^j/ÍJSp/aJ^ •.."■/lil
m
■iii?.„i,H,i;i<gi
J" v/ in
Just
RUDOLFŮV MAJESTÁT
HAVRAN
PRAHA
2009
SVETLA A STÍNY NÁBOŽENSKÉ SVOBODY
Listina Rudolfova Majestátu.
Archiv NM, Archiv české koruny, inu č. 2293.
J
RUDOLFŮV MAJESTÁT
■• i . i
i
, My, Rudolf druhý, z Boží milosti volený římský
1 císař, po všecky časy rozmnožitel říše a uherský, český, dal-
mátsky, charvatský etc. král, etč., arcikníže rakouský,markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc, k věčné paměti známo činíme tímto listem všem:
, Jakož jsou toho všickni tři stavové království našeho českého
tělo a krev Pána Ježíše Krista pod obojí přijímající, věrní naši milí, na sněmu, kterýž léta Páně tisícího šestistého osmého již
j pominulého v pondělí po neděli Exaudi na hradě Pražském
držán a téhož léta v pátek po památce svatého Jana Křtitele
! zavřen byl, při nás, jakožto králi českém, toho se vší ponížeností
a poddaností snažně vyhledávali, aby při té obecní konfessí ^č^é,]^^m^^^:^^pm^^m£n^í, na sněme obecném léta tisícího pětistého sedmdesátého pátého sepsané a J. Mti. cis., císaři Ma^milUmxM slavné a svaté paměti, panu otci našemu nejmilejšímu, podané (kteráž tak, jakž jsme toho jistou
! správu vzíti i také z psaní vlastní rukou J. cis. Mti. pana otce
našeho nejmilejšího, psaných vyrozuměn" ráčili, ano i některé hodné paměti při dekách zemských toho se vynašlyihned tehdáž
(133)
od J. Mti. povolena byla) i při tom mezi sebou v předmluvě též konfessí obsaženém porovnaní, ano také při jiných svých v témž sněmu zejména doložených a náboženství jich se dotýkajících žádostech zůstaveni byli a též náboženství své křesťanské pod obojí volně a svobodně bez překážky každého člověka, provo-zovati mohli, to vše, aby od nás jim stavům dostatečně potvrzeno bylo, jakž týž artikul a žádost jich do dotčeného sněrnu a týž sněm ve deky zemské do kvaternu sněmův obecných zeleného leta tisícího šestistého osmého v pondělí po neděli Exaudi pod literou K 8 slovo od slova vložený a vepsaný to v sobě šíře obsahuje a zavírá; my pak nemoha na onen čas pro jiné veliké potřeby, pro kteréž tehdáž ten sněm rozepsán byl, kteréž žádného odkladu trpěti nemohly, toho potvrditi, odkladu do budoucího sněmu ke čtvrtku před svatým Martinem tehdáž nejprve příštím terminovaného k dalšímu těch všech věcí zavírání jsme milostivě žádati a mezi tím, dokudž by koliv se to tak na sněmu obecném nevykonalo, je, stavy pod obojí, aby své náboženství volně provozovati mohli a do vyřízení a na místě postavení téhož artikule k žádným artikulům, což by tak v proposicí od nás stavům přednášeno bylo, pnstupovati, je uvažovatí, ani o nic jednati povinni nebyli, opatřiti ráčili, jakž táž milostivá žádost a opatření naše plněji svědčí; podle kteréhožto předešlého zůstání sněmovního, když sněm k témuž dni, totiž ke čtvrtku před svatým Martinem položený z jistých příčin od nás odložen a potom jiný sněm ke dni outernímu po svatém Pavlu na víru křesťanskou obrácení mandátem naším rozepsán a na hrad Pražský položen byl a dotčení stavové pod obojí, podavše nám znovu dotčené konfessí a snesení své společné, nepřestávali toho při nás, jakožto králi a pánu svém, netoliko skrze své snažné, poddané a ponížené prosby, ale i skrze znamenité a vzáctné přímluvy vyhledávati, abychom k žádosti týchž stavův
(134)
pod obojí, věrných a milých poddaných našich, milostivě povo-liti ráčili. Majíce my to vše s nejvyžšími ouředlníky a soudci zemskými a radami našimi království českého v našem císařském a královském bedlivém uvážení, nepominuli jsme na poníženou a poddanou prosbu týchž pánův, rytířův, Pražan a jiných vyslaných z měst, ze všech tří stavův království tohoto našeho českého pod obojí tělo a krev Pána Ježíše Krista pojímajících a k též konfessí se přiznávajících, věrných poddaných svých milých, všem třem stavům království tohoto, věrným poddaným našim, sněm obecní ke dni pondělnímu po neděli, jenž slove Rogatio-num jinak Křížová, léta tohoto tisícího šestistého devátého mandáty svými královskými rozepsati, na hrad Pražský položití a v týchž mandátích vůbec vyšlých mezi jinými toho zjevně doložiti, že při tomto sněmu ten artikul o náboženství k zavření, na místě a konci postavení, do proposicí sněmovní položití, a kterak by všickni i jedenkaždý obzvláštně, jak strana pod jednou, tak i pod obojí, a kteříž se k též konfessí, nám předešle od nich podané, přiznávají, náboženství své beze všech překážek a outiskův ode všech lidí, buď duchovních anebo světských, vykonávati mohli, je v tom náležitě opatřiti chtíti ráčíme, jakž tíž mandátové naši, jichž jest datum na hradě Pražském v sobotu po neděli Jubilate léta tohoto tisícího šestistého devátého, v tom artikuli to v sobě obsahují a zavírají.
K kterémužto obecnému tak od nás rozepsanému sněmu, když jsou se všickni tři stavové poslušně a poddaně najiti dali, a my podle naší milostivé zámluvy v témž mandátu našem doložené jsme v proposicí naší sněmovní předně ten artikul o náboženství položití ráčili, tu jsou často dotčení všickni tři stavové sjednocení pod obojí žádost svou předešlou v spisu nám od nich podaném obnovili a za dostatečné opatření i jim toho dekami zemskými potvrzení poddaně prosili.
(135)
I chtíce my tomu, aby v tomto království mezi všemi třemi stavy, jakož stranou pod jednou, tak i často dotčenou stranou pod obojí, všemi věrnými a milými poddanými našimi, nyní i na budoucí časy všelijaká láska, svornost, pokoj a dobré srozumění, k vzdělání a zachování obecného dobrého pokoje zůstávati, každá strana náboženství své, v kterémž se spasení svého důvěřuje, volně a svobodně bez utiskování a všech překážek jedni druhým provozovati mohla, a aby se (jakož slušné jest) sněmovnímu snesení léta tisícího šestistého osmého učiněnému i také tomu mandátu našemu vůbec vyšlému (v kterémž jsme dotčené sjednocené stavy pod obojí k též konfessí se přiznávající za ty, kterýmiž jsou vždycky byli, totiž za své věrné, poslušné poddané pod milostivou ochranu naši ke všem řádům, právům a svobodám tohoto království náležející, na kteréž se povinnost naše královská, práva a zřízení zemská vztahují, vyhlásiti ráčili a i nyní vyhlašujeme) za dosti stalo, pro-hlédajíce jakož k dotčeným znamenitým přímluvám, tak i k mnohým a snažným prosbám týchž stavů pod obojí a k mnohým věrným a platným od nich nám po všecken čas našeho šťastného nad nimi kralování v skutku prokázaným službám, z těch ze všech i jiných mnohých příčin s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskou v Čechách, s radou nejvyžších ouředlníkův, soudcův zemských a rad našich, takto jsme ten artikul o náboženství při tomto nyní se na hradě Pražském držícím obecném sněme se všemi třími stavy tohoto království ustanoviti, zavřití a je, stavy pod obojí, tímto majestátem naším opatřiti ráčili a opatrujeme.
Předně, jakož prve to zřízením zemským A 32 utvrzeno jest, co se víry dotyce, pod jednou spůsobou a pod oběma, aby se neutiskovali, než spolu byli za jednoho člověka jako dobří přátelé, též strana strany aby nehaněla, toho se při témž zřízení
(136)
zemském v tom artikuli zouplna zůstavuje a tím sobě oboje strany na budoucí časy zavázány jsou a býti mají pod pokutami týmž zřízením zemským vyměřenými.
A poněvadž strana pod jednou v tomto království náboženství své volně a svobodně provozuje a strana pod obojí k též konfessí české se přiznávající jí v tom žádné překážky neb vyměření nečiní, aby tedy v tom rovnost zachována býti mohla, protož jim k tomu povolovali, moc a právo dávati ráčíme, aby i často dotčení sjednocení stavové pod obojí, jakž stav panský, rytířský, tak i Pražané, Horníci a jiná města s lidmi poddanými jich a summou všickni, kteříž se koliv k dotčené konfessí české, někdy slavné a svaté paměti císaři Maximilia-novi, panu otci našemu nejmilejšímu,při sněmu obecním léta tisícího pětistého sedmdesátého pátého a nyní znovu nám podané (při kteréž je milostivě zůstavovali ráčíme) přiznali a přiznávají, žádného nevymíňujíce, tolikéž náboženství své křesťanské pod obojí podle též konfessí a svého mezi sebou učiněného porovnání a sjednocení, volně a svobodně všudy a na všelikém místě provozovati a vykonávati, pří víře a náboženství svém, též i při kněžstvu a řádu církevním, kterýž mezi nimi jest anebo od nich nařízen bude, pokojně zanecháni býti mohli a to až do křesťanského dokonalého obecného porovnání o náboženství v svaté říši. A kompaktáty již prve na sněmu obecném léta tisícího pětistého šedesátého sedmého minulými a z privilegium zemského i jinde vypuštěnými se spravovati povinni býti nemají, nejsou a nebudou.
Dáleji také týmž stavům pod obojí tuto zvláštní milost Činiti a jim, všem třem stavům pod obojí k též konfessí se přiznávajícím, konsistoř Pražskou dolejší v moc a opatrování jejich zase dávati a k tomu milostivě povolovali ráčíme, aby tíž sjednocení stavové pod obojí touž konsistoř kněžstvem svým podle též
(137)
i
konfessí a snesení svého obnoviti a též kněžstvo jak české tak německé podle ní říditi dáti anebo řízené na své kollatury bez všelijaké překážky arcibiskupa pražského anebo kohožkoliv jiného dosazovati, přijímati, nicméně i akademii pražskou od starodávna straně pod obojí náležející, kterouž jim stavům se vším jejím pnslušenstvím tolikéž v moc jejich milostivě dávati ráčíme, tak aby ji muži hodnými a učenými osazovali, dobré, chvalitebné řády nařizovati a nad tím obojím z prostředku svého jisté osoby za defensory nařídili mohli.
Mezi tím pak, dokudž by se toho koliv od nich nevykonalo, mají nicméně tíž stavové pod obojí všichni při tom, což svrchu psáno jest, aby náboženství své volně a svobodně všudy provozovat! mohli, zouplna zanecháni býti. A kolikkoliv osob tíž sjednocení stavové pod obojí z prostředku svého za defensory nad touž svou konsistoří a akademií pražskou z společného svého snesení ze všech tří stavův v rovném počtu nařídí a je nám, jakožto králi a pánu svému, zejména poznamenané podají, chceme a máme ty všecky osoby, kteréž nám tak poznamenané podány budou, žádného z nich nevypouštějíc a mimo tu povinnost, kteráž jím od stavův svěřena bude, jim žádných jiných povinností neb instrukcí nedávajíc, ode dne podání nám téhož poznamenání ve dvou nedělích pořád zběhlých k tomu potvr-diti a je za takové defensory vyhlásiti. Pakli bychom pro jiná zaneprázdnění naše neb jakékoliv jiné příčiny v tom času svrchu oznámeném jich potvrditi nemohli a nepotvrdili, tehdy mají předce nad tím obojím za defensory zůstati, to vše říditi a konati moc jmíti, jako by od nás k tomu potvrzeni a vyhlášeni byli. A umřel-li by kdy který z nich, tehdy na místo toho z světa sešlého tíž stavové pod obojí při tehdáž nejprv příštím sněme budou moci jiného k těm živým pozůstávajícím voliti a přidati. Což se i na časy potomní vždycky spůsobem svrchupsaným
jakož od nás, dědicův našich a budoucích králův českých, tak i od nich, stavův a defensorův, říditi a konati má.
Jestliže by kdo také z týchž sjednocených všech tří stavův tohoto království pod obojí mimo ty kostely a chrámy Boží, jichž v držení jsou, a kteříž jim prve náležejí (při nichž pokojně zůstaveni a zanecháni býti mají), ještě buď v městech, v městečkách, vesnicích aneb kdekoliv jinde chtěl nebo chtěli víceji chrámův neb kostelův k Boží službě aneb také školy pro vyučování mládeže vystavěti dáti, toho jakož stav panský, rytířský, tak Pražané, Horníci a jiná města, všickni společně i jedenkaždý obzvláštně, volně a svobodně každého času učiniti moci bude a budou, bez překážky každého člověka všelikteraké.
A jakož v nejedněch městech našich královských i Její Mti. císařové, jakožto králové české, z obojího náboženství, totiž pod jednou a jich, pod obojí, pospolu bydlejí, protož tomu obzvláštně chtíti a o tom poroučeti ráčíme, aby pro zachování lásky a svornosti každá strana náboženství své volně provozovala, loiěžími svými se řídila a spravovala, a jedna strana druhé v jejím náboženství a řádích žádného vyměřování nečinila, provozování náboženství, mrtvých těl v kostelích a na krcho-vích pochovávání a zvonění nebránila.
Také již po dnešní den žádný jak z vyžších svobodných stavův, tak ani města, městečka i také sedlský lid od vrchností svých ani žádného jiného duchovního ani světského člověka nemají a nemá od svého náboženství odtiskován a k náboženství strany druhé mocí ani nižádným vymyšleným spůsobem přinucován býti.
A že to vše, což svrchu psáno, od nás pro zachování lásky a svornosti věrně míněno a nařízeno jest, protož přiříkáme slovem svým královským, že tíž všickni sjednocení tři stavové království našeho českého pod obojí k též konfessí české se
(138)
(139)
přiznávající, nynější i budoucí potomci jich při tom při všem, což se svrchu píše, od nás, dědicův našich i budoucích králův českých zouplna, v celosti, bez přerušení zůstaveni a chráněni býti mají, nebo je také v tom ve všem při tom pokoji v svaté říši o náboženství, jenž religionsfryd slove, učiněném, jakožto přední oud svaté říše zůstavujeme a zanecháváme, v čemž se jim nemá od nás, dědicův našich a budoucích králův českých, ani od žádného jiného duchovního ani světského člověka překážky žádné činiti na časy budoucí a věčné.
A proti tomuto vejš dotčenému o náboženství učiněnému pokoji a jich, stavův pod obojí, od nás stalému opatření žádná poručení a nic takového, což by jim v čem nejmenšítn překážku aneb změnění toho učiniti mohlo, od nás, dědicův našich a budoucích králův českých ani od žádného jiného vycházeti ani přijímáno býti nemá, a byť pak i vyšlo, neb od kohokoliv přijato bylo, tehdy nemá to moci žádné míti, ani v té věci co buď právně anebo bez práva více souzeno aneb vyřknuto býti. Za kteroužto příčinou předešlá všelijaká proti dotčené straně pod obojí, a kteříž se k též konfessí české přiznávají, odkudkoliv vyšlá poručení a mandáty vyzdvihovati, mořiti, kaziti a v nic obraco-vati ráčíme. Takže to vše i nynější a předešlé jich stavův při nás potvrzení téhož artikule vyhledávání, a cožkoliv mezi tím až posavad se zběhlo, není a býti nemá jim, všem třem sjednoceným stavům tohoto království, společně i obzvláštně k nižádné ouhoně a újmě jich dobrých pověstí a jakékoliv obtížnosti. Což jim také od nás i budoucích králův českých ničúnž zlým spo-mínáno a zjinačováno býti nemá, nyní, na časy budoucí a věčné.
Přikazujíce všem nejvyžším ouředlníkům, soudcům zemským, a radám svým, též všem stavům a obyvatelům tohoto království, věrným milým, nynějším i budoucím, abyste je, pány, rytířstvo, Pražany, Horníky i všecka města, všecky tři stavy
tohoto království se všemi lidmi poddanými jich a summou všecku stranu pod obojí k též konfessí české se přiznávající, při tomto našem opatření a majestátu ve všech jeho artikulích, zněních a sentencích zůstavili a chránili, žádných jim v tom překážek nečiníce, ani komu jinému činiti nedopouštějíce pod uvarováním hněvu a nemilosti naší. A kdož by se čeho toho koliv buď z duchovních anebo světských lidí k přerušení tohoto majestátu dopustil, máme a povinni býti ráčíme s dědici a budoucími králi českými a s stavy tohoto království k takovému každému jakožto k rušiteli obecného dobrého pokoje hleděti a stavy při tom chrániti a obhajovati, tak a tím vsím způsobem, jakž artikul v zřízení zemském o obhajování země, řádu a práva vyměřuje. Naposledy přikazován' ráčíme větším i menším ouředlníkům desk zemských království našeho českého, aby pro budoucí pamět tento majestát náš na relací sněmovní, kteráž při tomto sněme ode všech tří stavův tohoto království ke dekám zemským učiněna býti má, ve deky zemské vložiti a vepsati a potom tento originál k jiným svobodám neb privilegiím zemským na Karlštejn položití dali.
Tomu na svědomí pečeť naši císařskou k tomuto listu a majestátu našemu přivěsili jsme rozkázatí ráčili.
Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek po svatém Prokopu, léta Páně tisícího šestistého devátého a království našich římského třideátého čtvrtého, uherského třideátého sedmého a českého též třideátého čtvrtého.
Rudolf, m.p,
Adamus de Sternberg, supremus burggravius Pragensis. Ad mandátům Sacrae Caes. Maiestatisproprium, Paulus Michna.
(140)