Empfidsamer Stil – (po)citový styl Navazuje na galantní sloh a na impulsy z Anglie. Lawrence Sterne (1713 – 1768) Sentimental Journey Through France and Italy (Sentimentální cesta Francií a Itálií). London 1768. Empfindsamer Reiser. Hamburg 1768. Sentimental = Empfidsam: překlad termínu z angličtiny do němčiny vytvořil slavný literát Gotthold Ephraim Lessing (namísto dříve používaného Zärtlichkeit nebo Galanterie) Německá společnost od konce 60. let 18. stoetí: city a pocity na prvním místě. Politologové: jeden z důvodů, proč zde neproběhly podobné společenské procesy jako ve Francii vedoucí pak k Velké francouzské revoluci (1789) Řada knih a příruček věnujících se „citlivému člověku“ - Empfindsamer Mensch: • medicinské recepty • vhodné sporty • vhodná jídla • co je dobré dělat ve volném čase apod. Empfindsamer Mensch - definice: Citlivý, domácký, tichý, vážný, prostý, neokázalý. C. Ph. E. Bach : Trio Sonata in C minor, H.579 ; Wq.161/1 "Sanguineus et Melancholicus" https://www.youtube.com/watch?v=oHG1xPsGr10 Empfindsamkeit v literatuře Johann Wolfgang Goethe: Die Leiden des jungen Werthers (Utrpení mladého Werthera). 1774. Psán formou dopisů, použita ich-forma. Napodobování tehdejší mládeží: způsob oblékání, styl korespondence, vlna sebevražd zastřelením. Další významný román v dopisech: Choderlos de Laclos: Les liaisons dangereuses, 1782 (Nebezpečné známosti). Zfilmováno: Friers, Forman. Empfindsamkeit - sociologický fenomén. Nebyl pouze intelektuální záležitostí, ale dotýkal všech společenských vrstev. Kritická analýza fenoménu citovosti (Empfindsamkeit) probíhala v několika rovinách: psychologické, moralistní a literárněkritické. Racionalisté a osvícenští filozofové: umění se má líbit (viz galantní styl) a sloužit vyšším cílům; proto se staví vůči subjektivní Empfindsamkeit velmi kriticky: • egoistická záležitost • příliš zahleděnost sama do sebe subjektivismus je pro citové hnutí důležitější než náboženství, mravnost a sociální řád Literatura: Andreas Hoffmann Kröper: „freye Ausbrüche der musikalischen Dichterwut“. Empfindsamkeit in der Musik.Versuch einer Sichtweise der Musik von Innen. (disertace vložená ve studijních materiálech v ISu. Carl Philipp Emmanuel Bach (1714-1788) Druhý nejstarší syn Johanna S. Bacha, jeho kmotrem G. F. Telemann. V Rupinu, Rheinsbergu a Berlíně na dvoře pruského krále Friedricha Velikého – cembalista. Zde většinou kompozice v galantním slohu, který byl na pruském dvoře oblíben. 1767 Hamburg, kde převzal po Telemannovi úřad městského hudebního ředitele. Stal se čelnou osobností tamního hudebního života, přátelil se s významnými německými básníky a dalšími umělci. Kompoziční tvorba doložena od 1731. Dílo: ▪ Sonáty a další různé samostatné kusy pro klávesové nástroje ▪ Komorní hudba (sonáty pro sólový nástroj s doprovodem, triové sonáty, zvlášť významné jsou flétnové kvartety) ▪ Koncerty pro klávesové nástroje, flétnu, violoncello, hoboj Koncert pro violoncello, smyčce a b. c., a moll, Wq. 170 [H. 432] (c. 1750) https://www.youtube.com/watch?v=-tzLguU_2Dg&index=6&list=WL&t=4s ▪ Sinfonie Sinfonia in D Major, Wq. 74, H. 507: II. Andante https://www.youtube.com/watch?v=nUuJco_meLQ Hamburské symfonie, Wq. 182 – objednávka G. van Swietena Č. 1, 1773: https://www.youtube.com/watch?v=3WJlQC3ytMA ▪ Kantáty, moteta, díla pro sólový hlas (chrámová, písňová) ▪ Magnificat (1749) ▪ Oratorium Die Israeliten in der Wüste https://www.youtube.com/watch?v=3ygaVLztAcA&t=1902s 30:20 - X. Duett. Umsonst sind unsre Zähren (VIII. Choral. Was der alten Väter Schar, Co zástup patriarchů) Partitura na IMSLP, doporučuji poslech celého díla. Pro klávesové nástroje: Württembergischen Sonaten (Nürnberg 1744) Preußischen Sonaten Kratší kusy pro klavír, nejdůležitější jsou Fantasie (viz níže) Sonáty „Für Kenner und Liebhaber“ - šest sbírek klavírních sonát, fantasií a rond Sonata "für Kenner & Liebhaber" G dur Wq 55/6 (1771). https://www.youtube.com/watch?v=LZMDpbaTdz0 Znalcem je míněn vzdělaný racionální posluchač, milovníkem hudby v hudbě nevzdělaný, emocionálně vnímající recipient. Znalci nejsou nijak upřednostňováni. Mnoho komorní hudby s klávesovým nástrojem Sonata pro clavier, housle a vcll e-moll,1.věta – Allegretto, 1775/6 Christian Gottlob Krause, jeden ze zakladatelů berlínské písňové školy, upřednostňuje dokonce amatéry, protože nemají předsudky a díky tomu mají lepší, přirozený vkus. Spis Von der musikalischen Poesie. Berlín 1753. ************************** C. Ph. E. Bach pro flétnu: Hamburger Sonaten 3 flétnové kvartety z r. 1788, Wq. 93-95. Určitá návaznost na komorní tvorbu Telemanna (tzv. Pařížské kvartety 1737, galantní styl) Kvartet D dur, Wq. 94, 1. věta, 1788. Věty: Allegretto - Sehr langsam und ausgehalten - Allegro di molto https://www.youtube.com/watch?v=t5gHSnpkQ6A Tematické katalogy http://www.archive.org. Wotquenne, Alfred: Thematisches Verzeichnis der werke von Carl Philipp Emanuel Bach Leipzig, Breitkopf & Härtel, 1905. Helm, Eugene: Thematic Catalog of the Works of Carl Philipp Emanuel Bach New Haven, 1989. http://www.uquebec.ca/musique/catal/baccp/baccp.html Základní monografie: Ottenberg, Hans-Günter: C.P. E. Bach. Oxford (England), 1987. Formy, kde se empfindsamer Stil objevoval nejvíce: • fantasie a další útvary pro sólový klávesový nástroj, písně • melodram Na afektivním a expresivním charakteru hudby stylu Empfindsamkeit se vysokou měrou podílí i nadpisy skladeb. C. Ph. E. Bach v 18 Probestücken in 6 Sonaten (připojených k své učebnici klavírní hry) používá mj.: Alegretto tranquillamente, Andante lusingando, Allegretto arioso ed amoroso, Andante ma innocenemente apod. Adagio – zármutek Lamento – nářek Lento – úleva, pocit ulehčení Andante – naděje Affetuoso – láska Allegro – útěcha Presto – touha, žádostivost Situace na počátku 80. let 18. století: Vivace a Allegro = průměrná radost Allegro di molto, Allo assai a Presto = více radosti Prestissimo = přemíra radosti Andante, Andantino a Larghetto = mírnost Mesto Adagio, Largo, Lento a Grave = sepětí s afektem bolesti Carl Heinrich Heydenreich: Systhem der Aesthetik (1790). Zcela nová definice umění: umění má vzbuzovat city a fantasii, což je zcela odlišné od osvícenských definicí. Nejvyšší formou Empfindsamkeit je druh jakéhosi transu, kdy „já“ je zapomenuto a existuje jen cit pro jiné. Burney: C. Ph. E. Bach improvisoval dlouhé hodiny na klavír jako v transu. Haydenreich v závěru uvádí, že nejvyšší smysl umění je pohnutí, resp. dojmutí – „Rührung“. Haydenreich píše svou knihu rok před Mozartovou smrtí a 19 let před smrtí Haydnovou, přesto je tato estetická práce již zcela v romantickém duchu. Ve svých výzkumech považoval Haydenreich za nejrelevantnější formy improvisace a fantasie. Fantasie jakožto hudební forma: v baroku sloužila - podobně jako preludium nebo toccata - v 18. stol. především k vyzkoušení nástroje. C. Ph. E. Bach: posun, zcela volná skladba, ve svém zralém období ji psal bez taktových čar. Jednalo se mu o narušení metra, čehož podle něj jde dosáhnout pouze tehdy, hraje-li člověk jen s několika málo osobami (komorní hra) nebo nejlépe sám. O fantasii se vyjádřil, že musí překvapovat, rychle přecházet z jednoho afektu do druhého. = charakteristické znaky citového slohu: moment překvapení, kontrastů a zdánlivé nesouvislosti jednotlivých hudebních úseků. Na zdánlivé nesouvislosti má velký podíl fakt, že s řadou motivů se vůbec nepracuje a později se tyto motivy vůbec neobjeví - to je v protikladu k tzv. vídeňskému klasicismu, pro nějž je motivická a tematická práce bází. Fantasie C. Ph. E. Bacha byly předmětem vzrušených diskusí již za jeho života. Imponovala jejich vysoká expresivita, odvážné harmonické postupy, náhlé zlomy afektů, subjektivní výraz, to vše za dodržování konstanty - zpěvnosti. Fantasie fis moll, Wq 67, Sehr traurig und ganz langsam, 1787 Schubart - Ideen zur Ästhetik einer Tonkunst (1806, posmrtně, zemř. 1791) o fis moll: „Ein finsterer Ton; er zerrt an der Leidenschaft, wie der bissige Hund am Gewande. Groll und Mißvergnügen ist seine Sprache. Es scheint ihm ordentlich in seiner Lage nicht wohl zu seyn; daher schmachtet er immer nach der Ruhe von A dur, oder nach der triumphierenden Seligkeit von D dur hin.“ https://www.youtube.com/watch?v=LOT_nUPvE98 Vede až k Lisztovi. Fantasie c moll z 18 Probestücken Bach sám označil v dopise z 10. února 1775 tuto skladbu jako „temnou fantasii“. Fantasie je rozdělena do tří hlavních oddílů, které jsou dány označeními Allegro moderato Largo - Allegro moderato. Schubart – c moll: „Liebeserklärung, und zugleich Klage der unglücklichen Liebe. – Jedes Schmachten, Sehnen, Seufzen der liebetrunknen Seele, liegt in diesem Tone.“ https://www.youtube.com/watch?v=X53TvVY4_BY Základní dramaturgický princip: spojení mezi v té době běžnou fantasií a volným, instrumentálním recitativem. Analytické poznámky: Bach důsledně střídá výbuchy afektů s momenty uklidnění. V místech zahuštění výrazu se velmi rychle střídají arpeggia s quasi recitativními místy. Afektivní vzrušení je hudebně dáno permanentními harmonickými změnami, chromatikou, enharmonickými záměnami a prudkými dynamickými kontrasty. Vrcholem je hudebně rétorická figura vyjadřující otázku. Střední díl Largo má zpočátku kantabilní charakter. Je kontrastní k první afektově "temné" části. Pak výraz opět nabývá na intenzitě pomocí dynamických kontrastů a chromatického pohybu v basu. Kulminací je septimový akord. Vyznění vzrušení je dáno harmonickým rozvedením septakordu a dlouhé decrescendo. Instrumentální recitativ je přechodem k závěrečnému dílu, který má funkci reprízy a má i obsahový vztah k prvnímu dílu. Těsně před koncem se objeví krátce motiv ze středního Larga jako určitá reminiscence. Kontrasty dynamické - v 18 Probestücken ke svému teoretickému dílu předepisuje dynamiku od ppp po ff. Sonata pro flauto traverso solo, principy fantasie, Berlin 1747, gedruckt Berlin (G. L. Winter), 1763 https://www.youtube.com/watch?v=RpRJhhHI0E8 Résumé: Základní myšlenka Empfindsamkeit v hudbě: Musik ist kein Handwerk, Musik ist Ausdruck des empfindungs- und damit erfindungsreichen Genies! HUDEBNÍ CHARAKTERISTIKY ES 1. Vyjádření více/co nejvíce afektů na menší ploše. 2. Vyjádření prostřednictvím tónin (často moll), snaha po hledání „dunkles Ton“, tzv. temného tónu nebo výrazu v hudbě 3. „Wahre Musik ist langsam!“ – hledání optimálního pomalého tempa, které má vyjádřit melancholické pocity 4. Momenty překvapení: vede až k zdánlivé nesouvislosti jednotlivých hudebních úseků. Empfindsamer Stil – PROSTŘEDKY PRO DOCÍLENÍ KONTRASTŮ 1. Změny metra. 2. Zpěvnost střídaná s recitativním charakterem. 3. Lyrická témata střídána rytmicky ostře profilovanými témata. 4. Melodie – s motivy se většinou nepracuje, buď se opakují nebo ani to ne. 5. Originální harmonie, která má překvapovat, časté používání zmenšených septakordů, klamných spojů. 6. Náhlé dynamické zlomy, nebo např. po dlouhém crescendu subito piano. 7. Členění pomocí pomlk, pomlky na nečekaných místech. Wilhelm Friedemann Bach (1710 – 1784) Dohledejte si prosím jeho hlavní působiště. https://www.youtube.com/watch?v=Bc-FchobJLw Johann Gottfried Müthel (1728 Mölln - 1788 Riga), cembalista, varhaník, skladatel Žák J. S. Bacha, u něj i bydlel Přátelil se s J. A. Hassem a C. Ph. E. Bachem (dochované dopisy) V Rize vedl tamní orchestr Ceněn současníky jako Charles Burney, Christian Friedrich Daniel Schubart nebo Johann Gottfried Herder https://www.nml3.naxosmusiclibrary.com/catalogue/FHR28 Jiří Antonín Benda (1722 – 1795) V mládí galantní styl, později emfindsamer Stil (hlavně tvorba pro klávesové nástroje), melodramy označované jako Sturm und Drang, singspiely jako střední klasicismus. Mládí strávil v Praze. Studoval na piaristické koleji, později u jezuitů. V r. 1742 ustaven druhým houslistou v kapele Friedricha II. K houslím tendovaly zpočátku i jeho kompoziční pokusy. Postupem času však tíhnul jako interpret i jako skladatel stále více k tvorbě pro klávesové nástroje. Poté jej ovlivnila celá řada skladatelů působících v severním Německu: C. Ph. E. Bach, Quantz, bratři Graunové, Telemann, nebo Hasse. V sonátách je dodržen třívětý půdorys. Tempové schéma je pravidelně rychleji-pomalejirychleji, přičemž ovšem rychlé věty jsou často myšleny spíše v tempech středních - Allegro moderato, Allegro non troppo, Allegretto, nebo dokonce Moderato. Tzv. sonátová forma v užším slova smyslu není v prvních větách uplatněna „učebnicově“, často je např. repríza jinde než na tónice apod. Druhé věty Bendových sonát jsou oceňovány nejvíce. Další charakteristické znaky jeho klav. děl: • často v mollové tónině • prudké změny afektů - často pomoci notových délek, kdy vedle půlových not staví široce rozložené běhy v dvaatřicetinách či 64tinách • afekty také prudce střídá pomocí kontrastní dynamiky a rytmu • často za sebe klade lyrická a dramatická témata • chromatika, modululace i do vzdálených tónin. • klamné závěry a neapolské sextakordy, zmenšené akordy - podobně jako C. Ph. E. Bach Třetí věty někdy odlehčenější charakter. V r. 1750 nastoupil Benda v Gotě na místo kapelníka po Gottfriedu Heinrichovi Stölzlovi. Při konkursu na jeho místo odrazil Benda velmi vážného protikandidáta, kterým byl Johann Friedrich Agricola, kapelník, skladatel a teoretik. Pro klávesové nástroje napsal řadu sonát, sonatin a koncertů. Sonáty k poslechu najdete v zazipovaném souboru s názvem „galantní styl“, jde o CD Benda Brothers, prosím, poslechněte si je celé. Koncert pro cembalo f moll: https://www.youtube.com/watch?v=sWjRuQ4b_Ww Část jeho děl pro klávesové nástroje vyšla tiskem, část zůstala v rukopisech. První tisky jeho cembalových děl jsou datovány r. 1757, tedy až v době jeho působení v Gotě. Své skladby vydával rovněž v Lipsku. Posléze vypsal abonmá na své skladby, které bylo nadšeně přijato - 1. svazek objednalo více než dva tisíce předplatitelů. Řada z nich byla ze střední Evropy – kromě německých abonentů také z Vídně nebo Vratislavi, 76 z vzdáleného Petrohradu. Málo z Paříže (2). Z Prahy 13, mj. Seger, Kuchař, Koželuh. Mezi předplatiteli byli i oba Mozartové. W. A. Mozart si Bendy velmi vážil a znal jeho skladby, které někdy vozil s sebou. Uvedl, že mezi luteránskými kapelníky je Benda ten nejlepší. Tento první svazek byl vydán pod názvem Vermischte Clavierstücke für geübte und ungeübte Spieler - tedy obdoba "für Kenner und Liebhaber". Sonatina c moll https://www.youtube.com/watch?v=TeZAXupd2d0 Sonatina d moll https://www.youtube.com/watch?v=-IofVpbS9WY Celkem vydal 6 svazků (o druhý překvapivě projevil zájem jen malý počet předplatitelů, cca přes 200), v nichž ovšem vedle tvorby pro cembalo solo najdeme i kusy pro zpěv s průvodem klávesového nástroje. Ariette - Lieber Amor, leihe mir (vznik 80. léta) Lieber Amor, leihe mir einen doch von deiner Pfeilen! ich will auch den Raub mit dir, Cloens Herze mit dir teilen. Falscher, du verweigerst sie? Wart, ich wills der Mutter klagen: Cloens Augen leihst du sie, und mir willst du sie versagen? https://www.youtube.com/watch?v=PKFr_IJn4Q0 Symfonie D dur (komp. v Gotě) https://www.youtube.com/watch?v=YoMRY34XAI4 Na dvoře v Gotě: 20 let (výjimkou byla studijní cesta roční do Itálie v letech 1765/66). Odtud pronikla jeho sláva do celé střední Evropy. 1770 - 1780 - Bendova zralá a nejplodnější léta Nastal u něj podobný efekt jako u C. Ph. E. Bacha - po odchodu ze služeb Friedricha Velikého se velmi uvolnil a zindividualizoval jeho sloh. Důvod odchodu z Goty není znám (zřejmě se cítil nedoceněn). Pobýval v různých velkých evropských hudebních metropolích, např. v Mannheimu či Paříži - zde 1781 při příležitosti uvedení jeho singspielu Romeo a Julie. Benda byl v posledních 25 letech svého života vysoce ceněn svými současníky. Christian Friedrich Daniel Schubart v Ideen zu einer Aesthetik der Tonkunst z r. 1784 Bendu oceňuje jako „jednoho z prvořadých skladatelů, kteří kdy žili - jednoho z tvůrců epochy naší doby. Je důkladný bez pedantské přesnosti, je vysoký i nízký, vážný i vtipný.“ Jako jeden z mála skladatelů přestal vědomě komponovat – v r. 1792, tři roky před smrtí, napsal kantátu na vlastní text nazvanou Bendas Klagen (Bendův nářek) a poté již nekomponoval. https://www.youtube.com/watch?v=zsqarE80tiQ (jde o starou a nepříliš dobrou nahrávku, navíc v překladu do češtiny, žádná dobrá nahrávka však – pokud vím – bohužel neexistuje) J. A. Benda napsal 14 jevištních děl převážně na německé, částečně na italské texty. Bendovy melodramy: Ariadne auf Naxos (1775) Medea (1775) Pygmalion (1779) Almansor und Nadine (1790) Částečným vzorem v melodramu mu byl Pygmalion zakladatele tohoto žánru J.-J. Rousseaua, kde ovšem hudba pouze ilustruje děj. V Bendových dílech má však hudba více dramatickou funkci. V prokomponovaných mezihrách staví na zvukomalbě a hudebních afektech. Vzorem pro řešení formy byl pro něho recitativ accompagnato. Podle Bendova vzoru použili prvky scénického melodramu ve svých operách - W. A. Mozart (Zaide, Únos ze Serailu) - Beethoven (Fidelio) - C. M. Weber (Čarostřelec- když ve Vlčí sluji vyvolává Kašpar ďábla Samiela) Ariadna na Naxu je duodrama, vystupují v ní pouze 2 postavy. Benda inspiroval svého pražského současníka Václava Praupnera (pozoruhodně zdařilý melodram Circe 1789). Mozart Bendovo dílo slyšel, nadšen. V r. 1778 píše otci o úmyslu zkomponovat duodrama Semiramide. https://www.youtube.com/watch?v=Pk6KH0e5A9Y prosím poslechnout celé, sledovat text, přečíst si booklet vložený ve studijních materiálech. spolu s J. A. Hillerem je J. A. Benda tvůrcem severoněmeckého signgspielu Singspiely: většinou komické, ale i výjimky Postavy a děj: zpravidla střední třída, pastorální a venkovská témata, někdy satira směrem ke šlechtě nebo k cizincům, který narušují venkovský klid. Milostná tematika se objevuje téměř vždy. Mluvená hra, často v próze, málo recitativů, hudba: vypjatá místa – písně, romance, árie (rovněž narativní árie), často jednodušší, strofické; pak sbory, ansámbly a tance (včetně pochodů). Der Dorfjahrmarkt (Vesnický trh 1775) https://www.youtube.com/watch?v=1OTBerw93fU&t=425s Romance – Byla to dívka z naší vsi Sturm und Drang ▪ V hudbě: je jakousi dramatičtější modifikací Empfindsamkeit. ▪ Obecná idea: vybočení z norem (i společenských), boj proti autoritám, ideálem jedinečný tvůrce - génius. Temný tón. ▪ Jeho název pochází z r. 1776 a je to název hry spisovatele Friedricha Maximiliana Klingera (též dílo Die Zwillinge). In unserm ganzen Dorf war Sie Das lieblichste Gesicht; Kein Jüngling blühte so, wie Er, Mein Lukas selber nicht. Und beide waren gut und fromm Von Kindesbeinen an, Und beide sich, wie Engelein, Mit Liebe zugethan. Schon aufgeboten waren sie, Ja, schon zum drittenmal; Und morgen sollte Hochzeit seyn, Bereit war Bett' und Mahl. Da giengen sie noch Tags vorher Hinaus, und gruben Leim; Und ach! sie kamen dießmal nicht Von ihrer Arbeit heim. Denn über ihrem Haupte bricht Das hohle Land, stürzt ein, Begräbt sie - ängstlich hört man noch Sie unterm Schutte schreyn. Zu spät! Man zieht sie todt hervor, Auch noch im Tode schön; Lautweinend kömmt das ganze Dorf, Das Unglückspaar zu sehn. Ein Hügel deckt sie nun, Ein Sarg Umschließet ihr Gebein. Der Kirchthür' gegenüber blinkt Der goldne Leichenstein. Beym Aus- und Eingang seh' ich ihn, Und thränend fragt mein Blick: Verdien' ich, Himmel, wohl von dir Ein günstiger Geschick? ▪ Dále především Friedrich Schiller - vrchol: Räubern (Loupežníci, 1781). ▪ Dramatická tvorba: Wilhelm Heinrich von Gerstenberg: Ugolino. J. W. Goethe: Götz von Berlichingen (1773) ▪ Vliv také J. J. Rousseau s jeho „návratem k přírodě“. V hudbě: některé raně romantické tendence, jež se objevily v 70. a 80. letech 18. století. vzrušení, dramatický výraz, mollové tóniny apod. Za reprezentativní díla Sturm u Drang v hudbě můžeme považovat např.: • Bendovy melodramy • opera Günther von Schwarzburg Ignaze Holzbauera • za projevy S. u. D. bývá považována i část symfonické tvorby – mannheimští skladatelé, Sammartini, některé symfonie Haydnovy a Mozartovy (konec 60. let a 70. léta 18. století) ➢ Haydn – symfonie č. 49 in f-moll, Hob.I:49, „La passione“ (název dodatečný) 4. věta https://www.youtube.com/watch?v=_ES5hPPc-14 ➢ Symfonie č. 52, c-moll, 1771 https://www.youtube.com/watch?v=94P8p71L-60 ➢ Mozart: Symfonie č. 25, g-moll, K. 183 Bývá sem německými muzikology řazena i Mozartova Zaide W. A. Mozart: Zaide na ní pracoval v závěru sedmdesátých let 18. stol., tedy krátce předtím, než odešel ze Salzburgu do Vídně. Nikdy ji zcela nedokončil, ani ji za svého života neprovedl. Zaide se z Mozartova díla poněkud vymyká po formální stránce, neboť obě jednání začínají „melodramatickými“ částmi. Inspirace Bendovými melodramy, které Mozart velmi obdivoval, jak se dozvídáme z jeho korespondence. Partituru nalezla teprve po Mozartově smrti vdova Konstance Mozartová. Text: anonymní libreto, které bylo později připsáno básníkovi Franzi Josephu Sebastianimu, bylo přímou předlohou pro vznik opery Zaide. Mozart a Johann Andreas Schachtner toto libreto a upravili jej, mimo jiné změnili i pořadí některých scén. Rekonstrukci provedl A. Kröper 2003 Ukázka: Mozart: Zaide, K. 344 Act I: Ruhe sanft, mein holdes Leben (árie Zaide), Menuetto grazioso Odpočívej pokojně, můj spanilý živote Zamilovaná Zaide zpívá spícímu Gomatzovi. Ruhe sanft, mein holdes Leben, schlafe, bis dein Glück erwacht; da, mein Bild will ich dir geben, schau, wie freundlich es dir lacht: Ihr süssen Träume, wiegt ihn ein, und lasset seinem Wunsch am Ende die wollustreichen Gegenstände zu reifer Wirklichkeit gedeih´n. https://www.youtube.com/watch?v=6s4RpTk7rzU Christoph Willibald Gluck ▪ tragická baletní pantomima Don Juan ou Le festin de pierre (Wien, 17. října 1761); ▪ velký podíl na hudební podobě má choreograf a tanečník Gasparo Angiolini (nová forma jevištního ztvárnění - pantomima jakožto výrazový tanec ve velmi úzkém sepětí s hudbou) ▪ Finale – Sturm und Drang – cesta do pekla, výstup fúrií. Gluck toto číslo převzal kompletně do vídeňské verze opery Orfeo a Eurydice (1762) https://www.youtube.com/watch?v=k4AONAS-uTg ▪ Při poslední vídeňské repríze vyhořelo divadlo U Korutanské brány (otevřený oheň na scéně). ▪ Vídeňská verze komplet: https://www.youtube.com/watch?v=NZl_jErhlhY ▪ Don Juan populární a uváděný po řadu let (Paris, Mailand, Turin, Neapel, München, Frankfurt, Salzburg). Orphee et Eurydice – pařížská verze (1774) – tzv. Gluckova operní reforma byla – zjednodušeně řečeno – především přizpůsobení se pařížskému vkusu.