rických Íunkcí, subjektům jsou oznamovány taktilní, sluchové a vizuální podněty,
ale nejsou vnímatelné (Chemitz, Feingold 1980). Tato senzorická sugestibilita
je identická se sekundární sugestibilitou ve smyslu Eysenckově. Byla
vypracována řada testů na měření primární a sekund/ární sugestibility (Gheorghiu
:1966, 1975), např. test s magnetem (pokusná osoba drží železnou kuličku
zavěšenou na niti a experimentátor drží kovo\ý předniět, o kterém tvrdí,
že je to „magnet"; subjekt má oznámit, kdy c.ítí přitahování magnetem), test
s klikou, obrázkový test (subjekt se dívá minutu na obrázek a potom jsou mu
kladeny sugestivní otázky, např. zda byly na autě naloženy bedny nebo pytle;
ve skutečnosti bylo auto prázdné), olfaktivní test apod.
KORELÁTY SUGESTIBILITY
Otázky po Ósobnost7Léch korelótech sugestébázóťg jsou stále aktuální a stále
uspokojívě nezodpovězené: Ž množství výzkumů uved'me namátkou výsledky
Spanose (1973), který při používání Barberovy škály pro měření bdělé sugestibility
zjistil pozitivní korelaci s živostí fantazie a negativní korelaci s kontrolou
imaginace. Gheorghiu (1966) dospěl k závěru, že častost reakcí na některé
testy zejména motorické sugestibility je vyšší u neurotiků než u normálních
subjektů.
Koreláty senzorické sugestibility zkoumal Feingold et al. (1980). Výsledky
byly následující :
- není žádný rozdíl mezi senzorickou sugestibilitou mužů a žen,
- š--ř-Óst-óúcím věkem senzorická sugestibilita k,|ešá,
- výkomv.á. motiya.ce.memá túčrinek na sugestibilitu,
- znalost úkolů ovlivňuje sugestibilitu, v retestové situaci se projevila prekoncé`Ď-óé
.Šúb.j-e'ktů, '
tu=žŮSLg3,::p:Úku.:ody:`::]u.oevát:cňíšLeá[::n3:;;chkyoumšžíg%sbt;bí]aít%sá%sat:Ta:séphooks]ťí%];:k_
Autoři hledali dále korelace mezi senzorickou sugestibilitou a osobnostními
rysy. Zjistili, že významně korelovala senzitivita, dále zjistili, Že pokusné
osoby s vyššími skóry serizorické sugestibiiityí popisovaiy samy sebe jako
více maskulinní, udávaly méně psychósomatických potíží a emociální lability,
projevovaly méně agresivity a excitability a měly silnou tendenci k deziderabilitě.
Projevovalo se u nich méně se.beobviňovacích tendencí a somatických
stížností jako vyrovnávacích mechanismů ve stressových situacích. Vysoce
sugestibilní osoby se cítily být víc.e aktivované v psychofyziologickém experimentu
a projevovaly mépě úzkosti po experimentálních stressových situacích
než subjekty s nízkou sugestibilitou. Z uvedených dat Feingold vyvozuje, že
osobnostní rysy, stejně jako emocionální stavy, jsou ve vztahu k senzorické
sugestibilitě a dodává, že je těžké předložit interpretace těchto zjištění, neboť
se nedají zatím najít konzistentní souvislosti.
Takto bohaté výsledky jsou hypnologické literatuře spíše výjimečné, neboť
experimenty většinou nedojdou k jednoznačným výsledkům nebo nejsou potvrzeny
retestem. Zatím je třeba souhlasit s_P9r.P~e_r.?p, (1969), který říká, že
hledat osobnostní koreláty s.ugestibility je zbytečné, neboť :
29