Terminologie:

klasicismus; Klassik; the classical style

česká adjektiva: klasicistní, klasicistický (klasický).

Styly:

předklasicismus? (předklasicismus)

galantní styl – raný klasicismus

rokoko? („rokokové“ charakteristiky spadají spíše pod galantní styl)

(po)citový styl – empfindsamer Stil

Sturm und Drang („Bouře a vzdor“)

******************************************************

smíšený vkus (vermischter Geschmack)

******************************************************

vídeňský klasicismus - Wiener Klassik


Periodizace (problematické)

Počátky epochy - galantní styl (raný klasicismus) - cca  od 1720, dlouhé přeznívání (zejména v
komorní hudbě)

Střední klasicismus: cca 1750-1780

Vrcholný klasicismus:cca 1780-1800 (s přezníváním až do 1830)

Současně empfindsamer Stil, „Sturm und Drang“ a raně romantické prvky.

Konec epochy často spojen také s r. 1815 (VK).

Po r. 1800 vychází z klasicismu tzv. hudební biedermeier a koexistuje s raným romantismem.


Zkoumání absolutní hudby, zejména symfonické tvorby: Hanslick, Riemann, Adler.

Na úkor zkoumání opery.

Galantní styl = návrat k homofonii, která stála u samého zrodu barokní hudby, objevovala se v
různých vývojových fázích a která v 1. pol. 18. stol. koexistovala s barokním kontrapunktem.

Hudba měla především za úkol:

dojímat („rühren“)

líbit se („gefallen“)

měla být příjemná na poslech („annehmlich“)

přirozená („natürlich“)

Hudba komponovaná v galantním stylu má dojímat a líbit se, a to všem milovníkům hudby, nejen
znalcům. Měla by působit na srdce posluchačů.
  * Hudební charakteristiky galantního slohu: výrazný odklon od kontrapunktu
  * Zjednodušená faktura
  * Volnější vedení melodie, která se dostává do centru pozornosti. Je nositelkou citů a afektů.
  * Volnější vedení ostatních hlasů, mohou se vyskytovat nepřipravené disonance.
  * Ostatní hlasy nejsou k melodii rovnoprávné, ale tvoří pouze doprovod melodie
  * Harmonie je jednodušší, zpomaluje svůj průběh (odklon od kráčivého basu).
  * Pokud se vyskytují modulace, mohou být i do vzdálenějších tónin.
  * Melodie a harmonie má být svěží a přirozená.
  * V melodii se často vyskytují synkopy, trioly, ozdoby, drobné notové hodnoty (apoggiatury apod.)
= členitý rytmus.