Balkánské války Připravil doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. Básník na sultánském trůně, Mehmed V. Za jeho vlády (27. dubna 1909–3. července 1918) Turecko ztratilo většinu svého evropského území a Lybii Jeden z vůdců albánské vzpoury proti mladoturkům, Isa Boljetini. Riccioti Garibaldi, syn slavného Giuseppa. Se svými dobrovolníky pomáhal v řecko-turecké válce, hodlal vyslat dobrovolníky na pomoc albánskému povstání, angažoval se také během první balkánské války Terenzio Tocci a Bajram Curri Korunovace Nikoly Petroviće Njegoše v roce 1910 při příležitosti 50 let jeho vlády. Korunovaci byli přítomni mj. princ Aleksandar Karadjordjević (vnuk), italský král Viktor Emanuel III. (zeť, vpravo). Stojící zleva velkokníže Nikolaj Nikolajević Romanov (zeť, bratranec cara Mikuláše) a František Battembergský (zeť, bratr prvního bulharského knížete Alexandra Battemberského). Italští vojáci v bitvě o Tripolis Premiéři Srbska a Bulharska, Milovan Milovanović a Ivan Gešov, kteří podepsali smlouvu o spolupráci ve skutečnosti však pakt proti Turecku Hybatelé bulharské a srbské politiky, Stojan Danev a Nikola Pašić Sporná (šedá) a nesporná zóna. Kontroverzní výsledek srbsko-bulharských jednání o rozdělení Makedonie v případě úspěšné války Karikatury dobového tisku. Představitelé velmocí se snaží přiklopit vroucí balkánský kotel: František Josef I., Vilém II., Mikuláš II, Viktor Emanuel III. a Herbert Asquit (britský premiér). Spojenečtí králové otřásají trůnem sultána Mehmeda V. (Zprava: Ferdinand Koburský, Petar Karadjordjević, Nikola Petrović Njegoš, Jiří I. Řecký Král Nikola na pozici při začátku války. Černá Hora zahájila válku již 8. října 1912 Mapka směru útoků spojeneckých vojsk v první balkánské válce „Na bodák.“ Obraz českého v Bulharsku působícího malíře Jaroslava Věšína znázorňující bulharský útok na turecké pozice Srbští (na hlavách lodičky se štítkem) a černohorští (v brigadýrkách nebo tradičních okrouhlých „černohorkách“ (které daly základ i sokolské pokrývce hlavy) důstojníci v dobyté Djakovici (alb. Djakovë) v Metochii Ústup osmanských vojsk po prohrané bitvě u Lüle Burgasu. Řecká flotila před ostrovem Lemnos 18. října 1912 Srbské dělostřelectvo za první balkánské války Car Ferdinand (uprostřed) a řecký král Jiří I. (vlevo), při setkání v Soluňi 12. prosince 1912 Vyjednávání příměří u Čataldži. Uprostřed Nazim paša, vedle něho zleva Stojan Danev a generál Ivan Fičev, zprava generál Michail Savov Dne 28. listopadu vyhlásil ve Vloře Ismail Qemali (s podporou Rakouska-Uherska) samostatný albánský stát Mladoturecký převrat v Turecku byl zahájen vraždou ministra války Nazima paši, za níž stál Enver bej (později paša), vzápětí jmenovaný na místo zavražděného. Enver paša byl během Velké války hlavním strůjcem arménské genocidy Během druhé fáze války dobyla bulharská armáda, podporována srbským dělostřelectvem, Edirne, údajně nedobytnou tureckou pevnost Král Nikola vjíždí triumfálně do dobytého Skadaru a přijímá kapitulaci města. Z dobytí Skadaru se ovšem dlouho neradoval. Na nátlak Rakouska-Uherska jej musela černohorská armáda vzápětí vyklidit Regulérním armádám pomáhaly v osmanském týle komitské čety. Na obrázku komité z Lerinu Podpis londýnské mírové smlouvy 30. května 1913 Dobová mapka situace po skončení bojů na konci dubna 1913 znázorňuje, která osmanská území měl k té době ten který člen balkánského čtyřspolku okupována Tatáž mapka v moderní grafice. Zelená čára znázorňuje hranice budoucí Albánie, bílé místo kolem Vlory ukazuje, jaké území v té době vlastně ovládala albánská národní rada v čele s Ismailem Qemalim, modrá čára znázorňuje původně dohodnuté rozdělení Makedonie na spornou a nespornou (pro Bulharsko) část Srbské územní zisky před jejich omezením londýnskou mírovou konferencí Nikola Pašič a Elefterios Venizelos při jednání o smlouvě o přátelství a vzájemné pomoci, namířené proti Bulharsku. Smlouva byla podepsána 1. června 1913 Mapka směrů pohybu vojsk během druhé balkánské války Řecko-bulharská bitva u Kukuše (řec. Kilkis) 21. června 1913. Město Kukuš, které na počátku první balkánské války obsadily komitské čety VMORO, bylo následně řeckou armádou do základu vypáleno Dobová mapka znázorňuje dobyté, ale ještě nerozdělené území, o němž se jednalo na Londýnské konferenci, a výsledek druhé balkánské války, dojednaný na mírové konferenci v Bukurešti Dobová mapka nových hranic balkánských států. Barevně jsou znázorněny územní zisky jednotlivých států