Filozofický ústav AV https://sources.cms.flu.cas.cz/src/print.php?id=182&page= e-archiv CMS FONTES RERUM BOHEMICARUM. VIII. PETRI DE MLADOflOWIC OPERA HISTORICA NEC NON ALI AE DE M. JOHANNE HUS ET M. HIERONYMO PRAQENSI RELATIONES ET MEMORIAE prameny dějin Českých VIII. HISTORICKÉ SPISY PETRA Z MLADOŇOVIC A JINÉ ZPRÁVY A PAMĚTI O M. JANOVI HUSOVI A M. JERONÝMOVI Z PRAHY. VYDAL VÁCLAV NOVOTNÝ. S PODPOROU MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ A NARODNi OSVĚTY. V PRAZE 1932. NÁKLADEM NADANÍ FRANTIŠKA PALACKÉHO. - TISKEM DR. ED. QRÉO ItA A SVNA V PRAZE. z 1 15.03.2021 16:27 VYPRAVOVANÍ O SMRTI HUSOVÉ. 225 nemuož. A když jěj ruka světcská z dopuščenie božieho popadla, týž vyznali Ste, že jest nemý hriešnik a svatokupec, najhorší kacieř a že [s]n svú vlastmi ženu přebývá, jehož na Kotlebiech na hradě držíte. A což jest tento sbor v létč učinil, poznáf, když zima přijde; rozlétajíf sč jako čápi a jich ustavenie stane jako poučiny." Ohlédl sě na krále Uherského i vece, řka:" „Králi, oč ■ i s stojíš, tobčf to nepůjde,0 neb za svými listy glejtovnými0 o život připravuješ! Oč "stojíš, toběť to nepuojde. Ciesařěm Římským nebudeš ani králem v Čechách."'6 To uslyšav král Uherský, zapýři sě hanbu i sklopi svú hlavu." Inhed někakéq articule proti němu čitecliu pod svědky svrchupsanými anebo dole-psanými a řkúce: „Na tof máme dva kanovníky s Vyšehradu a dva s hradu a dva z mistróv koleje Pražské a dva zuobecních města Starého Pražského, žes ty řekl v svém kázání jednom, že" matka božie jest jako jiná žena." A zaplakav, odporu učini, řka: „Odstup to ode mne biedneho a nestatečného. O panněí Maryji včřímf i držímť, že před početím čistú pannu byla jest, po porození čistú pannu ostala jest, bez porušenie těla svého ostala jest. •išli Také věřím o jejiem povýšenie v nebi, najdôstojnejšie stvorenie jest, v nebi také 'nad anjely, nad proroky, nad apoštoly i nad mučedlníky i nade všechny panny do konce světa." Když vyzná vieru o matce božie, inhed přěsta. I vecechu, řkúce:38 „Kadeři zatvrzený, hodně potupený a na smrt odsúzený i do pekla poslaný, ty si řekl, když kněz tělo božie posvětí a na svú hlavu pozdvihner i na korporál spustí, že nezuostave jediné chléb hmotný, to jest latině řečeno: panis materialis vel substancialis." A zaplakav, odporu učini, řka: „Odstup to ode mne biedneho, nestatečného. Taktof věřím i držím o tělu božiem: když kněz zřiezený a zřiezeně kuoltáři pristúpi, s náboženstvím ta slova* die, inhed celé tělo Krystovo zuostává, z Marie panny narozené a na kříži umučené, sedície na pravici •1» boha otce všěmohúcicho, dokudžf kolivěk ta "svátost vidomá trvá, bělost a okrúhlost." Třetí articul pod týmiž svědky řkúce: „Slyšíš, kacieři zatvrzený, hodně potupený, že tys řekl, žes čtvrthá osoba Trojice svaté."*9 Odporu učiniv i vece* řka: „Odstup to ode mne biedneho a nestatečného, bjch tak chtčl nemúdre smysliti. Taktof věřím i držím o Trojici svaté, vyznávám a na tom umierám, že tři jména, tři osoby jeden byt, jedna moc, to jest otec, syn i duch svatý, ti třie jedno jsú bez rozdíla, nic tu čtvrtého nepřidávám." Tehdy40 nikakú korunu papierovú lokte zvýší přinesechu, na niežto tři tfábly malovali črnč biechu. To uzřev Mistr Jan Hus, přijě v svoji ruce i vstavi na svú hlavu a řka: •i9i 0 Ježíši ukřižovaný, beránku pokorný, však ty tmovú korunu, až do mozsku "se krví pro-bodenú pro me hriešneho přijel na svú svatů hlavu; a jáf tuto mckúčkú a lehkú korunu pro tvú pravdu přijímám a za mé hřiechy časného pohaněnie, abych časného" znikl." Inhed nikaký řětčz přinesechu, na nčmžto chudý jeden kotlík svoj věšal bieše.41 I vece Mistr Jan Hus, řka: „ó Ježíši ukřižovaný, beránku pokorný, však žev tv od biskupov Starého zákona přes cělú noc vázán i posmievánv a jat; tento řetěz lehký pro tvú pravdu n chybi v rkpe. — 0 psáno .nepuygde'. — p psáno .leytownymi'. — maršálek říský, i vecechu, řkúce: „Odvolaj a svuoj život zachovaj, ale nechajt81 za tě malé pachole odvolá." Odpovede i vece mistr Jan Hus: •i9B „Pončvadžf ústa "má z mladosti zúmysla jsú nelhala, ovšem cizie ústa za mě Iháti nebudú." Vrhšě rukama rózno i jědechu pryč, řkúce: „Zapal, mistře, zatvrdilf sě jě v svém kacieřství, jižf nikoli neustúpi " Když kat zapáli, veliký oheň s dýmem znide, Mistr Jan Hus křikl k bohu velikým douffáním i vece: „Kryste, synu boha živého, smiluj sě nade mnú hřiěsným." Tehdy vza písmo svatého Davyda v žaltáři, jeden žalm konaje i vece:61 „Pane bože všemohúci, vedle tvého velikého milosrdenstvie a tvých mnohých slitování slituj sě nade mnúh hřiešným," hýbaje rty svými, .Otčenáš' řiekaje v sobě, tak dlúhý čas biešě v tom plameni, jako by mohl odjíti v Pražském městě přes most na onu stranu k matce božie veliké,'" i vy- • i»9 pu'stil jest duši svú. Tehdy oheň opade a samo tělo obhořalo a na tom prknu ostalo biešě. I přikáza Her-czuklem64 tři vuozy drv přivézti1 biešě, zbivše koly hlavu na drobné kusy, aby snad Cechovék kacieři, dosáhnúce kostí, snad za1 svátost neměli. Také suknici jeho i škornicě, což v žaláři s ním biešě, na oheň vložichu, srdce jeho na obostřěnčm kole upečěchu, všecko i s kostmi v prach obrátichu, hluboko v zemi vyryvše, vsypachu na káry, kdež najblížě Rýn bieše, u vodu roztrúsichu, řkúce:66 „Ploviž, Hussi, k bohu svému, jakožs obykla," zavolavše biřičským hlassem, přikázachu přísně: „Ktož by tohoto kacieřě litoval anebo následoval a neb učěnie jeho držal, staň sě jemu též nebo horšie." I odešli jsú etc. e .korun' rkp. — 1 ,Tehdi' rkp. — r opraveno z .podiekiiKe*. — h psáno ,niu\ — 1 psáno: prziwesti'. — k poslední ,e' doplněno jiným inkoustem. — 1 ,z' opraveno z ,s'. " Srvn svrchu 144. — »• Modlitba je smyšlena. — " / tato slova dodal teprve náš autor, a také následující poznámka „mistra" jednoho smyšlena jím, jinak v. str. 143 n. — Dalši volné podle Mladoňovice, ale se změnami; v. str. 142 n. — s* Asi Ulrich Schorand; vynecháním slov ,v zelené sukni' vzniklo hořejší zmateně čteni; řeč zde vložená zase není historická. — Falckrabi Ludvik a Hoppe z Pappenheimu maršálek srvn. str. 145. — Dalši zase vymyšleno, těžko říci, na jakém základě; srvn. co o tom vypravuje později Nibling v. níže č. XV11I — •* Žalm 50, 3, — " Vzato zase z vypravováni o Jeronýmovi; v. niže č. XVI. — " Detail o rozkázáni Klemově zná zase jenom náš autor. — / vše dalši jest výmysl autorův. 29 •