Ještě dodatečné poznámky k Epochám IV – mějte na paměti následující: 1. Ve 20. století se stylové změny a změny v přístupech odehrávají ve srovnání s minulými epochami velmi rychle. Pokud tedy budete časově zařazovat jednotlivá díla, nestačí uvést např. 1. polovina 20. století, ale třeba být přesnější, tj. alespoň na desetiletí, u zásadních děl nebo událostí byste měli znát konkrétní rok (př. 1907 Picassovy Avignonské slečny, 1912 Kupkova Amorfa, 1956 výstava This is Tomorrow, 1970 Smithsonovo Spirálové molo apod. – na přednáškách zdůrazním). Budou to také pro vás jakési orientační či záchytné body pro eventuální další zařazování obdobných děl. 2. Při popisu a interpretaci děl moderního umění vám příliš nepomohou metody používané ve starém umění, např. tradiční ikonografie. Východiskem bude pečlivé pozorování a popis (někdy velmi stručný – u černého čtverce na bílém pozadí se toho moc vykoukat nedá), ale i z toho lze na něco usuzovat. Důležité také budou souvislosti vzniku, kontext, eventuelně komparace, informace, které o autorovi a jeho díle víte nebo zjistíte. Mělo by to vést ke zjištění, do jaké míry je dílo v dané době zásadní. Na druhé straně se nesmí opomíjet otázka estetická, to, jak dílo působí a také to, co sděluje, jakou informaci se snaží předat. 3. Přednáškový cyklus pochopitelně nemůže obsáhnout všechno (ani by nemělo valného smyslu), seznámíte se s výběrem autorů a příklady nejdůležitějších děl, což by mělo být vodítkem pro vaše další samostudium. Doporučuji podle seznamu, který máte ve studijních materiálech, si prohlížet díla uvedených autorů (buď v knihách nebo na internetu, nejlépe ovšem v reálu, je-li možno), abyste o nich získali kompletnější vizuální představu. Podle ní byste si pak sami mohli zformulovat vlastní interpretace, nepřebírat jen kusá (a někdy mylná) hesla ze slovníků nebo wikipedie. Počítám také s návštěvou Moravské galerie, eventuelně Národní galerie, vidět originál (místo reprodukcí s různě posunutými barvami, jak to najdete na internetu), je přece jen něco jiného.