Radikalismus v jihovýchodním Středomoří ÚVOD Marek Čejka Tři velké jazykové skupiny na širším Blízkém východě semitské, turkické, indo-evropské (íránské) Dialekty arabštiny Etnická a náboženská mozaika Blízkého východu Náboženství na Blízkém východě Sunnité a šíité ) Proudy a schizamata v islámu Šíité ► Šíité za legitimní vůdce islámské obce považují jen potomky Muhammadovy rodiny v linii počínající jeho bratrancem a zetěm Alím ibn Abú Tálibem. Šíité po Muhammadově smrti 632 neuznali za právoplatného chalífu Abú Bakra ani jeho následníky Umara a Uthmána. Teprve Alí, který se stal čtvrtým voleným chalífou, je podle šíitů pravý vůdce muslimů, imám, a po něm další z jeho rodu. ► Doktrína imámíje - věří, že A'immá („Imámové“) jsou praví chalífové a praví nástupci Mohammeda ► Isná ašaríja („Dvanáctníci“) je nejpočetnější skupinou v rámci šíitského islámu (80 % všech šíitů) uznávající dvanáct imámů. ► Prof. Kropáček přehledně o sunnitech a ší´itech Ummájovský chalífát (661-750) a „Hedvábná stezka“ „Zlaté období islámu“ a „Temný věk křesťanství“ (8.– 13/14. století) - velký rozkvět umění, vědy (zvláště filosofie, astronomie, lékařství, chemie) - dáno mj. geopolitickým postavením chalífátu v tehdejším světě (mj. kontrolou „Hedvábné stezky“, po které přichází objevy z Dálného východu) a nutností decentralizovat obrovskou říši, - nízký náboženský dogmatismus, kulturní i náboženská otevřenost, vliv řecké filosofie (Aristoteles) - ve této době islámský svět takřka ve všech oblastech překonává křesťanskou středověkou Evropu Dědictví arabské vědy v české slovní zásobě: Matematika, chemie, medicína:  algebra, alchymie, alkohol, cifra, elixír, gáza, azimut, antimon, amalgám, karavana Vojenství a astronomie:  admirál, arzenál, kalibr, asasín  astroláb, názvy hvězd (Rigel, Aldebaran, Algol, …) Další výrazy:  albatros, magazín, divan, matrace, šafrán, žirafa, alabastr, baldachýn, havárie, šifón, šafrán, satén, cukr, jasmín, káva, halali, limonáda, masáž, tarif Muslimské Španělsko, křížové výpravy a expanze Osmanské říše Nárůst západního zájmu o Blízký východ - začátek 19. stol. Orientalismus Poznáte, kde jsou u nás tyto stavby v orientálním stylu? Další posílení zájmu o Blízký východ na přelomu 19./20. století Posílení zájmu o Blízký východ na přelomu 19./20. století Nacionalismy na Blízkém východě Blízký východ v předvečer první světové války Britské impérium na začátku WW1 Francouzské impérium na začátku WW1 Okupace Lybie Itálií (1911-1943) První světová válka na Blízkém východě ► Osmanská říše bojuje na straně Německa a Rakouska- Uherska ► Britové (včetně jednotek z Commonwealthu) a Francouzi usilují o porážku Turků na Blízkém východě 1915 → katastrofa u Galipolli ► Britové hledají nové možnosti jak porazit Turky ► Navazují spolupráci s Araby a jejich vedením ► Arabové chtějí svůj stát, Britové jim ho slíbí za jejich pomoc při porážce Osmanů (viz korespondence šarífa Husajna s McMahonem, brit. vysokým komisařem v Egyptě, červenec 1915 - leden 1916) květen 1916 – tajná Sykes-Picotova dohoda Zánik Osmanské říše aneb konec „Rakouska-Uherska Blízkého východu“ 1920 – San Remo vytvoření hranic moderního Blízkého východu Stupeň kolonizace Blízkého východu mezi válkami a protikoloniální radikalizace Evropská dominance na Blízkém východě  Mandáty  Britský: Palestina, Transjordánsko, Irák  Francouzský: Sýrie, Libanon  Kolonie  Britské: Kuvajt, Katar, Bahrajn, Emiráty, Omán, Jemen  Francouzské: Maroko, Alžírsko, Tunisko  Výrazný vliv V.Británie a USA  Saúdská Arábie, Egypt (V.Británie) Imperiální strategie „Rozděl a panuj“ ► Ústřední koloniální politika západní imperiální politiky ► Úmyslné posilování etnických, jazykových, kulturních, a náboženských konfliktních linií mezi etniky a náboženstvími na kolonizovaných územích vede krátkodobě k oslabení boje proti kolonizátorům ► V praxi: různým skupinám vymezených na základě etnicity, jazyka či náboženství dávali kolonizátoři odlišná práva ► Krátkodobý efekt, z dlouhodobého hlediska posiluje všeobecný odpor proti kolonizátorovi Situace v Arábii Příklad divide et impera ve francouzském mandátu Sýrie (1920-1946)  Francouzský mandát byl rozdělen na 6 států  Počátek sektářské politiky a podpory klientských skupin Protibritské povstání v Iráku (1920) Povstání v Sýrii (1925) ►pod vedením drúzského vůdce Sultána al-Atraše ►zahrnovalo i sunnity a křesťany ►zpočátku velké francouzské ztráty a prohry ►Pro nejednotnost nakonec povstalci podlehnou, boje skončí až 1927 ►Brutální francouzské represe ►Al-Atraš a jeho spojenci odsouzeni k smrti → prchnou do Transjordánska, umírá až 1982 Další vůdci povstání v Sýrii (1925) Ibráhím Hananu Ajjáš Al-Hadžž Abdelrahmán Fauzí al-Kaukdží Šáhbandar Povstání Ahmada Barzáního v iráckém Kurdistánu (1931-32) Arabské povstání v Palestině 1936-1939 Počátky radikálního islamismu v Palestině šejch Izz ad-Dín al-Kassám (1882–1935) ► Ideový předchůdce Hamásu ► Mládí prožil v době úpadku Osmanské říše a oslabování islámu na úkor Západu ► Chtěl ve jménu islámu bojovat proti Italům (Libye) a Francouzům (Sýrie) a později proti Britům v Palestině ► Po vzniku Muslimského bratrstva má blízko k jeho idejím ► V severní Palestině zakládá militantní organizaci „Černá ruka“ a posléze umírá v boji s Brity ► Stává se předlohou Hamásu, který podle něj pojmenovává své militantní křídlo a rakety Britská a francouzská protipovstalecká strategie „železné pěsti“ ►Vojenské operace (někdy spojené se střelbou do civilistů, plošným bombardováním), zatýkání, tvrdé výslechy (někdy spojené s mučením), nevyjednávání s povstalci atd. Britské represe v Palestině. Britská koloniální politika v Palestině na dobových karikaturách Dekolonizace a samostatnost po roce 1945 Druhá vlna arbského nacionalismu po WW2 ► Rozpad velmi nepopulární koloniální moci na BV  Británie – rychlejší méně krvavý  Francie – pomalejší, násilnější ► Vzniká řada samostatných arabských států, nikoliv ale arabský superstát, snahy o jednotu - LAS ► USA a Sovětský svaz představují v té době nadějnou alternativu (oba mají protikoloniální politiku) ► Další vývoj Blízkého východu čím dál více podle linií Studené války – jak Studená válka stupňuje a USA a SSSR hledají spojence, ubývá prostoru pro nezávislou politiku nově vzniklých zemí ► V nových zemích jsiou islámská hnutí často v opozici vůči sekulárním nacionalistům. Toho postupně začne Západ využívat. Studená válka na Blízkém východě ► V kontextu studené války podporuje Západ hlavně konzervativní režimy, které jsou antisovětské a anti-komunistické + podporuje v muslimských zemích inklinujících k SSSR opoziční radikální skupiny podobného zaměření – často radikální islamisty ►Sovětský svaz naopak podporuje nacionalisty a levicové skupiny (OOP, Fatah, palestinské levicové fronty, povstalce v Alžírsku, Libyi..) Občanská válka v Alžírsku (1952-62) Podpora islamistů ze strany Západu během studené války ► „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ ► Navzdory značně odlišným postojům navazuje USA, Británie, Izrael a řada dalších západních zemí s islamisty kontakty a podporuje je ► Společné mají – nepřátelství vůči SSSR, arabským nacionalistům a atheismu ► Snaha o vytvoření islámského bloku, který by zabraňoval šíření sovětského vlivu po jižní sovětské hranici + rozděl a panuj ► Tato strategie se později ukazuje značně krátkozraká President Dwight D. Eisenhower v Oválné pracovně Bílého domu (1953) při setkání s muslimskými představiteli včetně představitelů tehdy velmi radikálního Muslimského bratrstva. „ministr zahraničí“ Muslimského Bratrstva Saíd Ramadán je druhý zprava. USA a afghánští mudžáhídové ► Po sovětské invazi do Afgháistánu (1979) začne USA podporovat islamistický odboj proti Sovětům a prosovětskému režimu (proxy war) ► Velmi velkorysá podpora (senátor Charlie Wilson) v řádech stamiliónů dolarů ► točily se hollywoodské filmy oslavující je – Rambo III., James Bond – Living Daylights ► Po sovětském odchodu o ně ztratili zájem. Sovětská podpora radikálům na Blízkém východě Děkuji za pozornost! Pro další informace sledujte: http://blizky-vychod.blogspot.com Publikace: ►Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009) ►Izrael a Palestina (2005) ►Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007) ►Rabíni naší doby (2010, spoluaut.) ►Dějiny moderního Izraele (2011) ►Lidé svatých zemí (2012) ►Rabbis of our Time (2015, Routledge) ►Korán, meč a volební urna (2020)