Velká východní krize Václav Štěpánek Černohorský kníže Nikola Petrović Njegoš v roce 1875 Hlavní vůdci hercegovského povstání: Bogdan Zimonjić, Mića Ljubibratić, Stojan Kovačević a Petar Pecija Petrović Josef Holeček v 80. letech 20. století a jeho Kniha za svobodu, víceméně románově zpracovaný deník jeho novinářského působení mezi hercegovskými povstalci a během černohorsko-turecké války 1876–1878 Peka Pavlović, černohorský vojvoda, vítěz na d Turky v bitvě na Muratovici. Později , poté, co se dostal do nemilosti černohorského knížete, působil v Bulharsku. Rytina je z časopisu Květy české Strůjci velmocenské politiky: kníže Alexandr Michajlovič Gorčakov a hrabě Gyula Andrássy Političtí protivníci ve Velké Británii: vůdce liberální strany William Ewart Gladstone na obraze Franze von Lenbacha z roku 1874 a Benjamin Disraeli, 1. hrabě z Beaconsfieldu, premiér Británie v době Velké východní krize a vůdce Konzervativní strany Christo Botev a Stefan Stambolov Panajot Chitov a Georgi Benkovski Oborište, místo, kde spiklenci domluvili zahájení povstání v Bulharsku. Foto V. Š. Výsledky Dubnového povstání v představách výtvarníků: polského malíře v bulharských službách Antoni Piotrovského (Bašibozuci v Bataku) a ruského výtvarníka Konstantina Makovského (Bašibozuci). Rytiny z časopisu Světozor, zdůrazňující situaci po povstání: Čerkesové odvádějí bulharské vesničany a obrázek s názvem: „Před popravou povstalců“ Christo Botev se se svou četou vyloďuje u Lomu, poté, co unesl rakouský parník Radetzky, a jde vstříc své smrti Americký korespondent Januarius MacGahan, který svými články z míst bulharského povstání zburcoval světovou veřejnost. Byl vždy v první linii, již během francouzsko-německé války, zprávy podával také z potlačení francouzské komuny. Sloužil jako korespondent v rusko-turecké válce, oženil se s ruskou šlechtičnou, nicméně v létě roku 1878 zemřel na břišní tyfus. Jeho zpravodajství mělo významný dopad na další rozvoj Velké východní krize. Ibrahim Şinasi a vůdce reformisů, Ahmet Şefik Mithat Paša Abdulhamid II, vládl v letech 1876–1909 Kníže Milan Obrenović ve vojenské uniformě za srbsko-turecké války v roce 1876 a náčelník generálního štábu srbské armády, František Alexandr Zach, v té době již sedmdesátiletý. Ve válce přišel o nohu. Byl to jediný Čech, který kdy v zahraniční armádě dosáhl generálské hodnosti. Zatímco srbská armáda utrpěla během války těžké porážky, černohorská armáda nejprve porazila turecké oddíly v bitvě u Vlčího dolu (Vučji do, 28. června 1876), a později i v dalších srážkách. V bitvě u Fundiny porazila černohorská armáda turecké oddíly poslané z Albánie a získala tak do trvalého vlastnictví dnešní černohorské hlavní město Podgoricu. Na druhém obrázku je srbská artilerie z doby války v roce 1876. Car Aleksandr II. na obraze Konstantina Makovského a dobová veduta Zákupů, kde se uskutečnilo jednání mezi carem a císařem Františkem Josefem I. Čtyři hlavní vyjednavači cařihradské vyslanecké konference: Safet paša, pozdější velký vezír, hrabě Nikolaj Pavlovič Ignaťjev, hrabě Jean-Baptista Alexandr Damaze de Chaudordy a Robert Gascoyne-Cecil, 3. markýz ze Salisbury. Ruská armáda překonává Dunaj, obraz neznámého autora Velitel ruské dunajské armády, velkokníže Nikolaj Nikolajević, bratr cara Aleksandra, překonává Dunaj. Obraz Nikolaje Dimitrijeviče Dimitrijeva-Orenburgského. Není-li dále uvedeno jinak, jsou obrazy z jeho ruky. Slavnostní posvěcení a předání praporu družině bulharských dobrovolníků – opălčenců Turecká posádka opouští dobytou dunajskou pevnost Nikopoli Ruská gardová pěchota útočí na tureckou pěchotu na výšinách u přístavu Svištov Útok ruské jízdy. Dílo Viktora Mazurovského Válečná epizoda. Výtvarník Pjotr Kovalevskij Ruská vojska vstupují do Veliko Tărnova. Překonávání staroplaninských průsmyků (A. I. Šarleman) Srážka u čiftliku Ivanovo Ruská kavalerie před útokem. P. O. Kovalevski Dělostřelecká pozorovatelna u Plevna Úspěšný rumunský útok na jednu z plevenských redut. Dobová kresba Obsazení grivické reduty před Plevnem Boje o Plevno přinesly rusko-rumunské armádě nejvíce ztrát Neúspěšný turecký pokus o opuštění Plevna. Dobová rytina Poslední boj u Plevna Obránce Plevna, ghazí (nepřemožitelný, titul dostal později od sultána) Osman paša, byl při obléhání zraněn. V českých zemích, jejichž obyvatelé rusko-tureckou válku bedlivě sledovali, se zpívala písnička: „Osman paša u Plevna, dostal kulku do stehna.“ V brněnském předměstí Slatině donedávna byla hospoda Plevno, pojmenovaná podle této bitvy. Na obraze Dimitrijeva-Orenburgského je zajatý Osman představován caru Aleksandrovi. Skutečnou tvář války představil na svém triptychu slavný malíř Vasilij Vasiljević Vereščagin. 1. díl – Před útokem 2. díl – Po útoku 3. díl – Panychida Vereščagin – Ruské pozice v průsmyku Šipka Památník bojů na Šipce. Na druhém snímku doc. Ladislav Hladký zaujatě ukazuje, odkud na Šipku útočily turecké jednotky… Foto V. Š. Hrdina bojů rusko-turecké války generál Michail Dimitrijević Skobelev. Spolu se svými vojáky byl vždy v první linii. Generál Skobelev při přehlídce po vítězném přechodu Staré planiny. Mapka nového uspořádání Balkánu po míru v San Stefanu Zasedání Berlínského kongresu. Olejomalba Otto von Wernera: Sedící vlevo kníže Gorčakov, vedle něj s hůlkou stojí B. Disraeli, uprostřed Gyula Andrássy a Otto von Bismarck, jenž si podává ruku s Pjotrem Andrejevičem Šuvalovem… Mapa Balkánu po Berlínském kongresu