, si obvykle muze nechat zdat...
Pfekladatel urcity druh ocividnych chyb originalu opravuje automaticky (napf.
kdyz se petasedmdesatilety stafik v Simenonove detektivce s komisafem Maigretem objevi
na jinem miste pfibehu jako sedmapadesatilety - pfi psani veku postav cislici podle francouzskeho
uzu k takovemu ,,pfeklepu" dojde snadno).
O torn, co a zda vubec opravovat, se obcas zamyslim pfi pfekladu soucasne
francouzske beletrie koncipovane jako historicky roman. Na mysli mam zejmena ten typ
textu, ktery ma nejeden spolecny bod s komercnim ctivem. Samozfejme zalezi na povaze
oprav a frekvenci chyb. Pokud je tato frekvence vyssi, nabizi se otazka, zda opravovanim
originalu vlastne nedochazi k urcitemu posunu na lirovni invariantu.
Pfiklady pro sve zamysleni cerpam z originalu a pfekladu francouzskeho dvoudilneho
,,historickeho thrilleru" Pomsta bohu (La Vengeance des Dieux), zejmena zjeho
druhe casti Bozskd uctivacka (La Divine adoratrice). Autorem romanu je Christian Jacq,
francouzsky egyptolog a spisovatel, autor mnoha desitek historickych romanu, casto ze
starovekeho Egypta, kteryje pfekladan (jak se uvadi na zalozkach) do ,,tficeti" cizich jazyku.
Krome beletrie vydal tento autor nekolik desitek odbornych publikaci o starovekem Egypte,
z nichz nektere jsou v ceskem pfekladu bezne dostupne ve vefejnych knihovnach.
Ce**-*"1-- t. it~cn*-/tn A LSVTI-X***— j^tvT-n- «- i>
Pfi praci na pfekladu jsem se setkavala vedle naprosto bezneho feseni pfevodu \,
u ,,egyptologa" neocekavala. Pro ilustraci uvadim dva pfiklady, kdy original prokazuje g
problematicke nakladani se staroegyptskou latkou nebo mozna jen badatelskou nepozor-. f
nost autora, ktery je ctenafi na obalkach svych knih pfedstavovan jako ,,svetoznamy egyp-
tolog".
Jednim z nazoraych pfikladu je zminka o Afghanistanu. Hlavni hrdinove pfibehu
si domluvili sluzbu, za niz pfedem platili vzacnym lazuritem. Ten mel mit vysokou hodnotu
prave proto, zduraznuje se v textu, ze pochazel z Afghanistanu. Pfibeh se odehrava ve
starovekem Egypte v dobe kolem roku 570 pf. n. 1., ovsem Afghanistan vznikl az nekdy
kolem poloviny 18. stol. naseho letopoctu. Toto oznaceni zeme by mohl cesky ctenaf vnimat
jako historickou diskrepanci (posun o nejakych 2300 let). Na druhou stranu paradoxne nelze
vyloucit, ze z autorova hlediska nejde o chybu, nybrz naopak o bezny pfipad ,,zjednoduseni"
historicke latky, zamernou ,,popularizaci" s cilem nezatezovat ctenafe pro nej novymi fakty
(nazvy uzemi, ktere nikdy neslysel...) ve funkci historickych realii. Takovou interpreted
historicke chyby jako ,,kladu" (i kdyz pochybneho) by mohlo podpofit pfipomenuti, komu
je roman urcen. Pfihledneme-li k tomu, kdoje prave ve Francii nejcastejsi cilovou skupinou
(je znamo, ze v poslednich desetiletich mezi ctenafi historickych romanu pfevazuji zeny,
coz Ize mnohdy vydedukovat z cele fady prvku, pro strucnost uvedeme pouze frekvenci
a pojeti milostnych seen, fedeni historicke latky, minimalizaci technickych detailu, af uz jde
o zbrane, nebo architekturu). Vzhledem k mnohalete tradici ceske historicke prozy je snad
mozne odpovedne fici, ze tento zpusob zjednodusovani neni v domaci historicke beletrii
obvykly, a zejmena z pohledu ctenafu starsi generace by mohl byt dokonce tezko pfijatelny.
Ve svem pfekladu jsem tedy nahradila Afghanistan nazvem jeho tehdejsiho historickeho
uzemi - Baktrie.
Takoveto chapani ,,chyby" jako zameraeho zjednoduseni by castecne mohla
podpofit i pro ceskeho ctenafe neobvykla vysvetlivka v souvislosti se zminkou o stycich
starovekych Egypt'anu s Persany. Odkaz u slova Persane pod carou vysvetluje, ze slo
o ,,anciens Iraniens" neboli davne pfedky Irancu... Tujsem samozfejme vypustila.
Druhy pfiklad spada do kategorie historickych faktu, konkretne egyptologie. Jde
v nem o tzv. kanopy neboli kanopske nadoby (,,les vases canopes"), ktere hraji castecnou,
avsak dulezitou roli v rozlusteni zahady,jez odstartovala dej kriminalni zapletkou a stala se
impulsem pro vsechny dalsi epizody celeho dvoudilneho ,,egyptskeho trilleru", citajiciho
dohromady pfes 700 stran.
Jde tedy o realii vazanou na kulturu starovekeho Egypta, ctyfi zdobene hlinene
nadoby, ktere pfedstavuji syny boha Hora. (V Textech pyramid se objevuji ctyfi Horovi
pfisuzovane detijako pruvodci zemfeleho na ceste do rise mrtvych. Byly ctyfi, Egypt'ane je
spojovali se ctyfmi svetovymi stranami a zobrazovali je na vsech ctyfech rozich rakve. Jejich
ukolem bylo pfedevsim ochranovat mrtveho pfed hladem a zizni a chranit jeho vnitfnosti,
ktere byly nejvice ohrozeny zkazou. Vnitfnosti zabalene do obvazu byly uchovavany
oddelene ve ctyfech kanopach - jatra, plice, zaludek a organy podbfisku. Kazdou kanopu
ochranoval nektery z Horovych synu - jeden byl antropomorfni a zbyvajici tfi meli zvifeci
hlavu.) Individualni pfisouzeni jednotlivych organu a svetovych stran Horovym synum, jak
112 113
je uvadi original, se lisi od toho, co se ctenaf docte nejen v egyptologicke literatufe, ale i na
internetu v hojnych odkazech k teto dnes pomerne modni problematice.
V originale (2. dil, str. 320) vsak nachazimejine rozdeleni organu do nadob a krome
toho i chyby v pfisouzeni svetovych stran jednotlivym bohum (podle Ch. Jacqa Horuv
syn Hapi ochranuje slezinu a zaludek, a to na /apade. na rozdil od dostupnych zdroju
psanych v cestine, kde bdi nad plicemi, a to na severu; Horuv syn Duamutef chrani plice
a prudusnice a original ho spojuje se severem, ceske zdroje oproti tomu uvadejf zaludek
nebo zaludek a norm cast strevniho traktu a ze svetovych stran vychod; Kebehsenuf
ochranuje streva, cevy, trubice na vychode', ve zdrojich napsanych v cestine nachazime
spodni cast strevniho traktu; podbfisek, a to na zapade). V tomto ph'pade jsem se fidila
egyptologickou literaturou a autorajsem opravila.
V puvodnim textu se nekdy objevovaly i nelogicnosti nebo nedomyslenosti, ktere
dostatecne ilustruje nasledujici pfiklad: hlavni hrdinove meli s sebou pfi nekolikadennim
pfechodu pouste, kde, jak pise autor, nebylo siroko daleko nic nez pisek, jen nepatrne
zasoby jidla a neco malo vody, kolik unesli. Nicmene pfed divou zvefi se behem noci cely
tyden chranili tim, ze udrzovali az do rana ohen (!). U takovych situaci vznika podezfeni,
zda kniha nevznikala ve spechu. Zde jsem autora neopravovala, na nesrovnalost jsem jen
upozornila odpovednou redaktorku.
Dalsi nastraha teto ,,historicke detektivky" se skryvala v pouzivani vyrazu vztahujicich
se ke zlocinu a kjeho vysetfovani. Napfiklad vobou dilech zmineneho romanu
se to v originalujen hemzi vyrazy jako ,,policie" a ,,policista". Autor si s nimi vystaci pro
oznaceni pofadkovych ci bezpecnostnich sil, vysetfovatelu, strazi, strazcu zakona, sluzeben,
ufadu, patracich slozek, ostrahy, napf. ficni, ktera kontroluje feky, cesty nebo mesta, ochrany,
ostrahy palacu nebo mest, ozbrojencu, pesich straznych, hlidek apod. Jedinou vyjimkou
potvrzujici toto pravidloje spojeni ,,pofadkove sily", ,,forces d'ordre", samo o sobe presnejsi
nez ta pfedchozi (bohuzel pouzite jen na nekolika malo mistech zejmena ve druhem di'le
knihy). Zda se, ze kdyby pfekladatel volil cestu tzv. nejmensiho odporu, vedlo by se
v tomto ,,egyptskem thrilleru", odehravajicim se v 6. stoleti pfed nasim letopoctem, zcela
bezne policejni vy§etrovani, na Nilu by zasahovala ric'ni policie a domneli zlocinci by byli
odvadeni do policejnich eel... Takove jazykove nepatficnosti by pak mohly byt v cestine
pravem vnimany jako historicka nepfesnost.
Pfitom pouzivani zminenych slov v originaleneni chybou. Dokonce Ize konstatovat,
ze vyraz ,,policie" a slova jemu podobna se ve francouzstine na rozdil od cestiny pouzivaji
v obecnem vyznamu pro oznaceni dane historicke skutecnosti zcela ,,beztrestne".Akceptovat
je umoznuje prave abstraktnost,jiz se francouzstina vyznacuje. Ovsemjejich naduzivani, jak
je tomu v nasem pfipade, nezapfe urcitou pohodlnost ,,rychle pisiciho" autora, spolehajiciho
se na benevolenci nebo i pohodlnost svych ctenafu.
Tato ,,lezemost" v nakladani s lexikem ma tedy dost mozna dva duvody. Autor
se nemusi namahat hledanim vyznamove pfesnejsich oznaceni, a navic nezatezuje ctenafe,
jemuz pfedklada historicky znacne vzdalenou realitu v co mozna nejstravitelnejsi podobe.
Z tohoto uhlu pohledu by mohla byt vysoka frekvence slov jako ,,policie" nebo ,,policejni"
v puvodnim textu vnimana dokonce ijako zamerna volba jedne formy pro oznacovani
rozmanite reality zlocinu a vysetfovani, ktera se takto vyznamnou merou podili na ,,popu-
114
l/\JC,IVli\/A. 1 1
larizaci" latky starovekeho Egypta. Vzhledem k rozdilne povaze obou jazyku, vsak tuto
,,strategii" neni mozne v pfekladu do cestiny kopirovat. Nelze tedy postupovat mechanicky
ci doslovne, protoze vysledny text by nespravne oznacoval staroveke realie a pfenasel
dej do jineho historickeho obdobi.
Pfekladatel si podobne pohodli jako autor dovolit nemuze. (Z odborne literatury
vyplyva, ze ve starovekem Egypte vse zajisfovali pisafi ruznych stupnu - funkci clena
pofadkovych sil nejspis vykonaval zastupce nejnizsiho stupne, funkci policejniho vysetfovatele
zase pisaf vyssiho stupne s odpovidajicim vzdelanim soudce atd.)
Vyvstava otazka, zda u beletrie urcite kategorie, konkretne mam na zaklade
vlastni pfekladatelske zkusenosti na mysli tzv. historicky roman, nejsou prvky originalu,
na nez by bylo mozne nahlizet jako na ,,vady" (vScne chyby, zjednoduseny slovnik,
zjednodusena syntax atd.), sveho druhu konvenci. Prave u tohoto literarniho zanru, v nemz
se ve Francii v poslednich desetiletich hojne uplatnuji historici-spisovatele, je nasnade
se ptat, zda se za francouzskym ,,historickym romanem", byt' vyslym z pera znalce dane
historicke problematiky, v nekterych pfipadech neskryva vlastne jen sveho druhu zabavne
ctivo. V takovem pn'pade by bylo mozne se kacifsky ptat, zda by pfekladatel nemel volit
v zajmu zachovani invariantu, tedy vytvofeni odpovidajici ceske verze, strategii pfekladu
konvence konvenci. Vyhodou by pro nej mohlo byt, ze by se nemusel tolik ,,nadfit", kdyz
mu vynalozenou namahu stejne nikdo nezaplati (zde se odvolavam na tarify za normostranu
u kniznich pfekladu, konkretne beletrie).
Jde vsak o to, o jakou konvenci by se mel opfit (mame vubec v ceskem kontextu
odpovidajici puvodni historicke romany, ktere si nepotrpi na historickou pfesnost a vytvafeji
,jednodussi" text jak po strance lexikalni, tak syntakticke? Nemam na mysli ,,cervenou
knihovnu" ani Vecery pod lampou, ktere jsou take pfeklady...
O strategii nejmensi namahy a ceste nejmensiho odporu v pfistupu autora by
v originale zminovaneho ,,egyptskeho thrilleru" svedcila i vystavba textu, konkretne delka
kapitol. Ta se totiz zjevne nepfizpusobuje vyvoji deje, nybrz pfedem stanovene ,,davce
(porci) textu" (v prumfiru tfi normostrany, tvofene z 95 % dialogy). V tomto smyslu autor
spis nez spisovatele pfipomina delnika.
Navic kniha nerozviji vychozi situaci v duchu moznosti, jez by mohla v tak
atraktivnim historickem prostfedi skytat. Tuto domnenku jeste posiluje fakt, ze autor coby
znamy egyptolog ve skutecnosti vyuziva svych znalosti staroveke kultury jen minimalne.
V knize skoro nenajdeme popisy konkretnich pamatek a mist, ackoli hrdinove na uteku se
dostanou do nekolika vShlasnych mest, jako jsou Theby, Karnak, Luxor, Memfis, Sakkara
ci Abydos. Hlavni postavy prozy pronikaji do vyznamnych chramovych komplexu, mnohdy
s vyhlasenymi knihovnami a archivy uchovavajicimi pisemnosti, v nichzjsou obsazena tajna
uceni, avsak o zadnem z konkretnich spisu se ctenaf nedozvi temef nic podstatneho. Autor
ma ,,lehke" pero a slabost pro dialogy. Prave tato autorova formalni preference znemoznila
vyuziti jeho kompetence odbornika podrobne obeznameneho s problematikou starovekeho
Egypta. Ten oproti ocekavani ctenafe zlakaneho tematem jen samoucelne hromadi
relativne samostatne epizody, popisujici nekonecne unikani nespravedlive obvineneho
mladeho hrdiny pfed spravedlnosti. Jejich pocet Ize po libosti zvysovat ci redukovat, to vse
v kulisach exotickeho prostfedi. Pfi vsi licte k autorovi vyzdvihovanemu na obalkach jeho
115
knih se original Pomsty bohu fadi k beletristickym publikacim, jejichz rozsah (370-800
stran) je zarukou spokojenosti v prve fade samotneho autora, ktery se propracoval ke
zvucnemu jmenu, jez se u komercne zamefene literatury stalo dobfe prodejnou znackou.
Presto jde tato literature na odbyt a nejspis se i cte. Podle informaci pracovnic obvodni
knihovny v Praze 6 patfi Christian Jacq mezi autory, ktefi jsou ,,v kurzu" a o nichz Ize fici,
ze se tesi ctenafskemu zajmu.
Zaverem si troufam konstatovat, ze u tohoto typu literatury se pfekladatel opravami
s nejvetsi pravdepodobnosti nedopousti zadne zmeny invariantu v pravem slova smyslu.
Objeveni vecnych chyb ajejich opravy, ktere nezfidka stoji nemale usili, nijak neovlivnuji
autorovo pojeti a zpracovani ph'behu. Nezbyva nez si polozit kacifskou otazku: Ma smysl za
zminenych podminek a okolnosti dusledne opravovat...?
BIBLIOGRAFIE
JACQ, Christian. La Vengeance des Dieux. Chasse a I'homme. Paris : XO Edition, 2006.
. La Vengeance des Dieux.La DivineAdoratrice. Paris :XO Editions, 2006.
. Pomsta bohu 1. Hon na cloveka. Pfel. Sarka Belisova. Praha : Euromedia Group, k. s.
-Knizniklub,2008.
. Pomsta bohu 2. Bozskd uctivacka. Pfel. Sarka Belisova. Praha : Euromedia Group, k. s.
- Knizni klub, 2008.
ABSTRACT
On translating responsibilities: Should the translator correct the author?
The paper focuses on the translator's responsibility, more specifically, on the question
as to whether a translator is allowed to correct source texts containing factual mistakes
(concerning mainly cultural and historical aspects and facts). As a rule, translators make a lot
of effort to eliminate all apparent errors contained in source texts, including the literary ones.
However, in case of some popular historical novels, aimed at a less demanding audience, the
question sometimes arises: to correct, or not to correct?
116
Moc a bezmoc pfekladatele.
Role pfekladatele v recepci autora a dila v ceskem
prostfedi
Jovanka Sotolova
FF UK v Praze, Ustav translatologie
Uvod
Role pfekladatele jako prostfednika pfi pfevodu literarniho textu z jednoho jazyka (a kultury)
do druheho ma mnoho poloh a souvislosti, podili se na ni fada okolnosti. Nejcasteji byva
pfekladatel charakterizovan jako ,,sluzebnik" autora textu,1 jindy pfirovnavan k interpretovi
hudebniho dila2 nebo (dobremu ci spatnemu) herd,3 nekdy se zduraznuji tvurci aspekty
pfekladatelske prace, jez pfekladatele povysuji na rovnopravneho partnera puvodniho autora,
tedy svym zpusobem spisovatele.4 Pfitom je vsak dulezite mil stale na pameti pfekladatelskou
etiku - pfekladat neznamena dilo psat (ecrire), nybii psat je znovu (re-enociation;
re-ecrire).5
Pfekladatel hraje dulezitou roli ve vztahu k domaci literarni tvorbe - napomaha
rozsifeni literarniho prostoru; a take ve vztahu k cilovemu jazyku - podili se na vytvafeni
literarniho jazyka, spolupusobi napfiklad na posuny normy spisovneho jazyka (oboji
v kladnem i zapornem smyslu). V nekterych pfipadech muze mit pfimy vliv i na uvedeni ci
neuvedeni urciteho autora/dila do daneho kulturniho prostoru.6
Pro naprostou vetsinu ctenafske obce je pfekladatel prostfednikem zpfistupnujicim
dilo,jez byjinak zustalo nepoznane. Vstupuje tedy i do role jedineho clanku mezi zdrojovym
a cilovym textem. Pritom je vsak kazda interpretace jedinecna a subjektivni. Dokaze tedy
pfekladatel tuto svou roli naplnit dokonale? Nasledujici namely vychazeji jak ze srovnani
ruznych pfekladu, tak z uvazovani nad mymi vlastnimi pfeklady.
Pokud je mi znamo, stoji tema ,,moci" pfekladatele vicemene stranou zajmu teorie
i kritiky. Ackoli obe discipliny reflektuji, popisuji aklasifikuji nejruznejSi druhy posunu
ci chyb, kjakym v praxi pfekladu dochazi, nejdou az kiivaham otom, jaky dopad tyto
nedostatky samotneho ,,femesla" anebo jeho ,,femeslniku" mohou mit. Az v nekterych pracich
z posledni doby se implicitni varovani tohoto druhu da zjineho snadno odvodit (Robert
Larose); jinde se zminuje explicitne - napfiklad v publikacich teoretiku jako Jean-Louis
Cordonnier, Danielle Risterucci-Roudnicky; pfipadne se jim teoretici pfekladu zabyvaji
dusledneji - Fran^oise Wuilmart, z nasich autoru pfedevsim Jifi Pechar.
Kritika pfekladu se nejcasteji omezuje na hledani zejmena dilCich chyb, pfipadne
se snazi postihnout i zavaznejsi posuny, kjakym v pfekladovych textech nekdy dochazi.
K nejcasteji citovanym a pranyfovanym chybam pfekladovych textu patfi ty, ktere vetsinou
vyplyvaji z nepochopeni, pfipadne podcenfini zdrojoveho textu, af uz jde ciste o pfipady
nespravneho vyberu detailniho ekvivalentu, anebo zasadnejsi omyly v rovine vyznamu
a pfipadne stylu. Takove prohfesky casto ctenaf pfekladu odhali, aniz by dokonce musel
117