_L_ Z řečí Ve svnz< druhéhc ho řec skladby a Štít. V z básni podplac dictví p skytl H tvorbě, rodná v vyhrál kovýcti říci brs žebrat varuje tresten podává jakýsi i si pořír a v záv vých a dáři. V světa, | vzájem Hčrakl V mra' me lilá věka -máme indiviri v evn o sobě čivost hned nčjšllu 1 Múzy z Píerie, vy písněmi dáváte slávu: pojíte, zvěstujte Dia a svého velebte otce! Skrze něho jsou lidé bud neznámí anebo slavní, z vůle velkého Dia jsou neslavní stejně jak známí; 5 lehko on dává sílu a siláka oslabí lehko, lehko umenší pána a prostého učiní velkým, lehko napřímí zkroušeného a zpupného ohne Z vysoká hřmící Zeus, jenž obývá nejvyšší sídla. Shlédni na nás a slyš a podle práva nám naprav 10 soudy, bože; a já ti, Perse, chci povědět pravdu. Nepřišla na svět jen jediná Eris, jsou dvě mezi lidmi; jednu, sotva ji zočíš, bys pochválil, ale ta druhá zaslouží pokárání; má každá jinaké srdce. Jedna je nešlechetná a plodí vádu a vojnu 15 lítou; nikdo z lidí ji nemiluje; jen z vůle bohů a z nutnosti holé tu Eridu zlou mají v úctě. Zato mrákotná Noc tu druhou povila dříve; vysoko jezdící Zeus, co v éteru bydlí, ji vložil do kořen země — a ta je pro lidi o mnoho lepší; 20 přidrží k dílu i toho, kdo na obě ruce je levý. Neboť každý je žádostiv díla, jak druhého spatří, kterak je bohat, jak chvátá orat a pospíchá sázet, zařídit hospodářství; vždyť závidí sousedu soused, spěje-li k blahobytu. Ta Eris je pro lidi dobrá. 3314 Z i Ve s druh ho skla< a Stí z bí pod| diet' skyt tvor rodr vy hr kov řiď žobi van tres pod jaký si pi a v výc1 daří svfii VZÍ1J Hci V r me vSk ml ind v o s< živ hni n6) 25 Hrnčíři závidí hrnčíř a nepřeje tesaři tesař, na žebráka zas žárlí žebrák a na pěvce pěvec. Do srdce tyto věci si ulož a do ledví, Perse; ne aby zlovolná Eris ti od díla odvedla duši; ne abys po hádkách šilhal a poslouchal na trzích klepy. 30 Vždyť jen maličko času je na klepy, maličko na pře, není-li na celý rok ještě pod střechou zásoba chleba, zralého zrna, jež Démétěr dala a zrodila země. Kdo je toho už syt, ať pěstuje spory a hádky o cizí věci; leč tobě už nebude podruhé možno 35 takhle jednat; ne, my svůj spor ted budeme řešit podle pravdy a práv, těch nejlepších, od Dia daných. Vždyť jsme už měli své podíly z půdy; ale tys kradl za věcí věc a nosil je pryč a velebil soudce, darožrouty, že tuhle při ti rozhodli po tvém, 40 Oni nevědí, bloudi, že půl je víc nežli všecko, ani jak dobře se o cibuli a o slézu žije. Neboť živobytí, to bohové před lidmi skryli; jinak přece i za den bys lehounko vydělal tolik, že by to stačilo na rok a prstem bys do roka nehnul; 45 jakoby nic bys kormidlo uložil nahoru nad krb, práce s voly by vzala zasvé, i robota mezků. On ale Zeus nám schoval chleba, jsa rozlícen v srdci, protože Prométheus, ten ošemetník, ho přelstil; proto si vymyslil žal a starost na lidské plémě. 50 Schoval oheň; a ten mu výborný íjapetovec ukradl, Diovi věhlasnému, a donesl lidem v duté holi a za zády Dia, vladaře blesků. Rozlícen mrakotřas Zeus ho potom oslovil takto: „Synu íjapetův, ty chytráku, nad něhož není! 55 Plesáš, žes ukradl oheň a moje ošidil srdce — k veliké pohromě sobě a k pohromě budoucím lidem. Za ten oheň jim já zas daruji zlo, kterým všichni v duchu se budou kochat a vlastní neštěstí hýčkat." Domluvil otec bohů i lidí a potom se zasmál; 60 slavnému Hčfaistovi pak ruče uložil uhníst hlínu s vodou a lidský hlas do ní vložit i sílu, bohyním nesmrtelným ji rovnou učinit v tváři, na pohled krásnou a milostnou pannu; pak Athéně kázal v ručních pracích ji vzdělat, ať hotoví tkaniny pestré; 65 zlatá Afrodite jí měla rozlít kol hlavy půvab i strastnou touhu a trýzeň, jež stravuje údy; do prsou mysl psí jí vložit a povahu lstivou Hermovi křídlatému pak velel, Argovu vrahu. \ Domluvil Kronovec vládce — a oni poslechli Dia. 70 Ruče uhnětl z hlíny ten umělec na slovo vzatý podobu cudné panny dle úradku Kronova syna; Athéné sovích očí jí zřasila roucho i vlasy, bohyně Charitky s mocnou Peithó jí okolo hrdla ovily řetězy z ryzího zlata a okolo hlavy 75 Hóry krásnovlasé zas pletence jarního kvítí; všechen ten lesk na ní uspořádala Athéné Pallas. Do prsou arci jí Argův vrah a hlasatel bohů slova lichotivá a lži a povahu lstivou vložil, jak hiímatel Zeus si přál, a ovšem i mluvu 80 přidal, křídlatý bůh, a pak té ženě dal jméno Pandóré, protože všichni, co bydlí v olympských domech, dali jí dar — a neštěstí mužům, co z chleba jsou živi. 10 11 Z f Vo s druh ho sklac a Sil z bfi pod[ ďictv skyt tvor rod r vylil kov; říci žcbt vart tros pod jaký sl pi n v výcl dářl sv6t vznj l-lčt V n ino včk mál Ind v l O Sl eiv< Když s tou nástrahou krutou a nevídanou byl hotov, slavného Argova vraha v dům Epimétheův otec, 85 rychlého posla, s tím darem poslal; on Epimétheus nevzpomněl na to, co Prométheus mu říkal: ať nikdy nebere od Dia dar, ať každý na Olymp vrátí zpátky, sic nějaké zlo se z toho vyklube lidem. Přijal dar a vzpomněl, když neštěstí bylo už doma. 90 Zpočátku totiž si na zemi žila plemena lidská stranou zlého a bez protivenství a bez těžké práce, bez nemocí, jež smrt a bolest přinesly lidem; lidé přec vůčihledě a rychle v starosti stárnou. Žena však se sudu sňavši svou rukou široké víko 95 ven je pustila všecky — a lidem hoře a bědu. Jedině Naděje uvnitř té těžko rozbitné schrány zůstala v sudě až pod samým hrdlem a nevyletěla ven, neboť žena včas zase dala pokličku na sud z vůle mrakotřasa a vladaře oblaků Dia. 100 Ostatních strastí však na tisíce ted po světě chodí; plna protivenství je země a plno i moře; nemoci ve dne a nemoci v noci na lidi chodí, nevolány a samy, a záhubu člověku nosí potichu, protože Zeus jim chytře nedopřál hlasu. 105 Tak to chodí a Diově vůli je nemožno ujit. Ještě jinou zkazku ti budu vyprávět, chceš-li, pěkně a důmyslně, a ty si ji do srdce ulož: kterak bozi i smrtelní lidé si žívali stejně. Nejprve zlatý věk a zlaté smrtelné plémě 110 stvořili nesmrtelní, co bydlí v olympských sídlech. Oni žili v ten čas, kdy na nebi kraloval Kronos; nejinak žili než bozi a neměli starostí v srdci, bez práce, bez protivenství a běd; ani starobu vetchou neznali; věčně ruce i nohy majíce stejné, 115 z hojnosti všeho se těšili, zlo se jich nedotklo žádné; mřeli tak lehko, jako když usne; na dosah měli všecko dobré a sklizeň jim dávala plodistvá země od sebe sama, a hojnou a bujnou; oni se chutě dělili o dílo v klidu v tom nadbytku všelikých darů, 120 bohati na stáda bravu a milí blaženým bohům. Avšak to pokolení že černá pokryla hlína, jsou z nich daimonové dle úradku velkého Dia, pozemští, dobrodějní a strážcové smrtelných lidí; oni dávají pozor, kdo jedná správně či špatně, 125 v oblaku zahaleni a po zemi chodíce všady, blahodární; i tuto čest mají narovno s králi. Druhé pokolení, už stříbrné, o mnoho horší potom stvořili bozi, co bydlí v olympských sídlech; ani vzrůst, ani mysl už nemělo jako to zlaté. 130 Století celé své veliké nemluvně, zákrska-syna pečlivá matka si musela krmit a pěstovat doma; ale sotvažc dospěl a dorostl na míru muže, kratičký čas byl živ a nesl za hořem hoře — z nerozumu; vždyť nedovedli svou pýchu a zpupnost 135 zadržet od druha druh, ani nechtěli uctívat bohy, ani na oltářích těm blaženým spalovat žertvy, jak je u lidí slušno a zvykem. A nakonec v hněvu rozenec Kronův Zeus je vyhladil, protože pocty Í2 13 Vo dru ho skli a Si z L pot dic sky tvc roc vyl ko< řlc žot Víl I trc po jak sl | a v vý d:i SVl vz II. V nu vč m In v o íl hi n< blaženým bohům, jimž patří Olymp, nechtěli vzdávat. 140 Avšak i toto pokolení když pokryla hlína, dostali od lidí jméno ti blažení podzemní — druzí, ale i tak je provází úcta na věčné časy. Otec Zeus pak třetí plémě smrtelných lidí, bronzové, stříbrnému už nikterak podobné, stvořil, 145 2 jasanů, hrozné a obrovité; ti o žalné dílo Áreovo a násilí dbali a nejedli chleba, nýbrž srdce tvrdé jak ocel měli a zpupné; strach je potkat a strach se dotknout té veliké síly, pádných paži, jež na hrubém trupu od ramen rostly. 150 Bronzovou měli zbroj a bronzové měli i domy, bronzem pracovali; neb neznali železo černé. Vlastníma rukama oni se navzájem pobivše sešli do domu zatuchlého a k zimomřivému Hádu beze slávy; i je, ač bývali strašní, si vzala 155 černá smrt a opustili svit jasného slunce. Avšak i toto pokolení když pokryla hlína, jiné ještě plémě, už čtvrté, na živné zemi stvořil Zeus, syn Kronův, lepší a spravedlivější, héroů zbožný rod, ty muže, kterým se říká 160 polobozi; toť prastaré plémě na širé zemi. Ty ale lítý zahubil boj a krvavá vřava, jedny pod sedmi branami Théb a v Kadmově zemi, když se utkali o brav a o statek po Oidipovi; druhé zas k Tróji přes velký jícen moře i s lodmi 165 přivedla vojna, že Helenu s krásnými pletenci chtěli. Když potom černá smrt je zahalila a konec, daleko od lidí sídlo a živobytí jim přiřkl otec Zeus, syn Kronův, až na samém okraji země, daleko od nesmrtelných a jejich králem je Kronos. 170 Tam oni bydlí-žijí a nemají starostí v duši, na výspách blaženosti a při vírech Ókeanových, blažení héroové, a sklizeň, jež do roka třikrát metá, sladkou jak med, jim dává plodistvá země. Kéž jsem se neoctl já mezi muži pátého věku, 175 kéž jsem umřel dřív nebo přišel na svět až potom! Nyní je totiž nž železné plémě; to oddechu nezná od běd a lopot za dne a nemá pokoje v noci, napořád hynouc, a těžkých strastí jim přidají bozi; nicméně také jim se ke zlému přimísí dobré. 180 Zahubí Zeus i toto smrtelné plémě, vždyť děti, sotvažc přijdou na svět, už mají šedivé vlasy. Otec synům už nebude vhod, ani synové otci, hostiteli se znelíbí host a příteli přítel, rodný bratr už nebude milý, jak bývalo dříve. 185 Rychle přestanou mít své stárnoucí rodiče v úctě, budou je tupit a dotírat na ně příkrými slovy, krutí! o boží pomstu se nestarajíce; svým starým rodičům nebudou chtít se odvděčit za vychování; podle pěstního práva druh druhu vyvrátí město. 190 Nebude ve cti, kdo stojí v slovu, a spravedlivého ani dobrého muže si nebudou vážit; to spíše násilníka a zločince; stud se ztratí, i víra v rukoudání; ten horší muž bude lepšímu škodit, křivými slovy ho nařkne a ještě přísahu přidá. 195 Lidem nešťastníkům se na paty pověsí všechněm zlolajná závist, škodolibá a ošklivá v tváři. Tehdy už od země širokých cest se k Olympu vznesou, 15 14 VO ! dmi ho skla a St z b pod dlcc skyi tVO' rod vyli kov říci í.ob var tie poc lak: sl p a v výc dař svu V/.l H 4 V i mc vôl mi ln« v o s tlv Im n.' rouchem běloskvoucím si halíce spanilé tělo, do sboru nesmrtelných a samotný nechají lidi 200 Stud a Spravedlnost; i nezbude smrtelným lidem nic než bída a žal — a nebude pomoci od zla. Nyní soudcům chci povědět zkazku, ač sami jsou chytří: jaká že slova jestřáb děl k slavíku pestrého krčku, když ho do drápů shrábl a nesl ho vysoko v mracích; 205 neboť on, kol dokola křivými pařáty proklán, žalostně lkal — a jemu děl jestřáb svévolné slovo: „Bláhový, k čemu kvílíš? Je silnější ten, kdo tě drží. Půjdeš tam, kam tě ponesu já, a třeba jsi pěvec! Budu-li chtít, budeš pro mne k snědku — a možná tě pustím. 210 Nemá rozum, kdo mocnějšímu se protivit zkouší; vítězství ztratí předem a utrpí hanbu i hoře." Takto promluvil jestřáb, pták rychlý, širokokřídlý. Naslouchej hlasu pravdy a zpupnost nepěstuj, Perse! Pro chudáka je zpupnost zlá; ale špatně ji snáší 215 i ten urozený a má v ní hotové břímě, když ho neštěstí potká; ta druhá cesta je lepší, počínat si dle práva; vždyť právo, dojde-li konce, nad svévolí má vrch; a škodou zmoudří i blázen. Sama Přísaha rázem je křivým rozsudkům v patách; 220 sténá Pravda, když muži ji vláčejí, kam se jim zachce, darožrouti, a na soudu činí nálezy křivé. Ona pak putuje plačky skrz lidská města i stavy, oblakem zahalena, a lidem neštěstí nosí, těm, co ji vyhánějí a poctivě nepřidělují. ,Í25 Zato ti, kteří vlastní lidi i cizince soudí spravedlivě a od práv se v ničem neodchylují, těm se vydaří obec a vzkvétá lid, co v ní bydlí; pěstoun jinochů mír je v zemi a takovým nikdy širokovidný Zeus by neseslal svízelnou válku; 230 nikdy netrhne hlad na ty muže, co soudí dle práva, ani kletba; ti konají díla, jež k slavnostem patří. V hojnosti chleba jim rodí země a na horách duby s vršku jim žaludy sypou a v kmeni chovají včely; ovce vlnoststné až po zemi vláčejí rouno; 235 děti podobné roditelům jim rodičky rodí, oplývají vším dobrem až do konce, neplují s lodmi nikam, protože zrno jim dává plodistvá země. Kterým však svévole zlá je milá a ukrutné činy, širokovidný Zeus, syn Kronův, jim odvetu strojí. 240 Často i všechen lid má podíl na špatném muži, který začne hřešit a osnuje ohavné skutky. Na ně pak sešle z nebe syn Kronův velikou ránu, hlad a zároveň mor a lidé po houfech hynou. Zeny přestanou rodit a na vymření jsou domy, 245 protože olympský Zeus tak chce: a někdy i celé širé ležení zničí a hradby se zemí srovná anebo lodi v moři jim potopí rozenec Kronův. 16 17 Z fcč Vo sva: clrulióli ho řoi skladb] n ŠUL i bAsn podpis dícCvi skytl I' tvorbí roclnů vyhrál kovyi 1 rici bi .'■■(> i. 11 V.U IICMC j ■ uliv. jukýsi '.I ,1 V ť.v vyi li . m\. ■ '.Ví'l ,1, ||<1|1 ' I, I I. V hll. Illll lil v«'-(< .1 hi,'iNli llulln ,■ . , i n tiiln • i v • ■. i linul nljiii' Soudcové, také vy si v srdci zpytujte sami tuto při; vždyť na krok od vás dlí uprostřed lidí 250 nesmrtelní; ti vidí všecky, kdo křivými soudy sužují druha druh a nehledí na boží pomstu. Třikráte deset tisíc je takových na živné zemi, nesmrtelných, jež Zeus dal za strážce smrtelným lidem; oni dávají pozor, kdo jedná správně či špatně, 255 oděni do oblaku a po zemi chodíce všady. Sama Pravda je panna a dcera vševěda Dia, milá a vážená bohům, jimž patří vysoký Olymp. Když se jí někdo neurvale a potupně dotkne, ihned k Diovi otci si sedne a Kronovci poví 260 o smýšlení těch nehodných lidí — a nakonec pyká obec za viny soudců, co v neblahé slepotě srdce právo převracejí svým křivým rozhodováním. Toho se vystříhejte a srovnejte s právem své soudy, soudcové-darožrouti, a křivých rozsudků nechte! 265 Zlo sobě strojí sám, kdo jinému uchystá zkázu, úmysl špatný je nejhorší pro toho, kdo si ho smyslí. Diovo oko, vidoucí všecko a vědoucí všecko, vidí i toto, jestliže chce, a není mu skryto, jaké to právo a řád naše obec v útrobě chová. 270 Kéž ani já bych dnes mezi lidmi spravedliv nebyl, ani můj syn; vždyť spravedliv být, to neštěstí nosí, jestliže tomu, kdo poctivý není, se za pravdu dává. Ale to moudrý Zeus tak daleko nenechá dojít. Perse, ty si to všecko hled vštípit v srdce a ledví, 275 naslouchej hlasu práva a zapomeň na násilnosti. Neboť takový zákon dal lidem rozenec Kronův: ryby sice a zvěř a peřím odění ptáci hltají druha druh; vždyť neznají řádu a práva; zato lidem dal spravedlnost, tu nejlepší z věcí; 280 jestliže člověk je hotov dát svědectví poznané pravdě, širokovidný Zeus mu za to blahobyt dává; ale kdo jako svědek svou vinou přísahá křivě, lže a utrhá pravdě a neodvratně je proklet: takový neduživé a slabé potomstvo zplodí; 285 naopak muž, jenž svědčí dle pravdy, má zdatnější děti. Myslím to s tebou dobře a dím, ty bláhový Perse: bídu je věru snadno si zvolit a třebas i houfně, vede k ní hladká cesta a mešká velice blízko; naopak lepší život jen za pot dávají bozi nesmrtelní, neb dlouhá a strmá tam pěšina vede, zpočátku krkolomná; leč jakmile vystoupí výše, to sc už stane snadnou, ač jinak neschůdná byla. 290 Nejlepší ze všech je ten, kdo na vše sám od sebe přijde, uváživ dobře, co bude potom a nakonec lepši; ■"''> dobrý je však i ten, kdo poslechne dobrého rádce; kdo ale na nic nepřijde sám ani k srdci si nechce radu jiného vzít, ten člověk už k ničemu není. Ty ale po všechen čas měj na paměti mou výzvu: pflicuj, Perse, potomku bohů, ať hlad se ti z dálky kOO \ v line, ať Dčmétér ctná ti žehná, věnčená krásně, 18 Vr !,v;i druhil lid Ir ikltdb .. '.m I Msi |n nl),l. tlil i VI skyLl I I VI 'I 1)1 I r "llir vylil AI 1'iivyi i n i h rľlii .i V.II II.-.Ir |MillílV jakýsi H| |)(lf ,, V / I din, ■i /ii .i. V/.'l|HI 11.1 ll V n,i mu li vi'4,1 ,.< mu imllv V «V n mlí rivir, I.....I ll»l»ll a ať živobytím ti stodolu do stropu plní: neboť od 2ahaleče se nehne hlad ani na krok. Bozi i lidé se na toho horší, kdo nečinně žije, trubcům bezocasým jsa podoben mravy a roven; 305 z potu a lopoty včel si oni bezprácne tyjí, darmožrouti; ty rád se věnuj rozšafné práci, abys až přijde čas, měl plné stodoly z rna. Z práce svých rukou má stáda ovec a blahobyt člověk; kdo si hledí díla, je o mnoho milejší bohům, 310 milejší lidem; vždyť těm je náramně protivný lenoch. Práce, ta není k necti; to zahálka přináší hanbu. Budeš-li pracovat, brzy ti bude závidět lenoch, bohatému; jde za bohatstvím i úcta a vážnost. Pro větroplacha, jako jsi ty, je lepší se činit, 315 obrátit od cizích statků svou lehkomyslnou duši k pořádné práci, a jak ti radím, si dobývat chleba. Nedobrá věc je stud, když provází chudého muže, velice škodí stud — a také prospívá lidem: při nedostatku stud a v blahobytu zas bujnost. 320 Peníze brát se chraň; jsou lepší ty od bohů dané. Kdo totiž silou a pěstí si dobude velkého jmění či si je jazykem vydře — vždyť takových věcí se stává mnoho, kdykoli ziskem se zmámí člověku srdce, kdykoli nestydatost v něm nastoupí na místo studu — 325 toho bohové ochromí lehko a ztenčují statek člověku tomu; a na krátký čas se ho bohatství drží. Nejinak ten, kdo ublíží hostu, kdo prosebníkovi, nebo kdo sourozenci a bratrovi do lože vstoupí, jednaje nepřístojně, a tajně choť jeho pozná, 330 nebo kdo utiskuje jak blázen siroty-děti nebo kdo na otce-kmeta se sápe tvrdými slovy, křičí na něj a na prahu smutného stáří mu laje: na toho Zeus je rozhněván sám, a až vyprší lhůta, za ty nepravosti mu uloží pokutu krutou. 335 Ty ale od toho odvrať svou lehkomyslnou duši. Bohům nesmrtelným, jak můžeš, obětuj žertvy zbožnč a čistě a lesklé kýty jim na počest spaluj; jindy si úlitbami a kadidlem hled jejich přízně, dříve než usneš a jakmile svaté slunce se vrátí, 340 aby se k tobě srdcem i myslí laskavě měli, aby sis kupoval cizí pole — a nikdo to tvoje. Přítele k jídlu zvi, ale nedbej o nepřítele: nejvíce zvi však toho, kdo bydlí nablízku tobě; neboť když znenadání se něco přihodí v domě, sousedé přiběhnou třebas i nazí — a švakr se strojí. Pro zlost je špatný soused a k velkému užitku dobrý. Tomu se dostane cti, kdo souseda řádného dostal. Byl by nepošel vůl, kdyby nebyl potvora soused. < )d souseda si dobře dej naměřit, dobře mu naměř u jednou a touže měrou a lepší, bude-li možno, i!>>.■;, až budeš v tísni, i později nalezl pomoc. 20 21 / IV. Vi- '.v.i ilmWl|il dlotvl ll.yll (viii li I Klllll! vyln .'i (• H v y ■ i i. i I ínlil .i v.ii lij' linuli |ii .li jrtdyv «1 |mi( .1 v /. vyi h .l/ni »VÍI|| 'i '|•1 llrfi.i V IMl inu I víku in mi Inillv V •> II Hll f IVU linu i,»i«i Od Múz helikónských ai naše započne píseň! Na hoře velké a svaté jsou ony, na Helikónu, útlýma nohama tančí kol pramene violkového, okolo oltáře všemohoucího Kronova syna. 5 Také v Perméssu hladkou svou plet si umyvše ony, anebo v studánce Pegasově či v Holmeiu svatém, na samém vrcholu Helikónu se pustily v reje ladné, něhyplné a nohy jim neumdlévaly, Potom se zvedly a neprůhlednou se oděvše mlhou 10 kráčely skrze noc a pěly překrásnou píseň, slavíce bouřného Dia a velebnou argejskou Héru, obutou v opánky zlaté, i Athénu jiskrnozrakou, rozenku Dia, vladaře bouří, i Apollóna, zvaného Foibos, a mistryni šípů Artemidu, 15 zemětřasa a nosiče pevniny Poseidáóna, ctihodnou Themis a laškovně hledící Afroditu, Diónu krasavici i v zlaté čelence Hébu, Létónu, íjapeta a Krona ošemetného, Hélia velikého i Selenu skvoucí a Zoru, 20 černou noc i velkého Ókeana a Zemi — vůbec posvátné plémě všech bohů, živoucích věčně. Od nich Hésiodos se krásně naučil zpívat, pod svatým Helikónem když jednou jehňata pásl; tenkráte takové slovo mi bohyně nejdříve řekly, 25 olympské Múzy, rozenky Dia, vladaře bouří: 43 V» dri ha tkl A 1 / I po dle •li) lvi 11» vyi ko řlc ta Vrt t li I" |,l ll li 1 vy . i .-i IV Ví ví Kl „Pastýři z pustin, vy hanebníci a nic nežli břicha! Umíme vyprávět nemálo lží, jež se rovnají pravdě; umíme také, jestliže chceme, povědět pravdu." Dcery velkého Dia tak pravily, mistryně slova; 30 nato mi podaly žezlo, jež stálo za podívanou: z bujného vavřínu utrhly větev — a vdechly mi božský zpěvu dar, abych zpíval, co bude, i to, co se stalo; blažených rod, kteří žijí věčně, mi velely slavit, ale je samy opčvat vždycky, i napřed, i potom. 35 Ale k čemu mi tohle, to o dubu anebo skále? Vzhůru tedy, a začněme od Múz, jež Diovi otci pějí a mohutnou mysl mu uvnitř Olympu baví, spojujíce, co jest, co bude, co bývalo dříve v jedinou píseň; a neúnavně jim ze rtů se line 40 sladký hlahol, až příbytek otce Dia se směje, hromovládcův, když bohyň se zpěv, jak lilie čistý, rozlehne kol; tu zvučí i sněžného Olympu vrchol, obydlí nesmrtelných. A ony nebeským hlasem bohů ctihodný rod svou písní velebí napřed: 45 které že zpočátku zrodila Země i široké Nebe, kteří bozi z těch rodičů vzešli, dárcové dobra; na druhém místě bohů i lidí praotce Dia na počátku i na konci písně bohyně slaví, jak je nejlepší z bohů a má z nich největši sílu, 50 Potom opěvují i plémě Gigantů silných, po nich i lidí, a Diovu mysl v Olympu baví olympské Múzy, rozenky Dia, vladaře bouří. Mnémosyné je zrodila otci, Kronovu synu, v Píerii, kde na vrších vládla, na Eleuthéru — 55 úlevu ve starostech a v strastech zapomenutí. Neboť on moudrý Zeus s ní obcoval po devět nocí, daleko od nesmrtelných k ní vcházeje na svaté lože; ale když uplynul rok a dokola oběhly doby, měsíce ubývaly a dnů se dovršil počet, 60 devatero mu povila dcer — ty jedna jak druhá věnují zpěvu své srdce, jich mysl je starostí prosta — blizoučko samého temene Olympu zasněženého. Tam jsou ta jejich rejiště pěkná a příbytky krásné; s nimi tam v radovánkách i Touha a Charitky bydlí; 65 pomilování hodný hlas ony roníce z hrdla slaví vesmírné řády a velebí šlechetné zvyky nesmrtelných, a z úst se jim hlahol líbezný line. K Olympu tehdy se braly, tím sladkým se pyšníce hlasem, s nebeskou písní, a černá země jim přizvukovala, 70 když tak pěly, a rozkošný dupot jim od nohou stoupal, jak se vracely ke svému otci; on na nebi vládne, samojediný třímaje hromy i plamenné blesky, nad otcem Kronem zvítěziv mocně; pak výborně všecko bohům uspořádal a rovně rozdělil pocty. 75 Takto zpívaly Múzy, jež bydlí v olympských sídlech, devět dcer, jež z velikého se zrodilo Dia, Euterpé, Melpomené a Thaleia, Erató, Kleió, Terpsichoré a Uranié a Polyhymnia, devátá Kalliopé ■— ta ze všech je nejváženější; Ů5 80 ona totiž i ctihodné krále doprovázívá. Jestliže dcery velkého Dia někoho poctí z králů živených Diem a při zrození naň shlédnou, tomu kapkami mcdosladkými orosí jazyk, tomu se z úst pak linou lahodná slova; i vzhlíží 85 k němu veškerý lid, jak nalézá právo a ortel vynáší spravedlivý; on hovoří, aniž se zmýlí, ba i veliký svár on dovede urovnat rychle. Neboť rozumu dar mají soudcové proto, že lidem na trhu zkracovaným zas pomohou k spravedlnosti, 90 lehko, jen domlouváním a slovy přívětivými. Takovému se koří jak bohu, když do schůze kráčí, v úctě a lásce druzí; on vyniká ve shromáždění; to je ten svatý dar, jejž mají pro lidi Múzy. Neboť od Múz a od Apollóna, jistého střelce, 95 vzešli na zemi pěvci a na loutnu hrající muži; králové zase 2 Dia. Je blažen, koho si Múzy zamilují; pak z úst mu sladká pramení slova. Neboť má-li kdo žal a čerstvě zjitřenou duši, že mu až hořem usychá srdce, a najednou pěvec, 100 služebník Múz, 2ačne o slavných lidech a o starých časech zpívat hymnus, i o Olympanech, blažených bozích, rá2em zapomene ten smutný a veškerou žalost pustí 2 mysli; tak rychle ho promění dary těch bohyň. Zdravím vás, Diovy děti, a o píseň rozkošnou prosím! 105 Slavte velebné plémě vždy živoucích, nesmrtelných, kteří se z hvězdného Nebe a ze Země narodili, rozence mrákotné Noci i chovance slaného moře; povězte, odkud se poprvé vzali bozi a země, li 6 odkud řeky a nezměrné moře, vlnami vzduté, 110 bleskotající hvězdy a nad nimi široké nebe, kteří bohové z těch se zrodili, dárcové dobra, kterak si rozdali pocty a podělili se o svět a jak Olymp o mnoha roklích si zabrali prvně. To mi zvěstujte, Múzy, jež bydlíte v olympských domech 115 od počátku a mluvte, co 2 toho se nejdříve stalo. Nejdříve 2e všeho tedy byl Chaos, ale pak Země, širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí; v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar 120 a pak Erós, jenž z věčných bohů je nej spanilejší, údy oprošťuje a veškerých bohů i Udí mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum. Z Chaosu černá Noc a Erebos počátek vzali; z Noci se zase narodil Aithér a Den, které v lásce 125 z objetí Erebu počala matka a přivedla na svět. Země zrodila napřed jí samé podobné nebe, Urana plného hvězd, kol dokola aby ji halil, aby blaženým bohům byl na věky bezpečným sídlem; mocné pak 2rodila hory, ty rozkošné příbytky bohyň, 130 příbytky nymf, které v roklinatých si libují horách. Zrodila ona i netknuté moře, vlnami vzduté, Pontos, bez ro2koše a lásky; leč potom se vzdala Uranovi a z toho se narodil Ókeanos, zvířený do dna, i Koios a Kreios a Hyperíón, 135 íjapetos a Theia a Rheia a Mncmosyné, Foibé v čelence zlaté i Themis a líbezná Téthys. Po nich přišel ten nej mladší na svět, úskočný Kronos, nej strašlivější z děti; měl otce bujného nerad. 47 Kronovec násilně na nic jí nesáhl, ničeho nevzal ze všeho toho, co dostala s Titány, staršími bohy, 425 nýbrž všeď o má tak, jak původně dopadla dělba: na zemi, n& moři, na nebesích svůj úděl a poctu. Nemá jí proto snad méně, že byla jediné dítě, naopak, o mnoho více, neb Kronův syn si jí hledí. Komu chce, tomu napomáhá a mocně ho chrání; 430 při přelíčení zasedá po boku velebných soudců, vc sněmu vyniká ten mezi lidmi, kterému přeje. Ba i když do války hubitelky se mužové strojí, tehdy pomůže bohyně každému, jemuž si přeje vítězství udělit milostivě a propůjčit slávu; 435 šlechetně také, kdykoli v hrách spolu zápasí muži, tehdy i k těm se bohyně sklání a nese jim pomoc; čl pak zvítězí síla a sval, ten nádhernou cenu snadno si odnese šťasten a rodičům přinese slávu. Šlechetně také pomáhá jezdcům, když některým přeje. 440 Také těm, kdo pracují na vodě, zlověstně vzduté, ačli se k Hekatě modlí a hřmotnému Zemětřasovi, lehounko bohatý lov ta bohyně opatří slavná — lehko už shlédnutou kořist i odejme, když se jí zachce. Šlechetně v stáji společně s Hermem i dobytek množí; 445 stáda skotu i koz, co široko daleko skáčou, stejně i stáda vlnatých ovcí, když se jí zachce, velkými učiní z malých — a z velikých učiní malá. Tak tedy ona, ač je své matky jediné dítě, uprostřed všechněch nesmrtelných je poctěna dary. 450 Jinochů živitelkou ji učinil rozenec Kronův, těch, kteří po ní spatřili světlo vševidné Zory, odevždy živitelkou, a takové dostala pocty. Rheia si ulehla s Kronem a zrodila slovutné děti: Histiu, Démétru, Héru, jež zlaté opánky nosí, 455 hřmotného Zemětřasa i velkého siláka Hádfv o srdci nelítostném a bytem v podzemním ďomě, potom chytrého Dia — toť otec bohů i lidí, pod jehož hromobitím se třese i široká země. Veliký Kronos je polykal všecky, jak některý z lůna 460 posvátného se na kolena své mateře dostal; o to mu šlo, aby z obdivuhodných zplozenců nebes nedostal královskou čest mezi nesmrtelnými jiný. Od hvězdnatého Urana totiž a od Země věděl, jaký ho čeká osud: že syn ho porobí vlastní, 465 třeba je veliký silák, dle úradku velkého Dia. Proto byl na číhané, ne slep, a hlídaje pilně polykal svoje děti — a nezměrný žal měla Rheia. Ale když otce bohů a lidí už porodit měla, Dia, tenkráte snažně své rodiče prosila milé, 470 tírana hvězdnatého i Zemi, své rodiče vlastní, aby jí pomohli nalčzti lest, jak udržet v skrytu zrození milého syna a Líticc otcovy pomstít, pomstít i děti, jež spolkl ten lstivec, veliký Kronos. Milenou dceru slyšeli oni a dali si říci: 475 řekli jí pěkně to, co je souzeno, aby se sběhlo okolo Krona krále a jeho chrabrého syna. Do Lyktu, žírneho krétskeho kraje, ji poslali potom, tenkráte totiž, kdy porodit měla to nej mladší dítě, velkého Dia; jej od ní pak přijala olbřímí Země 480 na širé Krétě, že bude ho živit a bude ho pěstit. Tam ho nesla skrz kvapící noc a černou a přišla do Lyktu nejdřív; i vzala jej do náručí a skryla do sluje nedostupné a do hloubi posvátné země, 59 i r Vi |< • ii hIi h« i •Mml • (m / l.t I dlel v U»l I llllľ vjrlii \-m i Ubi VII H im «1 |M I V < »r»i tv»l v««| 11*1 V M MIH • Od 111*1 llltll • I linu Ml|l v Aigajskč hoře, zakryté hustě a porostlé lesy. 485 Jemu však do plének dala a podala veliký kámen, vládcovi Úranovci, jenž dříve kraloval bohům. On jej do rukou vzal a do svého břicha ho složil, bláhovec, aniž si pomyslil v srdci, že za jeho zády nikoli kámen, leč syn mu zůstal, nepřemožený, 490 bezstarostný, jenž brzy ho silou i rukama zdolá, vezme mu důstojenství a sám bude panovat bohům. Potom už ovšem vládcova síla i spanilé údy bujely rychle, a pak, když oběh roků se skončil, zaskočen obmyslem Země a její důmyslností 495 vyvrhnul ven své děti ten lstivec, veliký Kronos, podlehnuv ošemetnosti a síle vlastního syna. Ze všeho nejdříve zvrátil ten kámen, jejž naposled spolkl; ten pak na zemi širé a plné cest Zeus vztyčil v úvalu pod Parnéssem a v blahoslavené Pýthó, 500 aby byl znamením provždy a pro lidi smrtelné divem. Z okovů smrtonosných pak vyvázal otcovy bratry, Úranovce, jež otec byl spoutal z pošetilostí; ti se mu za dobrodiní pak odvděčit nezapomněli: darovali mu hrom i hromoklín bleskotajlci, 505 dali mu blesk; ty dřív měla schovány olbřímí Země; na ty spoléhaje ted kraluje lidem i bohům. Ijapetos pak Ókeanovnu chodidel ladných, Klymenu pannu si vzal a chodil s ní na jedno lože. Atlanta chrabrého srdce mu za syna povila ona, 510 hrdopyšného Menoitia a obmyslníka, chytrého Prométhea a zpozdilce Epiméthea, který se pro lidi, živené chlebem, stal neštěstím rychle: první do domu přijal tu ženu, stvořenou Diem, pannu. A zpupného Menoitia pak vševidný Zeus 515 poslal do Erebu a ranil ho kouřícím bleskem za jeho troufanlivost a příliš velikou drzost. Atlas, ten z tvrdé nutnosti nese oblohu širou na konci světa, blíž zvučně pějících Hesperidek, stojačky, na rukou neúnavných a na vlastní hlavě; 520 neboť takový úděl mu Zeus v své moudrosti přiřkl. Chytráka Prométhea však do tuhých okovů sevřel, bolestných pout, a sloupkem ho uprostřed proklál a poslal na něho orla širokých křídel; ten sžíral mu játra — nesmrtelná, jež dorůstala vždy o tolik přes noc, 525 kolik z nich ujedl přes den ten orel širokokřídlý. Toho pak zase silák, syn Alkmény chodící ladně, Héraklés zabil a osvobodil tak od strašné strasti íjapetova syna a utrpení ho zbavil — nikoli bez vůle Dia, jenž na vrchu Olympu vládne: 530 to aby Héraklés, rodilý z Théb, měl věhlasu více po zemi mnohoživné, a ještě více než dříve. K tomu přihlížeje on poctil milého syna; ačkoli rozlícen, odložil hněv, jejž k onomu choval, za to, že s přesilným Kronovým synem se v důvtipu měřil. 535 Tenkráte totiž, když vyjednávali smrtelní lidé v Mékóně s bohy, on všetečně rozděliv velkého vola, předložil kusy tak, aby ošálil Diovu mysl: na jednu stranu dal maso a droby, kypící tukem, v kůži zabalené, a bachorem volským to přikryl; 540 na druhou — mistr v šalbě — dal bílé hovězí kosti, 60 Í1 Vi ili n llM I I' MHľ lili I I Iľ V i ii.k i*! ml Im ■ Zeus, bohů král, měl nejdříve za ženu Métis, která z bohů i smrtelných Udí nejvíce znala. Když ale sivookou se chystala bohyni zrodit, Athénu, tehdy Zeus jí úskočně ošálil mysl 890 lichotivými slovy a vložil ji do vlastních útrob, tak jak to Země zosnovala a Uranos hvězdný. Tak mu to vnukli ti dva, aby nedostal královskou hodnost z bohů, živoucích věčně, snad někdo jiný než Zeus. Souzeno bylo, že přemoudré děti porodí Métis, 895 především dívku sivého zraku, rozenku moře, o téže síle co otec a o stejně rozumné mysli; ale potom i syna že přivede na světlo světa, o srdci násilnickém a krále bohů i lidí; Zeus však bohyni předem si vložil do vlastních útrob, 900 aby mu byla radou, co bylo by zlé a co dobré. Za druhou choť měl bělostnou Themis; ta zrodila Hóry, Dobrozákonnost, Právo a kvetoucí Mír, ona božstva, která smrtelným lidem se starají o jejich díla, ale i Moiry, jimž největší čest dal přemoudrý Zeus, 905 Klóthó, Lachesis, Atropos, pradleny tři, které v úděl smrtelným lidem dávají zlo a dávají dobro. Spanilé Charitky tři mu dcera Ókeanova, na pohled překrásná Eurynomé pak přivedla na svět, Aglaiu totiž a Eufrosynu a Thalii vnadnou; 910 zpod jejich viček se linula láska, jak pozvedly oči, ochromujíc; neb krásně sc zpod brv dovedou dívat. Ale i k Démétře mnohoživné pak do lože vešel; s lokty jak z úběle Persefonu mu zrodila ona; matce ji unesl Hádés — a dal mu ji přemoudrý Zeus. 915 Po Mnémosyně pak zatoužil zase, po kadeřavé, která devatero mu zrodila Múz; ony nosí čelenku zlatou a rozkošný zpěv se jim líbí a tance. Apollóna a Artemidu, tu mistryni šípů, obzvláště líbezný pár mezi potomky Uranovými, 920 zrodila Léto, když s bouřným Diem se spojila v lásce. Naposledy si kvetoucí chór pak nalezl v Héře; z ní se zrodila Hčbé a Eileithyia a Arés, když se s vladařem bohů i lidí spojila v lásce. Z vlastní hlavy však porodil okatou chovanku vodstva, 925 hroznou strůjkyni vřavy a vůdkyni nepřemoženou, vládkyni, které se zalíbil ryk a války a bitvy. Slavného Héfaista Héré —■ leč nikoli z objetí lásky — zrodila pak, neb se hněvala právě a s chotěm se přela; mezi Úranovci byl největším umělcem ze všech. 930 Od Amfitríty a od lomozného Poseidáóna veliký Triton a širokovládný vzal původ; on v moři přebývá na dně při milé matce a královském otci ve zlatém domě, ten hrozný bůh. Ale od rozbíječe štítů, od Area a od Kythéřanky vzal původ 1)35 strašlivý Děs a Třas, kteří plaší i nejhustší voje 74 75 v surové válce, po boku Area, bouráce hradů — ale i Harmonie, již vzal si srdnatý Kadmos. Maié Atlantovna pak zrodila Diovi Herma, slavného posla bohů, když na svaté lože s ním vešla. 940 Semelé, Kadmova dcera, mu zrodila oblažitele, jasného syna, Dionýsa, jejž počala v lásce, nesmrtelného smrtelná žena; ted bohy jsou oba. Alkméné zase mu povila sílu Hérakleovu, Diovi, vladaři mračen, se na loži oddavši v lásce. 945 Héfaistos, slovutný mistr, ten pravý na obě ruce, kvetoucí choť si učinil z Aglaie, nej mladší z Charit. Zlatokadeřný Dionýsos si Mínóovnu, rusou Ariadnu, pak učinil kvetoucí chotí; věčnou jí udělil mladost a nesmrtelnost syn Kronův. 95° Hébu pak mohutný syn oné Alkmény, chodící ladně, Héraklés silák, jakmile skončil své úmorné práce, dceru velkého Dia a Héry, obuté v zlatě, ža choť vzácnou si vzal, kde sněžný Olympos strmí — blahoslaven, neb vykonav u lidí veliké věci, 955 žije si bezbolestně a nestárna po všecky časy. Hébu neúnavnému pak dcera Ókeanova, slovutná Perséis povila Kirku a Aičta krále; Aiétés, Hélia syn, toho svítidla pro smrtelníky, s dcerou Ókeana, jenž v sebe uzavřen proudí, I 9ú0 s Idyjí spanilou v tváři se oženil po vůli bohů. Médeiu chodidel krásných mu na svět přivedla ona, když se mu oddala v lásce skrz rozkošnou Afroditu. S vámi se nyní loučím, vy žitelé olympských sídel, s ostrovy, s pevninami i uprostřed se slaným mořem! 965 Nyní mi zpívejte o rodu bohyň, vy líbeznohlasé olympské Múzy, rozenky Dia, vladaře bouří, o všech těch, které se smrtelnými si ulehly muži, nesmrtelné a zrodily děti, podobné bohům. Démétér tedy, bohyně jasná, v žádoucí lásce 970 s héróem íjasiem se spojivši na žírném poli, na Krétě, na třikrát orané nivě, zrodila Pluta, lidumila, jenž po zemi všady i po hřbetě moře chodí, a koho potká či komu do rukou přijde, boháče učiní z něho a hojné mu nadělí jmění. 975 Z Kadma a z Harmonie, z té dcery Afroditiny, v pěkně hrazených Thébách se zrodila Semelé, Inó, Autonoé, již za choť měl vlasatý Aristaios, Agaué spanilá v tváři a konečně Polydóros. Kallirhoé se spojila v lásce, dceř Ókeanova, 980 s rekem Chrýsáorerrtj jak velela Afrodite, celá zlatá, a zrodila syna, Géryonéa, silnějšího než všichni; jej silák Héraklés skolil pro matonohý skot prostřed moře, na Erytheji. Zora Tithónovi pak Memnóna, oděnce v bronzu, ')t)5 krále Aithiopů, a vladaře Emathióna, v. tli n lín I II i 1« ,.,.,1 Min Ikr 11" IM>I ffll (...< n» i ľ 990 Kefalovi však povila zase skvělého syna, zdatného Faethonta — ten muž se podobal bohům. Ještě byl mlád a v prvním květu té mladosti skvostné, chlapec dětinné mysli, a Afrodite se zvedla, usměvavá, a unesla hocha do božských svatyň, aby co jasný daimón ty chrámy potají chránil. Dceru Aiéta krále, jejž samo živilo nebe, Aísónův syn si po vůli bohů, živoucích věčně, odvedl od Aiéta, když ukončil úmorné práce, 995 kterých veliký král a zpupný mu uložil mnoho, Peliés násilnícky a zlého všetečný strůjce. Ijásón, Aisónův syn, je splnil, a vytrpěv mnoho, vrátil se do Ij ólku a vezl si na rychlé lodi jiskrnozrakou dívku, jíž za choť kvetoucí pojal. 1000 Ona Ijásónovi se oddavši, pastýři lidu, povila syna, Médeios jménem, jejž vychoval v horách Cheirón, Filytův syn, podle vůle velkého Dia. Avšak z Néreoven, dcer mořského starce, se jedna, Psamathé, bohyně jasná, skrz rozkošnou Afroditu 1005 oddala Aiakovi a zrodila Fóka; leč Thetis, bohyně stříbronohá, se poddavši Péleovi, zrodila Achilla, srdce lví a průlomce vojů. Aineiu zrodila bohyně z Kythér, věnčená krásně, héróu Anchísovi se oddavši v žádoucí lásce 1010 na vrších ídy o mnoha roklích, pokryté lesy, Kirké, Hélia dcera a vnučka Hyperíona, s těžce zkoušeným Odysseem se spojivši v lásce, Agria porodila a Latina, bez hany reka, ale i Télegona, skrz rozkošnou Afroditu. 1015 Ti tedy ve velké dálce, až v zálivu na svatých výspách, byli Tyrrhénů všech, toho slavného národa, králi. Kalypsó, bohyně jasná, pak zrodila Nausithoa, s Odysseem se objavši v lásce, a Nausinoa. To jsou ty, které se smrtelnými si ulehly muži, 1020 nesmrtelné, a zrodily děti, podobné bohům. Nyní mi zpívejte o rodu žen, vy líbeznohlasč olympské Múzy, rozenky Dia, vladaře bouří! 78