Slované ve střední Evropě Periodizace a hlavní rysy ■ Časně slovanské období – (±)600 – 650 – Příchod(!?) slovanského obyvatelstva – keramika pražského typu (KPT) – příchod Avarů, Sámova říše ■ Starohradištní období – předvelkomoravské – 650 – (±)800 – rozvoj keramiky – keramika středodunajské kulturní tradice – ? vzniku prvních centrálních (ne)opevněných sídlišť – porážka Avarů Karlem Velikým ■ Středohradištní období – velkomoravské /povelkomoravské období (±)800–950 – vznik a zánik Velké Moravy / vzestup přemyslovské dynastie – rozvoj materiálního bohatství / výrazná sociální stratifikace – Křesťanství / příchod starých Maďarů ■ Mladohradištní období – 950–1200 – stabilizace přemyslovského knížetství / přechod k vrcholnému středověku / mincovní ekonomika / počátek měst Písemné prameny: ■ Jordanes (†552) Getica (O záležitostech a dějinách Gótů) ■ Prokopios z Kaisareie (cca 500 – cca 565) De bello Gothico ■ Strategikon – Pseudo-Maurikios (byzantský císař, 539-602) ■ Paulus Diaconus (720/30-797/99) – Historia Langobardorum ■ Kronika tak řečeného Fredegara – (7. stol.) latinsky psaná burgundská kronika, jediný soudobý pramen k Sámově říši ■ Einhard (775-840): Anales regni Francorum ■ Annales Fuldenses ■ Geograf bavorský Descriptio civitatum et regionum ad septentrionalem plagam Danubii – 9. stol. Popis měst a území na severní straně Dunaje, soupis etnik za východní hranicí franské říše, Čechové a Moravané ■ Konstantin VII. Porfyrogennetos: De administrando imperio (905-959) - i zprávy o zemích a národech sousedících s Byzancí, zprávy o Velké Moravě, pověst o třech synech knížete Svatopluka ■ Žitije Konstantina Filozofa, Žitije Methodija arcibiskupa moravského ■ Ibrahím Ibn Jákúb (10. stol.) – 962/966 navštívil Prahu ■ Legendy Václavské a Ludmilské, Legenda Kristiánova (10. stol.) Edice nejstarších písemných pramenů k našemu území: Magnae Moraviae fontes historici - Prameny k dějinám Velké Moravy. ■ I. Annales et chronicae, Pragae-Brunae MCMLXVI (ed. D. Bartoňková, L. Havlík, Z. Masařík, R. Večerka) ■ II. Textus biographici, hagiographici, liturgici, Brno MCMLXVII (ed. D. Bartoňková, L. Havlík, J. Ludvíkovský, Z. Masařík, R. Večerka) ■ III. Diplomata, epistolae, textus historici varii, Brno MCMLXIX (ed. D. Bartoňková, L. Havlík, I. Hrbek, J. Ludvíkovský, R. Večerka) ■ IV. Leges-textus iuridici, supplementa, Brno MCMLXXI (ed. D. Bartoňková, K. Haderka, L. Havlík, J. Ludvíkovský, J. Vašica, R. Večerka ■ V. Indices, Brno MCMLXXVII (ed. L. E. Havlík). Legendy a kroniky vztahující se k Přemyslovskému knížetství: ■ Kosmova kronika - Chronica Boemorum (1119-1125) ■ Svatováclavské a svatoludmilské legendy: Kristiánova legenda: Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily, latinsky originál: Vita et passio sancti Wenceslai et sanctae Ludmilae avae eis (vznik na konci 10. století ) První staroslověnská legenda – datována do doby brzy po smrti Václava, 2. pol. 10. století Crescente fide – nejstarší latinská legenda z poslední třetiny 10. století Gumpoldova legenda z konce 10. století, dílo mantovského biskupa Laurentiova legenda od mnicha Laurentia z italského kláštera na hoře Monte Cassino, asi z konce 10. nebo 1. pol. 11. století Fuit in provincia Boemorum – ludmilská legenda z 20tých let 10. stol nebo až z 12. stol. Badatelé věnující se nejstarším písemným pramenům české historie – kronikám, legendám: Dušan Třeštík; David Kalhous; Nechutová Jana; L. E. Havlík; Kolár Jaroslav; Králík Oldřich; Martin Wihoda; Libor Jan Terminologické základy k otázkám etnogeneze ■ Etnogeneze: je proces formování nového národa, kmene či etnika, během něhož se určitá skupina lidí vydělí z šířeji chápaného kulturního rámce svého okolí a počne sebe sama vnímat jako etnicky odlišnou. Zrod jakéhokoliv etnika je dlouhý a komplikovaný, kulturně-historický proces, který může trvat staletí až tisíciletí. ■ Etnicita: pojem užívaný zejména v sociologii a kulturní antropologii. Sociologie považuje etnicitu za soubor naučených kulturních praktik, jimiž se skupiny definují a navzájem od sebe odlišují, a to především v oblasti jazyka a dějin, původu (včetně toho mytického), náboženství a "zdobení" (těla, kroj). Tato definice bývá ovšem kritizována pro svou obecnost, která neumožňuje dostatečně etnicitu odlišit od pojmu kultura. ■ Ethnos/Etnikum: ἔθνος, ethnos, tj. lid: je souhrn jedinců sdílejících společnou etnicitu. Používá se také jako synonymum pro etnickou skupinu, národ, kmen. Příslušníky etnika spojuje pocit sounáležitosti, víra ve společný původ a dějiny, společné označení sama sebe a kulturní prvky odlišující je od jiných etnik. ■ Národ: (natio) je společenství lidí, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Jazykově pojem odpovídá společnému místu či společným předkům. Tímto pojmem se v různých zemích a jazycích odlišují zcela rozdílné sociální organismy. Rozlišuje se tak zejména mezi politickým a etnickým národem. Etnický národ: všichni jedinci, kteří hovoří stejným jazykem, sdílejí stejnou historii a kulturu. Politický národ: stojí na občanství, jedinci jsou teritoriálně soustředěni ve státě, jsou jeho občany a mají oprávnění účastnit se politiky a uplatňovat svou suverenitu Co předcházelo slovanské expanzi? Przeworská kultura ■ od 2. stol. BC po 5. stol. AD ■ dnešní centrální a jižní Polsko, západní Ukrajina, v pozdějších fázích s přesahem až na naše severní a východní území ■ hospodářství – zemědělství, zpracování železa ■ sídliště – neopevněná, v blízkosti řek ■ obydlí – většinou nadzemní sloupové konstrukce s hliněnou pecí v rohu; i zahloubená obydlí, pec i mimo samotný obytný objekt ■ pohřební ritus – žárový, s raritním výskytem inhumace; kremace – v urně, jámě nebo rozsypaná bez zahloubení – tzv. vrstvové hr. ■ keramika – na kruhu točená i v ruce dělaná; převažují hrncovité tvary s max. výdutí v horní polovině výšky, plastické výčnělky ■ ostruhy s háčky ■ multietnická Zarubiněcká kultura: ■ od konce 3. stol. BC do konce 2. stol AD ■ lokální varianta przeworské kultury ? ■ rozšíření – střední a horní Podněpří a Pripjaťské Polesí (dnešní Ukrajina a Bělorusko) ■ hospodářství – zemědělství, železářství, ■ sídliště – opevněná i neopevněná, v blízkosti řek, na ostrožnách ■ obydlí – zahloubené pravoúhlé stavby s hliněnými otopnými zařízeními ■ pohřební ritus – žárový, jámové hroby na tzv. pohřebních polích ■ keramika – na kruhu točená i v ruce dělaná; nádoby s leštěným povrchem (misky, hrnky), nádoby se zdrsněným povrchem (džbány, hrnky, ploché misky, pokličky), plastické lunetky ■ kulturu poprvé popsal a charakterizoval v roce 1901 archeolog českého původu Vikentij Vjačeslavovič Chvojka Čerňachovská kultura: ■ kultura Sântana de Mureș – Čerňachov/Čerňachiv ■ od 2. stol. BC po 5. stol. AD ■ dnešní Ukrajina, přilehlé části Rumunska, Moldavska, Běloruska, mezi dolním Podunajím a Dněprem ■ hospodářství – zemědělství, zpracování železa; dálkový obchod s antickými centry ■ sídliště – velká neopevněná, v blízkosti řek ■ obydlí – zahloubené stavby – tzv. zemnice, nadzemní bezzákladové srubové konstrukce pravoúhlého tvaru, uvnitř s otopným zařízením; sídlištní struktury dvorcového charakteru ■ pohřební ritus – birituální, častější je inhumace v oválných hrobových jámách, často s výklenky, mohyly, žárové hroby – v popelnicích, jámách ■ keramika – na kruhu točená (použití rychle rotujícího kruhu) i v ruce dělaná; ve starších fázích – keramika s drsným povrchem, v mladších fázích – vlešťovaná výzdoba ■ znali antické mince ■ multietnická – Germáni, Slované, Géto-Dákové, Sarmaté aj. Čas expanze slovanských kmenů do široké oblasti Evropy Kultura Praha –Korčak / Kultura s keramikou pražského typu ■ 5. – 8. stol. ■ Korčak – sídliště poblíž Žitomiru na Ukrajině ■ sídelní oikumena – na západě Čechy, Morava, Slovensko, Dolní Rakousko, střední Německo, na východě povodí řeky Pripjať, střední Dněpr, Západní Bug, na jihu – zasahuje až k Dněstru (Korčak), na severu – Polsko, Polabí, Posálí ■ keramika pražského typu (KPT): v ruce lepená, nezdobená; ovoidní hrnce s max. výdutí v horní 1/3 výšky; krátký nevýrazný okraj Kultura Koločin – Tušemlja: ■ 5. – 8. stol. AD (starší název Koločin – Akatov, sídliště – pohřebiště), Koločin – gomelská oblast v Bělorusku, Tušemlja – hradisko na řece Sož na východě Běloruska ■ povodí horního Dněpru ■ typická jsou ostrožní hradiska refugiálního charakteru; na běžných neopevněných sídlištích se vyskytují jako hl. typ obytného objektu čtvercové zemnice, výskyt také nezahloubených objektů se sloupovou konstrukcí ■ keramika – ručně lepená, bikónických tvarů, s široce otevřeným okrajem, výskyt misek ■ výskyt ženských ozdob baltského typu zdobených jamkovým emailem, spony, náramky s rozšířenými konci, u mužů opasky zdobené bronzovými plíšky ■ Pohřební ritus – žárový – v urnách, jamách, ploché i pod mohylami Kutura Peňkovka: ■ 5. – 8. stol. AD, kodifikovaná v 50. letech 20. stol. ■ na středním a dolním Dněpru, dnešní Ukrajina, přilehlé části Rumunska a Moldávie ■ sídliště se většinou nacházela na terasách řek a byla lineárně strukturována ■ zahloubená obydlí mají většinou čtvercový půdorys, s ohništěm v rohu ■ hospodářství – zemědělství s vysokou technickou úrovní zemědělských nástrojů; výroba šperků; výskyt ozdob typu Martynovka-Čadjavica – trapezoidní a spirálovité závěsky ■ keramika – ručně lepená, převládají bikónické tvary hrnců s ven vyhnutým okrajem, výskyt plochých misek ■ pohřebiště – žárový ritus, převládá bezurnové pohřbívání – v lesostepní zóně; v otevřené stepy – výskyt inhumace – přičítá se turkickým/nomádským vlivům Etnogenetické teorie o původu Slovanů tzv. Vislo-oderská teorie vzniku slovanského etnika Tadeusz Lehr-Spławiński; Valentin Valentinovič Sedov - vývoj už od mohylových kultur a popelnicových polí d. B. až po kulturu grobóv podkloszowych/4.-2. stol. p.K.; Germáni, Italikové, Ilyrové, Kelti, Slované) → przeworská, zarubiněcká k. → Slované Veneti – nositeli slovanských kultur v severních oblastech střední a V Evropy, kulturní komplex Koločin - Tušemľa Antové – tvůrci peňkovské kultury na jihu Ukrajiny a V Balkánu Sklaveni – v rámci pražsko-korčakovské kulturní skupiny – Z Balkán, střední tok Labe, Panonie, Z Ukrajina tzv. Krakovská škola – Dněperská teorie: Opozitní teorie Kazimierz Godłowski Dněperská teorie – „Pripjaťské bažiny“ Zamítá návaznost raně středověkých slovanských kultur (Praha-Korčak, Koločin, Peňkovka) na kultury pozdně římského horizontu (przeworská, čerňachovská, zarubiněcká) Rozdílnost mezi nimi (staré kontra nové) Naopak poměrně jednolitá charakteristika raně středověkých slovanských kultur Pracuje s kulturní a jazykovou balto-slovanskou jednotou Jednolitá charakteristika raně středověkých slovanských kultur ve smyslu: 1) Výrazně zemědělské kultury 2) Řemesla na nízkém stupni organizace 3) V ruce dělaná keramika 4) Nevelké otevřené osady u řek 5) Zemnice s otopným zařízením v rohu 6) Žárový pohřební ritus, chudý inventář, žádný důraz na složité konstrukce hrobů 7) Materiální kultura i jazyk Slovanů v časně slovanské fázi byly nápadně jednotné, z čehož vyplývá, že se nemohly vyvíjet po delší dobu na rozsáhlém území, nýbrž na malé kompaktní ploše Pojmenování Slované (Germáni atd.) představuje v historických pramenech spíše etnografickou klasifikaci či kolektivní označení jistého spektra sociálních, kulturních, politických jednotek (Sasové, Vandalové, Gepidi atd.) Od Baltu po egejské moře – byly jednotnou etnickou komunitou? Velmi pravděpodobně ne Spíše šlo o souhrn menších společenstev – hlavní znak – prostý zemědělský způsob života bez výrazné sociální stratifikace – tzv. časně slovanský kulturní model a pravděpodobně i jazyk Tzv. časně slovanský kulturní model • Neopevněné nevelké zemědělské osady převážně v nivách velkých řek, dominance prosa • Obytný dům: čtvercová zemnice v rohu s otopným zařízením; zásobnice vakovitého tvaru • Keramika pražského typu • Žárový pohřební ritus • „Pohanství“ • Nevýrazná sociální stratifikace • Nezájem participovat na římsko-antickém kulturním dědictví LITERATURA: Barford, P. M. 2001: The early Slavs: culture and society in early medieval Eastern Europe. Ithaca. Brather, S. 2004: Ethnische Interpretationen in der frühgeschichtlichen Archäologie: Geschichte, Grundlagen und Alternativen. Berlin. Curta, F. 2001: The making of the Slavs: history and archaeology of the lower Danube region, c. 500-700. Cambridge. Curta, F. 2021: Slavs in the making: history, linguistics and archaeology in Eastern Europe (ca. 500 - ca. 700). London. Dostál, B. 1982: K časně slovanskému osídlení Břeclavi-Pohanska. Praha. Kuna, M. – Profantová, N. a kol. 2005: Počátky raného středověku v Čechách: archeologický výzkum sídelní aglomerace kultury pražského typu v Roztokách. Praha. Macháček, J. – Milo, P. 2019: Das frühmittelalterliche Hügelgräberfeld von Bernhardsthal. Krems. Parczewski, M. 1993: Die Anfänge der frühslawischen Kultur in Polen. Wien. Urbańczak, P. 2011: "Neslované" o počátcích Slovanů. Praha.