Úvod ke grafickým partiturám
Sound studies
Petr Vrba
Školitel: doc. Mgr. Jozef Cseres, PhD.
Úvod ke grafickým partiturám
- definice
- kontext
- historický vývoj - autoři
- typologie
- současnost
- seznam doporučené literatury
Definice
Grafická partitura - definice
„Grafické partitury jsou partitury, které se zříkají tradičních hudebních
symbolů ve prospěch nových grafických prvků za účelem stimulovat
provedení s otevřeným koncem a improvizaci. Důsledkem grafických partitur
je radikální neurčitost, při které se dotýkáme samotných hranic tradiční
partitury. Za nimi kompozice ustupuje volné improvizaci. Tyto partitury též
zaměřují pozornost na synestetický aspekt hudební notace, který vyžaduje,
aby hudebníci tlumočili vizuální symboly jako zvuky. V tomto smyslu
představují výrazný aspekt současného umění: přechod k multimediální
estetické praxi.“
„Do této oblasti můžeme zařadit v podstatě jakékoliv vizuální dílo, které je
určeno nebo použito jako základ pro vznik díla hudebního nebo které je
grafickým záznamem nějakého hudebního díla.”
Grafická partitura - definice
“Grafickou notaci lze těžko konkrétně charakterizovat, neboť notační systém je
omezen pouze představivostí a schopnostmi skladatele. Ačkoli někteří
skladatelé, jako John Cage formulují grafické notační systémy, které sjednocují
přístup konkrétních skladeb nebo několika skladeb, neexistuje univerzální
konsenzus o parametrech grafického zápisu a jeho použití.”
„Za grafickou partituru můžeme považovat takové dílo, které se nezříká
hudební realizace, ať již pomocí interpretů, nebo v mysli posluchačů, a ke
svému grafickému vyjádření využívá takových prvků či systému, které
nepotlačují svoji vizuální estetickou hodnotu využíváním
konvencionalizovaných notových znaků na úkor budoucí možné interpretace.”
Kontext
Kontext (zajímavé / důležité momenty) I.
1877 Thomas Alva Edison (1847-1931) sestavil fonograf – přístroj
na mechanický zápis a přehrávání zvukové stopy na otáčející se
váleček
1891 Na Jubilejní výstavě v Praze byl představen fonograf. Již
předtím Jan Tomáš zaznamenával na válečky hlasy herců ve
svém fotoateliéru na Václavském nám.
1898 Vynálezce Valdemar Poulsen (1869-1942) sestrojil zařízení
pro záznam zvuku využívající elektromagnetický princip.
Zdokonalený přístroj telegraphone, zaznamenávající zvuk na
ocelový drát jako předchůdce magnetofonů, předvedl v roce 1900
na výstavě v Paříži.
1907 Ferrucio Busoni (1866-1924) publikoval knihu Entwurf einer
neuen Ästhetik der Tonkunst (Náčrt nové hudební estetiky), v níž
předpovídá, že evropská hudba se odpoutá od dobových
konvencí a bude využívat jemnější dělení oktávy než dvanáct
tónů.
1913 Luigi Russolo – manifest Umění hluku + soubor hlukových
nástrojů (Intonarumori)
Kontext (zajímavé / důležité momenty) II.
1916 Marcel Duchamp a Walter Arensberg zvukový objekt-readymade
À bruit secret (Se skrytým zvukem). Hugo Ball Manifest Dada.
1920 Lev Sergejevič Těrmen v Rusku první elektronický hudební nástroj
těremin.
1921 F. T. Marinetti v Praze ukázal jak znějí Intonarumori.
1925 Skladatel Alois Hába (1893-1973) na pražské konzervatoři
zakládá oddělení mikrotonální hudby, kde se studenti zabývají
čtvrttónovými, třetinotónovými, pětinotónovými, šestinotónovými či
dvanáctinotónovými
1926 Sochař, malíř a architekt, průkopník v oblasti multimediálního
kinetického umění Zdeněk Pešánek (1896-1965) dokončuje konstrukci
barevného klavíru – spektrofonu.
1935 V Berlíně firma AEG představila záznamový přístroj
Magnetophon K1
Kontext (zajímavé / důležité momenty) III.
1935 Percy Grainger uvedl kompozici Free Music No. 1 pro smyčcové kvarteto,
v níž rytmus i melodie opustily jakýkoli pevný rastr. (Později FreeMusicMachine)
1939 John Cage (1912-1992) v Seattlu napsal v rozhlasovém studiu první
skladbu ze série Imaginary Landscape č. 1 pro gramofon, preparované piano a
čínský cymbál.
1948 Z nahrávek parních lokomotiv, zaznamenaných na magnetofonový pásek,
komponuje Pierre Schaffer skladbu Etude aux Chemins de Fer a zakládá nový
žánr musique concrète.
1949 Pierre Schaffer se seznamuje s Pierrem Henrym a v roce 1951 zakládá při
Francouzském rozhlasovém institutu studio Groupe de Recherche de Musique
concrète (GRMC / GRM)
1951 John Cage v New Yorku uvedl kompozici pro 24 hráčů a 12 radiopřijímačů
Imaginary Landscape No. 4 (March No. 2).
1951 Vznik experimentálního Studia pro elektronickou hudbu WDR v Kolíně nad
Rýnem.
Kontext (zajímavé / důležité momenty) IV.
1952 David Tudor hraje ve Woodstocku ikonickou skladbu Johna Cage
4'33''a integruje zvuky prostředí do hudby.
1957 Založení PRES – Experimentálního studia Polského rozhlasu ve
Varšavě (Józef Patkowski).
1958 EXPO v Bruselu – pavilon Phillips (Le Corbusier, Iannis Xenakis),
skladba Poème électronique Edgara Varése, synchronizovaná s
obrazovou projekcí a prostorově reprodukovaná pomocí několika stovek
reproduktorů.
1959 V Londýně dokončila Daphne Oram konstrukci přístroje Oramics
Machine, převádějící znaky namalované na filmovém pásu do výšky
tónů, vibrata, hlasitosti a barvy výsledné elektronické kompozice.
1963 Olga Karlíková (1923-2004) po procházce v okolí Pražského
hradu kreslí první grafické záznamy ptačích hlasů a letů, později
vizualizuje zpěv a pohyby dalších zvířat.
Kontext (zajímavé / důležité momenty) V.
1963 Ladislav Kupkovič (1936-2016) podle obrazu Mikuláše Medka vytvořil
jednu z prvních českých grafických partitur - Maso kříže.
1964 Milan Grygar zaznamenává akustickou složku kreslení, začíná nahrávat
zvuky na magnetofonový pásek a střihat je.
1964 V Plzni založeno experimentální zvukové Studio Československého
rozhlasu zaměřené na elektroakustickou hudbu.
1969 Jiří Valoch v Domě umění
města Brna připravil výstavu
experimentálních hudebních a
výtvarných notací (76 autorů,
z toho 59 zahraničních a
17 československých).
1969 John Cage & Alison Knowles:
Notations (269 skladatelů)
Historický vývoj - autoři
Historický vývoj - autoři I.
John Cage, Iannis Xenakis, Karlheinz Stockhausen, Earl
Brown, Roman Haubenstock-Ramati, Mauricio Kagel,
György Ligeti, Krzysztof Penderecki, Morton Feldman,
Christian Wolff, Anthony Braxton…
Morton Feldman: Projection 1 (1950)
John Cage: Williams Mix (1951-53)
Historický vývoj - autoři II.
Earl Brown: December 1952 Karlheinz Stockhausen: Studie II. (1954)
Historický vývoj - autoři III.
Anestis Logothetis (1921-1994)
Historický vývoj - autoři IV.
Sylvano Busotti (1931-2021)
Historický vývoj - autoři V.
Cornelius Cardew (1936-1981)
Treatise (1963-1967)
193
instrukce
zdroje
Historický vývoj - autoři VI. Milan Grygar
Ukázka interpretace: 13 aforismů
Historický vývoj - autoři VII. Milan Adamčiak
Milan Adamčiak (1946-2017) byl
slovenský skladatel, violoncellista a
muzikolog; autor akustických objektů,
instalací a nekonvenčních hudebních
nástrojů; performer, vizuální umělec,
experimentální básník a mystifikátor.
Cluster Ensemble
JAMA festival
Historický vývoj - autoři VIII.
Miroslav Ponc (1902-1976)
Dalibor Chatrný (1925-2012)
Rudolf Komorous (1931)
Jan Steklík (1938-2017)
Milan Knížák (1940)
Pavel Rudolf (1943)
Jan Zuziak (1946-2021)
Peter Graham (1952)
Marian Palla (1953)
Typologie
May be played in any
sequence, either side
up, at any tempo. The
continuous lines from
far left to far right define
the outer limits of the
keyboard. Thickness
may indicate dynamics
or clusters.
Typologie
- Grafika (ne)postrádá hudební znaky
- Osy (výška, délka) jsou/nejsou naznačené
- Slovní informace (instrumentace / pokyny / vysvětlení) - ano /ne
- Počet stran
- Dle samotných autorů (malíři vs skladatelé) / interpretů (klasika vs improvizace)
- Kresba (grafika) vs systém znaků (notový záznam)
- Vztah k nejnovějším technologiím ???
autor – grafická partitura – interpret – analýza / interpretační proces – divák / posluchač
Současnost
Současnost I.
Smallest Functional Unit
Lance Olsen Austin
…
Současnost II.
Pražský improvizační orchestr (*2012)
- Milan Grygar, Milan Adamčiak,
Gino Robair, Cornelius Cardew,
Burkhard Stangl, Anthony Braxton
aj.
LyrArkestra+ (*2022)
- CZ-SK
- Elektronika + video
Seznam základní literatury
Seznam základní literatury
AUSTIN, Larry; KAHN, Douglas (eds.). Source: music of the avant-garde,
1966–1973. Berkeley: University of California Press, 2011.
BEINS, Burkhard; KESTEN, Christian; NAUCK, Gisela; NEUMANN, Andrea
(eds.). echtzeitmusik berlin: selbstbestimmung einer szene / self-defining
a scene. Hofheim: Wolke Verlag, 2011.
BETANCOURT, Michael. The History of Motion Graphics – From
Avant-Garde to Industry in the United States. Rockville: Wildside Press,
2013.
CAGE, John. Notations, New York: Something Else Press, 1969.
CAGE, John. Silence, Praha: Tranzit, 2010.
COX, Christoph; WARNER, Daniel (eds.). Audiokultúra, Texty o modernej
hudbe. Bratislava: Hudobné centrum, 2013.
CSERES, Jozef; MURÍN, Michal. Od analógového k digitálnímu... Nové
pohľady na nové umenia v audiovizualnom veku. Banská Bystrica, 2010.
DANIELS, Dieter; NAUMANN, Sarah (eds.). See this Sound –
Audiovisuology Compendium. Cologne: Walther Koenig, 2009.
DIMPKER, Christian. Extended Notation – The depiction of the
unconventional. Curych, 2013.
ECO, Umberto. Meze interpretace. Praha: Karolinum, 2004.
ECO, Umberto (ed.). Interpretácia a nadinterpretácia. Bratislava: Archa,
1995.
GREGOROVÁ STACH, Lucia; MURIN, Michal (eds.). Adamčiak:
Concept & Music. Bratislava: Slovenská národná galéria, 2017.
HERMANN, Thomas; HUNT, Andy; NEUHOFF, John G. (eds.). The
Sonification Handbook. Berlin: Logos Verlag, 2011.
HLAVÁČOVÁ, Jitka; VOJTĚCHOVSKÝ Miloš (eds.). Zvuky, kódy, obrazy
/ Sounds, Codes, Images. Praha: ArtMap, 2020.
KARKOSCHKA, Erhard. Notation in New Music; A Critical Guide to
Interpretation and Realisation. Tonbridge: Universal Edition, 1972.
KOFROŇ, Petr; SMOLKA, Martin. Grafické partitury a koncepty.
Olomouc: Votobia, 1996.
MURÍN, Michal: Avalanches 1990–95, Bratislava, 1995.
PANTŮČEK, Viktor: Vznik a vývoj grafických partitur na území
bývalého Československa. (bakalářská diplomová práce) Brno, 2001.
SAUER, Theresa. Notations 21. New York: Mark Batty Publisher, 2009.
VALOCH, Jiří. Partitury, grafická hudba, fónická poezie, akce,
parafráze, interpretace. Praha: Jazzová sekce, 1980.
VICKERY, Lindsay. The Evolution of Notational Innovations from
Mobile Score to Screen Score. In Organized Sound 17(2). Cambridge
MA: University Press, 2012.
Děkuji za pozornost