Sociálně-kognitivní přístup v psychologii: historie •behaviorismus •C. L. Hull •E. C. Tolman •B. F. Skinner •J. Dollard & N. E. Miller •kognitivně orientované teorie osobnosti •gestalt psychologie •K. Lewin (teorii pole) •G. Kellyho (teorie osobních konstruktů) • 1. polovina XX. století ê 60. – 70. léta ê •teorie sociálního učení •J. Rotter •A. Bandura •W. Mischel •rozvoj kognitivní vědy • î 80. léta – současnost í sociálně-kognitivní přístup 1986 – Albert Bandura: Social foundations of thought and action: A social cognitive theory John Dollard (1900 – 1980) Neal E. Miller (1909 – 2002) •Struktura –systém návyků, které si člověk osvojí v dětství v procesu učení –návyk = podnět, klíč, reakce, posílení •Dynamika –redukce tenze vyplývající z pudových potřeb –primární a sekundární potřeby •Vývoj –postupné osvojování repertoáru sekundárních potřeb –nejdůležitější prvních 6 let života - vytvoření celoživotního základu osobnosti –pro tvorbu osobnosti jsou rozhodující následující čtyři nácvikové situace: •1. nácvik krmení •2. nácvik čistotnosti •3. nácvik chování v oblasti sexuálních projevů •4. nácvik ovládání hněvu George Albert Kelly (1905 – 1966) •teorie osobních konstruktů –konstrukt = způsob vnímání a interpretace událostí •Kellyho pohled na člověka –každý člověk je vědec, jeho cílem je predikce a kontrola jevů •Kellyho pohled na vědu, teorii a výzkum –konstruktivní alternativismus –teorie: rozsah & ohnisko vhodnosti •Struktura •konstrukt –bipolární –rozsah vhodnosti a ohnisko vhodnosti –typy konstruktů: •jádrové a periferní •verbální a neverbální •nadřazené a podřazené •The Role Construct Repertory (Rep) Test •Dynamika •anticipace událostí = predikce budoucnosti • •Růst a vývoj •konstrukty odvozeny ze sledování opakujících se vzorců událostí •zvyšující se komplexita konstruktů •schopnost empatie (vědomí konstruktů jiných lidí) Julian Rotter (1916 – 2014) •Teorie sociálního učení •Potenciál chování •Očekávání •Hodnota posílení •Psychologická situace • •Locus of control Sociálně-kognitivní přístup v psychologii: současný status •Zakladatelé & hlavní představitelé: • Albert Bandura, Walter Mischel •Experimentální sociální psychologie: • M.W. Baldwin, A. Greenwald, E. T. Higgins, H. Markusová, N. Cantorová, J. F. Kihlstrom •Základní znaky sociálně-kognitivní teorie osobnosti (Cervone a Shoda, 1999): –definování osobnosti –vědecký jazyk –metodologická strategie –aplikační využití Sociálně–kognitivní teorie osobnosti A. Bandury •Teoretická východiska: •1. Osobnost = jáský systém (self-system), • kognitivní potenciál aktivovaný a rozvíjený sociálním prostředím •2. Odmítnutí „dualitního“ pojetí osobnosti –dualita Já jako subjektu a objektu duševní činnosti –dualita struktury a procesu Já-systému –dualita sociální struktury a osobní agendy •3. Důraz na aktivitu člověka („agentic view of person“) Struktura & dynamika osobnosti = základní lidské schopnosti (capabilities): • •sch. symbolizace (kognitivní zpracování informací) •sch. zprostředkovaně získávat informace (observační učení, modelování, zástupné učení) •sch. anticipovat budoucnost (očekávání) •sch. seberegulace (standardy) •sch. sebereflexe (self-efficacy) sch. symbolizace (kognitivní zpracování informací) •Symboly – nástroj myšlení, porozumění prostředí a jeho ovlivňování •Většina událostí svůj vliv na člověka prostřednictvím kognitivního zpracování •Kogn. faktory podmiňují, čeho si všimneme a jaký význam tomu přisoudíme •Kognitivní modely, vodítka, testování řešení, alternativní řešení sch. zprostředkovaně se učit: observační učení sch. zprostředkovaně se učit: modelování sch. anticipovat budoucnost (očekávání) •Cíle, anticipace konsekvencí, plány akcí •Schopnost záměrně jednat je založena na symbolických aktivitách = reprezentace budoucích událostí •Očekávání výsledků •Posílení = forma incentivní motivace, která působí na jednání prostřednictvím očekávání (X automatický posilovač odpovědí) sch. seberegulace (standardy) 1)Sebepozorování • (přesnost, konzistence a časová blízkost sebemonitorování) •2) Sebehodnocení – standardy • - srovnání s výsledky druhých • - hodnotové preference a pocit osobní adekvátnosti • - vnímání determinant chování •3) Reakce na vlastní chování • - hmotné a hodnotící • - osobní a externální výsledky sch. sebereflexe (self-efficacy) •Lidé nejen činitelé vlastního jednání, ale i posuzovateli vlastního fungování •Rozlišování mezi přesným a vadným fungováním •Testování: predikce událostí + hodnocení přesnosti/správnosti a funkční hodnoty vlastního myšlení •Myšlenková verifikace (na základě sch. sebe-reflexe) - mody: –Neaktivní – založená na míře shody mezi očekáváním/predikcí a výsledkem –Zástupný – sledování druhých –Persuační – experti a metafyzika –Úsudek (logická verifikace, bizarní vidění reality) • •Self-efficacy = osobní přesvědčení o vlastní schopnosti vyrovnávat se s životními těžkostmi a výzvami •Zdroje: –Zážitek mistrovství –Zástupná zkušenost –Sociální persuaze –Fyzický status Aplikované oblasti •psychologie agrese (aplikace poznatků o observačním učení) •psychologie morálky (Bandurův pojem „morální vyvázanost“) •psychosociální a terapeutické intervence (kognitivně-behaviorální terapie) Psychologie agrese •Observační učení, modelování –model (autorita) - zapamatování - nové vzorce chování (akvizice) - motiv (chování se projeví) •Obecně: odměny a tresty upevňují či eliminují odpozorované chování •U agrese: trest má malý tlumící účinek (trestající model je chápán jako úspěšný v dosažení cíle posílení agresivního chování) •Experiment BOBO, BOBO_1, BOBO_2 Psychologie morálky •Morální vyvázanost (disengagement) •Seberegulace – standardy (mravní) •Zdroje motivace morálního jednání –Vnitřní a proximální incentivy –Distální sociální incentivy –Kolektivní podpora –Morální vyvázanost (ospravedlňování se) –= obelstění svědomí, potlačení morální seberegulace maskující egoistické motivy •4 formy vyvázání se (sebesankce vyvázány): –Rekonstrukce chování –Zatemnění kauzální působení –Zakrývání zraňujících důsledků –Dehumanizaci nebo obvinění oběti – •V rámci každé formy mechanismy: –morální ospravedlnění –Eufemistické označování –Výhodné srovnávání –Přenesení zodpovědnosti –Rozptýlení odpovědnosti –Nevšímavost k důsledkům –Dehumanizace –Přisouzení viny