RENESANČNÍ MADRIGAL


TRECENTO

dolce stil’ nuovo


osobnosti:

            Francesco Petrarca (1304–1374)

            Francesco Landini (1335–1397)


hudební formy:

            madrigal

            caccia

            ballata



CINQUECENTO

madrigal:

            nová fáze po 1530


faktura:

            5 sólových hlasů


texty:

            Petrarca

            Torquato Tasso

            Giambattista Guarini: Il pastor fido

            Ottavio Rinuccini

            Giambattista Marino


tematika:

            milostná

            pastorální


fáze vývoje madrigalu:

1.      „renesanční“ (1550–1590) – racionalismus, objektivita

2.      „manýristický“ (od 90. let) – nový přístup k textu: emocionalita, subjektivita + chromatika

3.      „raně barokní“ (první polovina 17. století) – sólový madrigal



MANÝRISTICKÁ LITERATURA


znaky:

            subjektivita

            emocionalita

            hyperboličnost

            erotika

            pastorela

            epigonství


epigonství:

            antičtí autoři

            Petrarca


antika:

            Ovidius:

                        Donec eris felix, multos numenarabis amicos,

                        tempora si fuerint nubila, solus eris.


            ???

                        Tempore felici, multi numerantur amici.

                        Si tempora perit, nullus amicus erit.


Petrarca:

            contrarii opposti (amore – morte)

            manýrovité metafory



Giambattista Marino (1569–1625)

základní pojmy:

            meraviglia (úžas, údiv)

            stupore (ohromení)

            „E del poeta il fin meraviglia.“


nejrozsáhlejší dílo:

epos Adónis (L’Adone, 1623)



RENESANCE – MUSICA RESERVATA

hudební formy:

            motet

            madrigal

            chanson


charakteristické rysy:

            racionalismus, objektivita – rétorické figury

            imitazione della natura



MANÝRISMUS – AFEKTOVÁ TEORIE

hudební formy:

            recitativ (recitar cantando)

            madrigal


charakteristické rysy:

            emocionalita, subjektivita (imitazione fantastica)

            chromatika, enharmonika


Giulio Caccini:

„[…] il fine del musico, cioè dilettare e muovere l’affetto dell’anima“ (Le nuove musiche, 1602)

(cílem hudebníka má být kromě vyvolání potěšení též pohnutí afektů duše)


vokální hudba:

            imitazione delle parole

extrémní závislost na textu – na emocích obsažených v textu



MONTEVERDI: 4. kniha madrigalů (1602)

poezie:

            Tasso, Guarini, Rinuccini aj.


emocionalita:

            klíčová slova

důsledek: rozbití verše a melodického proudu na samostatné úseky


klíčová slova:

            amore – morte (láska – smrt)

            dolore (bolest)

            furor, furire (zuřivost, zuřit)

            sospirare (vzdychat)

            lagrima (slza)

            pianto, piangere (pláč, plakat)

            occhi (oči)



MONTEVERDI: 5. kniha madrigalů (1605)

prima prattica:

            první kompoziční praxe

            „Oratorio serva harmoniae.“


seconda prattica:

            druhá kompoziční praxe

            „Oratorio domina harmoniae.“

            skladatelé:

                        Carlo Gesualdo da Venosa

                        Emilio de’ Cavalieri

                        Luca Marenzio

                        Luzzasco Luzzaschi

                        Jacopo Peri

                        Giulio Caccini

                        aj.



Ohimè, se tanto amate (4. kniha)

text: Giambattista Guarini


Ohimè, se tanto amate

Di sentir dir Ohimè

Deh, perché fate

Chi dice Ohimè morire?

S’io moro, un sol potrete

Languido e doloroso Ohimè sentire;

Ma se, cor mio, volete

Che vita abbia da voi,

E voi da me, avrete

Mille e mille dolci Ohimè.



Sí, ch’io vorrei morire (4. kniha)

text: Maurizio Moro


metaforika:

„morire“ = symbol milostného aktu:


exclamatio:

figura exclamatio – výkřik, zvolání

pro vyjádření velkých emocí


chromatika:

střídání sestupné a vzestupné chromatiky

sestupná chromatika:

morire

Che di dolcezz’in questo sen m’estingua!

Deh, stringetemi fin ch’io venga meno!

vzestupná chromatika:

La bella bocca del mio amato core

Ahi, cara e dolce lingua /  Datemi tant’umore

Ahi bocca, ahi baci, ahi lingua


Sí, ch’io vorrei morire

Ora ch’io bacio, Amore,        [ora – nepřipravená disonance]

La bella bocca del mio amato core.

Ahi, cara e dolce lingua,       [anabasis zhuštěná do chromatiky]

Datemi tant’umore

Che di dolcezz’in questo sen m’estingua!     [katabasis]

Ahi, vita mia, a questo bianco seno,            [ahi – exclamatio]

Deh, stringetemi fin ch’io venga meno!        [katabasis – chromatika X anabasis]

Ahi bocca, ahi baci, ahi lingua,       [vzestupná chromatika]

Torn’a dire:

“Sí, ch’io vorrei morire.”