Východobaltské a západobaltské jazyky Východobaltské: Litevština Lotyština Latgalština [Zemgalština] [Sélština] Západobaltské: Pruština [Kuronština] [Jotviština] PRUSKÉ KMENY PRUSOVÉ •První zmínky v historických pramenech – 9. století: •Bruzi •Burūs •Pozdější zmínky: •Pruzze, Pruze, Pruzzorum, Prucorum, Pruciam •[Borussi, Prutheni] • •Jediné autentické tvary z pruských pramenů: •prūsiskan – přídavné jméno „pruský“ •prūsiskai – příslovce „prusky“ • Prusové a svatý Vojtěch (Adalbert) Sv. Vojtěch (Adalbert), cca. 956 - 997 Slavníkovec, druhý pražský biskup, zakladatel Břevnovského kláštera v Praze Prusové a svatý Vojtěch (Adalbert) •V době vládnutí Boleslava Chrabrého se přes Polsko vydal na misijní cestu do pohanských Prus. • •Zavražděn 23. dubna 997 Prusem jménem Siko v posvátném dubovém háji nedaleko místa Druso v Prusku. DOBYTÍ PRUSKA •Mazovský kníže Konrad pozval roku 1226 Řád německých rytířů (křižáků) na boj s pohanskými Prusy. • •Mezi lety 1226 – 1283 křižáci dobyli všechny Pruské kmeny. • •Největší povstání Prusů probíhalo 1260 – 1274, nejznámější vůdce byl Herkus Mantas z Notangy. PRUŠTINA •Z období od 9. do 16. století máme jednotlivá slova (většinou názvy míst, jména osob a bohů), resp. fráze (Basilejský epigram, viz dále v této prezentaci). • •Po dobytí Prusů Německým řádem nastupuje postupný rozpad jazyka. • •Ze 16. století máme největší textové památky pruštiny – katechizmy. • •V 17. století pruština definitivně vymírá. Kayle rekyse thoneaw labonache thewelyse Eg koyte poyte nykoyte penega doyte BASILEJSKÝ EPIGRAM Kayle rekyse thoneaw labonache thewelyse Eg koyte poyte nykoyte penega doyte Žertovná glosa? Buď zdráv, pane, ty už nejsi hodný strýček Když se chceš napít, nechceš peníz dát. Koleda? Dobrý den, hospodáři pantáto! Pokud je libo, dejte napít, pokud ne – dejte peníz. PRUSKÉ JAZYKOVÉ PAMÁTKY •Elbinský slovníček (originál se ztratil během Druhé světové války). Teno slovníček sám o sobě byl kopií staršího zdroje. •http://www.prusistika.flf.vu.lt/tekstai/paieska/?saltinis=E&puslapis=175&zodzio_id=1 •Obsah: 802 slova (pouze substantiva a adjektiva) •Datace: •původní zdroj: konec 13. st. nebo počátek 14. století •Elbinský slovníček: konec 14. st. nebo počátek 15. st. •Autor původního zdroje neznámý. •Opis (tzn. Elbinský slovníček) pořídil jistý Petr Holczwesscher z Marienburgu. •Důvod vzniku: slovník pro právní účely? Nebo čistě komunikativní účel, něco jako jazykový „průvodce“ pro Němce? • • PRUSKÉ JAZYKOVÉ PAMÁTKY • •Slovníček Simona Grunau. Je součástí kroniky tohoto autora „Preussische Chronik“, kterou napsal 1517 – 1526 •http://www.prusistika.flf.vu.lt/tekstai/paieska/?saltinis=GrG • •Obsah: 100 slov • •Datace: 1517 – 1526 • • PRUSKÉ JAZYKOVÉ PAMÁTKY • •1. pruský katechismus, 1545, Královec •http://www.prusistika.flf.vu.lt/tekstai/paieska/?saltinis=I&puslapis=5 • •Rozsah: text je paralelně vytištěn v pruštině a němčině; 16 stránek celkem, z nichž 6 je v pruštině (zbytek – německý text). • •Otrocký překlad z němčiny, četné chyby • • PRUSKÉ JAZYKOVÉ PAMÁTKY • •2. pruský katechismus, 1545, Královec •http://www.prusistika.flf.vu.lt/tekstai/paieska/?saltinis=I&puslapis=5 • •Jedná se o opravenou verzi 1. katechismu, pruština však vykazuje některé nářeční odlišnosti od 1. katechismu. Proto se 2. katechismus pokládá za samostatný zdroj pruštiny. Rozsah stejný jako u 1. katechismu: 16 stránek celkem, z nichž 6 je v pruštině. • • • • • PRUSKÉ JAZYKOVÉ PAMÁTKY • •3. pruský katechismus, také nazýván Enchiridion nebo katechismus Martina Luthera, 1561, Královec • •Prekladatel: kněz Abel Will, pomocníkem mu byl rodilý mluvčí Mėgott •http://www.prusistika.flf.vu.lt/tekstai/paieska/?saltinis=III&puslapis=17 • •Rozsah: kniha má celkem 134 stran, z toho 55 stran pruského textu (zbytek německý text). Nejrozsáhlejší památka pruštiny. • • PRUSKÉ JAZYKOVÉ PAMÁTKY • •Celkový rozsah: •Několik desítek jednotlivých rukopisných záznamů (jmen, toponym apod.) • •902 slova (Elbinský slovníček + Slovníček Grunau) • •Několik glos (Basilejský epigraf a další) • •Celkem 66 stran tištěného textu (1., 2., 3. katechismy) • Phonology 6.3.1.2. Specific traits. Specific and archaic traits of OPr. in comparison with Lith. and Latv. appear as follows: a) no assibilation of /t’/ and /d’/; b) different development of Baltic consonant sequences *tl, *dl preserved in OPr., but in Lith. and Latv. transformed to kl, gl;497 c) preservation of the nasal vowel before fricatives or in word-final position: Balt. OPr. Lith. Latv. Examples: *t t’ č š OPr. crixtianai ‘Christian’, Lith. krikščiónys; Latv. gen. sing. vācieša ‘of the German’. *d d’ dž ž OPr. median ‘forest’, Lith. dial. mẽdžias, Latv. mežs. *tl tl kl kl OPr. ebsentliuns ‘designated’, Lith. apžénklinęs ‘designated’ (both active participles). *dl dl gl gl OPr. addle ‘spruce [tree]’, Lith. ẽglė; Latv. egle. *Vn Vn V V OPr. sansy ‘goose’, acc. sing. naktin ‘night’; Lith. žąsìs, nãktį; Latv. zoss, nakts. 6.3.2.2. Gender. Although the neuter gender is still alive in the OPr. texts, in the IE inherited words and also in some more recent forms, nevertheless one observes that it is already limited to few semantic categories and clearly disappearing (Petit 2000). The traces of the neuter are still better encountered in EV (stem without ending, e.g. OPr. [EV 33 Vueͤr] panno ‘fire’, [EV 392 Mete] alu ‘mead’, and with the ending -m/n, e.g. OPr. [EV 689 Puttir] Anctan ‘butter’, [EV 687 MJlch] Dadan ‘milk’). It is thought that endingless forms of the neuter present a more archaic state of language as compared with the more prevalent forms with endings in a nasal consonant; the addition of such an ending is a later phenomenon, maybe originating through analogy with the masculine acc. sing Thus, in OPr. it is probably still possible to observe a three-gender system (masculine, feminine and neuter), the precursor of the merging of neuter with masculine; already in the Catechisms there is competition between masculine and neuter, or the neuter’s substitution with animate nouns (masculine, feminine): a) OPr. neutrum assaran ‘lake’, cf. Lith. masc. ẽžeras, also Latv. ezers; OPr. neutrum buttan ‘house’, cf. Lith. masc. bùtas ‘house, apartment’; OPr. neutrum eristian ‘lamb’, cf. Lith. masc. ėriùkas, also Latv. masc. jērs, jēriņš; OPr. neutrum meddo ‘honey’, cf. Lith. masc. medùs, also Latv. masc. medus. b) OPr. neutrum testamentan ~ masc. testaments ‘testament’, cf. Lith. masc. testamentas, also Latv. masc. testaments; OPr. neutrum Wundan ~ masc. unds ‘water’, cf. Lith. masc. vanduõ, also Latv. masc. ūdens. 6.3.2.6. Pronouns. Several forms are traditionally thought of as the results of contamination of different stems; so from *so and *to the demonstrative pronoun “this” was created (cf. OPr. masc. stas, fem. sta/stā/stai, neu. sta), and from the stems *tas and *anas the personal pronoun “he, she” arose (cf. OPr. masc. tāns < *tān-a-s, fem. tannā/tennā). Pronominal forms lacking in Lithuanian and Latvian are: subs, sups ‘self’ (cf. OCS sobь id.); anaphoric enclitics (acc. sing.) din, dien ‘him [he], her [she]’ which should be thought of as innovations which also arose in Iranian (cf. also Avestan dim); finally, the compound pronoun kawīds ‘who’, stawīds ‘such’, the second element of which is the stem vīda-, cf. Latv. vīds, Lith. véidas ‘face’. Interrogative pronouns appear in the following forms: masc. kas ‘who, which’, fem. quai, quoi ‘which’. 6.3.2.7.6. Infinitives. Three infinitive endings are encountered in Prussian: -t (< -ti < *-tei, e.g. boūt; cf. Lith. bti ‘to be’), -tun ~ -ton (< *-tum, e.g. boūton ‘to be’, cf. Lith. supine btų), and -twei (< *-t-ei, e.g. dātwei ‘to give’, cf. Old Ind. dhtave ‘to put, place’), which are traditionally thought of as equivalents 6.3.4.1. Archaisms. The following OPr. words do not have parallels in Lithuanian and Latvian and are usually regarded as Baltic (and IE) archaisms, e.g.: OPr. aglo ‘rain’ ~ Lith. lietùs, Latv. lietus; OPr. dadan ‘milk’ ~ Lith. píenas, Latv. piens; OPr. garbis ‘hill; mountain’ ~ Lith. kálnas, Latv. kalns; OPr. kērdan ‘time’ ~ Lith. laikas, Latv. laiks; OPr. pintis ‘road’ ~ Lith. kẽlias, Latv. cel̦š, etc.