Klasifikace staročeského slovesa (formální morfologie) 1. Gramatické kategorie Slovanské sloveso vyjadřuje mnohem více gramatických kategorií než slovanské jméno, a to gramatické kategorie: * osoby a čísla, * času, * slovesného způsobu, * slovesného rodu, * vidu, * jmenného rodu. Velká část těchto gramatických kategorií je vyjadřována syntetickými slovesnými formami. Zřejmě z tohoto důvodu je formální flexe slovanského slovesa mnohem strukturovanější než flexe jmenná. 2. Kmen Pro formální derivaci slovesných forem je klíčový kmen. Drtivá většina slovanských sloves se tvoří od dvou kmenů, jak je patrné z následujícího schématu staročeského slovesa trpěti. Teprve ke kmeni derivovanému pomocí kmenotvorných sufixů (tzv. témat) -í-, anebo -ě- se připojují osobní koncovky, event. sufixy s koncovkami (v případě participií), které tvoří úplnou slovesnou formu: √trp prézentní kmen √trp + í infinitivní kmen √trp + ě 2. os. sg. prézentu trp-í-š l-ové participium trp-ě-l-Ø (-l-a, -l-o) 3. os. sg. prézentu trp-í-Ø n-ové participium trp-ě-n-Ø (-n-a, -n-o) 1. os. du. prézentu trp-í-vě (/-va/-ma) infinitiv trp-ě-ti 2. a 3. os. du. préz. trp-í-ta supinum trp-ě-t 1. os. pl. préz. trp-í-me (/-m/-my) přechodník minulý (u)trp-ě-v-Ø (-vš-i, -vš-e) Z uvedeného schématu je zřejmé, že pro adekvátní klasifikaci (drtivé většiny) českých sloves potřebujeme znát podobu prézentního a infinitivního kmene. Ve staré češtině známe následující typy kmenotvorných přípon (témat): a) prézentní (-e-, -ne-, -je-, -í-, -á-, -ie-) staročeský kmenotvorný sufix (téma): b) infinitivní (-Ø-, -a-, -ova-, -nu-, -i-, -ě-) Z právě představeného přehledu plyne, 1. že pro správné pochopení tvoření konkrétních forem každého staročeského slovesa musíme identifikovat jeho dva kmenotvorné sufixy (prézentní a infinitivní); 2. že staročeské sloveso je možno klasifikovat buď podle prézentního, anebo podle infinitivního sufixu. Obě klasifikace staročeského slovesa se v historické bohemistice užívaly a užívají. Jsou personifikovány dvěma významnými paleoslovenisty: a) podle infinitivního kmene (Dobrovského klasifikace) klasifikace slovesné flektivní morfologie: b) podle prézentního kmene (Leskienova klasifikace) V našem kurzu budeme používat klasifikaci podle prézentního kmene. Proto členíme staročeská slovesa do 5 slovesných tříd, jež reprezentují následující kmenotvorné sufixy: I. třída II. třída III. třída IV. třída V. třída kmenotvorná přípona -e- -ne- -je- -í- -á-, -ie Pro každou třídu je však třeba doplnit jako sekundární klasifikační kritérium typ (vzor). Zpravidla se typem zohledňuje: * odlišná infinitivní kmenotvorná přípona (I., III., IV. a V. třída), * odlišná prézentní kmenotvorná přípona (V. třída), * konsonantické, nebo vokalické zakončení slovního základu, tj. jestli kmenotvorné příponě předchází konsonant nebo vokál, popř. změny, které jejich kvalitu ovlivnily (I. a II. třída). I. třída I.A třída I.B třída infinitivní kmenotvorná přípona -Ø- -a- typ (vzor) vésti (<*ved+ti) péci (<*pek+ti) mřieti (<*mer+ti) pieti (<*pen+ti) bráti 1. os. sg. ber-u mazati 1. os. sg. maž-u II. třída II.A třída II.B třída infinitivní kmenotvorná přípona -nu- -nu- zakončení slovního základu konsonantické vokalické vzor tisknúti (tisk-nú-ti) minúti (mi-nú-ti) III. třída III.A třída III.B třída infinitivní kmenotvorná přípona -Ø- -ova- vzor krýti (krý-Ø-ti) kupovati (kup-ova-ti) IV. třída IV.A třída IV.B třída infinitivní kmenotvorná přípona -i- -ě- (-a-) vzor prositi (pros-i‑ti) trpěti (trp-ě-ti) Do IV.B třídy patří slovesa, jejichž kmenotvorná přípona má podobu -a-: jde o několik sloves (báti, spáti, státi). V. třída V.A třída V.B třída V.C třída prézentní kmenotvorná přípona -á- -ie- -ie- infinitivní kmenotvorná přípona -a- -ě- -Ø- vzor dělati (děl-a‑ti) sázěti (sáz-ě-ti) bíti (bí-Ø-ti) Od 15. století se tato slovesa vrátila do III.A třídy slovesné (tento přechod umožnila shodná struktura infinitivu bí‑Ø‑ti ‒ krý‑Ø‑ti). 3. Slovesné tvary Přehled slovesných tvarů podle slovesného kmene: prézentní kmen infinitivní kmen prézens infinitiv imperativ supinum participium nt-ové l-ové participium n-ové participium s-ové participium aorist sigmatický imperfektum ? imperfektum ? aorist asigmatický ? 4. Atematická slovesa Kromě toho existuje pět staročeských sloves, jejichž flexe se netvoří pomocí prézentního kmene. Proto se tato slovesa hodnotí jako atematická, tj. jako slovesa bez kmenotvorného sufixu (přesnější by však bylo hodnotit tato slovesa jako slovesa bez prézentní kmenotvorné přípony – některá z nich totiž mají téma infinitivní): býti dáti jiesti ‚jíst‘ věděti jmieti ‚mít‘ sg. 1. os. jsem > sem dám jiem viem / vědě jmám > mám 2. os. jsi > si > s dáš jieš vieš jmáš > máš 3. os. jest > je > j dá jie vie jmá > má du. 1. os. jsvě > vě (/-a) dávě(/-a) jievě(/-a) viema jmávě(/-a) > mávě 2. os. jsta > sta dáta jieta viesta → vieta jmáta > máta 3. os. jsta > sta dáta jieta viesta → vieta jmáta > máta pl. 1. os. jsme > sme(/-y) dáme(/-m/-y) jieme(/-m/-y) vieme(/-m/-y) jmáme(/-m/-y) > máme 2. os. jste > ste dáte jieste → jiete vieste → viete jmáte > máte 3. os. sú → jsú dadie → dají jedie → jie vědie → vie jmáte > máte 5. Přechody sloves mezi třídami - vyvolány 4 hlavními aspekty: 1/ hláskové změny 2/ snaha po vyrovnání (sblížení) prézentního kmene s infinitivním 3/ snaha zamezit neobvyklé hláskové alternaci v kořeni 4/ neproduktivnost daného typu A/ Hláskové změny A/ V důsledku kontrakce zanikl u některých samohláskových sloves 3. A třídy kmenotvorná přípona -je-, tímto se slovesa vyčlenila ze 3. třídy a vytvořila samostatný konjugační typ – 5. slovesnou třídu (znaješ ˃ znáš, znaje ˃ zná)[1]. Po měkkém konsonantu došlo ještě k přehlásce ´a ˃ ě (sádz´áš ˃ sádzieš), čímž se 5. slovesná třída rozštěpila na 2 podtřídy (5. A dělati, 5. B sázěti, v prézentu např. děláš X sázieš) B/ po provedení monoftongizace ie ˃ í se u sloves náležejícím k typu sázěti začal uplatňovat prézentní kmenotvorný formant -í- (s alomorfem -ěj-), což tato slovesa přičlenila ke 4. třídě (k slovesům typu prositi a trpěti) – od níž se liší jen v několika tvarech: - v imperativu pros/trp X sázej - ve 3. osobě plurálu oni prosí/trpí X sázejí (v současné češtině dochází však k unifikaci i tohoto tvaru). Poznámka: - po kontrakci se ke slovesnému typu sázěti dostalo i několik sloves typu píti (p´u, pieš, píti); protože se ale neshodovala s tímto typem ani v infinitivu (sázěti X píti) ani ve všech prézentních tvarech (na rozdíl od ostatních sloves 5. třídy se u tohoto typu sloves kontrakce prosadila i v 1. os. sg. = p´u a 3. os. pl. = p´ú), v15. století tato slovesa přešla zpátky ke 3. třídě typu krýti (podle ní pak byly analogicky obnoveny všechny nestažené tvary). Přechod byl umožněn shodným infinitivním tvarem krý-ti – pí- ti. Souhrnně: Na přechodech jednotlivých sloves mezi třídami se podílela zejména Ø kontrakce; Ø monoftongizace ie ˃ í. B/ Tendence po sblížení prézentních tvarů s infinitivem K přechodům mezi třídami docházelo v tomto případě u těch sloves, jejichž kořen měl v důsledku psl. a pč. změn hláskových změn jinou podobu v infinitivu a jinou v prézentu (případně i ve tvarech tvořených od kmene prézentního a infinitivního). Ø Přechod sloves z 1. třídy do 2. třídy Původně nosovková slovesa 1. A třídy, která při denazalizaci ztratila kořenné -n- (*penti ˃ * pęti ˃ päti ˃ pieti), toto -n- obnovila příklonem ke 2. slovesné třídě – tím došlo k vyrovnání tvarů prézentních a infinitivního: Tj. pnu, pieti ˃ pnu, pnouti žnu, žieti ˃ žnu, žnouti jmu, jieti ˃ jmu, jmouti tnu, tieti, tnu, tnouti Ø Přechod sloves z 1. třídy do 3. třídy živu, žíti ˃ žiju, žíti slovu, slúti ˃ sluju, slouti Ø Někdy docházelo k oboustranným přechodům, vznikly tak dvě sady tvarů – jedna sada podle kmene infinitivního a druhá podle prézentního: Kuju, kuješ, kovati (3. třída, typ kupovat): kuju, kuješ, kouti (podle 3. třídy) kovám, kováš, kovati (podle 5. třídy) C/ Snaha zabránit nežádoucí alternaci v kořeni Jedná se zejména o přechody mezi 1. slovesnou (typem mazati) a 5. slovesnou třídou (typem dělati). V základech sloves typu mazati docházelo k neobvyklým alternacím: t ˃ c (létati, lécu, reptati, repcu) d ˃ z (hlodati, hlozu) zd ˃žd (hvízdati, hvížďu) k ˃ č (kdákati, kdáču) h ˃ ž (kulhati ˃ kulžu) r ˃ ř (kárati ˃ kářu) ch ˃ š (dýchati, dýšu) sk ˃ šč (blýskati ˃ blýšču) Aby k těmto alternacím nedocházelo, přecházela tato slovesa k 5. třídě, která alternace nevyžadovala (přechod byl zprostředkován shodným infinitivním kmenem s kmenotvornou příponou -a-) ˃ létám, reptám, hlodám, hvízdám, kdákám, kulhám, kárám, dýchám, blýskám Poznámka: Alternace s ˃ š, z ˃ ž jsou v jazyce obvyklé, proto si čeština slovesa s těmito alternacemi ponechala: mažu, mazati píšu, psáti. Slovesa s kořenem zakončeným na souhlásku, která měkčení nepodléhá, si původní tvary rovněž ponechala (kapati – kapu, hýbati, hýbu, kašlati – kašlu), ale často k nim přibrala i novotvary podle třídy 5. (kapám, hýbám, kašlám). Analogicky vznikly pak i u sloves 5. třídy tvary podle 1. třídy (kopám – kopu, skřípám – skřípu, kývám – kývu apod.). D/ Přechod od neproduktivních typů k produktivním Jedná se zejména o přechod sloves z 1. třídy s nulovým infinitivním formantem ke 2. třídě s výrazným kmenotvorným formantem, která zřetelně vyjadřuje vid. Zprostředkujícím tvarem bylo zřejmě participium l-ové (1.→ 5. třída, 1. → 2. třída) nebo participium n-ové (1. → 4. třída) Přechod 1. třída → 2. třída (zpravidla dokonavá slovesa) lahu, léci, lehl → lehnu, lehnúti řku, řéci, řekl → řeknu, řeknúti vrhu, vrci, vrhl → vrhnu, vrhnúti Přechod 1. třída → 5. třída (zpravidla nedokonavá slovesa) [2] bodu, bodeš, bósti → bodaju, bodáš, bodati padu, padeš, pásti → padám, padáš, padati Přechod 1. třída → 4. třída spasu, spaseš, spásti → spas´u, spasíš, spasiti poleku, polečeš, poléci → poléču, poléčíš, poléčiti PRÉZENS Tematická slovesa Stč. se vyznačuje následujícím repertoárem osobních prézentních koncovek (podoby zvýrazněné tučným řezem písma navazují na formy psl.): os. sg. du. pl. 1. ‑u / ‑´u / ‑ú / ‑m ‑vě / ‑va / ‑ma ‑me / ‑m / ‑emy 2. ‑š ‑ta ‑te 3. ‑Ø ‑ta ‑ú / ‑ie Na vývoj stč. forem 1. os. sg. měla důsažný vliv přehláska ´u > i, která od 2. třetiny 14. století způsobila rozštěpení koncovky 1. os. na alomorf ‑u po nepalatalizovaných souhláskách a ‑i po souhláskách palatalizovaných: nesu, beru, tisknu X maži, kryji, kupuji. V následujícím vývoji (od 17. stol.) však začala být tato alomorfie pod vlivem nepřehlasovaných forem odstraňována: maži → mažu, kryji → kryju, kupuji → kupuju. Vedle toho se v 1. os. sg. realizoval morfologický proces, který vedl k odstranění alternací u sloves IV. a V. třídy. Již od 1. pol. 14. stol. se u jmenovaných sloves objevuje koncovka ‑m, která sem proniká od sloves atematických. Tato koncovka začala pronikat nejdříve ke slovesům V. třídy, neboť zde eliminovala alternaci slovesného kmene ‑aj‑ ~ ‑á‑, ‑ěj‑ ~ ‑ie‑. Po provedení monoftongizace ‑ie‑ > ‑í‑ se začala většina prézentních forem slovesného typu sázěti shodovat s prézentními formami sloves IV. třídy: sg. 2. os. sázíš ‒ prosíš, trpíš; sg. 3. os. sází ‒ prosí, trpí… Tato slovesa velmi ochotně přejala novou koncovku ‑m, neboť jim umožnila odstranit alternaci kořenného konsonantu v 1. os. prositi ‒ prošu ‒ prosíš → prositi ‒ prosím ‒ prosíš, krátiti ‒ krácu ‒ krátíš → krátiti ‒ krátím ‒ krátíš. ________________________________ [1] Výsledek kontrakce je v tomto případě nepravidelný. [2] K těmto slovesům se pak vytvořily dokonavé protějšky s příponou -nu- náležící ke 2. třídě (padnúti, bodnúti)