RENESANČNÍ EPOS


geneze – model:

Homér: Ílias, Odysseia

Vergilius: Aeneis

Dante: Komedie

Ariosto: Zuřivý Roland

Tasso: Osvobozený Jeruzalém



Dante Alighieri (1265–1321)


COMMEDIA (1307–1321)

Boccaccio: La Divina Commedia


podstata:

1.      volgare

2.      dokonalá forma

3.      zrození člověka

4.      antické motivy


volgare:

            italština

            viz De vulgari eloquentia


forma:

            harmonie – dokonalé proporce

            peklo – zrcadlový protiklad nebe


symbolika čísel:

            3: nejsvětější Trojice, 3 záhrobní říše

            10: dokonalost


číslo 3:

            3 oddíly – Peklo, Očistec, Ráj

            každý oddíl: 33 zpěvy

            základní jednotka: terzina


terzina (terza rima):

trojveršová řetězová sloka

aba, bcb, cdc ...


III, l–9:

Per me si va nella città dolente,                     Mnou prochází se k sídlu vyhoštěnců,

Per me si va nell’eterno dolore,                     mnou prochází se do věčného bolu,

Per me si va tra la perduta gente.                   mnou prochází se k říši zatracenců.


Giustizia mosse il mio alto fattore:               Pán spravedlnost dal mi do úkolu.

Fecemi la divina potestate,                            Mne zbudovala s boží všemocností

La somma sapienza, e il primo amore.          nejvyšší moudrost s první láskou spolu.


Dinanzi a me non fur cose create                  Dříve než já, jež trvám od věčnosti,

Se non eterne, e io eterna duro;                     nebylo nic, co taktéž věčné není.

Lasciate ogni speranza, voi ch’entrate.         Kdo vchází mnou, ať naděje se zhostí.


číslo 10:

každá záhrobní říše – 9 oddělení + jedno umělecky přidané: 3 x 3 + 1 = 10

č. 10 znásobeno samo sebou dává počet zpěvů Božské Komedie: 10 x 10 = 100

Peklo má předzpěv = celkem 100 zpěvů


člověk:

středověký obraz světa – viz Tomáš Akvinský: Summa theologiae

            renesanční prvky:

                        konkrétní postavy

                        prožitek lásky

            Paolo a Francesca:

                        Čajkovskij: Francesca da Rimini (1876)

                        Liszt: Dantovská symfonie (1856)


antika:

            symbióza křesťanského obsahu a antických motivů



LITERÁRNÍ OHLASY

Thomas Stearns Eliot:

            poezie:

Pustá země (The Waste Land, 1921)

Popeleční středa (Ash-Wednesday, 1930)

            eseje:

Dante

Co pro mne znamená Dante



FRANZ LISZT

Po četbě Danta (Après une lecture du Dante) – Fantasia quasi sonata

z cyklu Léta putování (Années de pélerinage) – 2. rok: Itálie



DANTOVSKÁ SYMFONIE

Eine Symphonie zu Dantes Divina Commedia (1855–1856)

pro velký orchestr a ženský sbor
 1. Inferno
 2. Purgatorio – Magnificat



1. Inferno:

Lento. Allegro frenetico

sonátová forma A – B – A


A:

a)      Lento:

Per me si va nella città dolente,

Per me si va nell’eterno dolore,

Per me si va tra la perduta gente.


b)      Allegro frenetico


B:

a)      Quasi Andante, ma sempre un poco meno mosso:

Paolo e Francesca


Nessun magior dolore

che ricordarsi del tempo felice

nella misericordia.


[Francesca:] Není větších bolů, než v době bídy vzpomínati blaha.


Andante amoroso:

dvojzpěv Paola a Francesky

Lasciate ogni speranza, voi ch’entrate.


A:

Tempo primo, Allegro, Alla breve

Più mosso


Coda: Lasciate ogni speranza, voi ch’entrate.



2. Purgatorio:

3dílná forma


A: Andante con moto quasi Allegretto. Tranquillo assai.


B: fuga (Lamentoso)


A’: Poco a poco più di moto


Magnificat (attacca): ženský sbor


Torquato Tasso (1544–1595)


Aminta (1573)


Osvobozený Jeruzalém (Gerusalemme liberata, 1576)


Dobytí Jeruzaléma (Jerusalemme conquistata, Apologia, 1593)



ústřední idea:

            střet nebe a pekla

            peklo: saracéni, žena

            nebe: křesťanští rytíři


charakteristika:

            epizodičnost

            fantazie – rétoričnost

            sentimentalita

            pastorela (Erminia)

            hudebnost


peklo:

            Tartaros

            středověk – Tuba mirum


láska:

            boj, zápas – agonální pojetí

Rinaldo – Armida

Tancred – Clorinda


Claudio Monteverdi

Il combattimento di Tancredi et Clorinda (1624)


edice: 1638

8. kniha madrigalů: Madrigali guerrieri, et amorosi (Madrigaly válečné a milostné)


forma:

            in genere rappresentativo

            madrigal s generálním basem

            4 violy da braccio, BC


postavy:

            Testo

            Tancred

            Clorinda


















GENERE CONCITATO


afekt (emoce):                        rejstřík:                                  styl:

1. Ira (hněv)                            alta                                          concitato
(vzrušený)


2. Temperanza (mírnost)        mezzana                                  temperato (mírný)


3. Humiltà (pokora)                bassa                                       molle (měkký)

o supplicatione

            (pokorná prosba)









RINALDO – ARMIDA

Claudio Monteverdi: Armida abbandonata (1626) – ztraceno


Jean-Baptiste Lully: Armide (1686), tragédie en music, libreto: Philippe Quinault


Georg Friedrich Händel: Rinaldo (1711, rev. 1731), opera seria, libreto: Giacomo Rossi


Christoph Willibald Gluck: Armide (1777), dramma per musica, libreto: Philippe Quinault


Josef Mysliveček: Armida (1779, rev. 1780), Zauberoper, libreto: Gianambrogio Migliavacca podle
Quinaultova dramatu


Joseph Haydn: Armida (1783), dramma eroico


Gioacchino Rossini: Armida (1817), libreto: Giovanni Schmidt


Antonín Dvořák: Armida (1902–1903), grand opéra, libreto: Jaroslav Vrchlický


Georg Friedrich Händel

Rinaldo HWV 7a (1711, rev. 1731)

opera seria

libreto: Giacomo Rossi


personaggi:

Goffredo – capitano generale dell’armata christiana

Rinaldo – eroe del campo, destinato sposo ad Almirena

Almirena – figlia di Goffredo, destinata sposa a Rinaldo

Eustazio – fratello di Goffredo

---------------------------------------

Argante – Re di Gerusalemme, amante d’Armida

Armida – incantatrice, regina di Damasco, amante d’Argante

---------------------------------------

Mago cristiano

Sirene