Jorge Luis Borges Nesmrtelnost Alef O God, I could be bounded in and count myself a Kin* (,fi, « " mtsheU S °J'"finite space.* Hamlet, H, 2 But they will teach us that Eternity ,v ,\ still of the Present Time, a Nunc-stans r din8 Schools call it); which neither they , ^ understand, no more than they WouldZvv* for an Infinite greatness of Place. - ' Leviathan, IV, 46 nc-stans Onoho žhavého únorového rána Mina okamžik neklesla do sentimente na,éhavé ag0nii mře}a Beatriz Viterbová, všiml Z ? nebo *> ^ ' *** tocích plochách na náměstí KOI1l^ /Q na žeieznycfe' ' ■ - .J!ems» uvědomil, ^ * nepřetržitý a rozlehly vesmír odvrací od Beatriz a zeje to'prvm' z nekonečné řady změn. Vesmír se možná změní, ale já ne pomyslil jsem si s melancholickou samolibostí. Vím, že moje marná oddanost někdy Beatriz popuzovala. Teď je mrtvá, a já mohu zasvětit život její památce, bez naděje, ale také bez pokořování. Napadlo mě, že třicátého dubna by měla narozeniny. Navštívím-11 toho dne dům v Garayově ulici a pozdravím jejího otce i jejího bratrance Carlose Argentina Daneriho, bude to dokonalý, možná nevyhnutelný projev zdvořilosti. Znovu budu asi čekat v pološeru nevelkého přijímacího pokoje, přeplněného nábytkem. Znovu si budu asi bedlivě prohlížet její četné podobizny. Beatriz Viterbová z profilu, v barvách. Beatriz s maskou při karnevalu r. 192J. Beatriz při biřmování. Beatriz v den svatby s Ro- Ach, bože! Mohl bych žít zavřen do oříšku a mít se za krále vesmíru. (Pozn. pfekJ.) " Wínás, že Věčnost je setrvání přítomného času neboli niiiu-stuns (jak říkají vt ^lách); čemuž vsak ani oni, ani nikdo jiný nerozumí o nic víc. než by ro-Zumé,i ^fmi hk-xkuu pro označení Nekonečnosti prostoru. (Pozn. překl.) co I*' n" v <řulliMC" Healil/ n C (nikým »Mi,c«m Vi ,. J.""11'1 Luhi iHKlcprciMMi (i niku Nelnutu .. , ;;' usn"v«'ÍK'' ri,|ftoval svou |>lHolím..M ^..-.i„,,Vlll( k| |akOdřívoapr« „„konce nmiCil homi .„/,,.,„,„ .'"«,. k-!V knihy >u íä1........... ekolik mesícň nc/jislll. žťJlOU netknuté. " Beitrii Viu-iIh.v.i a-nwvla niku 1929, la ľ-'-h, iřiciiiclu'dubiui chodil do jejich Muliny i,,, návsirVll h|, " jsein ve ctvii IM osm l řdrŽfll \tem se necelou půlh(,(|i '''l co rok jsein piicha/cl o Irochn pozdéjl fl WirŽel Jiem ^ jcic. v tfiairicjitcím ml přišel na pomoc liják: museli inč0'^' na večeři Ibho precedentu Jsem přirození využil, ľfKin1, jsem se objevil s balíčkem santaleského perníku až po,,,"' ['" dine a docela samozřejmé jsem zůstal na večeři. V lčch ^ cholických. marně erotických výročních dnech se mí Carl " izeníino Panen poslupnč svčřoval. (*Ar- Beatriz byla vysoká, křehká, lehounce sklončná. Její cníj měla v sobé jakousi půvabnou neohrabanost (je-li takové * mórou přípustné) či první příznaky extáze. Carlos Argentina ružolíci, objemný, má šedivé vlasy a jemné rysy. Zastává né f ké podřízené místo v jedné nečitelné knihovně v jižní části mes ta. Je autoritářský, ale neškodný. Ještč donedávna využíval ve čerů i svátku tak, že sedčl doma. Po dvou generacích v ném stále přežívá italské s a hojná italská gestikulace. Jeho duševní činnost je nepřetržitá, vášnivá, vrtkavá a úplné bezvýznamná. Oplývá nepotřebnými analogiemi a zbytečnými skrupulemi. Má krásné, dlouhé a štíhlé ruce (stejné, jaké měla Beatriz). Několik měsíců byl posedlý Paulem Fořtem, ani ne tak pro jeho balady jako spíš pro představu dokonalé slávy. „Je to kníže francouzských básníků," opakoval pošetile. „Nadarmo bys na něho útočil. Ani nejjedovatéjSí tvůj šíp by ho nezasáhl, určitě ne/4 Třicátého dubna 1941 jsem si dovolil připojit k perníku láhev tuzemského koňaku. Carlos Argentino jej ochutnal, usoudil, že není špatný, a po několika sklenkách se pustil do obhajoby moderního člověka. 320 r m ho před sebou, rekl a pritom nepochopitelně ožil -V! edí ve své pracovne - dalo by se říci jako ve věži nu Peítch hradbách - obklopený telefony, telegrafy, fonografy "'^'ííeťonnimi přístroji, kinematografy, laternami magikami " rozvrhy hodin, příručkami, věstníky..." ^'podotkl, že pro takto vybaveného člověka je cestování tečné. Dvacáté století změnilo bajku o Mohamedovi a hoře ?ry se teď hrozivě kupí nad moderním Mohamedem. jeho úvahy mi připadaly tak nejapné a způsob, jakým je přednášel, tak okázalý a rozvláčný, že jsem šije okamžitě uvedl á0 souvislosti s literaturou. Zeptal jsem se, proč je nenapíše. Jak .se dalo předvídat, odpověděl, že tak už učinil. Tyto a další, stejně novátorské myšlenky prý obsahuje Věštecký zpěv, Proiogic-Icy zpěv nebo prostě Zpěv-Prolog básnické skladby, na které už dlouhá léta pracuje, bez reklamy a bez ohlušujícího srocení obecenstva, opíraje se vždy jen o berly, jež se nazývají práce a samota. Nejprve prý otevřel stavidla obrazotvornosti a potom přišel na řadu pilník. Básnická skladba se nazývala Země. Přinášela popis naší planety, jenž se určitě neobešel bez barvitých odboček a smělých apostrof. Požádal jsem ho, aby mi přečetl třebas jen krátký úryvek. Otevřel zásuvku psacího stolu, vyndal tlustý svazek listů z bloku s hlavičkou Knihovna Juana Crisóstoma Lafinura a se zvučným sebeuspokojením četl: Jak Rek jsem města zřel, jež bytosti lidské hostí, strádání, práce a dni různého světla. Nepředělávám jména, neměním události, et pourtant má cesta jen... autour de ma chambre vedla. „Je to po všech stránkách zajímavá strofa," prohlásil. „První verš shromažďuje potlesk profesorů, akademiků a helénistů, i když ne zas různých polovzdělanců, představujících důležitou složku veřejného mínění. Druhý verš přechází od Homéra k He-siodovi (je to dokonalá, nepřímo vyjádřená pocta otci didaktické poezie, pocta vepsaná na průčelí nové budovy). Je v něm použito výčtu, hromadění či kupení, což znamená, že se v ncm 321 používá, v omlazené podobe, uměleckého PostUpu HU v Písmu. Třetí verš pozůstává ze dvou stejných ^ rokní sklony?, dekadentní záliby?, čistý, fanatický kuhJk[ 0*. Čtvrtý verš mi svou neskrývanou dvojjazyčností zajišť ^ podmínečnou podporu každého ducha vnímavého k nenT ^ nabídkám vtipnosti. Nebudu se šířit ani o rýmu, ani 0 2^ vzdělanosti, který mi umožňuje nahromadit - bez Dedanteifí* do čtyř veršů tři učené narážky, jež obsáhly třicet století vrch" vatě naplněných literaturou. První narážka se týká Ody^ druhá básně Práce a dni, třetí pak nesmrtelné maličkosti, kf' rou nám poskytují volné chvilky Savojanova pera... Znovu ^ uvědomuji, že moderní umění potřebuje balzám smíchu 1 scherzo. Buď jak buď slovo má Goldoni!" Přečetl mi ještě mnoho strof, kterým se také dostalo jeho pochvaly i obsáhlého komentáře. Nebylo na nich nic pozoruhodného. Dokonce se mi nezdály o moc horší než strofa, kterou četl předtím. Byly napsány ze spolupráce píle, rezignovanosti a náhody. Hodnoty, které jim Daneri přisuzoval, byly pozdějšího data. Pochopil jsem, že básníkova práce nespočívá v poezii, ale ve vymýšlení důvodů, proč je jeho poezie obdivuhodná. Taková práce přirozeně mění dílo v jeho očích, ne však v očích druhých lidí. Daneriho ústní vyjadřování bylo výstřední. Jeho metrická neohrabanost mu až na řídké výjimky znemožnila přenést tuto výstřednost do básnické skladby.1 Jedenkrát v životě jsem měl příležitost prozkoumat všech patnáct tisíc veršů Poly-Olbionu - topografické epopeje, v níž Michael Drayton zaznamenal anglickou zvířenu, květenu, vody, hory i vojenské a klášterní dějiny. Jsem si jist, že tento úctyhodný, ale omezený výtvor není tak nudný jako rozsáhlé Daneriho dílo, jež je jinak stejného druhu. Carlos Argentino pojal totiž záměr zveršovat naši planetu v celém jejím rozsahu. V roce 1941 Nicméně si vzpomínám na satirické verše, v nich/, tvrdě tepal špatné básníky Tento zde brněním učenosti básně své tělo drásá. Onen zas slavnostní, nádherný šat jí dává. Jeden i druhý však nadarmo směšnými křúlly mává. Faktor ti peělivci přehledli, jen* zove se KRÁSA! u/ odbaveno několik hektarů stau, Qu ,T1 r toku řeky Ob, plynojem na sexe, od \e, , , " "SSv v eoncepcionské farností, vilu Marianv fwUvití * f^/vear v Belgranu, ulici 1 1. ^fJ^SS^T"..... ^proslulého brightonského akvária. Pio,oll «•* fpa'áže z australské oblastí své básnické ^ neforemným alexandrínôm scházela pomémis > n a n^vu Uvedu jednu strofu: 1 *ÍV0S' zvodní 7ŽWW rutinovaný stoji kůl a od neho napravo (ovšem od severoseveroz.ápadu projdeš-li nemnohé mfí o ZrtWť/ťT/W kostra - Jakeie ha n y ? Modré a h, U • -dávajíc ohrade na ovce kostnice vzhled. „jsou zde dvě smělé věci!" zvolal jásavé, „Slyším, jak cedíí skrz zuby, že jen úspěch je udržuje naživu. Budiž, budiž.1 Jedna z těch smělostí je přívlastek rutinovaný. Výstižně, en pas sant, odhaluje nevyhnutelnou nudu, jež tkví v pastýřských a rolnických pracích a kterou se nikdy neodvážily takto bez okolku odhalit ani Georgica, ani náš tak slavený Don Segundo Sombra, Druhá smělost je důrazný prozaismus znudená leží kostra, ľie-pjatec by něco takového rád s hrůzou vyobcoval, ale kritik s mužným vkusem si toho bude cenit víc než vlastního života. Je to ostatně mnohokarátový verš. Druhé půlveiši navazuje s čtenářem nesmírně živý rozhovor. Vychází vstříc jeho čile zvědavosti, vkládá mu do úst otázku a... ihned přináší odpověď. A co říkáš tomu nápadu s označením barvy: modré a bílil Takový malířský detail nutně vyvolává představu oblohy, která je strašné důležitým činitelem v australské krajině. Bez. této představy by skica vyšla v příliš temných barevných odstínech a Čtenář by cítil nutkání zavřít knihu, jsa v hloubi duše zasažen nevyléčitelnou, černou melancholií." Kolem půlnoci jsem se s ním rozloučil. B>' by prý beze strachu básnickou skladbu uveřejnil, ale jen obava, ie by si Prutl ^poštval zástup nelíhaných a mocných nepřátel, ho od toho odradila. Za čtrnáct dní mi Daneri telefonoval, mysllm • „\ rol donniľ'v kterém bydlím^ Nevzpomínáš si? Ale ten nJ?M^ tě Navrhl, abychom se sešli ve čtyři hodiny "'vP°Prvé v > sklenku mléka v novém bufetu, otevřeném na rohu^ kV pokrokovému smýšlení Zunina a Zungriho. To i* n*Sd . s pozváním jsem se spis smfttt,^ rt rozhoda vidět. v naSU místo u sloWwi^ mUf ľorijal s nadšením ^ méně hrozný, než ^ byté moderní bufet bylo P „uí ^ 10f voval. U sousední^ s ^ .^0^ dQ píe .h které Zunino a ^ b ^misi vvmo^ mi v instalaci a s určitou přísností řekl: „Ať chceš nebo ne, musíš uznat, že tohle se zde vyrovná těm nejvyhlášenějším podnikům ve Flores." Potom mi znovu přečetl čtyři nebo pět stránek ze své básnické skladby. Provedl v nich opravy v souladu se zvrhlým principem slovní okázalosti: Kde předtím stálo modravý, hemžilo se to teď namodralým, promodralým a dokonce i modravoučkým. Slovo mléčný nebylo pro něho dost ošklivé. Při překotném popisu prádelny vlny raději používal slov mlékovítý, mlékový, miéc-natý... Zatrpkle zostudil kritiky. Když se potom dostal do smířlivějšího rozpoložení, přirovnal je „k osobám, jež nemají k dispozici ani drahé kovy, ani parní tiskařské lisy, tiskací válce a kyselinu sírovou k vytisknutí peněz, jež však mohou ostatním lidem označit místo, kde bohatství hledat". Hned potom odsoudil prologomúnii, „které se už vysmíval v duchaplné předmluvě ke Quijotovi sám Kníže Géniů". Nicméně připustil, že by bylo velmi vhodné, kdyby novému dílu byla předeslána okázalá předmluva, jakési povzbudivé poplácání na rameno, podepsané některým význačným pernatcem. Dodal, že má v úmyslu uveřejnit několik počátečních zpěvů své básnické skladby. V tu chvíli jsem pochopil ono neobvyklé telefonické po/vání: chce mě požádat, abych napsal předmluvu k jeho pedantské patlanině. Mé obavy však byly zbytečné. Carlos Argentino prohlásil nevraživě obdivným tónem, že se myslím nedopustí omylu, kdy/ označí vážnost, které se ve všech společenských kruzích těší Álvaro Os '"-a b, • J Si do Po* 3že«oSN 1 větlél) 'nu |ilU1I- za všeobecnou. A tento literát by Prv . n • . napsal předmluvu k jeho básnické skladby ^ aul ,-i Ahv h:isi*n neskhr i :> n.>^^....*_ . J^y^n se ' „sadil. Aby bascn nesklidí a naprosto neodpusti eln/n o mé) jsem sestát hlasatelem jejích zcela nepochybný ř;in0Sli: formální dokonalost, a vedecké přesnosti, nebot v té ' „áhlé zahradě tropu, básnických figur a ozdob nebyla pW chána jediná podrobnost, která by nepotvrzovala přísnou pravdu." Dodal, že pro Beatnz byl Alvaro vždycky zábavným společníkem. Souhlasil jsem, horlivé jsem souhlasil. Aby to znělo ještě věrohodněji, řekl jsem, že s Álvarem nebudu mluvit v pondělí ale ve čtvrtek na lehké večeři, kterou obvykle vrcholí schůzky Klubu spisovatelů. (Žádné takové večeře se nepořádají, ale nelze popřít, že se každý čtvrtek konají schůzky, což si mohl Carlos Argentino Daneri ověřit v novinách. Větě, kterou jsem vyslovil, to dodávalo zdání skutečnosti.) Zpola věštecky a zpola důvtipně jsem ještě řekl, že dřív než se Álvarovi zmíním o předmluvě, popíšu mu zvláštní rozvržení díla. Rozloučili jsme se. Když jsem zahnul do ulice Bernarda de Irigoyen, pohlédl jsem zcela nestranně do tváře budoucnostem, které mě čekaly: a) promluvím s Álvarem a řeknu mu, že Beatrizin bratranec (když ho takto eufemisticky označím, budu moci vyslovit její jméno) napsal básnickou skladbu, která, jak se zdá, do nekonečna rozmnožuje možnosti kakofonie a zmatku; b) nepromluvím s Álvarem. Jasnozřivě jsem předpovídal, že se má lenost rozhodne pro b). V pátek mě od časných ranních hodin začal znepokojovat telefon. Pobuřovalo mě, že přístroj, v kterém kdysi zazněl nenávratně ztraceny Beatrizin hlas, by se mohl snížit k tomu, aby se stal sběrnou nádobou na zbytečné a možná i vzteklé nářky oklamaného Carlose Argentina Daneriho. Naštěstí se však nic nepřihodilo - až na to, že jsem nevyhnutelně pociťoval nevraživost člověka, který mě pověřil ožehavým posláním a potom na mne zapomněl. Přestal jsem se bát telefonu, když tu mě koncem října zavolal Carlos Argentino. Byl strašně rozrušený. Zpočátku jsem nepoznal jeho hlas. Zarmoucené i /losině vykoktal, že Zumno a Zungri, kteří už neznají mezí, mu chtějí zbořit dům, aby pry mohli rozšířit ten svůj nehorázný bufet. 325 *a^rmoba siov nu mo;^*^ v" —»ví v if, tmo mé Mm.r « tiKitouuvai sto tlsic měiuxo auiem. Ieno t-iancelar nu m-~_ _ — ^uaa ^srcoznosti. /Leptal -í™ -t«r fr~r iwiDMieune. ^u okamžik se ovi- Ti leusobnim ilasem. ukenu ib- ^ac-ne-: -c • ie<-*in went, sdělil, ht ten dum ^t- i rukunčit svou básnickou skladbu, ■m tiv. na—i Kl - ^_a.i.t-Ä x e' Meť :e prv bvHi v prv)- -e •-; liiierni Tnsmcse :< c lueineuV* vysvětloval j úzkost imiii err*: '-y-sitivaust ri;někuu .íeubuieu. .Je rmij, maj.objevil :cv sxíin ručal chodit do školy. Ň -yček i tetička mi zakázali po - - ohromný _'*£•_ ssn >e Ta rovřivac Potají jsem se tam vy-•m aspadl mt ^ťJwtlfc, Když jcsetii otevřel oči. ^AkďT^€mmmwmájmstm lauve ^AasoL héíd. t Íjbcmi jpaai * facial místa na světě. Nepcoli-■yieajw riittfrhn aMtSech loraVch uhWk NMfcMWiJaw^' oswémdbjeim mm m iwéhI. ale vrátil jpsem se tam Ditě nemohlo podupu, že se na dostalo lé v$adv aby pak vk*pcly mui mohl vytesal básnickou skladbu! Nenechám se Aminem u Am grim oloupil, ne, tisíckrát ne! IXvktor Zun n u s oKanskv m zákoníkem v ruce, prokáže nezcizitelnost mého Ateťu " íunni --el jsem se střízlivě uvažovat. P0k°Zní v tom sklepě moc tma?" Aje nem •1 vzpíraj^í se mysli pravda nepronikne. Jsou-li v Alefu J£ místa °* T' ^ľ/'^ľ také VŠechna světla, N hnv lampy- všechny svetelne zdroje." s" Přijdu se na to hned podívat." Javěsil jsem, dřív než mi mohl dát odmítavou odpověď Sta %. pochopíme-li jednu okolnost, a hned si povšimneme celé řa í podrobnosti, o kterých jsme předtím neměli tušení a které Lhny dosvědčují tutéž věc. Udivilo mě, proč jsem si už dřív neUvědomil, že Carlos Argentino je blázen. Ostatně celá rodina Viterbů... Beatriz (často to říkám) byla žena (mladá paní), nadaná téměř nelítostnou jasnozřivostí, ale projevovala se u ní nedbalost, roztržitost, pohrdání i skutečná krutost a všechny ty rysy možná vyžadovaly patologické vysvětlení. Bláznovství Carlose Argentina ve mně vyvolalo pocit škodolibého štěstí. V hloubi duše jsme jeden druhého nenáviděli. V Garayově ulici mi služebná řekla, abych laskavě posečkal. Mladý pán prý zase vyvolává ve sklepě fotografie. Na zbytečném pianě, vedle vázy bez květin, se usmívala (působíc spíš nadčasovým než nečasovým dojmem) velká, neohrabaně barevná Beatrizina podobizna. Nemohl nás nikdo vidět. V zoufalém záchvatu něhy jsem přistoupil k podobizně a řekl: „Beatriz, Beatriz Eleno, Beatriz Eleno Viterbová, milovaná Beatriz, navždy ztracená Beatriz, to jsem já, Borges." Za chvíli vešel Carlos. Mluvil stroze. Pochopil jsem, že pořád myslí jen na to, jak to zařídit, aby nepřišel o Alef. „Tady máš sklenku nepravého koňaku a potom šup do sklepa!" přikázal. „To víš, budeš tam muset ležet na zádech. Taky tam budeš ve tmě, nebudeš se smět ani hnout a budeš se muset určitým způsobem dívat. Lehneš si na dlaždice a upřeně se zadíváš na devatenáctý schod. Já odejdu, zavřu poklop a ty zůstaneš sám. Sem tam nějaký hlodavec ti nažene strach, ale to nestojí" za řeč. Za několik minut uvidíš Alef. To je ten mikrokosmos alchymistů a kabalistů, ten příslovečný, konkrétní přítel, ono tnultum in parvo\" Když jsme vešli do jídelny, dodal: 327 ,u\ík tak tvá neschopnost samo/.feim. pokudAlef neuv-ci'^ Zakrf^ bude*n> roztni<>uVÍ,t sc;n krR jcho zbytečného povídání a chvatné Mčljsem u/;^klcp'nebyl o moc širší ne/, schodiště ^ seSd ^studni. Marně jsem se ohlížel po kufru, 0 kte * přÍP°?r los Argentino. Jeden roh sklepni místnosti byl ^ m,U kolíka bednami s lahvemi a cestovními vaky z pl^ vCcarlos vzal jeden vak, přeložil jej a položil na určité míst() PSSje to nízký," vysvětloval, „ale kdybych jej ,Vedl tře. h,s'tn o centimetr, neuvidíš nic a odejdeš odtud s dlouhým no-*J. Rozval na podlaze své útlé teličko a odpočítej devatenáct ^Splnil jsem ty směšné formality a on pak odešel. Pečlivě uzavřel poklop. Ačkoli jsem po chvíli zpozoroval škvíru, mohl jsem mít dojem, že jsem v naprosté tmě. Náhle jsem si uvědomil, v jakém nebezpečí jsem se octl: nechal jsem se bláznem pohřbít v podzemí a předtím jsem požil jed. Z Carlosova chvástání bylo možno vycítit tajnou obavu, že ten jeho div nespatřím. Carlos mé musel zabít, měl-li ubránit své blouznění, a nemél-li jsem poznat, že je šílený. Zmocnila se mě jakási neurčitá nevolnost, kterou jsem se pokoušel přičítat své strnulé poloze, nikoli působení omamujícího prostředku. Zavřel jsem oči. Otevřel jsem oči. A v tu chvíli jsem uviděl Alef. DospčJ jsem k nevypověditelnému středu svého vyprávění a začínám propadat spisovatelskému zoufalství. Každý jazyk je abeceda znaků, jejichž používání předpokládá minulost sdílenou témi, kdo se účastní rozhovoru. Jak předat druhým lidem nekonečný Alef, který má bázlivá paměť stěží obsáhne? Mystikové začnou v podobných kritických okamžicích oplývat symboly: ersan, ma-1, označit božskou bytost, hovoří o ptáku, který nějakým způsobem je všichni ptáci; Alanus ab Insulis mluví o kou-čtvrm'ľ JC U P(,vrch nikd^ Ezechiel O andělovi se a !hu Tvľmi'/Ír0Veň P0h,l7'eÍŕ k vychoď západu, severu určitou soľ"T PÍídné anall)^ie svádím nadarmo. Mají °St s A|e*em.) Snad mi bohové ještě umožní na- i *5Lt že se všechny ty cíny daly ve stejném bodě, aniž se K mně překrývaly, aniž byly průhledné. Můj zrak vnímal hno současně. Popisovat to budu postupně, protože taková v ,.- íW- Něco však přesto zachytím. J Ve spodní části schodu jsem uviděl malou duhovou kouli dávající skoro nesnesitelnou zář. Zprvu jsem myslel, že se Vlčí Potom jsem pochopil, že ten pohyb je klam vyvolaný zábnou podívanou uvnitř koule. Alef měl průměr asi dva nebo ťři centimetry, ale obsahoval celý, nezmenšený kosmický prostor. Každá věc (například zrcadlo) byla zároveň nekonečný počet věcí, protože jsem ji zřetelně viděl ze všech vesmírných zorných úhlů. Viděl jsem hustě obydlené moře, viděl jsem úsvit i soumrak, viděl jsem lidské zástupy v Americe, viděl jsem stříbřitou pavučinu ve středu černé pyramidy, viděl jsem rozbořené bludiště (byl to Londýn), viděl jsem nekonečné oči, které byly přímo u mne a pátravé se ve mně zhlížely jako v zrcadle, viděl jsem všechna zrcadla na zeměkouli a v žádném jsem se neodrážel, viděl jsem na zadním dvorku v Solerově ulici stejné dlaždice, jaké jsem před třiceti lety uviděl v průjezdu jednoho domu ve Fray Bentos, viděl jsem hrozny, sníh, tabák, rudné žíly, vodní páru, viděl jsem vypouklé rovníkové pouště a na nich každé zrnko písku, viděl jsem v Inverness ženu, na kterou nezapomenu, viděl jsem divokou hřívu vlasů i hrdé tělo, viděl jsem rakovinný nádor na prsu, viděl jsem na cestě kruh vyschlé půdy, kde dřív rostl strom, viděl jsem vilu v Adrogué, viděl jsem exemplár prvního anglického překladu Plinia od Philemona HoJlanda, viděl jsem zároveň každé jednotlivé písmeno na každé stránce (jako chlapec jsem se často divil, jak to, že se v za* vrené knize písmena přes noc nesmíchají a nepoztrácejí), viděl m hasnou noc i den, viděl jsem západ slunce v Queréta-rU' v němž Mo by se odrážela barva růže v Bengálsku, viděl JSem SV0U Pozdnou ložnici, viděl jsem v jednom kabinetu 329 u mezi dvěma zrcadly, která jej bez konce r< v Alkmaaru globu£ ?a úsvitu na pláži Kaspického moře £ množovaIa; vid*Ji m kostru ruky, viděl jsem né s vlající hnyou pQSÍlajl pohiednice, viděl jSem jak vojáci.^ P y MřrzapurU španělské karty, vWěl jsem v jedné vykladm - ^ stíny kapradl? Vldel Jsem tygry> ^ na podlaze sklen ^ ^ ^ jsgm yšechny mravence? ^ ty, bizony, vin°viděl jsem perský astroláb, viděl jsem v záSUv. jich je na zemi ^ na přsmo jsem se zachyěl) ^ ce psacího sto11 k dqpisy? které beatriz psal& ^ '^"a1' ľntľnovi viděl jsem zbožňovaný pomník na Ústředním l°ZTě viděl jsem děsivé ostatky toho, co kdysi rozkošně byl0 Beatriz Viterbovou, viděl jsem, jak proudí má tmavá krev, videi Zrn soukolí lásky i obměnu smrti, videi jsem Alef ze všech stran viděl jsem v Alefu zemi a na zemi opět Alef a v Alefu zemi viděl jsem svou tvář a své vnitřnosti, viděl jsem tvou tvář, pocítil jsem závrať a dal se do pláče, protože mé oči spatřily ten tajný a zdánlivý předmět, jehož jména se lidé zmocňují, ale jejž žádný člověk neviděl: nepochopitelný vesmír. Pocítil jsem nekonečnou úctu, nekonečný soucit. „Musíš být už celý zpitomělý z toho, jak strkáš nos tam, kam tě nikdo nezval," řekl nenáviděný a bodrý hlas. „I kdyby sis nevím jak lámal hlavu, ani za sto let mi nesplatíš, co jsem ti zjevil. Tak co, Borgesi? To je, panečku, observatoř!" Nahoře, na posledním schodu stály nohy Carlose Argentina. V náhlém šeru se mi podařilo vstát a vykoktat: „Observatoř, ano, observatoř." Bylo mi divné, jak lhostejně to říkám. Carlos Argentino se dychtivě vyptával: „Viděl jsi všecko dobře? V barvách?" V tom okamžiku mi bleskl hlavou nápad, jak se mu pomstít. Shovívavě, se zřejmým soucitem, nervózne a vyhýbavě jsem Carlosu Argentinovi Danerimu poděkoval za příjemný pobyt ve sklepě a naléhavě jsem mu doporučil, aby využil toho, že má byt dum zbořen, a vzdálil se ze zhoubné metropole, která nemá s nikým Věřte mi, že . nikým! - slitování. Mírně, ale s veškerou rozhodností jsem odmítl mluvit o Alefu. Při rozloučení jsem 330 o- n n ho ^ lvéd^enl X.C.^'do stanice náměstí Konstituce i v pod 1« K,i na schodi' rváře připadaly důvěrně známé. Obá připomněl, že venkovské prostředí a klid tváře připadaly důvěrně známé. Obá- N J jráze 1111 !SeJ ani jedna věc nepřekvapí. Obával jsem se, /£"1"11In se, že me U dojmu, jako bych se jen vracel. Naštěstí ťíI j>pikdy nezbaVvkoiika bezesných nocích opět působit zapo- dotek z 1. března 1943. Nakladatelství r odstrašit délkou významné básnické skladh? tCS se "edalo zb0renínemovitosti v Garayově uJici Vrh, y 9 šest měsíců nn ^yc* ziomlců". /e zbytečné op™y* vy'bor 2 P° losu Argentinovi Danerimu byla udělena 1*°° SC Udá'o. Car sttipnč za literaturu.'Státní cenou Drvnl Sřaíní cena drnh f ^ dofaor Aife, cenou třetího sZ?n ^° SÍU^ byj * , h° „neuvěřitelné, ale mé dílo wff Mario Wf ^ ~ J - y dlouho neviděl. V novinách se píše, že se od ně- "^"dočkáme dalšího svazku. Jeho šťastné pero (jež už Alef ^brzdí v rozletu) se podjalo úkolu z veršovat epitomé doktora Aceveda Díaze. Chci připojit dvě poznámky: o povaze Alefu a o jménu Alef. Jak známo, je Alef první písmeno abecedy posvátného jazyka. Nezdá se náhodné, že se Alef uplatnil v kruhu mého příběhu. V kabale toto písmeno znamená Ensóf, neomezené, čisté božství. Říkalo se také, že Alef má podobu člověka, jenž ukazuje na nebe i na zemi a naznačuje tak, že nižší svět je zrcadlem a mapou světa vyššího. V Mengenlehre (teorii množin) je znakem transfinitních čísel, při kterých celek není větší než některá jeho část. Chtěl bych jen vědět, zda si Carlos Argentino to jméno zvolil, nebo zdaje vyčetl - když označovalo jiný bod, ob- ^Dostal>em Tvé zkroucené blahopřání," napsal mi. „Dusíš se závistí, ale mu-^ oj ubohý příteli, přiznat - i když Ti to přijde jaksepatří zatěžko! - že tento turbin?,™*1' °Zd0bÍt svou čapku tím "ejrudějším perem, vetknout do své- ""^toKJhlWější rubín." 331 , všcclmv body - ■M»ohl> 2 "esietných textů, k Ärfv£ho domí. Byt se to /.dá neuvěřitelné, lnysl /';<■ Änebo existoval) jeäté JI* Alet, že Alef v 0,o^ ci byl Alef nepravý domněnku mám tyto důvody: Kolem roku 1*67 /;, ^lll úřad britského konzula v Brazílii. V ěer. StiíV Sobjevil Pedro Henríquez Urea* v jedné santoské VenC1 Tího rukopis, pojednávající o zrcadlu, které se v Orien-^íSÄŽJ Karnainovi neboli Alexandru Dvou-Íohému Makedonskému. V lesklé ploše zrcadla se odrážel celý Zlír Burton se zmiňuje ještě o jiných, podobných kouzelných předmětech - o Kai Chosrúově sedminásobné číši, 0 zrcadle které Tárik Benzijád našel ve věži (Tisíc a jedna noc, 272) o zrcadle, které si Lukianos ze Samosaty měl možnost prohlédnout na měsíci (Pravdivé příběhy, 1, 26), o zrcadlovém kopí, které první kniha Capellovy Satiry připisuje Jupiterovi, o Merlinově všestranném zrcadle, „kulatém, dutém a podobném světu ze skla" (The Faerie Queene, III, 2, 19) - a dodává tato podivná slova: „Ale zmíněné předměty (které navíc mají ještě tu vadu, že neexistují) jsou pouhými optickými nástroji. Věřící, kteří se shromažďují v káhirské Amrově mešitě, bezpečně vědí, že vesmír je uvnitř jednoho z kamenných sloupů vroubících prostřední nádvoří... Nikdo ten vesmír ovšem nemůže spatřit, ale kdo přitiskne ucho k sloupu, po krátké chvíli prohlásí, že slyší pilný vesmírný šum... Mešita je z osmého století. Sloupy pocházejí z chrámů předislámských náboženství, neboť jak napsal Abenchaldún: Ve státech založených kočovníky se na jakékoli zednické práci musejí podílet cizinci." Existuje Alef v nitru kamene? Uviděl jsem jej, když jsem viděl všechny věci, a zapomněl jsem to? Naší myslí prosakuje zapomnění. I u mne tragická eroze let falšuje a stírá rysy Beatri-ziny tváře. Estele Cantové Government: work at home Marine biologists: