515
520
525
530
535
540
545
Lišák zemřel, váš bratranec —
váš nej lepší to soused přec."
Když Grimbert zaslech, co se stalo,
u srdce bodlo ho ne málo
a cítil z toho velký žal.
Potom se posla otázal:
„Je-li to pravda, při bohu?
Já tomu věřit nemohu,
že mrtev ten je, jemuž vděčím
i za to, jsem-li vůbec něčím,
a jímž mi —■ dost by bylo svědků —-
vždy přibývalo na majetku."
Na cestu po těch slovech spolu
se vypravili plni bolu
a šli, až přišli k tomu dvoru.
Tam bylo věru dosti tvorů,
kteří ho rádi uviděli.
A Grimbert, jenž byl znaven celý,
se těžce spustil na ty máry,
truchlivý, v žalu, mdlý a starý.
Obličej spustil do dlaní
a v zarmouceném dumání
tam setrvával dlouhý čas.
Potom se náhle vzchopil zas,
plakal a stkal a hořekoval
a utrápeně tak se choval,
že útěchy si nežádal.
Král mrtvé tělo přenést dal a vystavit je v sále radním, kde do noci pak bděli nad ním. Královna, truchlíc víc a víc, snést dala množství voskovic a v zámku dala po všech síních
je rozsvítit a lkala při nich. Bezpočet byl jich, co tak plály, že nikdy pánu ani králi se nikde tolik nesvítilo. Grimbertu hodně smutno bylo; na márách zdrcen seděl stále a potom vážně vyzval Krále: „Při svatém Jiljl, jak se sluší, už vigilie jeho duši zazpívat dejte v kapli vaší." Tu pravil Král: „Při Eliáši, Grimberte, správně mluvíš, ano." Tu arcikněze zavoláno. „Brňku," Král pravil, „přistuptež a přivedte své druhy též. Hned vigilie zazpívejte a za Lišáka prosby pějte, smrt jehož je mi velký žal." „Jak přeje si můj pán a Král," mu Brněk dvorně odpovídal a ven se druhy sehnat vydal. Kocoura přived Tyberta, luňáka pana Huberta, s nimiž pan Tardif také přišel, jenž o Lišáku zprávu slyšel; ty Brněk vede, aniž mešká, a přivádí též pana Ježka, jenž vážný byl a zasmušilý; s ním tam i cvrček Frobert pílí a vede s sebou Kokrháče, ať žalmy zpívá s ním a pláče, zve Rónela, psa štěkavého, i Oře, dobře kovaného, medvěda Brundu s Bučákem,
560
56.".
570
375
214
580
585
590
595
600
605
610
a s nimi ovšem přijdou sem pan Brišmér i pan Yzengrin i Kančík jak jich věrný syn: slavnostně všichni vystrojeni tam přicházeli k tomu pění za drahým mrtvým do dvorany. Grimbert byl bledý, ustaraný, neb Lišáka rád velmi měl. On a ti, které přiváděl, pak začli zpívat vigilie. Věděli dobře, kdo a čí je, dost navzájem s ním ran si dali. Rónel, jenž byl těch věcí znalý, verš první zapěl zaníceně, zle na Lišáka zuby ceně. A odpověď mu řádnou Šnek pak správnou notou zase řek, a oba hrdla napnuli, ten naplno, ten fistulí a potom dále druhé čtení pěl jelen Brišmér bez prodlení a v odpověď mu Tybert zas i Frobert pěli v jeden hlas a nápěv jemně pak i slova zapěli beze spěchu znova. A potom zase čtení třetí pan Ježek zbožně začal pěti; krásně je, volně zpíval teď a Grimbert zapěl odpověď, a jejich verše v tónech spodních vlk Yzengrin pak přejal od nich. A když pak přišla čtvrtá lekce, zas Yzengrin ji zapěl lehce, a Kančík, jenž se k tomu přidal,
mu náležitě odpovídal.
Pak verš svůj Brunda zanotil,
však pšoukl si, když hotov byl.
Pak pátou lekci doslova
pěl Kokrháč, pán z Puťkova,
a odpověď mu, jak jsem čet,
sám Frobert musel zacvrčet.
Tybert a myšák Chlupatec
pak zazpívali svoji věc;
pak medvěd Brunda bez prodlení
notovat začal šesté čtení,
jako by každé slovo prožil.
Pak do zpívání vroucně vložil
pan Veveřák zas všechen um
a zapěl responzórium.
Pak veršík svůj zas přečtla hnedka
čiperná malá paní Fretka,
a nato přišla lekce sedmá,
již spustil vážně jako vědma,
odvahy k tomu načerpav,
pan Drobnokrůček, krásný páv;
a na ten verš hned Rónel věděl,
jak by mu vhodně odpověděl,
a s celým žárem srdce svého
i vrabec Dronda za mrtvého
pak zazpíval, hlas maje zvýšen,
aby byl všude všemi slyšen;
a když pak přišla osmá lekce,
Oř vlastním hlasem pěl ji křepče
a Zajíček jen plaše, ach,
odpověď zapěl, ač měl strach.
I králíček, pan Skočdopole,
pak zazpíval, verš osmý vole.
Verš devátý pěl Brněk sám,
615
620
625
630
635
640
645
2l6
217
650
655
660
665
670
675
680
jenž Lišáka moc želel vám, a odpověď mu Brišmér zapěl, jenž Lišáka též slzou zkrápěl, pak Kančík, řádek po řádku, zazpíval zpěv zas pozpátku.
Když zpěvy byly odzpívány
i vigilie těmi pány,
odstrojit šel se každý z nich
z těch rouch svých vzácných, slavnostních.
A když pak byli odstrojeni,
tu k večernímu zase bdění
šli všichni, jak se kterým chtělo,
navštívit znova mrtvé tělo
a sedli si tam do dvorany.
Tam světla byla z každé strany
a bylo jich tam tolik moc,
že palác zářil celou noc;
a celou noc se veselili,
že málokdy tak šťastni byli
a nebudou už nikdy snad.
Pak na plácandu začli hrát.
Yzengrin první za úlohu
to dostal zdvihnout jednu nohu
a kocour Tybert plácl pak
ho po chodidle jemně tak,
že vlk se svalil přes ocas.
Tu sednout šel si Tybert zas.
Jeho plác Prymek silně dosti,
toho zas Brišmér bez milosti
a tak si prudce přitom ved,
že podrazil mu nohu hned,
a ten chtě nechtě padl na zem.
Pak Brišmér zase used rázem,
a mysl maje odhodlánu, sám také čekal na tu ránu; tu býček Bučák pohněvaně svou celou sílu sebral k ráně, však Brišmér, ten se nehnul ani, jen barvu změnil o poznání a poněkud byl zaražen, však udržel se přece jen a řekl si, že všechno jiné, však ránu tu mu nepromine. Pan Frobert sice mluvil málo, však viděl všechno, co se dálo, a k Bučáku pak přišel hbitě, a nohu jeho rázně chytě, než něčeho se někdo nadál, tak těžkou ránu jemu zadal, že kůži by mu strh byl málem. V tom překvapení nenadálém teď Bučák stranou ustoupil, a už tam cvrček Frobert byl a nastavoval pěkně nožku; tu rozjařen a vesel trošku přiskočil Kančík ve své síle a plácl ho tak rozpustile, že Frobert, tichý jako pěna, byl rázem sražen na kolena, však rychle zase vstal a řek: „Pane, to mělo účinek a neminulo se to s cílem! Však při Robertu, světci milém, já radím vám a prosím vás, když už jste proved tento špás na pánu mého postavení, věřte, že mi to nevhod není."
685
690
695
700
7(13
3l8
219