Stručná historie Kurdů Marek Čejka KURDOVÉ • Etnikum perského (íránského) původu příbuzní s Peršany, Balúči a dalšími etniky • Etnický původ není jednoznačně jasný • Dnes hlavně sunnitský islám – ale i další náboženství křesťané, židé, jezídové … • Velké rozdíly – kmenová i moderní společnost - společnost je stále velmi tradičně konzervativní. Ženy se objevují v ozbrojeném odboji a politice výrazněji až v 90. letech • Různé formy uznání i útlaku • Kurdština má řadu dialektů KURDISTÁN • Nemá přesně stanovené hranice. • V historii byl Kurdistán provincie Perské říše, které vládl turecký kmen Seldžuků (11.-13. století) • Kurdistán existoval ještě v 19. století jako později zrušená provincie Osmanské říše • nejslavnější Kurd – sultán Saladin • Cca 30-40 miliónů Kurdů celkově • Turecko 11–15 milionů 15–25% • Írán 6–8 milionů 7–10% • Irák 6–6,5 milionů 15–23% • Sýrie 2–3 miliony 9–15% • Další: Ázerbájdžán, Arménie, Gruzie • Diaspora - cca 1,5 mil. • Nejvíce v Německu - až 1 mil. • Dále Francie, Rusko, Izrael. KURDSKÉ KLANY Kurdský separatismus v Turecku • V Osmanské říši nebylo takové napětí mezi Turky a Kurdy jako za Atatürkovy republiky, během WW1 také podíl Kurdů na arménské genocidě • V neratifikované smlouvě ze Sèvres mělo být referendum o Kurdistánu – po obsazení východu Turecka kemalisty byla Sèvreská smlova nahrazena Lausannskou, která určila hranice moderního Turecka • Silná turkizace nového režimu a útlka menšin, na to reaguje kurdský separatismus, resp. autonomismus • Povstání Koçkiri (1920) • Povstání šejcha Sajída (1925) • Araratské povstání (1927-30) „Republika Ararat“ • Od r. 1978 hlavní separatistickou silou PKK – konflikt 80.-90. léta – 35. tisíc obětí • Až za Erdoğana omezená práva (jazyk, výuka, média) Smlouva z Lausanne (1923) (revidovala smlouvu ze Sévres) Strana kurdských pracujících (PKK) • Partiya Karkerên Kurdistan (PKK) - od r. 1978 hlavní separatistická síla v Turecku, vůdce Abdullah „Apo“ Öcalan (nar. 1947) • 1978–1999 Öcalan inspirován Leninem, Stalinem atd. zastává ostře antikapitalistické pozice a boj pro „tureckému kolonialismu“. Snaha o převzetí moci a vytvoření beztřídní společnosti, údajně výcvik KGB • 1993/5 – „Demokratická modernita“, podpora nenásilných prostředků řešení konfliktů, násilí jen jako reakce, budování komun ve vesnicích a městech a ekologická společnost • Místo state-building → society-building. • 80.-90. léta – cca 35 000 obětí konfliktu mezi Tureckem a PKK (z toho 8000 Turků) • 1993-96– turecká premiérka Tansu Çillerová navrhovala autonomii, ale pod tlakem armády přejde do velmi tvrdých pozic • Öcalan od té doby většinou pobýval v asadovské Sýrii (1979-98) a výrazně ovlivnil tamní Kurdy → pod tlakem Turecka a USA syrská vláda Öcalana vyhostila → zatčen 1999 v Keni, odsouzen k smrti, ale trest změněn na doživotí na ostrově Imrali. Konflikt Turecko-PKK Öcalanův posun k demokratickému konfederalismu • Z věznice na Imrali ho nechají Turci Öclana občas ovlivňovat kurdskou politiku • 1999-2004, 2013-15 příměří mezi Tureckem a PKK • Ve vězení při studiu západních teoretiků jako byl Nietzsche (kterého nazývá „Prorokem“), Immanuel Wallerstein, Fernand Braudel a hlavně pak Murray Bokchin, Öcalan změnil své radikálně levicové postoje k bokchinovskému libertariánském socialismu a komunalismu a ideji demokratického konfederalismu • 2005 publikuje „Deklaraci demokratického konfederalismu v Kurdistánu“ Öcalanova jineologi • Jineologi – kurdsky „věda o ženách“, v podstatě feminismus • Pilíř demokratického konfederalismu, inspirovaný aktivitou žen v PKK • Patriarchát jako „ideologický produkt národního státu a moci“ podobně nebezpečný jako kapitalismus • Vize nové společnosti která vytváří jiné vztahy mezi muži a ženami, než je v kapitalistických společnostech • Ženy mají zásadní a rovnocennou roli jako muži na všech úrovních organizace a rozhodování HDP - Lidová demokratická strana • Někdy označována za „kurdskou“ stranu, ale vymezuje se protinacionalisticky • Neformálně je inspirována demokratickým konfederalismem • Snaží se zaujmout hlavně mladší turecké voliče progresivně-levicovým programem • antidiskriminace, enviromentalismus, odmítání neoliberalismu, feminismus atd. ▪ Vedení strany i členství je rozdělené podle genderových kvót ▪ Dříve předsedají: Selahattin Demirtaş a Figen Yüksekdağ (oba uvězněni 2016) ▪ Současné vedení: Pervin Buldan, Mithat Sancar Pervin Buldan a „Sobotní matky“ ▪ Nar. 1967, jedna z nejzkušenějších a nejdéle sloužících kurdských političek v Turecku ▪ Lidskoprávní aktivistka ▪ Manžel, člen PKK, je dlouhodobě nezvěstný → Podporovatelka „Sobotních matek“: Aktivistická ženská skupina, která se každou sobotu v poledne na půl hodiny schází na istanbulském náměstí Taksim, aby se dožadovala vysvětlení zmizení jejich pohřešovaných příbuzných. Sýrie: Rožava (Rojava) • Kurdský politický projekt v severní Sýrii – syrskou vládou nebyla nikdy oficiálně uznaná jako autonomní území. • Původně tři oddělené kantony: Afrin, Cizîrê a Kobani. • Öcalan zde pobývající v letech 1979-1998 silně ovlivnil zdejší kurdské politické myšlení • V roce 2003 vzniká strana PYD (Sjednocená demokratická strana) • Milice YPG (Lidové obranné jednotky) a YPJ (Ženské křídlo Lidových obranných jednotek) tvoří ozbrojené křídlo strany • Zapojení do bojů v Sýrii, často proti ISIS • Rožava je jediný region, kde je demokratický konfederalismus formálně implementován → přímá demokracie, rovnost žen a jejich povinná inkluze v institucích (genderové kvóty) • V reálu může být implementace těžko měřitelná Rožava Členky Lidových obranných jednotek v boji proti ISIS Syrské demokratické síly • Aliance vznikly 2015 s cílem porazit ISIS a vytvořit sekulární, demokratickou, decentralizovanou Sýrii • Vedoucí slovo mají kurdské milice (YPG), ale zahrnovala i arabské, asyrské, turkmenské a další milice • Úspěšný boj proti ISIS – v březnu 2019 pak vyhlásily SDF konečnou porážku ISIS • 9. října 2019 (po stažení amerických vojáků) zahájilo Turecko invazi do oblasti obsazené SDF k vytvoření „bezpečnostní zóny“ Hlavní kurdské politické organizace a jejich vazby Kurdský separatismus v Iráku ▪ Povstání Mahmúda Barzanžího (1919–1924) ▪ Kurdské povstání Ahmeda Barzáního 1931-32 ▪ Kurdské povstání 1943 ▪ Vyjednávání o kurdské autonomii (1958–1960) ▪ První irácko-kurdská válka (1961–1970) ▪ Druhá irácko-kurdská válka (1974–1975) ▪ Arabizace Kurdistánu a povstání Patriotické unie Kurdistánu PUK (1976–1979) ▪ Kurdské povstání během irácko-íránské války (1980–1988) – 1988 zplynování vesnice Halabdža Saddámem (Al-Anfal) ▪ Kurdské povstání 1991 ▪ V roce 1992 autonomní vzniká Kurdská regionální vláda (KRG) ▪ Kurdská občanská válka (1994–1997) Protibritské povstání v Iráku (1920) Pešmerga ▪ Kurdské ozbrojené milice suplující armádu v různých částech Kurdistánu ▪ Dnes hlavně v kontextu iráckého Kurdistánu jeho neoficiální armáda ▪ Příslušníci se nazývají „pešmergové“ Děkuji za pozornost! Pro další informace sledujte: http://blizky-vychod.blogspot.com Publikace: ▪Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009) ▪Izrael a Palestina (2005) ▪Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007) ▪Rabíni naší doby (2010, spoluaut.) ▪Dějiny moderního Izraele (2011) ▪Lidé svatých zemí (2012) ▪Rabbis of our Time (2015, Routledge) ▪Korán, meč a volební urna (2020)