IMPERATIV
Derivační schéma:
	—	-ime
Kmen infinitivu - ti + -k- +	-(0)	-ite
	tegu(l) + 3. os. praes.	
kalbéti, káíba, kalbéjo —► kalbé- ti + -k- + # —► kalbék (...) sédéti, sédi, sédéjo —► sédé- ti + -k- + # —► sédék (...) rašýti, räšo, räšé —> rasy- ti + -k- + # —► rašýk (...)
Komentář
1) Paradigma imperativu není úplné: novodobá litevština nemá speciální imperativní tvary pro 1. os. sg. a 3. os.
2) 2. os. sg. končí na sufix, nemá žádnou koncovku: eík, duok, sakyk. Vedle sufixu -k- se může vyskytovat varianta -ki: eiki, duoki, sakyki. Tvary na -ki jsou vzácnější, vyskytují se především v dialektech a v poezii, mají poetické zabarvení. Spisovná novodobá litevština v 2. os. sg. imp. jednoznačně preferuje tvary na -k.
3) Pokud infinitivní kmen končí na g nebo k, tyto souhlásky splývají se sufixem -k a výsledný tvar obsahuje pouze jedno -k:
áugti, áuga, áugo [růst] —► aug-ti —► aug + k + # —> au/ŕ, au/cime, au/cite; sůkti, suka, sůko [točit] —► su/c-ti —> su/ŕ+ k + # —> suk, su/cime, su/cite.
4) Pro 3. os. imperativu používá novodobá litevština konstrukci, kterou tvoří částice te, tegu(l) [ať, nechť] a 3. os. praes., resp. 3. os. fut. :
te eina / tegu(l) eina [aťjde]; te nueis / tegu(l) nueis [ať půjde]
te raso / tegu(l) raso [ať píše]; te parašys / tegu(l) parašys [ať napíše]
V litevštině kolísá pravopis těchto konstrukci, je možné slova psát zvlášť nebo dohromady: tenueis [ať půjde], tepadaro [ať udělá] nebo te nueis, te padaro. Pravidla pro psaní „zvlášť" či „dohromady" zatím nejsou ustálena.
5) Původní litevský imperativní tvar pro 3. os. měl afix te- a koncovku -ie nebo -ai (teeiniě [ať jde]; tedárai [ať dělá]). Dnes existuje pouze v dialektech, spisovná litevština tyto tvary již nezná, v běžném projevu se nepoužívají.
6) Imperativní tvary mají stejné prozodické charakteristiky jako infinitivní kmen dotyčného slovesa.
Cvičení. Vyčasujte v imperativu:
láukti, láukia, láuké [čekat]; ródyti, ródo, ródé [ukazovat]; válgyti, válgo,válgé [jíst]; búti, yrá, búvo [být]; věžti, věža, věže [vézt]; pěsti, pěša, pěše [škubat]; dainúoti, dainúoja, dainavo [zpívat]; lýti, lýja, lij o [pršet]; ziřzti, ziřzia, ziřzé [bzučet]; gýti, gýja, gijo [hojit se]