ZPĚV I.
' ) liiičvu Péléovce, ó bohyně, Achilla zpívej,
pl n nic bôd, jenž bez počtu ztrát byl Danaům zdrojem,
iniloMvi chrabrých duší jim za kořist předhodil Hádu-
< I n   a na pospas psům neb dravým k hostině ptákům
I>i ilnul i I jejich těla - toť Diova dála se vůle
...I ir neblahé chvíle, kdy prudkým sc rozešli svárem
• l,uIvka Agamemnón i Achilleus, hrdina slavný!
Kdopak z bohů to byl, jenž svedl je k zápasu svárem? I i-iin u Diův syn.
Ten na krále zanevřev hněvem, l»i vojsku mor jim roznítil zlý - lid napořád hynul, neboť milého Chrýsa mu zneuctil, božího kněze,
Wcňv syn: kněz přišel, chtě v achajském táboře lodním nulou vykoupit dceru, a nesmírné výkupné nesl.
<'hrýsés v pravici své měl vínek na zlatém žezle Apolla, Jistého Střelce, a prosil Danaů všechněch, Álreovců dvou však především, vévodů vojska: „Álreovci a druzí, ó Achajci holení krásných, bozi ať popřejí vám, již bydlí v olympských domech, I rójské vyvrátit město a domů šťastně se vrátit, .ivšak dceru mou milou mi vydejte, přijměte výkup,
\polla, Jistého Střelce, se bojíce, Diova syna!"
Tehdáž ostatní mužstvo to schválilo, Achajci všichni, božího kněze mít v úctě a skvostné výkupné přijmout, jedině Atreovci se hlas ten nelíbil v srdci, nýbrž ho vyháněl drsně a příkrou přidával hrozbu:
29
ILIAS
ZPĚV t.
„Starce, ty hleď, bych v loďstvu tě já již nestihl tady, buďže bys nyní tu dlel, neb po druhé opět sem přišel -sic pak božský vínek a žezlo ti prospěje málo!
Nevydám dívčiny lé! - spíš dříve ji postihne stáří, u nás, v paláci mém - až v Argách, daleko vlasti, chodící kolem stavu a ke mně se družící v lůžku.
Odejdi! Nezlob mne už! - sic ve zdraví nevyjdeš odsud!"
Řekl, i zhrozil se stařec a poslechl rozkazu jeho, pak šel po břehu tiše - a hučící šumělo moře. -Potom popošel stranou a vroucně se k Apollu Foibu, Látóny kadeří krásných to synovi, modlil ten stařec:
„Vyslyš mě, Stříbrnoluký, ty mocná záštito Chrýsy, ochránce přesvaté Killy a mohutný Tenedu vládce, Sminthee, jestliže chrám jsem někdy ti k libosti zřídil, nebo jsem tučné někdy ti spálil ze stehen maso z obětních býků a koz - rač toto mi splniti přání: Odpykej za slzy mé lid danajský střelami tvými!"
Těmito prosil slovy - i slyšel ho Apollón Foibos: S olympských povstal výšin a kráčel, rozhněván v srdci, lučiště na pleci maje a toulec zamčený kolkol.
Rázem řinkot šípů se rozzvučel, jak se dal v pochod, s plecí rozhněvaného. - T kráčel podoben noci. Konečně opodál lodí si usednuv, vystřelil šipku: hrozný zazněl zvuk, jak lukem stříbrným střelil.
Nejprve jejich mezky a ohaře napadal rychlé, ale pak po lidech též své hrotité metaje šípy, bil je a bil: jim hranice těl den ze dne tam plály.
Lítaly po devět dní vším táborem bohovy střely -v desátý konečně den dal svolati Achilleus vojsko: Héré bělostných loktů to vštípila do jeho mysli, o lid se achajský bojíc, když viděla umírat mužstvo.
Avšak když se už sešli a všichni se v hromadu shlukli, Achilleus rychlý v běhu tu povstav, promluvil takto:
„Myslím, Atreův synu, že nazpět zahnáni odsud,
■   domů se vrátíme zas —jen jestliže uniknem smrti! -vskutku-li válka i mor nás Achajcc hubiti bude. Pročež jakéhos věštec neb kněze se optejme na to, nebo i hadače snů - též sen má od Dia původ -u by nám děl, proč takový hněv bůh Apollón pojal: zdaž je to slib, proč rozhněván jest, neb slavnostní žertva -chtěHi by snad, když bezvadných koz neb beránků mladých obdrží obětní dým, nám hroznou odvrátit zhoubu!" Tak tedy Achilleus pravil a usedl.
V středu jich povstal Kalchás, Thestorův syn, všech věštců daleko první,
ii   znalý všeho co jest, kdys bývalo, všeho co bude.
Vždyť též achajským lodím byl vůdcem do země trójské vlastním uměním věštím, jež obdržel od boha Foiba. Tento, muž moudré mysli, se ujal slova a pravil: „Achille, Diovi milý, ty velíš příčinu říci,
l   pročže se Apollón vládce tak rozhněval, Nemylný Střelec. Dobrá, povím to tedy - však rozvaž a přísahou potvrď, že se mne od srdce rád chceš zastati, rukou i slovem: Jistěže muž, jak myslím, se rozhněvá, který je mocným všechněch Danaů vládcem - a všechno ho poslouchá mužstvo.
I n   Příliš mocný je král, když k slabším zahoří hněvem: kdyby i tentýž den snad potlačil vzplanutí hněvu, přece jen ve své hrudi i pozděj podrží záští, dokud nesplní pomstu - ty uvaž, chceš-li mne chránit!"
Achilleus rychlý v běhu mu odvětil těmito slovy: m   „Směle jen božský soud nám vypověz, ať je to co chce! Apollón Diovi milý buď svědkem, kterého vzýváš, kdykoli božské soudy nám Danaům zjevovat hodláš, nikdo že, dokud žiju, a dokavad očima vidím, na tebe u dutých lodí svou tčžkou nevztáhne ruku ni   z Danaů, jak jsou tady, byť míniľs i Agamemnona, který z Danaů všech jest nejvíc zajisté mocný!"
30
31
ÍLIAS
ZPĚV II.
Kolik je včelních rojů, když v hustých se rozlétnou hejnech, které opět a opět se rojí z dutiny skalní: v chumáče podobné hroznům se kupíce nad květy z jara, 9«   lítají v četných hejnech - ty napravo, ony zas vlevo, tolik zástupů vojsk též po mořském vysokém břehu od lodí dutých a stanů se v řadách kupředu bralo po tlupách do schůze lidu.
A Diova poslice, Pověst, plála a budila lid, jenž rychle se do schůze sešel. 95      Bouřila neklidně schůze, a vespod duněla země, kterak si sedalo mužstvo - vše hlučelo - heroldů devět křičíce tišili lomoz, by nechali konečně přece vřavy a vyslechli řeč svých králů živených Diem. Stěží se usadil lid, pak po řadách znenáhla ztichl, 100   přestav hlučeti již.
Vtom přemocný vladyka mužstva povstal, v pravici žezlo, jež Héiaistos uměle zrobil.
Héfaistos Diovi vládci je daroval, Kronovu synu, Kronovec průvodci Hermu je daroval, Argovu vrahu, Pelopu, zdatnému jezdci, je věnoval Hermeiás vládce, los   Átreu, vladaři lidu, je opět daroval Pclops,
Atreus je při smrti své dal Thyestu, boháči bravem, Thyestés Agamemnonu je zanechal, aby je nosil, četným ostrovům mořským a celému Argolsku vládna. O ně se vladyka opřel a mluvil k Argeiům takto: no   „Přátelé, danajští reci, již Areu sloužíte v bitvách,
Kronovec, velký Zeus, v svou těžkou mě zapletl šalbu, ukrutník! - vždyť přec dříve mi slíbil, přikývnuv hlavou, já že se vrátím z války, až hrazené ílion zbořím. Teď si však zhoubný klam zas vymysliv, dává mi pokyn, lis   bez slávy vrátit se v Argos, když množství lidu jsem ztratil. Tak se to mocnému Diu as nejspíš zlíbilo v srdci, který tolika měst již pobořil vysoké hradby, ale i zboří ještě, vždyť moc má největší ze všech.
Pak však bude to hanba, až o tom i potomci zvědí,
i......ič že achajský lid, tak zdatný, v takovém počtu,
nicotnou válčil válku a pořád se potýkal marně
i odpůrcem velice skrovným - a není viděti konce.
Kdybychom totiž chtěli, my Achajci, s Trojany všemi l\ mou sjednati smlouvu a sečíst se jedni i druzí: 111 • v »e Trojane sešli, co v městě je domácích lidí,
ii, ľ. však, danajský lid, zas v desítky rozdělit všechen, iil>\ byl desítce každé vždy jeden číšníkem Trojan,
■ 11111111 á desítka, myslím, by neměla číšníka potom.
() lolik, myslil bych já, jest synův achajských více nud Iľójský lid, jenž v mčstč jc usedlý - ale jsou četní ,|Ki|ciici z mnohých měst jim na pomoc, válčící kopím: hin mč od cíle pudí a přes mou snahu mi brání / kořen vyvrátit Tróju, to krásné lidnaté město. -
IV vět velkého Dia již let nám minulo právě -i,iké lodní trámy už zpuchřely, ztrhána lana, Ji niia pak manželky milé a malá robátka naše \ 0 svých komnatách sedí a čekají - naše však dílo, pro něž přišli jsme sem, jest takhle nám bez konce pořád-pročež nyní se tím, jak poradím, spravujme všichni: pi dinem na lodích domů a do milé otcovské země: llia širokých tříd již beztoho dobyti nelze!"
Toto jim vladyka řekl a radost v duši jim vzbudil, \ .eehněm vojínům prostým, již nebyli přítomni v radě.
Tábor lidu se hnul jak dlouhé na moři vlny, pláni íkarských vod, jež vzbouří Euros a Notos, kdykoli z Diových mračen se rázem přižene na ně.
Jako když Zefyros vpadne a vysokým osením pohne,
prudkostí do něho duje, a klasy se dopředu kloní, U k to i všecken sněm byl rozpoután, s náramným křikem in   v šickni se k lodím hnali - mrak prachu se pod jejich kroky /dvíhal a stoupal vzhůru - a jeden druhého nutkal, tiby se chopili lodí a vtáhli je na jasné moře:
54
55
FLIAŠ
ZPĚV II.
Ihned čistili rýhy - a lomoz k nebesům stoupal, kterak spěchali domů a pod loďmi podpěry brali.
155     Tenkrát by Achaiům odjezd i naproti osudu nastal -v tom však k Athéně Héré se ozvala důlklivým slovem: „Hrůza, ó nezmožitelná, ty Kronovce bouřného dcero, takto-li opravdu domů a do milé otcovské země po širém mořském hřbetě již uprchne achajské vojsko!? ífio   Či by snad Priamu králi a Trojanům nechali k chloubě krásnou Helenu z Argu, jíž kvůli tam Achajci četní v Tróadě nalezli smrt - své otcovské vzdáleni země!?
Ty tedy bez meškání se odeber k achajskýrn vojskům, mluv k nim vlídnou svou řečí a zdržuj každého zvláště, 165   nedej, by v mořskou tůň své prohnuté koráby stáhli!" Pallas jiskrných zraků slov Héřiných poslušná byla: sestoupla s olympských výšin a na zem se spustila skokem, načež k achajskýrn lodím se krokem blížila kvapným. Našla tam Odyssea, jenž Diu byl důmyslem roven, 170   stát - však černé lodi se nechápal, palubou kryté, poněvadž hrozná žalost mu svírala srdce a mysl.
Pallas jiskrných zraků tu přistoupila k němu a řekla: „Zchytralý Odyssée, ty z Láerta potomku Diův, takto-li prchnete domů a do milé otcovské země!? -175   Do lodí s četnými vesly se opravdu vrhnouti chcete!?
Což byste Priamu králi a Trojanům nechali k chloubě krásnou Helenu z Argu, jíž kvůli tu Achajci četní v Tróadě nalezli smrt - své otcovské vzdáleni země!? Ty tedy k achajskýrn vojskům se odeber, neváhej déle, 180   mluv k nim vlídnou svou řečí a zdržuj každého zvláště, nedej, by v mořskou tůň své prohnuté koráby stáhli!"
Řekla, on postřehl zvuk, jak Pallas mluvila k němu: pustil se v běh, dřív odhodiv plášť - ten se země zvedl hlasatel Eurybatés, muž Ithačan, průvodce jeho. 185     Potom však vladaři mužstva sám Odysseus naproti přišed, vzácné po otcích žezlo mu odebral, nezrušitelné,
kk'1'd do ruky vzav, šel danajským táborem lodním.
Ilyl-li to král, jejž potkal, a muž to byl nad jiné přední, |hi každé vlídným slovem jej zadržel, přistoupiv k němu:
„Dláhový, není slušno, jak zbabělec chvěti se bázní! I Inopak! Sám zas sedni, a jiným usednout poruč! ľahne nevíš dobře, co vladař zamýšlí v srdci: /koušíť achajské syny - však brzy je trestali bude! ' Icbyl každý v radč a neslyšel, co nám tam řekl? lunom ať ve hněvu svém pak netrestá achajské syny! I litím živený král má vášeň nadmíru prudkou: ml I >ia jeho je moc - jej Zeus má všemoudrý v lásce!" \\ sak kdykoli shledal, že křičí některý z lidu, pu každé žezlem ho praštil a takto se rozkřikl na něj:
„Hlupáku, tiše tu seď! Buď poslušen rozkazu jiných, kteří zdatnější jsou - ty's bez síly, zbabělý člověk! Illkžív nejsi nic pláten ni ve schůzi vojska ni v bitvě!
Vždyť přec není to možné, by každý tu Achajec vládl: Nedobrá vládaje mnohých-jen jeden vladařem budiž! leden buď král, když nebeský Zeus, syn lstivého Krona, žezlo a práva mu dá - svým lidem po právu vlasti!"
Tak tam táborem chodil, jak velitel, oni však nazpět od svých lodí a stanů se opět hrnuli na sněm, s hlukem, jak příboj vln, jež valí se z hučící tůně, při břehu vysokém ječí, a nesmírné burácí moře.
Ostatní usedli všichni a po řadách znenáhla ztichli. 1'hersítés, jediný sám, tam láteřil, bez míry žvaně, který na mysli své měl mnohá neslušná slova, do větru, naproti řádu, by hádat s králi se mohl, kdykoli jen se mu zdálo, že směšným co Achaiům bude -největší šereda ze všech, co pod hradby Ilia přišli, šmaťhavý, na nohu chromý, a vzadu měl oboje plece inihrblá, směrem k prsům byl sražený, temeno hlavy nahoře smáčknuto měl ■ pár chlupů mu vyrostlo na něm.
Nejvíce Odysseu i Achillu protivný býval:
56
57
ilias
ZPSiV II.
neboť je tupíval zvlášť.
Však tenkrát se vladyku mužstva, ostrý výraziv křik, jal haněti, na něhož tehdáž nesmírně hněval se lid, v svém srdci jsa popuzen na něj.
Thersítés, hlasitě křiče, se sápal na krále takto: 225   „Načpak si, Átreovče, zas stěžuješ, čeho si žádáš?
Bronzových nádob je pln tvůj stan, máš přemnoho přece dívek ve svém stane - a vybraných - které ti vždycky Achajci dáváme nejdřív, když vezmem nějaké město!
Či snad ještě i zlata máš potřebu? - jež by ti někdo 230   z Trojanův, statných jezdců, sem přinesl k výkupu syna, jehož bych v poutech ti já neb jiný přivedl Achaj?
Mladou děvu snad chceš - bys mohl ji obejmout v lásce, kterou pro sebe zvlášť bys podržel?
Není však hezké, aby, kdo velitel jest, nás Achajce ve zkázu vrhal.----
235     Změkčilci, bídné skety! Vy Achajky - nikoliv muži! Domů na lodích raděj se vydejme! - Jeho tu nechrne, v Tróji - by tyhle své dary moli' stráviti!
- Bude pak vidět, zdali mu my též v něčem jsme na prospěch, nebo snad nejsme ■ jemu, jenž Achillu právě, ač mnohem je chrabřejší nad něj, 240 poskvrnil čest - vždyť jeho má dar, jejž sám mu byl odňal! Eh! - ten nemá žluč v svých útrobách - chabý to člověk! -sic bys byl, Átreovče, teď naposled potupu spáchal!"
Tak tedy potupnou řečí i samému vladaři mužstva takový „Thersítés" lál!
Vtom přiskočil Odysseus slavný, 245   posupně pohleděl na něj a prudkou ho pokáral výtkou: „Thersíte, nestoudná hubo, ty křikloune, veřejný mluvko! Ticho! - sic zajde ti chuť sám jediný s králi se hádat! Není věru, jak myslím, zde horší nad tebe člověk,
58
l \ Ruch, co s Álreovci kdys připluli pod hradby Tróje -u o bys takto nás krále tu pořád nevláčel hubou, m díllll bys nám výtky a o náš se nestaral návrat,
Vždyť přec nevíme jistě, jak na konec dopadne všecko, il.il.ii- li, či snad špatně se synové achajští vrátí. -holo-li na Átreovče teď láteříš, vladaře lidu, lili jen nečinně sedě, že rekové achajští jemu hnjllč dávají dary? A proto ty s potupou mluvíš? Avšak tohle ti řeknu a také to splněno bude: ir li jednou tě bláznit tu zastihnu, takhle jak nyní, polom ať Odysseu již nesedí na plecích hlava, um ni' Télemachovým už nejsem nazýván otcem, |0NllÍ (č nechytnu potom a milé li nestrhnu roucho, len l v li j plášť, tvou sukni i oděv kryjící hanbu, potom výpraskem mrzkým tě nezpráskám řádně a odsud M schůze k rychlým lodím tě s pláčem nebudu hnáti!"
Řekl a tím svým žezlem ho po zádech, přes obě plece,
plilšlil.
On celý se zkroutil, a slzy mu vyhrkly proudem, pružina podlitá krví mu rázem vyvstala ze zad pod ranou zlatého žezla.
On sedl a hrůzou se zachvěl, \ bolestech - rozpáčit hleděl a s očí slzy si utřel.
Lid, byť truchlivý byl, přec zasmál se od srdce nad ním. ľíikto pak pravil ten onen a na svého pohlédl druha:
„Hleďmež! Bez počtu již nám dobrých vykonal skutků I klysseus, bitvy nám řídě a dávaje návrhy dobré. Tohle však nejlepší jest, čím Achaiům posloužit mohl, když teď rouhači tomu a hubaři přetrhl tlachy. Sotva ho drzý duch již ponukne, po druhé zase, aby svou hanlivou řečí se pouštěl do hádky s králi."
Tak tam hovořil lid.
Vtom povstal, v pravici žezlo,
59
ÍL1AS
v Kérinthu na břehu mořském a v strmé osadě Díu, kteří v KarysLu byli a ve Styrech měli své sídlo,
540   těmto zas Elefénór byl vévodou, Areův soudruh,
zrozený z Chalkódonta, král Abantů zmužilých v boji. Rychlí s ním Abanti táhli, však s dlouhými vlasy jen vzadu, statní v zápase kopím, již oštěpy napřaženými dychtili odpůrcům svým kol prsou prorazit krunýř.
545      Čtyřicet černých lodí s jich vůdcem k Iliu plulo.
Kteří v Athénách měli své obydlí, výstavném městě, v území Erechthéa, jejž bohyně Athénská Pallas pěstila, Diova dcera, a živná ho zrodila země -v Athénách dala mu sídlo v svém vlastním bohatém chrámě,
550   kdež jej žertvami býků a beranů smiřovat hledí
po každé athénská mlaď, když rok zas s rokem se sejde — těmto syn Petcóův byl vévodou, Menestheus vládce, jemuž naprosto nikdo se nerovnal z pozemských lidí v řádění potahů s koňmi a oděnců chráněných štíty;
555   Nestor byl. jediný sok, však ten byl staršího věku. Padesát černých lodí s tím rekem k Iliu plulo.
Aiás ze Salamíny měl s sebou dvanácte lodí, které postavil v místě, kde athénské stanuly šiky.
Kteří bydlili v Argu a v Tíryntě hrazeném pevně,
560   v Asině, Hermioně, jež u velké zátoky leží, v Troiziéně, v Eionách i ve vinném Epidauru, kdo byli v Aigíně sídlem a v Másétu, Achajci jaří, těmto zas Diomédés byl vévodou, hrdina statný, také Sthenelos rek, jenž pocházel od Kapanéa,
565   třetí pak Euryalos je provázel, podobný bohům,
Mékistheus jeho byl otec, muž vladař, z Talaa rodem. Všickni ti pod Diomédcm šli do války, hrdinou statným. Korábů osmdesáte s tím lidem k íliu plulo.
1
ZPĚV TI.
Všem, již v Mykénách měli své obydlí, výstavném městě, • Knrintě bohatství plném a v Kleónách výstavných krásně, v luzné kdo Araithyrei a v Orneiách měli své sídlo, vo městě Sikyónu, kdež Adréstos vladařil dříve, "iimi, kdo v Hyperésii a ve strmé Gonoesse, kli*rí v Pelléně byli, kdo sídlo své v Aigiu měli, po celém Aigialu a v okolí Heliky šíré, Vévodil Agamemnón stu korábův, přemocný vládce, Micíív syn - s ním lid šel nejlepší, nejčetnější, 1 iliu -- potom i sám, vzav na sebe odění třpytné, |.\ míč se rozhlížel kol, bylť ze všech nejlepší reků, poněvadž byl z nich první a největší družinu vedl.
V kotlině lakedaimonské kdož bydlili, rozsedlin plné, ve Faře, Spartě i Messe, v níž hojnost holubů žije, kdo měl v Brýseiách sídlo a v Augeiách, líbezném městě, kdo byl v Amyklách, v Helu, jenž leží na břehu mořském, kdo byl v lakónské Lai neb v okolí Oitylu bydlil, lěmlo zas Meneláos byl vévodou, bojovník statný, nad lodmi nad šedesáti.
Ti zvláštní tvořili vojsko, klerým procházel sám, své vlastní odvaze věře. Nutkal vojíny v boj, vždyť hořel žádostí v srdci, aby již Heleny své jim splatil vzdechy a trýzeň.
Kteří sídlili v Pylu a v Aréně, líbezném městě, kdo měl za sídlo Thryon, brod alfejský, výstavné Aipy, klerým Kyparisséeis a élidská Amfigeneia, ľteleos město a Helos a Dórion, u něhož Músy s Thamyrem, pěvcem thréckým, se potkavše, vzaly mu zpěvnost, jdoucímu od Oichalie a Euryta oichalského, neboť drze se chlubil, že zvítězí, kdyby i chtěly pět s ním o závod Músy, jež bouřného Dia jsou dcery.
Z hněvu mu odňaly hlas - tím ovšem vzaly mu také
ILIAS
ZPĚV III.
190
195
200
205
210
215
220
tehdy když Amazonky jim mužatky do země vpadly -nebylo jich však tolik co Achaiův jasného zraku."
Pohleděv na Odyssea, zas po druhé tázal se stařec: „Také mi o tomhle pověz, má dceruško, kdo to je asi; sic jest o hlavu menší než vladyka z Atrea vzešlý, avšak, jak se mi zdá, jest v ramenou širší a prsou, veškerá výzbroj jeho mu leží na zemi živné, sám jak stádní beran se prochází řadami mužstva -mně aspoň připadá lak jak beran s bohatou vlnou, který také tak chodí svým stádem bělostných ovcí."
Helené zrozená z Dia mu na to zas odvěce takto: „To jest Láertův syn, muž důvtipný, Odysseus jménem, který v Ithace kdys byl vychován, ostrově skalném, znalý všemožných spádů a také záměrů chytrých."
Anténór, rozumný muž, jí na to dal odpověď tuto: „Věru je pravdivá řeč, již nyní's, Heleno, řekla, neboť také už k nám kdys slavný Odysseus přišel s bojovným vladykou Sparty, stran tebe byv do Tróje poslán. Já jsem je za hosty přijal a ve svém pohostil domě. Tu jsem vzrůst jich poznal a rozvážné záměry jejich. Kdykoli ve schůzi lidu se ocitli na sněmu trójském, Átreův syn, jak stáli, byl širší rameny svými, avšak sedli-H k sobě, tu Odysseus statnější býval.
Když pak sc jali svá zdání a návrhy rozkládat lidu, lehdáž Átreův syn jen stručnými hovořil slovy, málo a zvučným hlasem, a dlouhých nemluvil řečí, také naprázdno nikdy - ač rodem byl o mnoho mladší.
Když však se svého místa se důvtipný Odysseus zvedl, stanul, pohleděl dolů a do země upřel své zraky, žezlem, které měl v ruce, ni kupředu nehnul ni nazpět, nýbrž je ztrnulc mčl jak nějaký bez smyslů člověk-řekl bys, že je to morous neb nějaký takový hlupák.
Ale když mohutný hlas již konečně vyrazil z prsou, slova mu plynula z úst, jež vločkám se rovnala sněžným -
irisem límto se žádný nemohl měřit. || ii/ mvasli tolik, když chování jeho jsme znali."
Hli i Miniu spatřiv, zas po třetí tázal se stařec: i il i" i.imhle zas jest, ten Danaj krásný a velký, n.iit dľiihc hlavou a širými rameny svými?" ni i ihlého roucha mu odvěce, vznešená paní: i ubrovský Aiás, ó Priame, Achaiň hradba; « his Idomcneus jak bůh zas na druhé straně i i n i.li v údei jsou hromadně okolo něho. n   \liciiv syn jej častokrát jakožto hosta • i ii   i'.il.iľi našem, když někdy se připlavil z Kréty, i . sic ostatní vidím a též bych mohla je poznat, i i|i i |. r, iiých zraků, a jejich jména ti říci,
.......'.nohu dvou tam zhlédnout, vévodů lidu,
i ini.i   ilného v jízdě a Polluka v zápase pěstním,
......In lodné bratry, jež jedna mi zrodila matka.
11 d, / luzné Sparty se nechtěli k výpravě přidat? ■ • ľI na lodích mořských se také vydali k Tróji, i »iil< zápasu mužů se nyní účastnit nechtí, ■ ■. li ls ,i han snad majíce strach, jež sypou se na mne?" i1 l l.i   a zatím je zem již skrývala, dárkyně plodů, t tl A11 li'* m l.akedaimonč, v jich milé otcovské zemi.
ľi ľ.ivné oběti svaté již městem poslové nesli: lul ilľk dvé, též víno, to potěšné ovoce zemské, i nurlui z kozí kůže, a ídaios přinášel s sebou
.....i inčsidlo lesklé a zlaté poháry k tomu.
len pak přistoupil k starci a touto jej oslovil řečí: ľ.iv '.laň, Láomedontův ty potomku, knížata zvou tě I ih|,iníi, statných jezdcův, i Danaův oděných kovem, iiliyi sestoupil v pláň, ať svatou sjednáte smlouvu, Bitllôvadž syn tvůj Paris a bojovný vladyka Sparty dlouhými oštěpy svými se o ženu potýkat budou; .....in, kdo zvítězí v boji, pak připadne s poklady žena.
ILIAS
330
335
který způsobil z nich nám oběma takovou válku,
dejž, ať zahyne nyní a sestoupí v Hadovo sídlo,
nám však ať svatá smlouva a přátelství nastane zase!"
Hrdina jiskřící přilbou pak losoval, veliký Hektór, 325   nazpátek obrátiv zrak - los Paridův vyskočil z přilby. V řadách se obojí lid zas posadil, každý kde jeho poskoční koňové stáli a výzbroj ležela zdobná.
Vtom již krásnou výzbroj si na svá oblekl plece slavený Priamův syn, choť Heleny kadeří krásných: holeně ze všeho nejdřív si položil okolo lýtek, krásné, které k nohám mu vázaly stříbrné spony, potom těžký krunýř si připínal okolo prsou, půjčený od Lykáona, jejž k svému si upravil tělu. Stříbrem zdobený meč pak na svá pověsil plece, bronzový, potom si štít vzal do ruky, velký a pevný.
Potom si na hlavu silnou dal přilbici kovanou pevně, na které chochol z žíní se s vrcholu strašlivě kýval, silné pak dřevce si vzal, jež v dlaň se mu hodilo dobře. Bojovný vladyka Sparty se odíval způsobem stejným.
Když již na obou stranách si rekové odění vzali, do středu vojů trójských i achajských kráčeli oba, hledíce hrozným zrakem. To vidouce trnuli všichni, Trojane, statní jezdci, i Achajci holení krásných.
Na místě změřeném dřív pak stanuvše poblíže sebe, mávali oštěpem svým, druh na druha kypíce záštím.
Nejdřív Priamův syn svým stinným oštěpem mrštiv, ve štít veskrze stejný jím udeřil vladyku Sparty, avšak neprojel kov - hrot kopí nazpět se ohnul o jeho silný štít.
"Pak druhý se rozehnal kopím 350   rusý Átreův syn, když k otci se pomodlil Dřu:
„Popřej mi ztrestat toho, kdo spáchal křivdu mi dříve, slavného králova syna, a rukama mýma ho potři,
340
345
90
ZPĚV III.
■   i   |nilomstva mnohý se zhrozil spáchali křivdu
i poliostnému, jenž dřív jej za hosta přijal!" |  i i   puk napřáhl ruku, a stinným oštěpem mrštiv, ni \i",ki/e stejný jím udeřil odpůrce svého: m41 tv lesklý štít byl proražen obrovským dřevcem, »|in' |iiiinikl hrot též krunýřem, zdobeným krásně, i.i pult u samých slabin mu naskrz proťalo roucho, il prohnul se v boku a černé unikl smrti.
\ \ i,i.u Átreův syn svůj meč, jenž zdoben byl stříbrem,
• ! .i, v hřeben přilby, jej udeřil, meč však mu rázem i 111 , iiíi čtvero kusů se rozlomiv, padl mu z ruky.
/iilkiil tu Átrcovec a pohlédl k širému nebi: ,N^ul n lid tebe, Zéve, ni jediný krutější z bohů!
i ■ 111 naději měl, jak Parida za zločin ztrestám -»iľ vilu k zlomil se meč v mé pravici! - - Také můj oštěp
li ii-l / pravice mé jen naprázdno, aniž ho ranil!"
ľ,
(oki a přiskočil blíže a za přilbu s chocholem hustým ntipiulnuv, stočil ho stranou a pak jej k Achaiům vlekl. [Umen zdobený krásně ho škrtil pod měkkým hrdlem, m l'nľ byl pod bradou sepjat a přilbici na hlavě držel.
Ilyl by ho přivlekl vskutku a dosáhl nesmírné slávy, li\ \lře však Afrodite to zahlédla, Diova dcera; 11 hned přetrhla řemen, jenž z býka byl sklaného silou.
Přilbice, prázdná nyní, šla chvatem za rukou pádnou. Rok jí zakroužil prudce a hodil ji do středu vojska I ),inaů holení krásných - i zvedli ji soudruzi věrní.
()il však poznovu zas naň vyrazil, chtěje ho zabít bronzovým oštěpem svým - vtom vyrván byl od Afrodity, Miadno, vždyť bohyně jest - pak hustým ho zastřela vzduchem, iiiičež v ložnici vonnou jej složila, klenutou pevně.
91
ILIAS
ZPĚV VII.
Řekl - pak napřáhl ruku a stinným oštěpem mrštiv, 245   udeřil v Aiantův štít, ten hrozný, ze sedmi koží,
navrchu, v kovový plát, jenž osmou na něm byl vrstvou: projel vrstvami šesti, jež prorazil, nezlomný oštěp, avšak sedmou koží byl zadržen.
Po druhé zase Aiás, potomek Diův, svým stinným oštěpem mrštiv, 250   ve štít veskrze stejný jím udeřil odpůrce svého:
naskrze lesklým štítem mu projelo obrovské dřevce, pronikl oštěpu hrot též krunýřem, zdobeným krásně, kopí pak u samých slabin mu naskrz proťalo roucho, on však prohnul se v boku a černé unikl smrti.
255     Rukama dlouhá ta kopí zas vyrvavše, zároveň oba, střetli se, podobni lvům, již žerou syrové maso, nebo i vepřům kancům, jichž sílaje nezmožitelná.
Oštěpem Priamův syn jej zasáhl do středu štítu, avšak neprojel kov, hrot kopí nazpět se ohnul.
260 Aiás přiskočil blíže a do štítu bodl ho kopím; oštěp veskrze projel a odrazil Hektorův útok, sečmo mu přejel šíji - a krev z ní vytryskla temná.
Přec však neskončil boj rek Hektór jiskřící přilbou, naopak, ucouvl trochu a pádnou pravicí chopiv 265   kámen, ležící v pláni - byl černý, drsný a velký -, praštil v Aiantův štít, ten hrozný, ze sedmi koží, do jeho prostředku, v puklu - kov ve štítě zařinčel zvučně.
Potom zase rek Aiás vzal skalinu o mnoho větší, zakrouživ mršti! jí po něm a napjal nesmírnou sílu: 270   dovnitř prolomiv štít tím balvanem, velkým jak žernov, zvrátil mu kolena milá. Rek naznak byl povalen na zem, přitištěn na vlastní štít - však rychle ho Apollón vzpřímil.
A již byli by zblízka i mečem se bodali spolu,
M k min heroldů dvé, již poslové Dia a lidí lili |sou -tenz Tróů, ten z Achaiův oděných kovem-líplo, Tallhybios aldaios, rozumní oba. ipfrtllli mezi ně žezla, i řekl jim důtklivá slova hlasatel statný, muž moudrou nadaný radou: i nile, synové milí, již zápasy svádět a válčit, mncc, oblačný Zeus, vás obadva miluje stejně, hI«i l'ilľ oštěpem slavní - toť všickni jsme viděli právč -tiiilt nastává noc — též noci je ustoupit dobře!" i in mu Telamónovec dal odpověď těmito slovy: V/\iMc I lektora dřív, ať podá takový návrh, hul k zápasu sám přec vyzval veškery vůdce, |n i ni buď on, já poslechnu rád, jen jakmile začne." Hrdina jiskřící přilbou mu pravil, veliký Hektór: \ hl ule, ježto ti bůh dal velikost těla i sílu, liinniliosl, a poněvadž kopím jsi nejlepší z Achaiů všechněch, u\ ni ustaňme teď a zastavme vražednou bitvu — pln dnes - vždyť válčit budem zas po druhé, až by nás přece m/vedlo jednou božstvo a jedněm vítězství dalo:
i |i / nastává noc - též noci je ustoupit dobře, |bj ROS vrátil k lodím a potěšil Achajce všecky, Db/V lášť příbuzné svoje a soudruhy, které máš s sebou.
Rovněž vrátím se já, bych po městě Priama vládce, potěšil trójské mužstvo i Trójanky s vlečnými rouchy, I leré do chrámu vejdou a za mne tam děkovat budou.
1'cď však převzácný dar druh druhovi vzájemně dejme, 11>v pak ten neb ten, jak z Tróů, tak Achaiů, řekl:
Jako se pustili v boj - byl zápas to hubící život -Ink se i smířili opět a v přátelství rozešli spolu.'"
Stříbrem zdobený meč dal Hektór rekovi darem, nesa jej zároveň s pochvou i s řemenem krojeným vkusně. (>pasek červení lesklý dal darem Hektoru Aiás. Takto se rozešli spolu. - Tu jeden k Achaiům kráčel, druhý v Trojanů dav šel hlučící: radosti plni \ idělí jej, jak živý a zdráv k nim přichází opět.
ILIAS
jednak, v srdci jim žal byl probouzen, hledícím na to, kterak velikou zeď již Trojane přestoupli davem.
Když tak hleděli na ně, tu slzy jim kanuly s víček: mněliť, že jistý je zmar již nemine.
Zemětřas ovšem
90   vniknuv do silných řad, jim dodával odvahy snadno:
Nejdřív k Léitu šel, pak k Teukrovi, k Déipyrovi, potom k Antilochovi a k rekovi Péneleovi, k statnému Mérionovi a Thoantu, v zápase mistrům, takto je pobízel všecky a pravil perutná slova: 95     „Hanba to Argejci jest - ó junáci, spoléhám já se, statným v zápase bojem že spasíte koráby naše! Vy-li však záhubnému se budete vyhýbat boji, ó pak přišel už den, v němž padnem rukama Tróů! Nastojte! Veliký div teď vidím na vlastní oči, 100   hrozný, o němž jsem myslil, že nikdy se nemůže stati: Trójští že vtrhnou až k nám, až do lodí!! - Tito přec jimlv bývali jelenům plachým vždy podobni, kteřížto v lese šakalům, dravým vlkům jsou pokrmem, pardalům krulvii bez cíle pobihujíce a bázlivě, bez síly k boji. los     Takto si netroufal dřív lid Trojanů - ani dost málo -achajské síle a rukám se na odpor postavit směle, nyní daleko města, až u dutých korábů válčí -vinou našeho vůdce a chabostí vojínů prostých, kteří se hněvají na něj a bránit nemají chuti no   korábů rychlých v plavbě a dávají u nich se vraždit. Avšak kdyby i vskutku byl pravým viníkem toho válečník Atreův syn, král Achaní, přemocný vládce, poněvadž Péléovcc byl zneuctil, rychlého v běhu, nám však neslušno jest být ochablí v zápase s Tróy! ii5     Pročež zhojme to hned!   duch chrabrých může být zhojeni Vám však není to ctí, když chabnete v obraně rázné všickni přec v táboře našem jste výborní - já bych se také
ZPĚV Xlll.
« In k ý in mužem, jenž v bitvě by chabě si vedl, í J r.il   však v srdci to vám mám velice za zlé. |il líci! Větší zmar vám zajisté způsobí záhy | Hitiliiiiiý boj! -
Přec v duších probuďte smysl i i \ lastní čest! - Vždyť strašný se rozzuřil zápas:
I ijovník statný, už válčí u samých lodí, Kilyt* prolomil bránu a pevnou závoru dlouhou."
I um dodával síly a povzbudil achajské vojsko.
||d \iantii obou se rázem stavěly šiky, ■ .mi sám Arés ni Pallas budící k boji imIiIi liiinět by jich, vždyť vybraní, nejlepši muži Mil ľrnjnnú k boji i Hektora, slavného reka. I Itiiplmi srazili kopí a ke štítům přitiskli štíty: ......luk přiléhal štít, muž k mužovi, k přilbici přilba,
ii hocholy z žíní se stýkaly hřebenem lesklým, |iik kývali hlavou - tak sraženě u sebe stáli.
I "I ii li učela kopí a chvatem se ve smělých rukách Vřlii   lak kupředu táhli a touhou po boji prahli.
1111 n naci ně vyrazil vpřed voj Trojanů - v čele jim Hektór nil i naproti nim, jak se skály valí se balvan,
I \ /kypěly proud byl s okraje skaliny serval, h|n\ iv přívalem podklad, jenž držel drzý ten balvan. I> n pak poskokem letí — les pod jeho nárazy duní:
m nerušen běží a úprkem - konečně přijde
II nou pláň - tam staví svůj běh, byť rozehnán prudce. ' n jinak nějaký čas též Hektór hrozil, že snadno
i nii.i/i stany a loďmi a pronikne k samému moři, i i.'ilčním, avšak zatím, když narazil na husté řady,
......I, přitrhnuv blíž, voj Danaů s protější strany
i<i iidcc ho tepaje meči a oštěpy o dvojím hrotu, nílľikl od svých řad - rek zaražen vrávoral z bitvy.
280
281
450
455
460
465
470
475
ILIAS
Tehdáž Achilleus sám sic zamítl odvrátit zkázu, avšak vlastní zbroj dal Patroklu, příteli svému, načež ho do bitvy poslal a četné mužstvo mu přid.il
Po celý den pak boj kol Skajské sváděli brány. Byli by trójský hrad tam zbořili, kdyby byl Foibo.s silného Mcnoitiovce, jenž množství pohubil lidu, nezabil v předních řadách a Hektoru oslavy nedal,
Proto tu objímám teď tvá kolena, zdali bys nechlrl ochotně přilbu a štít dát synovi krátkého věku, také holeně krásné, jež k nohám by vázaly spony, brnění též - vždyť zbroj, již míval, ztratil mu přítel, od Tróů sklán.
Teď zármutku pln, syn na zemi leži,"
Na to jí přeslavný bůh zas pravil, dovedný mistr: „Vzmuž se a o tuto věc v svých prsou starostí neměj1
Kéž bych mohl tak jistě jej před smrtí, zármutku plni! daleko skrýt, až hrozný los jej postihne jednou, jakože dostane zbroj, jíž kráse by jistě se mnohý z lidstva, jež přečetné jest, pak podivil, kdo by ji spadli
Pravil a nechal ji tam.
Pak ke svým přikročil měchům rychle je obrátil k ohni a pak jim dmýchati kázal.
Dvacet celkem měchů mu dmýchalo na jeho pánve, příhodné do ohně proudy dle potřeby vydechujíce: silný, by v pospěchu díla byl po ruce, jindy zas slabý, vždycky, jak Héfaistos chtěl, jak po každé žádalo dílo.
Házel do pánví cín, pak měď též nezlomitelnou, stříbro a vzácné zlato.
Hned potom Héťaistos vložil na špalek kovadlo velké a pádné kladivo silné chopil pravicí svou, však levicí uchopil kleště.
412
ZPĚV XVIII. Štít
i |n \ ný štít bůh vyráběl ze všeho nejdřív,
■ h |( i uměle robil a lesklou obrubou vroubil, U   lliný třpyt, pak řemen pobitý stříbrem.
B \ \ eliký štít měl patero, na ploše jeho |''1 obrazy mnohé svou umělou vyráběl myslí:
Střed štítu: země, nebe, moře
■ Hrd vytvářel zem, báň nebes a hladinu mořskou, 11 ľ iimorného a jasný v úplňku měsíc, 11 i wškeré hvězdy, jež celou oblohu zdobí, I I .-ilt Plejád a Hyad a silného Oarióna.
Medvěda zrobil, jenž Vůz jest nazýván příjmím,
.....témž místě a zírá na Óríóna,
[)l h (lkeanových sám jediný účasten nejsa.
I'i vní pruh: dvě města: a) město v míru: svatba, soud
i pak zobrazil měst, v nichž bydlili smrtelní lidé, ■ i mých - v jednom byl sňatek a slavné svatební hody:
• ,lu z ženské síně tím městem v průvodu vedli, pln cinž pochodně plály a zvučela svatební píseň.
Mladí se tanečníci tam točili, ve středu jejich ptuľiily hrály a loutny - a četné zvědavé ženy, •in|iic v průjezdech domů, se s podivem dívaly na ně.
I lojný na sněmu lid byl shromážděn: jednali právě n iporu: občanů dvé stran náhrady rozepři mělo i i muže zavražděného: vrah tvrdil, že zaplatil všecko, I \\ ňje důkazy lidu, sok popíral, že by co dostal. ( Avfink přáli si oba, by znalý je rozhodl soudce. [ I Id, jak komu kdo přál, svůj souhlas najevo dával.
Heroldi hlučící lid tam tišili, starší pak lidu | tm křesla kamenná sedli a v posvátném okruhu soudním
413
ILIAS
505
510
515
heroldů zvučných hlasú v své pravici drželi žezlo, s kterým vstávali s křesel a po řadč činili nález. Zároveň uprostřed nich dvé talentů leželo zlata za dar pro toho soudce, jenž nález nejlepší podá.
b) mčsto ve válce: záloha, boj
Kolem druhého z měst dvé vojenských táborů bylo, ze zbraní tryskala zář:
Měl nepřítel úmysl dvojí: buďto jim zbořil město, neb na dvé rozdělit jmění, všecko, jež ve svém nitru to rozkošné chovalo město.
Měšťané nechtěli svolit a chystali zálohu tajně: hradeb manželky milé a slabé hájily dítky, stojíce k ochraně na nich a mužové stížení stářím.
Vytáhli, v čele jim Arés a bohyně Athénská Pallas, ze zlata zrobení oba a v zlaté odění roucho, ve zbroji, postavy velké a krásní jak bohové právě, nad jiné patrní všem, lid pod nimi mnohem byl menší.
Když však přišli až k místu, kde vhodnou se záloha zdAI< u řeky, u které k pití se scházela veškerá stáda, tamo si usedlo mužstvo, jsouc oděno v jiskřivý krunýř. Podál tábora vojska dva zvědové, sedíce zvláště, číhali, zdali by ovce a lesklé spatřili krávy: brzy se přihnala stáda, dva pastýři kráčeli s nimi, píšťal se bavíce hrou, vždyť neměli o léčce tuchy.
Měšťané zhlédli je jiti a přiběhli, s rychlostí velkou zabrali s obou stran jak hojnost skotu, tak stáda krásných bělostných ovcí a zabili pastýře bravu.
530     Když však nepřítel slyšel, jenž seděl před shromaždišlčin, u krav veliký hluk, hned na vozy poskočných koní vstoupli a za nimi jeli a také záhy je stihli.
Stanuvše počali půtku a válčíce na břehu řeky, oštěpy kovových hrotů tam házeli naproti sobě.
520
525
ZPĚV XVIII.
n byl Svár, tam Ryk, tam hrozná Morana zhoubná ■ollo, živého, s ranou, a druhého bez rány držíc, ||t1 válečnou vřavou, již mrtvého, za nohy vlekla. v |/ na plecích měla, byl rudý od krve mužů. ■yll jak živí lidé, jak živí sváděli boje, lihnly padlých mužů si hledíce vzájemně vyrvat.
Druhý pruh: život venkovský: orba,
žně, vinice
I ti nu /as kyprý lán tam vytvářel, úrodnou půdu, ..'I i ni, oranou třikrát, a četní oráči na ní I i iihu potahy hnali, vždy obratem, vzhůru i dolů. i ilykoli obratem zpět zas dostihli souvrati pole, , flt.tr sladkého vína jim dával do rukou vždycky inu;, jenž po každé přišel.
Dle brázdy se vraceli jiní, I k louvrati dlouhé nivy se snažíce dostati nazpět.
Vzadu se černala prsť, jež byla jak zoraná právě, ii kol i ze zlata byla - což obzvlášť budilo podiv.
S vysokým obilím lán tam Héfaistos vytvářel potom: .vnci je kosili srpy, jež ve svých pravicích měli: (itlBtě tu, za hrstí hrst, jim padaly požaté klasy, \ zadu je vazači brali a povřísly vázali v snopy; i clkem vazačů tré tam vázalo, za nimi hoši ubírali požaté hrsti, a rychle je nosíce v rukou, Vltzačům dávali stále, a u brázdy, ve středu jejich, |i,tn stál, v pravici žezlo, a mlčky se radoval v srdci.
Sluhové opodál nich jim pod dubem chystali jídlo, u-lkého k hostině býka jim zabivše, ženy pak hojnost |tíčné mísily mouky a žencům ji chystaly k jídlu.
Potom i viničný sad tam vytvářel, plničký révy, k řásný, ze zlata celý, a tmavé byly tam hrozny. Slříbrné vinné tyče v něm dlouhým pořadím stály, příkop po obou stranách byl modravý, ohrada kolem
i1 l
414
415
ÍLIAS
ZPĚV XVIII.
570
575
565   z cínu, a jediná jen tím sadem pěšinka vedla,
po které nosiči hroznů, když klidili, vždycky se brali,
Po ní mladistvé dívky a jinoši laškovné mysli sladký nosili plod, jejž v koších pletených měli.
V jejich středu byl hoch, jenž hrál jim na struny libfl na svou zvučnou loutnu, a zpíval žalozpěv ke hře, krásně a jemným hlasem, a do taktu veškerá mládež kráčela, výskala, pěla a tančila k průvodu zpěvu.
Třetí pruh: lvi přepadnou stádo, pastvina, tance
Skotu pak s přímými rohy tam Héfaistos vytvářel stiiilo, ze zlata některé z krav bůh vyrobil, jiné pak z cínu: ze dvora s bučením táhlým se zvířata na pastvu hnala, podél hučící řeky a podél klátivé třtiny. Zároveň s kravami svými šli řadou pastýři čtyři, zlatí, a devět psů jim po boku běželo rychlých.
Dvojice strašných lvů vtom chopila řvoucího býka v prvním pořadí stáda, a býk ten strašlivě buče, vlečen byl od oněch lvů.
Psů smečka a junáci za ním. Lvové mu roztrhli kůži a chlemtali z velkého býka střeva i temnou krev.
Však pastýři úplně marně naproti zuřivým lvům své rychlé ohaře štvali: 585   neboť majíce kousnout, vždy prchali ode lvů nazpět, jenom nablízku stáli a štěkali, vždycky však couvli.
Pastvinu přeslavný bůh tam vytvořil, dovedný mistr, velkou, v úvale krásném, a bělostné ovce tam byly, ovčíny, pastýřské chýše a ohrady střechami kryté.
580
590
Rejistě přeslavný bůh též zobrazil, dovedný mistr Héfaistos, docela tak, jakDaidalos v rozlehlém Knósu pro divfcu křldefí kr4sných kdys vytvGřil) pro Anadnu
Na nem svobodní hoši a dívčiny veliké ceny
i!i Ivoříce kruh, druh v zápěstí soudruha drže.
lil) v jemná roucha a jinoši v suknice krásné, oděni byli, jež mírně se olejem leskly,
y . ľ. v čelenky krásné a junáci mečíky měli
i nr / ryzího zlata a řemeny pobité stříbrem, tli /y tu cvičenou nohou se pustili do kola v tanec,
i n, jak hrnčířský kruh, jenž dobře se do dlaní hodí IIm Iř kdy sedne si k němu a zkouší, dobřc-li běží -
. /,is tančili v řadách a kráčeli naproti sobě. 11 ni míru četný dav kol tohoto libého tance, im radosti stál.
Též božský pěvec jim zpíval, i lnul nu provodč zpěv.
Dvé kejklířů bylo tam také, kli 11, když počínal zpívat, se točili ve středu jejich.
Čtvrtý pruh: Okeanos
tiluý a velký proud tam vytvořil Ókeanův lom krajního lemu, kol dokola pevného štítu.
Ostatní zbroj
K ilyž však byl od boha štít již vytvořen, velký a pevný, nibil mu také krunýř, jenž svítil nad záři ohně, /inbil i těžkou přilbu a ke skráním přilehlou dobře, ii|iiíivnou, velice krásnou, a zlatý připevnil chochol, /lubil i holeně krásné, jež vytvořil z táhlého cínu.
Když již zhotovil zbroj, ten slavný, dovedný mistr, Ihned ji vyzdvihl z dílny a před matku rekovu složil.
Ihetis pak hned jak jestřáb se s Olympu sněžného snesla nu zbrojí od Héfaista, jež jasným jiskřila leskem.
416
417
ÍLIAS
ZPĚV XXIII.
mé že ti ustřihne vlasy a svatou vzdá slavnostní ~/v\\ \ i padesát beranů bujných že na břehu zařízne tobě do zdrojů, kdež máš háj, máš oltář obětí plný. Takto ti sliboval kmet - ly's nesplnil žádosti jeho! 150   Ted', když není už možno, bych do milé otčiny přišel, nuž, já Patroklu svému chci kadeř na cestu dáti."
Řekl a kadeře své dal do rukou milému druhu, smuten, a roznítil tím v nich všechněch po nářku touhu
Byl by snad západ slunce je zastihl při pláči ještě, 155   ale tu k vladaři mužstva děl Achilleus, přistoupiv k neum „Zajisté achajský lid tvých rozkazů poslechne vždyckj nejradčj: vždyť přec mohou též jindy si ulevit nářkem, pročež rozkaz dej lidu, ať odejde chystat si jídlo, my to tu zastanem již, jak náleží, neboť je nejvíc 160   mrtvola na péči nám - jen vůdcové zůstaňte tady!"
Mocný vladyka mužstva, jak uslyšel výpověď tuto, ihned rozkázal lidu, by odešel k souměrným lodím, toliko pohřebníci tam zůstavše, skládali dříví: stostopou na dél a na šíř mu zřídili hranici z něho, 165   mrtvolu na vrchol dřev pak složili, truchliví v srdci. Přemnohé tučné ovce a lesklé loudavé krávy v popředí hranice stáhli a chystali. - Hrdina chrabrý Achilleus vzal z nich tuk, jímž druhovu mrtvolu pokryl, celou, od hlavy k nohám, a stažená zvířata rovnal, no   Potom dvouuché džbány tam položil s medem a tukem, opřev je o jeho máry, pak koně tam vysokých šíjí dával s námahou, čtyři, a při tom žalostně vzdychal.
Devět k zábavě psů měl ve stane Achilleus vládce, dvěma z nich podřezal hrdla a také jc na dříví dával. 175 Dvanáct jinochů trójských, již vzácní po rodě byli, vraždil broušeným nožem - a chystal hrozné ty skutky. Oheň pak nezmorných sil tam roznítil, aby to strávil, potom zaúpěl žalnč a zavolal milého druha:
1'nlčš se, Patrokle můj, byť v chmurném Hadově domě, i ko ti splňuji už, jak dřív jsem tobě byl slíbil: i llinct jinochů trójských, již po svém rodě jsou vzácní, Iti n, zároveň s tebou, tu stravuje - do ohně Hektór li upálení nebude dán, syn Priamův - psové ho snědí!" Inkovou pohrůžku děl. —
Však Hektora nežrali psové, |iniičvadž Afrodite jim bránila, Diova dcera, puřňd, ve dne i v noci, a božským jej olejem třela, i ftjovým, aby mu rek, jím smýkaje, neodřel tělo.
I inavý nad tělem mrak též rozestřel Apollón Foibos, <i výšin nebes až na pláň, a přikryl celé to místo, ii.i kterém Hektór ležel, by mrtvola kolem a kolem mocným slunečním žárem se neseschla v svazích a údech.
Hranice s mrtvým druhem však nechtěla ohněm se vznítit, .kivný Achilleus rychlý tu pojal myšlenku jinou: opodál hranice stanul a ke dvěma větrům se modlil, ATyros byl to a Borrés, a sliboval oběti krásné; /e své zlaté číše jim uleval, vroucně je prose, přijít, by vzplanulo dříví, ať všecky ty mrtvoly na něm kvapem v plameni tom jsou spáleny.
Rekovy prosby
zaslechla rychlá íris a odešla s poselstvím k větrům, i     S Zefyrem dujícím ostře si hromadně v paláci jeho při hodech hověli právě - když běžíc stanula Iris na jejich kamenném prahu. -
Ti Irídu s radostí zhlédše, všichni jí povstali vstříc, z nich každý k sobě ji volal.
Ona si nechtěla sednout a důtklivá slova jim řekla: „Nesednu - nazpět k proudům chci odejít Okeanovým, do země Aithiopů, již vzdávají slavnostní žertvy bohům, a já bych ráda těch obětí účastna byla. Nyní však Péleův syn vás toužebně za příchod prosí,
500
501
ILIAS
ZPĚV XXIII,
655
660
Pěstní boj
Pro trudný pěstní boj pak stanovil Achilleus výlu \ přiveden robotný mezek a přivázán na zápasišti, divoký, šesti již let, jejž ujařmit přetěžké bývá; kdo by však poražen byl, měl dostat dvouuchý poliai
Potom se postavil zpříma a pravil k Argeiům taktC „Álreověe i druzí, vy Achajci holení krásných, nej lepších pěstníků dvé sem voláme, zápasit o to, vysoko zvednout pěsti a biti se.
Komu by Foibos na konec vítězství popřál a ode všech uznáno bude, robotnou mezkyni vezmi a odveď do stanu svého, kdo však poražen bude, si odnese dvouuchý pohár."
Řekl a v okamžik ten vstal jinoch krásný a velký, znalý pěstního boje: - slul Epeios Panopéovec. Mezka hned robotného se uchopiv, takto se ozval:
„Přistup, kdo dvouuchou číš má úmysl odnésti odsud, neboť mezka, to pravím, si sotva kdo odvede jiný, zvítěze v pěstním boji - jsemť já z vás nejlepší ze všech Není-li dost, když v boji jsem sláb? - - Jest nemožno přeu\ aby se v úkonech všech stal Člověk dovedným stejně.
Pročež tohle vám řeknu a také to splněno bude: na hadry roztrhám tělo a všecky mu rozdrtím kosti! -raděj ať pohřebníci zde na místě čekají na něj, aby ho odnesli odsud, až pod mýma rukama padne!" Pravil, i utichli všichni a mrtvé nastalo ticho.
Jenom se Euryalos mu postavil, podobný bohům -Mékisteus jeho byl otec, muž vladař, z Talaa rodem, jenž kdys do města Théb, když života Oidipús pozbyl, eso   přišel a v závodních hrách tam překonal Kadmovce všecky.
665
670
675
11 něj se Týdeův syn, muž kopiník, pečlivě staral, m \ inu vzpružuje srdce, jsa dychtiv vítězství jeho: |ilfl\ mu na boky rek dal pásnici, potom mu podal I Dieny z polního býka, jež úhledně krojeny byly.
Když byli hotovi k boji a do středu bojiště vstoupli, i/<l\ i liše tváří v tvář své pevné obadva ruce, Clili se v boj - již střetly se v ráz jich pravice těžké. ! ÍHiišný skřípot skrání se ozýval, s údů jim zevšad kfoiiilern valil se pot.
Vtom vztyčiv se Epeios slavný, 1)1 i .lil ho v tvář, jak sok naň pohlížel-nemohl déle mk jiŽ na místě stati a statné údy mu klesly.
Inko se vyšvihne ryba, když Borrés hladinu čeří, ii Uchu plného řas - pak vlna ji přikryje temná, i tklo se vyšvihl raněn, však Epeios, hrdina chrabrý, . hopi) ho rukou a vzpřímil, a milí jej obstoupli druzi.
lito jej bojištěm vedli, an stěží nohama pletl, hustou plivaje krev, svou hlavou kývaje těžkou, potom posazen od nich, jsa bez sebe, do jejich středu; "umí i se vrátili nazpět a přinesli dvouuchý pohár.
Zápolení
Jiné Péleův syn, již třetí, položil výhry trudného zápasu v křížku, a všemu je ukázal lidu: velký a ohnivzdorný dal vítězi trojnohý kotel, který za dvanáct krav - tak přibližně - cenilo mužstvo, sokovi poraženému však do středu postavil dívku, znalou přemnohých prací - ji cenili za čtyři krávy.
Potom se postavil zpříma a pravil k Argeiům takto: „Vstaňte, kdo úmysl má též v zápase tomto se zkusit!"
ILIAS
ZPĚV XXIII.
710
715
720
725
730
735
Řekl, i zvedl se Aiás, ten velký, Telamónovec, zvedl se Odysseus též, muž důvtipný, uskoků znalý.
Když byli hotovi k boji a do středu bojiště vstoupli, v náručí pevnou paží se jeden druhého chytli, podobni střešním trámům, jež proslulý zaklínil tesař na domě velké výšky, by vyhnul se návalu větrů.
Oběma praskala záda, jež od smělých sokových rukou úporně tažena byla, a pot z nich vlhký se řinul. Četné po celých zádech a po žebrech pružiny bojcůni doruda naběhly krví, však sokové stále a stále o onu úpravnou trojnož se snažili vítězství dobýt. Nijak ho nemohl skácet a povalit Odysseus na zem, Aiás nemohl též, vždyť sokova bránila síla.
Když lid holení krásných se počínal konečně nudil, tehdáž veliký Aiás mu pravil, Telamónovec:
„Zchytralý Odyssée, ty z Lácrta potomku Diův, zvedni mě, nebojá tebe, vše další je v Diově vůli!"
Řekl a zvednout ho chtěl - sok nepustil úskoku z mydli kopl ho do podkolení a takto mu podrazil údy: naznak svalil se Aiás, a zároveň padl mu na hrud' Odysseus - achajský lid, pln podivu, na to se díval.
Potom jej Odysseus zdvíhal, ten nezdolný hrdina slavnjj sice jím od země hnu!, však zcela ho nemohl zdvihnout, zato mu nastavil nohu - a oba se svalili na zem, jeden druhému blízko, a prachem se pokryli oba.
Opět byli by vstali a po třetí dali se v zápas, v tom však už Achilleus povstal a sám jim v zápase bránil
„Teď již zápasu nechte a trýzní nemařte síly, vítězství obou je vás, tož stejné vezmouce výhry, vzdalte se, by se i jiní těch závodův účastnit mohli."
Oni to slyšeli rádi a ochotně poslušní jsouce, tělo si otřeli z prachu a opět si oděli roucha.
Běh
.Achilleus na rychlý běh hned potom položil výhry: iil ibrné měsidlo skvělé: jen šest měr mohlo sic pojmout, |lj lo však nejvzácnější svou krásou na celém svčtč. Kklonci v umění zběhlí je zrobili nadmíru vkusně, \\ vík foiničtí plavci je odvezli po vzdušném moři, polom připluli v přístav a dali je Thoantu darem.
K výkupu za Priamovce je nabídl, za Lykáona, ľ.ilmklu, statnému reku, král F.unéos Iésonovec.
I aké je Achilleus rek dal za výhru, příteli k poctě, .....m, kdo nejrychlejším se v křepkém osvědčí běhu.
I Jiuhému velkého býka pak určil, tučného lojem, konečně za třetí výhru půl talentu položil zlata.
Polom se postavil zpříma a pravil k Argeiům takto: „Vstaňte, kdo úmysl má též v zápase tomto se zkusit!"
Řekl, a rychlý Aiás, syn Oileův, zvedal se kvapně, zvedal se Odysseus též, muž důvtipný, třetí se potom zvedal Nestorův syn, jenž v běhu byl z jinochů první. Manuli v jedné řadě, cíl běhu jim Achilleus určil: od šraňků běh jim vyměřen byl.
Vtom vyrazil napřed Aiás, Oileův syn, hned za ním Odysseus slavný, lesně - jak tkalcovská hůlka jest docela nablízku prsou ženštiny s krásným pásem, jež rukou ji přitáhne zručně, u samých prsou ji drží a osnovou provléká útek -•.lejně mu Odysseus rek byl nablízku - nohama vzadu •.lapaje do jeho stop, než prachem zakryty byly. Přes hlavu horkým dechem mu slavný Odysseus dýchal, pořád úprkem běže - a Danajci křičeli na něj, nn tak zvítězit prahl, a hlučné mu volali: „Pospěš!"
Když pak se schyloval běh již ke konci, Odysseus kvapně k Athéně jiskrných zraků se modlil potichu v srdci:
770
775
7S0
785
790
795
ÍLIAS
„Slyš mě, ó bohyně má, mým nohám laskavě přispčjl
Těmito prosil slovy, a Pallas ho slyšela božská, dodala mrštnosti údům, i odshora rukám i nohám.
Když pak doběhnout měl, již zakrátko, k odměně lul tehdáž ve běhu sklouzl syn Oileňv, Palladou stržen: z bučivých zabitých krav tam trus byl roztroušen práva které Achilleus rychlý dal porazit, Patroklu k poctě: Aiantu ústa i nos byl kravským naplněn trusem.
Výhru si Odysseus vzal, ten nezdolný hrdina slavný, poněvadž doběhl dříve - však Aiás obdržel býka.
Stanul a do rukou svých vzal za roh polního býka, pořád plivaje trus - pak ve středu Achaiň pravil:
„Pallas mi podtrhla nohy, jež po bok se Odysséovi staví od dávných časův a pomáhá jemu jak matka."
Pravil a nad těmi slovy se od plic zasmáli všichni.
Poslední Nestorův syn svou zápasní cenu si nesl s vlídným úsměvem na rtech a pravil žertovně toto:
„Ačkoli každý to ví, přec přátelé povím, že bozi lidem staršího věku i nyní vzdávají poctu, neboť tuhle sic Aiás jen o něco málo je starší, zato však Odysseus tuhle je ze starých časů a rodu, ale je dosud starcem prý jadrným - neboť je těžko Achaiům ve běhu s ním chtít zápasit, Achilla vyjmouc," Pravil a rychlému tím vzdal pochvalu Péléovci.
Achilleus ujal se slova a řekl mu odpověď tuto: „Nebyla, Nestorův synu, tvá pochvala řečena marně, neboť ke tvé výhře ti přidám půl talentu zlata." Pravil a zlato mu dával a tento je s radostí přijal.
520
ZPĚV XXIII.
Zápas kopím
I \>lom Péleův syn vzal stinný do ruky oštěp, v ložil jej na zápasiště, a štít dal vedle a přilbu, \ v/broj to ze Sarpédonta, již v boji mu Patroklos odňal. Potom se postavil zpříma a pravil k Argeiům takto: Ncjlepšich hrdinů dvé sem voláme, zápasit o to. Vezmete výzbroj a kopí, jež každým pronikne tělem, putom zkuste druh druha, zde před davem diváků valným: I ilokoli krásné tělo by z obou zasáhl dříve, llnlkna se vnitřních částí skrz brnění — do toku krve, lomu bych tento zde meč dal v odměnu, zdobený stříbrem, krásný, thráckou to práci, jejž odňal jsem Astcropaiu; n /broj sokové oba se rovným podělte dílem; polom ve stanu svém jim vystrojím hostinu dobrou."
Řekl, i zvedl se Aiás, ten velký, Telamónovec, polom mohutný rek, syn Týdeův, zvedl se druhý.
Jakmile na obou stranách si rekové odění vzali, .i když do středu davů se scházeli, dychtivi boje, hledíce hrozným zrakem, jal veškery Danay úžas.
Když tak na sebe jdouce, již docela nablízku byli, trik rát se na sebe vrhli a třikrát zblízka se potkli: Ve štít veskrze stejný jej Aiás veliký bodl, aniž pronikl k tělu, neb brnění bránilo uvnitř, (lutny Týdeův syn však nad krajem velkého štítu hrotem lesklého dřevce mu pořád po hrdle mířil, In však už o Aianta se Achajci nadmíru lekše, iihčma kázali přestat a stejné vzíli si výhry.
Avšak veliký meč dal hrdina Týdéovci, nesa jej zároveň s pochvou i s řemenem krojeným vkusně.
521
ILIAS
ZPĚV XXIII.
830
835
840
845
Házení diskem
Pak tam Péleův syn dal masivní železný kotouč, kterýmžto Éetión kdys házíval, nadmíru silný. Slavný Achilleus rychlý však usmrtiv Éctióna, v lodi si odvezl kotouč i s ostatním majetkem hojným,
Potom se postavil zpříma a pravil k Argeiům takto „Vstaňte, kdo úmysl má též. v zápase tomto se zkusil! Kdyby svůj úrodný lán měl vítěz i daleko z města, na pět za sebou let pak bude mít železa hojnost k všeliké potřebě své - pak nebude do města chodit pastýř jeho ni oráč, by koupit je - stačí mu kotouč."
Řekl, a Polypoités, muž udatný, zvedl se s místa, Leonteus, rovný bohům, pak povstal, veliký silák, Aiás, Telamónovec, a konečně Epeios slavný.
Pořadím stanuli všichni.
Vzal kotouč Epeios slavný: zakrouživ, vymrštil jej - však Danajci propukli ve smící druhý kotoučem hodil rek Leonteus, Areův soudruh, třetí syn Telamónův jej vyhodil, veliký Aiás, ze své pravice pevné a přehodil předchůdců značky, ale když Polypoités, muž udatný, disku se chopil — jako když pastýřský muž svůj obušek vyhodí z ruky, ten se pak točí vzduchem a letí dobytčím stádem -o tolik bojiště celé rek přehodil - diváci vzkřikli.
Druhové Polypoitovi se pozvedli se svého místa, chopili královu výhru a k dutým lodím ji nesli.
Střelba z luku
850   Ale pak střelcům z luku dal za výhru železo modré' deset tam dvojsekyr složil a deset sekyrek prostých.
I "i.ihu temné přídy dal stožár vysoký vztyčit, |iiiilíil v pobřežním písku - a na něm teninkou stužkou i nohu plachý holub byl přivázán.
Na toho velel
•iif ilel: „Kým by tu z vás ten plachý holub byl střelen, "ilničnu dvojsekyr všech nechť do stanu odsud si vezme, Mu by však holuba chybil a zasáhl toliko stužku, |l n |est patrně horší - a odnese sekyrky prosté." lak tedy Achilleus děl.
Vstal silný vladyka Teukros, llillaý pak Molův vstal syn, druh mužného Tdomenéa.
1'olom metali losy, jež do přilby kované dali: 1'eukrův nejprve los z ní vyskočil.
Z luku tu ihned
. usilím vystřelil šíp - však zapomněl slíbiti Foibu, ,v svých že prvňátek jehňat jej poctí slavnostní žertvou-
ovšem ptáka se chybil, neb Foibos mu odepřel toho, Ktřclil však u nohy stužku, kde právě byl uvázán holub: rázem tu ostrý šíp skrz naskrz přeřízl stužku, ilincd vyletěl holub až k nebesům, stužka se dolů svěsila směrem k zemi - a Danajci spustili pokřik.
Nakvap Teukrovi luk syn Molův vytrhl z ruky, Bfp však držel už dávno, kdy Teukros ještě byl mířil, ihned bohovi Foibu dal přípověd', Jistému Střelci, ze svých že prvňátek jehňat jej poctí slavnostní žertvou: holuba plachého zhlédl už vysoko - pod samým mračnem, lam, jak dokola kroužil, jej pod křídlem do prsou střelil.
Veskrz proletěl šíp, však potom přiletěv nazpět, do zemč, střelcovi k nohám, se zabodl - střelený holub usedl na stěžeň lodi, jež tmavá na přídě byla, stranou svěsil šíji, a hustá sklesla mu křídla; z údů mu vyletěl duch, již zakrátko: se stěžně spadl, opodál - achajský lid pln podivu na to se díval.
ÍL1AS
Ihned Molův tu syn všech deset si dvojsekyr zvedl, Teukros sekyrky prosté si k dutým odnášel lodím.
885
890
895
Házení kopím
Naposled Péleův syn tam stinný položil oštěp, za výhru kotel dal nový a zdobený krásnými květy, který cenu měl býka.
I povstali oštěpníci: nejdříve vladyka mužstva se pozdvihl, přemocný vládce, statný pak Molův vstal syn, druh vladaře ídomenéa.
Slavný Achilleus rychlý tu pravil ve středu jejich: „Átreovče, vždyť víme, oč předčíš nad jiné všecky, víme, že v síle i v kopí ses osvědčil nejlepším ze všech, nuže, ty tuto zde výhru si ke svým korábům odnes, chrabrému Molovu synu pak oštěp darujme tento, ty-li jen ve svém srdci to dovolíš - já bych to radil."
Pravil, a Atreův syn byl srozuměn, vladyka mužstva: bronzový oštěp tedy dán sokovi.
Vladyka lidu
heroldu Talthybiovi pak odevzdal překrásnou výhru.
ZPĚV XXIV.
Hektorův výkup a pohřeb
Kozpuštěn Achaiů sbor, lid k rychlým se rozešel lodím, po kmenech, každý k svým.
Tam jednak se hleděli jídlem, icdnak i sladkým spánkem zas zotavit.
Achilleus zatím
v mysli měl milého druha a želel ho — spánek ho míjel, krotitei všechněch tvorů - i válel se vpravo i vlevo, po síle přítele svého i jaré mužnosti touže: všecko, co vykonal s ním, též kolik vytrpěl strastí, zápasy sváděje s muži a brodě se hrůzami moře -všecko si uváděl v paměť a proudem proléval slzy, chvílemi na boku svém, zas chvílemi náznaku leže, chvílemi na tváři zas - však někdy se pozdvihl zpříma, chodil po břehu mořském, pln bolesti, aniž mu ušlo, kdykoli nad mořskou plání a nad břehem vzcházela Zora.
Vždycky tu k povozu svému si rychlé zapřahal koně, Hektora vázal za vůz a pak jím po zemi smýkal.
Když s ním třikráte objel kol mohyly mrtvého druha, pak zas ve stanu svém byl klidnější - Hektora v prachu, k zemi jej obrátiv tváří, vždy nechával ...
Foibos však bránil každému zhyzdění těla - mělť velkou s hrdinou soustrast, i   ačkoli mrtev už byl - jej celého aigidou zakryv, zlatou, aby mu rek, jím smýkaje, neodřel tělo.
524
525