ANTICKÁ MYTOLOGIE


LITERATURA

Encyklopedie antiky

Rudolf Mertlík: Starověké báje a pověsti

Robert Graves: Řecké mýty


homérské hymny


Homér:

Íllias

Odysseia


Hésiodos:

O původu bohů (Theogonia)

Práce a dni


P. Ovidius Naso: Proměny (Metamorphoses)


P. Vergilius Maro:

Aeneis

Zpěvy pastýřské (Bucolica)

Zpěvy rolnické (Georgica)



MÝTUS O ORFEOVI


ZHUDEBNĚNÍ

Claudio Monteverdi: L’Orfeo: favola in musica (1607)

Christoph Willibald Gluck: Orfeo ed Euridice: dramma per musica (1762, 1774)

Jacques Offenbach: Orfeus v podsvětí: opéra bouffe (1858)

Igor Stravinskij: Orfeus: balet (1947)


ORFEUS

rodiče: Apollón a Múza Kalliopé (epický zpěv)

básník a hudebník = mélopoios, mélopoia: mélos → mélika (músiké)

symbol: lyra

dějiště: Thrákie

kult: Apollón – Dionýsos (Bakchos, Liber)



Claudio Monteverdi: L’Orfeo: favola in musica (1607)

libreto:

Alessandro Striggio


zdroje:

Ovidius: Proměny

Vergilius: Georgica


fáze mýtu (Ovidius, Vergilius):

1.      oplakávání Eurydiky – sestup do podsvětí

2.      ztráta Eurydiky

3.      Orfeovo zoufalství

4.      Orfeova smrt – Mainády (Bakchantky, Fúrie)

5.      Orfeova apoteóza


Monteverdiho inovace:

Toccata

prolog: Musica

svatba Orfea a Eurydiky

závěrečný oslavný tanec: moresca (ballo del granduca)


Zdroje:

Intermedium: La Pellegrina (1589)

Camerata – Jacopo Peri: Euridice (1600)


Postavy:

Orfeo

Euridice

Messaggiera (Silvia)

Speranza

Caronte

Plutone

Proserpina

Apollo


sbory (cori):

Ninfi e pastori

Spiriti infernali



3. DĚJSTVÍ – SESTUP DO PODSVĚTÍ

schéma:

Sinfonia

Speranza – Lasciate ogni Speranza voi ch’entrate

Caronte

Aria Possente spirto (Orfeo): terzina (terza rima)

Coro di Spiriti infernali


MÝTUS O ARIADNĚ


zdroj:

Ovidius: Proměny


dějiště:

Kréta – labyrint

Naxos


postavy:

Ariadna

Théseus

Mínótaurus


fáze mýtu (Ovidius):

1.      zrození Mínótaura

2.      postavení Labyrintu (Daidalos)

3.      příjezd Thésea – zabití Mínótaura

4.      Théseus a Ariadna odplouvají na Naxos

5.      Théseus opouští Ariadnu

6.      Ariadnin nářek

7.      Bakchos (Dionýsos)

8.      apoteóza Ariadny



UMĚLECKÉ ZTVÁRNĚNÍ

literatura:

Alexandre Hardy: Ariane (1606)

J. Desmarets de Saint Sorlin: Ariane (1632), román

Thomas Corneille: Ariane (1672)

Friedrich Dürrenmatt: Minotaurus: Balada


hudba:

Claudio Monteverdi: L’Arianna (1608), tragedia rappresentata in musica

Robert Cambert (1661), opera

Benedetto Ferrari (1670), opera

Jean-Baptiste Lully: Thésée (1675), hudební tragédie o 5 dějstvích

Johann Kusser: Ariadne (1692), opera

Benedetto Marcello: Arianna (1727)

Georg Friedrich Händel: Arianna in Creta (1734)

Jiří Antonín Benda: Ariadne auf Naxos (1775), melodrama

Jules Massenet: Ariane (1906), opera

Richard Strauss: Ariadne auf Naxos (1912, 1916), opera o jednom dějství libreto: Hugo von
Hoffmannsthal

Darius Milhaud:

Opuštění Ariadny (1927), minutová opera

Théseovo osvobození (1927), minutová opera

Albert Roussel: Bacchus a Ariadna (1930), balet

Marcel Mihalovici: Scenes from Thésée, balet

Bohuslav Martinů: Ariane (1958), opera o jednom dějství


výtvarné umění:

Tizian: Bacco a Arianna (1520–1523), olej na plátně

Tintoretto: Arianna, Venere e Bacco (1576–1577)

Peter Brueghel st.: Svatba Baccha a Ariadny (1608)

Pablo Picasso: Konec obludy (1937)



Claudio Monteverdi: L’Arianna (1608)

libreto:

Ottavio Rinuccini (podle Ovidiových Proměn)


postavy:

Teseo – Arianna


Apollo (prolog) – Venere – Amore – Bacco

      ...

Coro di Soldati di Bacco

Coro di Pescatori


forma:

hudební tragédie: tragedia rappresentata in musica

prolog + 5 dějství (?)



LAMENTO: Lasciatemi morire

zdroje:

Ovidius: Listy milostné (Listy heroin, Heroides)

C. Valerius Catullus: Básně

Lodovico Ariosto: Orlando furioso (nářek Olympie)


lamento:

afekt smutku

klíčová slova:

      pianto, piangere

      lacrime

      morte, morire


forma:

recitativní styl



BOHUSLAV MARTINŮ – ANTICKÉ NÁMĚTY


Epos o Gilgamešovi:

      Istar (1918–1921), balet: Julius Zeyer

      Epos o Gilgamešovi (1954–1955), kantáta


římská komedie:

      Voják a tanečnice (1927), opera: Plautus: Pseudolus – J. L. Budín


mýtus o krásné Heleně:

      Paridův soud (1935), balet: Boris Kochno


mýtus o Oidipovi:

      Oidipus (1936), scénická hudba k rozhlasové hře: André Gide (režie Jindřich Honzl)

      Škrtička (The Strangler: A Rite of Passage) (1948), balet


mýtus o Ariadně:

Ariane (1958), opera



Bohuslav Martinů: Ariane (1958)


forma:

      opera o 1 dějství


námět:

      Georges Neveux: Pouť Théseova (Le Voyage de Thésée)


postavy:

      Ariadna

      Théseus – Mínótaurus


styl:

      „lehounká komedie“

      neoklasicismus

      surrealismus


formální struktura:

      3 sinfonie (ritornely)

      3 obrazy

      závěrečná árie (Lamento)