9. Prítomný čas a rozkazovací způsob
327. Trhají třešně na zahradě.
328. Proč si stále stěžuješ?
329. Nestojí to za námahu.
330. Jenom zbabělci prchají.
331. Přišívá krajku na svou blůzu.
332. Proč tedy nepřemůže (= vaincre) svůj strach?
333. Vymaň se z jeho vlivu.
334. Z vašeho mlčení vyvozuje (= conclure), že souhlasíte.
335. Pořád ještě smlouváte (= débattre) o ceně?
336. Už nemeleme, neboť voda odnesla mlýn.
337. Vřou hněvem.
338. Proč přehlížíte práva vašich kolegů?
339. Pokaždé když vystřelí, zasáhne cíl.
340. Vysoké kamenné sloupy podpírají klenbu.
341. Tím, že pracuješ s tak vynikajícím expertem, získáváš (= acquérir) hodně zkušeností.
342. Za oponou prosvítá jeviště.
343. Nekompromituj se.
344. Dobývá jedno ženské srdce za druhým.
345. Proč se vzdáváte (= s'abstenir) komentáře?
346. Jeho zdravotní stav vylučuje převoz do jiné nemocnice.
347. Nerozcházej se (= rompre) se svým přítelem.
348. Znečištění životního prostředí škodí zdraví.
349. Někteří lékaři zavrhují (= proscrire) používání homeopatických léků.
350. Všichni přibíhají k místu nehody.
Slovesa v závorkách doplňte do vět ve tvaru přítomného času.
Le lundi je ne travaille pas. Cest mon jour de repos. Je ... (vivre) dans une petite ville ä cent kilometres de Paris, une ville oú beaucoup de Parisiens ... (venir) le week-end pour se rasséréner. Mais moi, je ne ... (ressentir) pas le besoin de me mettre au vert, alors le lundi ä huit heures dul matin, je ... (se tenir) sur le quai de la gare et j'... (attendre) le train pour Paris en compagnie át i dizaines de voyageurs qui, eux, ... (aller) travailler. A peine arrive ä Paris, je ... (boire) un café bien noir dans un bistro du Quartier latin. Je ... (con-naitre) bien ce quartier mais chaque semaine - car je ... (venir) chaque lundi - je le ... (redécou-! vrir). Je scrute autour de moi, et parfois j'... (apercevoir) un couple qui ... (s'étreindre) ou biesj un homme sortant de chez lui et qui ... (faire) son noeud de cravate. J'... (essayer) de varier mes promenades et ďéviter les petits coins tranquilles. Je ... (haír) *| calme, je ne ... (soufřrir) pas ces rues sans magasins, sans ce va-et-vient constant qui m'... (égav-i er). Je ... (se plaire) ä suivre le flot des gens ou alors je ... (se distraire) en prétendant étre homme affaire qui n'a pas de temps ä perdre. Je ... (courir) presque, n'... (attendre) pas mon toi pour traverser aux carrefours. Ainsi je ... (contraindre) les automobilistes ä freiner; ils fulminer et moi, je ... (sourire).
Et puis il me ... (prendre) l'envie de me tenir ä ľécart. Je ... (choisir) une terrasse de café agréabL je ... (s'asseoir) et écoute. Bientôt j'... (entendre) une voix qui ... (se plaindre) de la vie moderr
128 Cvičebnice francouzské gramatiky