Vokabulář k 7.- 9. tematickému okruhu Termín Význam akant rostlina (botanický výraz). Akantová výzdoba=výzdoba rostlinnými motivy. binio … trinio Označení pro velikost pergamenového listu. Binio vzniká jednoduchým přeložením základního rozměru pergamenu, trinio třínásobným přeložením, kvatern čtyřnásobným přeložením atd. bordura Termín označující lem, ozdobný okraj iluminací, nástěnných maleb apod. codex mixtus označení pro sborník smíšeného obsahu. Např. sborník obsahující texty právnické, astronomické, kalendář, sbírku kázání apod. V hudební praxi označení pro sborník obsahující repertoár různého funkčního zaměření. Např. JistK, který má část graduální, antifonální a kancionálovou. dotažnice označení pro horní a spodní linku v psací osnově, které představují hranici pro ozdobné zakončení tahu (duktu) písmene (dotažení písmene) dřík trup, hlavní nosná část písmene duktus Termín označují způsob psaní jednotlivých písmen (lat.=duco, ducere:vésti, vléci) – označuje tedy způsob vedení péra. explicit Označení pro závěr hudebního nebo slovního textu. filigrán Označení pro průsvitnou kresbu (proto také alternativní označení „průsvitka“) vtlačenou do papíru při jeho výrobě. Bývala „firemní“ značkou výrobce a slouží jako relativně spolehlivý nástroj pro určení stáří papíru. foliace Způsob orientačního označování jednotlivých listů (fólií) tvořících celek pramene. Fólio má přední stranu označovanou indexem „r“ (recto) a zadní stranu označovanou indexem „v“ (verso). Ve starší literatuře nacházíme také alternativní označování stran-přední strana indexem „a“ a zadní strana indexem „b“. U rukopisů a tisku do 17. stol., které byly vázány po složkách se označení příslušného fólia provádělo pomocí označení pořadí složky písmenem abecedy a římskou číslicí udávající pořadí stránky ve složce - např. A XII. Druhý způsob foliace čísloval jednotlivé listy sborníku průběžně a stránky listů označoval indexem – např. 27r, 53v apod. V aktuální praxi práce s pramenem, např. při popisu nebo při lokaci citací se požaduje indexované označení. incipit Označení pro začátek hudebního nebo slovního textu. iniciála Počáteční písmeno prvního slova v textu odstavce, liturgického oddílu apod. Zpravidla bývá zvýrazňováno výtvarně. kodikologie Označení jedné disciplíny ze souboru pomocných věd historických, jejímž předmětem je rukopisná kniha neúředního charakteru (kodex) ve všech aspektech – historickém, funkčním a teoretickém a v jejich souvislostech. kolofón Označení pro informace zapsané mimo hlavní text (mimo zrcadlo à viz) na okraji stránky. Bývaly to zpravidla informace zapsané písařem kodexu, které sdělovaly některé důležité události týkající se např. zadavatele rukopisu, dotýkající se místa, kraje (požáry, povodně) apod. kreslené písmo Kreslené písmo je způsob psaní, kdy písmena jsou psána samostatně, většinou několika tahy (tedy technikou kresby), nebývá spojité (bez spojení vlásečnicemi). kurzíva Označení pro „rychlejší“ typ písma, kdy písmena jsou psána menším počtem tahů psaných spojitě (spojení jednotlivých písmen vlásečnicemi). kustod V hudebních rukopisech a tiscích označení pro značku upozorňující na konci notového řádku na tón, kterým začíná následující řádek. Název je z latinského custodio- střežím, hlídám). modul Obecný údaj o velikosti písmen zachycující vztah (poměr) výšky a šířky písmene. Známe modul velký, střední, malý, popř. čtvercový, kdy výška a šířka nízkých písmen jsou si rozměrem blízké, takže písmena jsou ve středním písařském prostoru zhruba stejně vysoká i široká. paginace Způsob průběžného označování jednotlivých stran od první do poslední. palimpsest Označení pro pergamen zbavený původního textu (vyškrabáním) a reskribcí opatřený textem novým. palmeta Ornament připomínající korunu palmových listů tvořenou obvykle pěti na konci zaoblenými (nebo zašpičatěnými) listy vějířovitě se rozbíhajícími vzhůru. pergamen Psací látka živočišného původu – zpravidla z kůže ovcí, koz, telat nebo oslů – upravená pro psaní textu. předsádka Samostatné listy vevázané (předsazené) před první a za poslední list rukopisu. přídeští Prostor na vnitřních stranách desek – místo pro různé poznámky a vpisky. reklamant Označení pro slova, popř. slabiky umístěné na konci listů, nebo složek upozorňující na slovo, či slabiky, kterými začíná text na následující straně. rozviliny Ornamenty ze spirálově stáčených úponků rostlin spojených akantovými listy nebo květy. rubriky V liturgických knihách červeně psané (ruber= latinsky červený). Jsou to poznámky a pokyny „režijního“ charakteru. V některých pramenech (např. v JistK) jsou rubrikovaná místa podtržena červeně. slepotisk Technika reliéfní ražby do kůže nebo papíru. spony Označení pro součást vazby kodexu umožňující jeho soudržnost. Spony jsou buď kovové, nebo řemínkové. tvar (forma) Je to termín označující tvar jednotlivých písmen. Jedno a totéž písmeno může mít různé, někdy i odlišné tvary. uzualizace Označení pro techniku tvorby repertoáru pramene podle míry jeho oblíbenosti, popř. funkčnosti. Systematický aspekt má sekundární roli. váha Termín označující „sílu“ jednotlivých tahů. Těžké písmo má velké kontrasty mezi silnými (tlustými) a slabými (tenkými) tahy - silné tahy převládají. Lehké písmo tyto kontrasty nemá, popř. je má ve velmi malé míře – síla tahů je vyrovnaná a příliš silné tahy se nevyskytují. zrcadlo Termín označující (zpravidla) graficky vymezený prostor pro zápis hlavního (hudebního nebo slovního) textu.