Starohradištní období
±650–850
starší doba hradištní
předvelkomoravské období
Starohradištní období – předvelkomoravské – konec 7. stol. – přelom 8./9. stol (příp. pol. 9.
stol. – pro Čechy)
 rozvoj keramiky – keramika středodunajské kulturní tradice
 vznik prvních hradisek (?), písemný pramen: Canburg, r. 805
 konsolidace mocenských kmenových struktur v Čechách i na Moravě
 na konci starohradištního období – postupný přechod ke kostrovému
pohřbívání (inhumace), používání plochých žárových pohřebišť i mohylníků
 doklady obchodních i politických styků z východní i západní částí vyspělejšího
světa (Franská říše, Byzanc)
 Avaři
Po rok 658, kdy podle tzv. Fredegarovy kroniky umřel kupec Sámo – území dnešní ČR a SR
upadá mimo zájem letopisců.
V r. 788 zřídil Karel Veliký v severním Bavorsku tzv. Českou marku – vojenskou hraniční oblast,
patrně příprava na podmanění území osídlených slovanskými kmeny severovýchodně a
východně od České marky.
Historické pozadí:
Franská říše
 sever Galie, ve 2. ½ 5. stol. – germánské království Franků
 první král Chlodovik/Choldvík I. (482–511)
 dělení říše jako soukromého majetku – rozdrobení – úpadek
 po smrti Chlotara I. V r. 561 – rozdělení území na tři samostatná území – Neustrie ( SZ
území); Austrasie (SV území); Burgundsko (na JV území)
 krize
 sjedocení území dosaženo v r. 613 vpádem neustrijského krále Chlotara II. (vnuk Chlotara
I.) so Austrasie, byl silně podporován šlechtou, což znamenalo mocenské ústupky šlechtě
a majordomům na úkor svrchované královské moci (majordomové – říšští správci)
 v roce 622/623 si austrijská šlechta v čele s majordomem Pipinem I. a metským biskupem
Arnulfem vymohla samostaný královský post – v Austrasii začal vládnout Chlotarův syn
Dagobert (ano, ten Dagobert…přesně; rok 623 – vstup Sáma na pódium historického
dění)
 Na počátku 7. století došlo za vlády Dagoberta I. (629-639) k poslednímu vzestupu
merovejské královské moci, kdy ve franské říši vládl jediný král
 Roku 631- bitva u Wogastisburgu – neúspěch franské armády
 Brzy na to proti Dagobertovi povstala šlechta vedená bývalým austrajsijským
majordomem Pipinem I. Starším. Odpor šlechty byl překonán až za cenu vážných ústupků.
Po Dagobertově smrti vládli slabí králové a moc na sebe stále více strhávala šlechta
a majordomové
 Po zavraždění krále Childericha II. v roce 675 v říši zavládl chaos. V nastalé bitvě u
Laonu se utkal austrasijský majordomus Pipin II. Prostřední s neustrijskoburgundským
majordomem Ebroinem, který sice zvítězil, již roku 681 byl však zavražděn.
Pipin II. se vzchopil, po vítězství nad neustrijským merovejským králem Theodorichem
III. a jeho majordomem v bitvě u Tertry v roce 687 zvítězil a franské království sjednotil,
přijal titul „princeps Francorum“, a merovejskému králi ponechal jen reprezentativní
funkci
 Dominance majordomů (687–751)
 Pipin II. měl dva legitimní syny Droga a Grimoalda (zemřeli dřív než on), na post
majordoma se však prosadil nemanželský syn Karel Martell (syn s konkubínou
Chalpaidou)
 Od poč. 20. let 8. stol. napadali Arabové jihozápadní část Franské říše; KM se svým
vojskem porazil Arabi v roce 732 u Poitiers
 V letech 737–738 byli nakonec Arabové vytlačeni za Pyreneje
 Sám nikdy neusedl na merovejský trůn, ten získal až jeho syn Pipin III. Krátký, v roce 751
byl sesazen poslední merovejský král Childerich III. a papežem Zachariášem byl v Soissons
korunován „králem Franků“ Pipin
 Karel Veliký (768–814); od r. 800 císařem (Řím, papež Lev III.); hlavní náplní Karlova
panování byly výboje, Franská říše se postupně stala rozhodující mocností v západní
Evropě a protiváhou Východořímské říše na východě, středověký římský císař měl být
vládcem a ochráncem všech západních křesťanů
 Karel rozdělil jako kdysi Merovejci říši na hrabství, která spravovala hrabata, vybíraná
panovníkem. V pohraničí byly místo hrabství zřizovány marky v čele s markrabími.
 Marky byly obsazovány vojáky, kteří měli za úkol bránit říši před útoky zvenčí
 Středisky správy byly falce, královské dvorce s palácem a se statky, rozmístěné v různých
částech země. Kontrolu nad celým územím prováděl král, který se svojí družinou objížděl
zemi. Říše neměla hlavní město, v němž by trvale sídlil – toto byl pravděpodobně
politicko-správní obraz, který chtěli zrcadlit i Mojmírovci na svém území.
Mapa Evropy po Verdunské smlouvě
 R. 791–796 vyvrácení Avarského kaganátu Karlem Velikým; z první voj. výpravy se vojska
Karla Velikého vraceli „per Beheimos“ – tedy územím Bohemanů – územím dnešních Čech
(Annales Regni Francorum)
 r. 805 – první výprava proti Bohemanům, cíl – vynucení tributární závislosti zde žijících
slovanských kmenů; vojsko vpadlo do Čech ve třech proudech, vedení měl Karlův syn
Karel zv. Mladší; v Chronicon Moissacense se píše: „… když se 3 proudy vojsk spojili u řeky
Ohře, přitáhli ke hradu Canburg a oblehly jej, nedobyly, zato zpustošily jeho široké okolí u
Labe a za Labe … zabily vůdce Lecha …“
 Canburg – kde může být: Hradsko u Mšena, Libochovany u Litoměřic, Praha – Šárka,
Přistoupim, Kanín u Libice, Hradec u Kadaně ….???
 r. 806 – nové tažení; velel Karlův syn Pipin, výprava úspěšnější, vymohla placení tributu ve
stříbře a dobytku (Kosmas dává tradici placení tributu právě do této doby)
 r. 817 – území Čech je zmiňováno v nástupnickém zákoně v tzv. Chartě divisionis imperii –
král Ludvík Pobožný připsal toto území svému synu Ludvíku Němci (Bavorsko, Korutany,
Čechy, Avary a Slovany žijící V od Bavorska)
 r. 822 – vyslanci Čechů – Boemani – jsou zmiňováni jako účastníci říšského sněmu ve
Frankfurtu; rovněž Moravané – Marvani; naposledy Avaři
 r. 828 – arcibiskup salcburgský Adalram údajně vysvětil na hradě Nitrava (Nitra) knížeti
Pribinovi kostel (Spis o pokřtění Bavorů a Korutanců)
 832-33 – „…Ochranu pohraničí převzal Ratbod. Za jeho časů přišel k němu jakýsi Pribina,
vyhnaný Mojmírem, vévodou Moravanů nad Dunajem…“
 r. 845 – 14 českých knížat (Bo(h)emanů – zástupci jednotlivých gens?) žádá
Východofranského krále Ludvíka Němce o křest, říšský sněm Řezno
Pojmenování Čechové se poprvé objevuje až kolem ½ 10. stol. v 1. staroslověnské legendě o
sv. Václavu.
Sídelní strategie starohradištního období:
 posun osídlení z údolí velkých řek do vyšších poloh, k okrajům pahorkatin
 jednoduché zemědělské osady – zůstávají
 vznik hradišť? (většina archeologicky doložená až kolem konce 8. stol.)
 existence opevněných míst doložena v písemných pramenech – dobývání Canburgu
(805)
 grad/hrad – označení opevněného sídla, všeslovanský slovní základ
 stavěla se na vyvýšených polohách, svazích, ostrožnách, říční terasy
Hradiska u nás:
 jednoduchá, nečleněný půdorys, jednoduchý typ fortifikace – palisáda s příkopem;
palisáda zapuštěna do hliněného valu a příkop; maximální využití přírodních dispozic
terénu, případně pozůstatků starších opevnění (pravěk)
 plocha – max. do 5 ha, nejčastěji 1 až 3 ha
 byly spíš opevněnými osadami centrálního významu s existencí řemeslné výroby,
využívání přírodních zdrojů apod.
 hradiska datovány s jejich počátky již ve starohradištním období (na Moravě a
Slezsku): osu, na které tyto hradiska vznikají vytvářela řeka Morava a její povodí, v
Slezsku to bylo povodí Odry; Valy u Mikulčic; Ostrov sv. Jiří (Uh. Hradiště); Staré Zámky
u Líšně; Olomouc – Povel; Hradiště Víno, cca 11 km JZ od Osoblahy; Landek, OstravaKoblov;
Chotěbuz – Podobora (Těšínsko, okr. Karviná)
 podobné lokality z území dnešního Slovenska: nejdříve až koncem 8. stol. –
jihozápadní Slovensko; snad o něco dřív mohly opevněné polohy vznikat na severu a
východě Slovenska, kde sídelní oikumena nebyla pod přímým vlivem Avarského
kaganátu – Istebné – Hrádok; Ostrá Skala; Trniny – Veľký Bysterec; Spišské Tomášovce;
Brekov; jihozápadní Slovensko: Neštich (Ba – vidiek); Molpír (Smolenec, okr. Trnava);
Pobedim (S od Piešťan, na Váhu); Majcichov (jižně od Trnavy, na Váhu, Dubváhu,
lokalita podobná přírodním prostředím Mikulčicím); Nitra; v Bratislavské bráně: Devín;
Ba – Devínska Nová Ves, Na pieskoch; Bratislava – současné městské jádro s hradním
kopcem
funkce hradišť: centrální sídlo – útočiště – hraniční hrad
 ochrana obyvatelstva
 vojenská, mocenská a politická centra regionu
 centra vlastního zemědělského hospodaření, řemeslného a obchodního okruhu
 odevzdávali se zde dávky či kupecké poplatky (?)
 shromažďovali se zde zásoby pro „kníže“ a jeho družinu (?)
Zástavba hradišť
 rozložení staveb kolen fortifikace, uprostřed ohrazené plochy – relativně volný a
nezastavěný prostor – snad ve funkci shromaždiště či místa kultu; objekty - zemnice,
obilnice, jiné sídlištní jámy, povrchové objekty; tato struktura svědčí o poměrně málo
stratifikované společnosti
Typy opevnění: prostý pletený plot nebo palisáda; palisáda zapuštěná do valového
násypu; násobené palisády; val, palisáda a před nimi předsunutý příkop; před příkopem
mohly být umístěny záseky z kůlů postavených svisle nebo šikmo (Klučov);
hradby (8./9. stol.) – dřevo-hlinité stavby bez čelní kamenné zdi; s čelnou kamennou zdí
(ve stř. a západních Čechách se používala opuka, severovýchodní Čechy – pískovec);
konstrukce hradby – roštová nebo komorová nebo kombinovaná berma – prostor mezi
hradbou a příkopem – někdy vyplněn šikmou kamennou zdí brány.
Typy konstrukcí hradeb: komorová a roštová
Zázemí hradišť:
 není moc kompletně prozkoumaných vesnických osad
 dobře prozkoumány – severozápadní Čechy, část západních a jižních Čech a jednotlivé
části středních Čech; osídlení u řek i ve vyšších polohách na úbočích pahorkatin; zemnice,
zásobnice, ojediněle nález studny (Březno u Loun, Pohansko – Sverovýchodní předhradí)
 pohřby zvířat v zásobních jamách (kočka, pes), nebo uložení malých dětí (Březno u Loun
na levém boku hlavou k západu; dítě – Infans I – pohozené v zanikající obilnici, Pohansko
– Severovýchodní předhradí)
Pohřební ritus:
ritus žárový
– v urně; v jamce
– pohřebiště:
 žárová plochá; žárová mohylová (hlavně v jižních, západních a
východních Čechách, ale i Morava) mohylová birituální nekropole;
výbava bývá poškozená žárem; výbava: nože, přezky, ocílky, korálky, hřebeny aj.
ritus kostrový od 2. 1/2. 8. století, na Slovensku dříve – tzv. slovansko-avarská pohřebiště:
Bernolákovo, Devínska Nová Ves, Ba – Záhorská Bystrica, Valaliky, Želovce (výskyt birituality –
kontaktní zóna Slovanů a Avarů); výbava: typická pro nomády plus slovanská keramika
Mohylníkové oblasti:
- nejvíc – východní Slované: Gnezdovo u Smolenska, Černigov
- západní Slované – ano, ale ne tak monumentálně jak na východě
 J, JZ-Z a V Čechy
 Morava (Ždánický les, Slovácko, Chřiby)
 S a SV a V Slovensko, horní Ponitří
 Dolnokarokuský Waldviertel
 Dunajská soutězka Wachau
 okolí hornorakouského Linze
 Slezsko
 Malopolsko
 Lužice
- jižní Slované – ne
Mohylníky:
 mohyly se žárovými pohřby u nás začínají někdy v 7. stol.
 mohyly končí někdy v 9. stol.; až do 10. stol. pokračují mohyly s inhumací
 počet mohyl od několika mohylových násypů až po počet blížící se stovce
 průměr od 2–3 m do 15 m; výška od několika desítek cm do 2 m; obvykle: průměr 5 m,
výška 0,9–1,3 m
 dlouhé mohyly – Bezděčín, Jedovary, Veselí nad Lužnicí (JČ), Starý háj u Lipové (V M)
 mohyly typu tzv. „sopky“ – Kožlí, Smoleč u Tábora, Veselí n/L. – patří k nejstarším
mohylám
 struktura mohylníku: uspořádání mohyl v řadách, ve shlucích
 někdy dřevěná konstrukce uvnitř, kam. věnec kolem náspu či kam. Plášť mohyly
Lokality: mohylníky jižní Čechy: Kožlí u Orlíka, Dražičky, Hlohovičky, Vitín (2x); východní Čechy:
Holešovice na Chrudimsku; Morava: Bohuslavice, Hluk, Žlutava
Avaři
FÁZE DATACE
předavarské 536 - 568
raně avarské I 568 - 620
raně avarské II 620 - 665
středoavarské I 665 - 690
středoavarské II 690 - 710
pozdně avarské I 710 - 725
pozdně avarské II 725 - 760
pozdně avarské III 760- 810/830
Periodizace Avarského kaganátu (podle Stadlera)
Pohřebiště kostrová, plochá, poloha na zádech, natažené končetiny.
Lokality na Slovensku: rozsáhlé kostrové nekropole; s bohatou výbavou; ze zhruba 180 lokalit
je známo víc než 6400 hrobů; Dvory nad Žitavou, Holiare, Komárno, Prša, Nitra – Dolné
Krškany.
Na Moravě: Dolní Dunajovice, Hevlín, ojedinělý, pravděpodobně rozrušený hrob.
KERAMIKA starohradištního období:
 nádoby lepené v ruce, obtáčené
 max. výduť se přesouvá ke středu nádoby
 S-vitá profilace nádob
 výraznější ven vyhnutý okraj, výraznější hrdlo
 výzdoba – ryté linie, vlnovky, hřebenové pásy, vlnice, obloučky, nepravidelné tvary
- Terminologie: tzv. Podunajský typ – termín zavedený J. Eisnerem – přehodnocení –
nesourodost celé skupiny v tvarové škále nádob, výpalu, technologie výroby,
nevyskytuje se v celém Podunají (absentuje v horním a dolním Podunají), objevuje se
naopak v Německu, Polsku
- Keramika obtáčená, zdobená – nevhodný termín
- vliv tradice pozdně antického obyvatelstva (výšinné polohy v Rakousku, Slovinsku,
Itálii); románské obyvatelstvo zde produkovalo keramiku, která je v konečné fázi svého
vývoje zhrublá, pouze obtáčená a v mnohých znacích blízká slovanské keramice 7. – 8.
století; zdá se, že při genezi významné části západoslovanské keramiky sehrálo
důležitou roli kulturní podloží bývalých středodunajských provincií – keramika
středodunajské kulturní tradice
Literatura:
Bartošková A. 1986: Slovanské depoty železných předmětů v Československu. Studie AÚ ČSAV XIII/2.
Praha.
Beranová, M. 2015: Slované. Praha.
Beranová, M. – Lutovský, M. 2009: Slované v Čechách. Archeologie 6.–12. století. Praha.
Bialeková, D. 1977: Sporen von slawischen Fundplätzen in Pobedim (Typologie und Datierung).
Slovenská archeológia XXV, 103–160.
Eisner, J. 1933: Slovensko v pravěku. Bratislava.
Galuška, L. 2013: Hledání původu. Od avarských bronzů ke zlatu Velké Moravy. Brno.
Chropovský, B. 1989: Slované. Historický, politický a kulturní vývoj a význam. Praha.
Lutovský, M. 1996: Hroby předků. Sonda do života a smrti dávných Slovanů. Praha.
Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha.
Macháček, J. 1995: Keramika středodunajské kulturní tradice. Příspěvek k diskusi o terminologii
raného středověku. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity E 40, 62–67.
Měřínský, Z. 2011: Morava na úsvitě dějin. Brno
Zábojník, J. 2009: Slovensko a Avarský kaganát. Bratislava.