Kresby – sběratelství, znalectv
í

Od osvícenské vědy k uměleckému obchodu
Pierre-Jean Mariette (1694–1774) Peter Schatborn
Zájem o kresby jako takové,


se neobjevil samozřejmě až během


osvícenství, ale bylo to právě 18.
století, které poskytlo s rozvojem
některých vědních disciplín
nejlepší “podhoubí” pro jejich
sběratelství.


Klíčovou figurou se stal Pierre-Jean
Mariette (1694–1774) renomovaný
obchodník, sběratel a také znalec.
Jeho přístup ke kresbám, jejich
třídění a adjustaci byl částečně
založen na velkých vzorech jako byl
Giorgio Vasari, který kompletoval
alba s vlepenými kresbami. Mariettův
přístup byl ovšem spíše podobný
osvícenským přírodovědcům. Chtěl
jednotlivé kusy srovnávat, třídit do
skupin, prezentovat – tedy takřka
takovým způsobem, jak kdyby šlo o
sbírku motýlů.
Ukázka z tzv. Libro de'
Disegni sestavené
Giorgiem Vasarim a dnes
rozptýlený do různých
grafických sbírek.


Tento typ uložení v albech,
s dekorativními rámci
posloužil Mariettovi jako
základní inspirace.
Ukázka typické M. pasparty. Všechny nebo takřka
všechny listy byly také


označeny jeho sběratelskou značkou:
Dával si velice záležet na
přípravě paspart –
narýsované linie, zlacení,
ozdobný rámec, to vše
mělo diváka vizuálně
lákat do jejího středu,
kde byla jako pomyslný
vrchol adjustována
kresba
Někdy dával několik
kreseb na jeden arch,
aby mohl divák sledovat
styly různých
kreslířských škol, jindy
kresbu upravil, aby byla
pro optický účinek
optimální. Jako zde, kdy
sám doplnil iluzivní niku
a sokl, aby ústřední
motiv lépe vynikl.


Giorgione (?)


Putto ohýbající luk


MET NY
Také se snažil vyřešit
problém oboustranných
kreseb a jejich adjustace,
tím že “vynalezl” způsob
rozdělení jednoho listu
papíru na dva, čímž se mu
z jednoho oboustranně
pokresleného listu podařilo
získat kresby dvě.


recto a verso jedné kresby,
dnes ve dvou různých
sbírkách


Viz:
https://www.youtube.com/watch?v=9PNF5xyvVjc
I když se dnes zdá Mariettovo
sběratelství a znalectví
odlišné od dnešní praxe, byl
to přeci jen on a další
osvícenci, kteří začali věnovat
pozornost detailům, řazení
podobných kreseb k sobě, a
také se začali zajímat o
problematiku autenticity.


Stejně jako u znalectví jiných
druhů výtvarných děl i v
případě kresby jde v prvé
řadě o to, vypořádat se s
otázkami kdo, co a kdy
vytvořil a zda je daný artefakt
autentický.


Jacoba Klever & Frits Lugt
Frits Lugt (Amsterdam 1884 –
1970 Paris)


historik umění samouk,
nejprve práce v aukčních
domech, posléze soukromý
sběratel a obchodník.


V roce 1921 dokončil Les
marques de collections de
dessins et d’estampes, která
je klíčovou pomůckou
dodnes. Proslul vytříbeným
citem pro rozpoznání autorství
a kvality. Poznával soukromé a
institucionální sbírky v Evropě
a v USA. Stal u zrodu RKD v
Haagu a Fondation Custodia
(se sídlem v Paříži), která se
stará dále o jeho sbírku a
zpřístupňuje ji veřejnosti.


Lucas van Leyden, Portrét císaře
Maxmiliána I. asi 1520


a


Jan Gossaert zv. Mabuse,
Portrét Kristiána II. Dánského,
asi 1523
P. P. Rubens, Žena s tácem,
1627/32
Znalectví kresby patří mezi
nejnáročnější disciplíny a je
nejvíce odvislé od častého a
především přímého kontaktu s
danými díly.


To samozřejmě výrazně
komplikuje naši situaci, přesto
se pokusím Vám zde nastínit
několik postupů, kterých se
držet a jak postupovat
1) zajistit co nejvíce možných
informací o daném díle.


Tzn. to, co je dostupné. V
případě Vašich hesel to, co je
zatím v evidenčních kartách.


Tyto informace je důležité
následně ověřit vlastním
pozorováním.


Je nějaké navržené nebo
prokázané autorství?


A sedí toto autorství?


Sedí ikonografie?


Jsou identifikovány všechny
sběratelské značky?


Jsou na kresbě nějaké
přípisy? apod.


Sedí časové zařazení?


Jaké případně může být?
K současným hlavním
představitelům
znalectví kreseb pak
patří Peter Schatborn
specializující se na
Rembrandta a jeho
okruh.
2) Rozšířit dané informace


Tzn. prozkoumat papír vodoznaky,
jeho strukturu
(ruční, průmyslový, orientální
apod.), haptická stránka –
všechny tyto věci jsme ve
většině případů schopni
poznávat omezeně.


Dnes existuje celá řada
databází vodoznaků, stejně
jako weby věnované dějinám
papíru, které můžete využít:
http://www.memoryofpaper.eu:8080/BernsteinPortal/appl_start.disp


http://www.paperhistory.org/database.htm

http://www.ksbm.oeaw.ac.at/_scripts/php/BR.php
Hlavní postavou výzkumu vodoznaků na poli prací na papíře - zejména grafických listů
Rembrandta je Erik Hinterding - jeho práce máme v katederní knihovně.
http://www.marquesdecollections.fr
Zvětšit povědomí o
provenienci - to je extrémně
důležitá část umožňující spojit
kresbu například s konkrétní
položkou aukčního katalogu.


Hlavním zdrojem je digitální
verze Les marques de
collections de dessins &
d'estampes, published Fritse
Lugta:
Tu prosím využívejte při hledání proveniencí Vašich kreseb.
Hesla u některých sběratelů obsahují také údaje o aukcích a
jejich aukčních katalozích, které dnes můžete najít
prostřednictvím Google Books, fondů velkých knihoven nebo
prostřednictvím


kde najdete celou řadu starých aukčních katalogů online,
včetně fulltextového vyhledávání.
https://digi.ub.uni-heidelberg.de/en/sammlungen/artsales.html,
Zde jsou pak další základní
online zdroje k provenienci:


https://rkd.nl/en/

https://courtauld.ac.uk/study/
resources/image-libraries/witt-
library


https://www.frick.org/research/
library


a


http://www.getty.edu/
research/tools/provenance/
search.html


a celkový přehled zde


https://www.getty.edu/
research/tools/
guides_bibliographies/
provenance/publicweb.html
Pro ilustraci ukázka na jedné z
kreseb z fondu MG:
Velice zjednodušeně:


Většina značek je snadno
čitelná, včetně starého přípisu
kresby A. van Dyckovi.


Lugtova databáze nás
přivede na sběratele Josepha
Daniela Böhma a další text na
konkrétní katalogy prodeje
jeho kolekce.


Máme štěstí, protože jeden z
katalogů je online v Rakouské
národní knihovně. Při jeho
procházení můžeme využít
starého připsání Dyckovi a
nakonec při troše “štěstí”
najdeme kresbu odpovídající
popisem našemu exempláři,


položka č. 1264.
Samozřejmě ne vždycky to
jde tak snadno a připsání
Dyckovi ve starém katalogu je
jen začátkem pátrání po tom,
zda je skutečně autorem.


Proto následuje další část –
ověření formálních znaků a
komparace. Pro tu musíte
využít co nejvíce dalšího
materiálu, který znáte ideálně
z “první ruky”, v našem
případě pak komparujete s
reprodukcemi v literatuře a v
dostupných online kolekcích
Základní přehled grafických sbírek se zdůrazněním jejich online databází
najdete zde:


https://www.delineavit.nl/printrooms/


Na této stránce jsou také odkazy na některé důležité obchodníky s kresbou
a grafikou, kteří ve většině případů rádi poskytují informace vědcům a
studentům.
Při samotné komparaci si musíte všímat, použitých technických prostředků - jejich identifikace
je poměrně obtížná i na vlastní oči, natož online, ale musíte se o to alespoň pokusit.


Nejdůležitější literatura je stále tato:


Josef Meder, Die Handzeichnung: ihre Technik und Entwicklung, A. Schroll & Co., Wien 1923.


Walter Koschatzky, Die Kunst der Zeichnung. Technik, Geschichte, Meisterwerke. ResidenzVerlag,
Salzburg 1977.


James Watrous, The Craft of Old-Master Drawings, 1957


Jako prozatímní náhradu doporučuji využít tuto publikaci dostupnou online, kterou připravilo
Phildelphia Museum of Art:


https://www.philamuseum.org/doc_downloads/conservation/
DescriptiveTerminologyforArtonPaper.pdf
Dále se nezaměřujte například při srovnávání jen na podobnost detailů (ruce, hlavy, oči
apod.), které jsou důležité a mohou Vám hodně napovědět, ale berte v rámci srovnání také v
potaz celkové vyznění jednotlivých kreseb – pojetí prostoru, stínování, kompozici. Také
počítejte s tím, že některé z kreseb mohly být třeba vytvořeny podle grafik, jako jejich “
záznamy” apod.

Základem je pro Vás tedy přibližné datování, zařazení do geografického prostoru
,

provenience a především dívání se (!).
Josef Winterhalder ml. podle Pierre Etienne Moitte podle Jean Baptiste Greuze

Indolence


Kresba vytvořená jako studijní záznam “ex post” a ne jako přípravná kresba, pozor i na stranová
převrácení!
Původně anonymní kresba Potopa světa nabízená v zahraniční aukci určená jako neznámý
autor okolo roku 1600. Na základě komparací můžete ověřit nebo vyloučit, zda je možné aby
něco takového vzniklo právě okolo roku 1600. V další fázi rozhodnete, zda mohla kresba
vzniknout např. v Itálii nebo v Zaalpí – tady pomohou nejvíce zkušenosti, případně využití
online zdrojů.
Díky vylučovací metodě zařadíte kresbu do německého výtvarného prostoru a pak se snažíte
najít vhodný konkrétní komparační materiál, které by umožnil vyřknout hypotézu ohledně
možné atribuce. V tomto případě se nabízí osobnost Michaela Herra (1591–1661), s jehož
signovanými kresbami je možné najít nejvíce analogií
Všimněte si detailů, figurálních
typů, ale i celkové kompozice
a výtvarného aranžmá.
Teď lze kresby komparovat s
dalšími pracemi – viz
například kresba atribuovaná
v rámci akvizice prestižní
Fondation Custodia jako
práce Adama van Noorta