Proso a jeho rozšíření ve střední době bronzové
Jan Přibyl, učo:540223
Východiskem zpracování tématu je článek – Filipović, D. - Dal Corso, M. – Kirleis, W. 2022:
Introduction. Millet and what else?
Proso (Panicum) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o jednoleté nebo
vytrvalé byliny. Jsou trsnaté nebo výběžkaté či s oddenky nebo poléhavé. Stébla dorůstají
výšek zpravidla 20–400 cm.
Uvedená planorostoucí travina se běžně vyskytuje v oblasti střední Asie od
Kaspického moře až po východ Mongolska. Zajímavostí této obilniny je, že se nešířila jako
ostatní obilniny z oblasti úrodného půlměsíce: není tedy plodinou, která přišla spolu
s neolitickou revolucí v základním tzv. neolitickém balíčku plodin (pšenice jednozrnná, pšen.
dvouzrnka, ječmen, čočka a hrách) (Látková – Dvorská 2019, 36).
Možné cesty, kterými se proso přes kontinenty dostalo, byly zpracovány na izotopech,
radiokarbonových, nebo archeobotanických důkazech, nebo jinými kombinacemi možností
výzkumu, avšak lokalita posledního zastavení v Asii před vstupem do Evropy je stále nejistá.
Nejstarší kultivace a domestikace prosa proběhla v severovýchodní Číně. Prosu trvalo
několik století se dostat na západní část střední Asie, nebo alespoň podle nálezů prosa z cest
v Kazachstánu, Kašmíru a Turkmenistánu. Přítomnost prosa ve středním až pozdním 3.
tisíciletí BC dokazují dostupná data a prospekce z jihovýchodního Kazachstánu (Džungarský
Alatau).
Ze středu Asie se cesta prosa mohla rozdělit na cestu severem a jihem kolem
Kaspického moře, ale ve velmi rozdílných časech, jelikož z izotopických důkazů ze severu a
středního Kazachstánu neukazuje signály C4 v lidech ani zvířatech před pozdním 2. tisíciletím
BC, které pro tyto výzkumy této plodiny potřebujeme, avšak ukazovaly signály izotopu C3,
tedy se nejedná o proso. Mezi C3 rostliny patří většina stromů, keřů, některé obiloviny,
traviny, většina rostlin mírného klimatického pásu. C4 rostliny jsou například kukuřice, proso,
čirok, cukrová třtina, ananas. Jedná se o rostliny rostoucí v prostředí s dlouhodobějším
suchem (Brůžek – Kovačiková 2008).
Na západě od Kaspického moře jsou nejstarší archeobotanické nálezy prosa ze střední
doby bronzové (1500-1100 BC). Proso do Evropy pokračovalo přes Kavkaz a pokračovalo dál
do Evropy (Filipović – Dal Corso - Kirleis 2022).
Nejvíce archeologů se zabývá nejstaršími nálezy prosa v Asii (Čína převážně). Avšak
lidé, co se zajímali i o proso v Evropě (The Millet Dating Programme) sehnali dohromady 40
archeobotaniků a archeologů z několik států a vypracovali podklady pro výzkum historie
prosa v Evropě (Filipovic – Dal Corso- Kirleis 2022).
Díky radiokarbonovému datování, se zjistilo, že proso se poprvé objevilo v Evropě v 2.
tisíciletí BC, ovšem ne dřív než v 17. stolení BC v jihovýchodní Evropě (Ukrajina). Na severu
střední Evropy (severní Německo) se proso neobjevilo dříve než ve 13. století BC a nyní tu je
více jak 100 archeologických lokalit s radiometrickým datováním prosa (Filipović - Dal Corso Kirleis
2022).
Metoda, jenž se používá pro získání nejmenších nálezů, či pro náš případ drobných vzorků
ekofaktu (přírodnin), se používá technika plavení. Takové plavení, nebo také flotace, je
v podstatě rozmývání vzorku hlíny čistou tekoucí vodou. Většina výzkumů v současné době
používá techniky mokrého prosévání (plavení).
Na suchých stanovištích jsou zbytky rostlin nedostatečně zachovalé a většinou
zuhelnatělé: dřevěné uhlíky převládají.
Bohužel pečlivý výzkum archeobotanických pozůstatků stále není standardem, protože
někteří archeologové nevěnují dostatek pozornosti terénnímu odběru vzorků a následnému
správnému zpracování vzorků archeobotanických sedimentů (tj. jemné plavení s použitím
menší než 2 mm velikosti ok). Ztráta křehkých a malých semen, jako jsou zrna prosa, je jistě
důsledkem nedbalosti. Proto existuje potenciál k nalezení dřívějších archeobotanických
důkazů o zemědělství prosa v Evropě (Filipović - Dal Corso - Kirleis 2022).
Použití prosa: jídlo, pití, krmivo, symbolika, měna
Jak proso, tak i jiné obilniny byly používány pro několik biologických a technických
účelů. Pro lidi jako jídlo a pití, pro zvířata jako krmivo. Některé archeologické nálezy prosa
naznačují, že pokud proso nejedli, ale pili, tak to mohlo znamenat v určitých ohledech
nějakou symboliku, jako jsou rituály, festivaly a podobná akce. Avšak v moderní době je pivo
z prosa vnímáno jako obvyklý nápoj a konzumuje se každý den i při zvláštních příležitostech
(Filipović – Dal Corso - Kirleis, 2022).
Literatura:
-Filipović, D. - Dal Corso, M. – Kirleis, W. 2022: Introduction. Millet and what else?
The wider context of the adoption of millet cultivation in Europe. In: Millet and what
else? The wider context of the adoption of millet cultivation in Europe. Leiden, 9-24.
-Dreslerová, D. – Kočár, P. 2013: Trends in cereal cultivation in the Czech Republic
from the Neolithic to the Migration period (5500 b.c.–a.d. 580). Vegetation History
and Archeobotany 22, 257-268.
- Látková, M.- Dvorská, P. 2019: Rostliny a výživa velkomoravských Mikulčic. Vyd.
1. Brno: Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.
-Brůžek, J., Kovačiková, L. 2008. Stabilní izotopy a bioarcheologie – výživa a
sledování migrací v populacích minulosti. Živa, 1/2008, 42 – 45.