nOAITIKÍlN A POLITIKA I i 1252a 'EitsiSti -rráo-av ttóXlv óga>|xsv xoivwvíav Tivá oiio-av xaL Trácrav xoivcovíav áyaůov tivos švexev o-w£crrT|x-uiav (tou -yáQ sívat Soxowtos áyaůov xáfjiv TrávTa TrQáTTOtxxt uávTSs), Sr|-Xov cos Trácrai (jlev c^aíroíj ti/vos crToxá£ovTai,, p-áXicrTa 8ě 5 xaL Toí xvgiwTáTou TrávTiov T) Tratrwv x-urjiwTCÍTri xaL Trátras TreQiéxowa Tas áXXas. avTX] 8' écttLv t) xaXovp,évr| ttóXis xaL -ŕ] xoivwvia t) ttoXitixť). ôctol p,£v ovv o'íovTai ttoXitixôv xaL fJacriXixôv xal oLxovojjuxôv xal Sectitotixôv slvai tot> avrôv oi) xaXcos X£7otxriv (ttXtí-oei yáQ xal óXl^ótiqtl vopá-10 lovcri 8iatp£Qsiv áXXovx e'íôsi iwrwv Exaa-rov, olov áv |xev óXĽywv, 8£0-TrÓTT|v, áv 8ě ttXeióvwv, oIxovóllov, &v 8' eti ttXelóvwv, ttoXitlxôv iq PaoaXixóv, cos otjSsv Siacpégowav (x£7áXT)v oLxíav ť) jxixqáv ttóXlv xaL ttoXltlxôv Se xaL PacriAixóv, ÓTav (xěv avrôs ětp£cTTT|xir), (3acriXixóv, ÔTav Sě 15 xaTOí TOUŠ XÓ7OVS Tf|s ETrLO"Tlr|jjlt)S tt)S TOiaiJTT]S xaTa |x£qOS áQxwv Kai ägxó|jl£vos, ttoXltlxóv Tavra 8'ovtx ecttlv áXnryíKj)-8f|Xov 8' ěcTTat to Xe7Ó|jl£vov ĚTTLCTxoTroíJCTi xaTá tt)v vyq- 7T||JLÉVT|V |X£-ô050v. &<; áv£u áXX-ňXwv [x-n Suvap-évmx; sívat, olov ůr\\v |xsv xai o-£i, tó 8é 8uvá|xevov tu crwfjiaTi, ttoveIv ágxoM-£VOT; xai- V^crsi hov-Xov 8ió Seo-ttótt) xai SoúXa) TaÚTÓ o"u(xcp£Q£i. cpi3orei \xév 1252b ovv SiwgirrTai tó -&f|X.t) xal tó 8ovXov (ov-děv "yág Ťj (pwis ttolel toiovtov olov oL xaXxo-rwToi rnv AeXcpixtjv n-áxaigav, TrEVLXQWS, áXX' ĚV TTQÓS ev ■ outo) ^cxq CtV ÓiTTOTEXotTO xá\- Xiara tův Ó57ávoúv £xao*Tov, jjlt) ttoXXoís žrryoos áXX' svi 5 Bo-uXeúov)' ěv 8ě tols (3ag(3ágois tó ůr\\v xai tó SoCiXov tt)v at)tť|v ěxsi- Táijiv. atTiov 8' ótl tó cpÚCTEi aQXov ovx exov-rjiv, áXXá -yivETab r\ xoivwvía aúrcov 8oí>Xr|s xai SoúXoij. 810 ipaaiv oi iroLTjTai „3ag|3ágwv 8' "EXX-nvas arjxEl-v elxós", ws TaíiTÓ cpwEL páqpaqov xai SoúXov óv. ěx |xsv ovv toú-10 twv to)v S-úo xolvwvlwv oixia ttqwtt), xai ógírws HaLo8os etire Trouío-as „olxov |j,ěv TrowTuTTa -yuvaíxá te poův t' áoo-Tfiga"- ó -yárj (3oí)<; ávT oíxstou toís TrévT)crív éaTiv. t) (xev otjv sis Trácrav Tnxéoav |xr) áiroixía oixias elpai, ov? xa-\owí tlves ó|j,07c(Ä.axTas, uaíôái; te xai Trat8cov iraíSas. 8iô xai tô ttqcotov ě3ao"iX£ÚovTo al TróXsi<;, xai vtjp etl to: 20 s-íhnv éx PaCTiXe-uofjiévuv yáQ tŤ)v 9Ú0-1V etvat éxáaTov, wcrrrerj áv&QWTro-u lttttcu oixias. eti tô o-u Evsxa xai tô téXos (3éX~ 1253a tlcttov t) S'aiirárjXEia xai teXos xai (3eXtio-tov. éx tovtov ovv (paVEQÔV ÓTL TWV CpWEL T) TTÓXlS ECTTÍ, Xai otl Ó ávÔpcOTTO? cpvcrEL ttoXltlxôv £a>ov, xai ó äTToXi? 8Lá ipwiv xai oťi 8iá ti>xtiv t)tol (paOX.ós ÉaTiv, Ť| xgsÍTTCov "n äv-ôgwTros- wo-tteq 5 xai Ó ÍKp' Op,T|QOU X0L80QTľÔ£ÍS „á(pQŤ|TCaQ ádélXICTTOS ávÉCTTLOs"- á^a 7áQ ipwra ToioŮTos xai ttoXÉ(ioxj sm-íh)|jiT|TT|s, cíte tteq Út,v£, a>v (jJCTTTEQ ev TTETTOÍS. 8lÓTl 8s TToXlTIXÔP ô áv&QWTTOS ^wov TrácrTjs [xeX.Lttt)s xai rravTÔs á7EXaiou ^cóo\) (LiáXXov, 8Ť|Xov. ovdáv 7áq, C09 (pa(xév, |xáTT]v ŕ| ipwi? ttoleí- X.Ó70V 10 8é fjLÓvov áp-dQWTros éxei' twv £<Í)cov Prvním společenstvím, které se skládá z více domácností a které 15 není vytvořeno jen pro okamžitou potřebu, je dědina. Zdá se nej-přirozenějším, že dědina byla původně osadou, která vznikla z nějaké domácnosti. Její členy také nazývají někteří „soukojenci", „dětmi" a „dětmi dětí". Proto byly obce nejprve pod královskou vládou a u cizích národů je tomu tak dosud; neboť se tvořily z královských 20 poddaných. Každé domácnosti totiž vládne nejstarší člen jako král a tak je tomu pro příbuznost i v [jejích] osadách. A to má na mysli Homéros, když říká: ... každý si zákony dává vlastní ženě a dětem ... [Kyklópové žili] totiž roztroušeně, a i lidé za dávných časů tak bydleli. Proto také všichni tvrdí, že bohové mají krále, poněvadž někteří 25 lidé ještě nyní žijí pod královskou vládou a jiní pod ní žili v dávných dobách. A jako připodobňují lidé podoby bohů svým vlastním, tak připodobňují i jejich život svému. Konečným společenstvím, utvořeným z většího počtu dědin, je obec. Toto společenství již dosahuje - dá-li se to tak říci - hranice plné soběstačnosti, a ačkoli vzniklo pro přežití, trvá pro život dobrý. 30 Proto každá obec existuje na základě přirozenosti, platí-li to i o prvních společenstvích. Obec je totiž jejich konečným cílem a přirozenost je konečný cíl. Neboť konečný stav vývoje každé jednotlivé věci nazýváme její přirozeností, tak například mluvíme o přirozenosti člověka, koně nebo domu. Mimoto účel a cíl je to nejlepší; 1253a a soběstačnost je i cílem, i tím nejlepším. Z toho je tedy zřejmé, že obec existuje na základě přirozenosti, že člověk je svou přirozeností určen k životu v obci a že ten, kdo od přirozenosti, a" ne pouze náhodou žije mimo obec, je buď špatný, anebo lepší než člověk, jako ten, o němž řekl Homéros potupná 5 slova: Je bez bratrství, práva i krbu. Neboť takový člověk je svou přirozeností zároveň chtivý války, protože je jako osamělý kamínek ve hře. Je také zjevné, proč je člověk určen pro život v obci ve větší míře než každá včela a každý stádní živočich. Příroda totiž, jak tvrdíme, nečiní nic bezúčelně. Avšak ze živočichů má řeč pouze 10 50 51 Politika 10 T) fJUEP OVV 903VT) TO"0 Xdtttiqo-G xal fjSéos scttl crrifxeíov, Siô xal toís aXXois irrr-áqxsi ^wol<; (^éxql 70íq toútou tq cpikus oľútwv eXtiX-uůe, toú e'XElv cŕ'Ĺcr'&Tio'lv XuTrr|rjoí> xal -ŕ)Séos xal TavTa o"r||ji,alv£iv 15 äXXr)Xois), ô 8s XÓ70S éttL tw S-riXovf sctti, tô crvixcpérjov xctl tô (3Xaj3£QÓv, WCTTE xal tô SLxaiov xal tô aSixov totjto yaQ ttqôs Tá áXXa £cúoí toís ávôgÚTrois ľôlov, tô |jlóvov áya-Qov xal xaxov xal ôixoáca) xal áSlxou xal tův áXXcov aícrfrricriv EXEiv- ti ôé TotiTwv xoivwvla ttoleí olxíav xal ttóXlv. xal TTrjÓTEQOV §£ TŤJ cpiJO"£l TTÓXl,<; T\ OLXĹa Xal EXaOTOS t)fXÔ)v EOTIV. 20 tô yuQ ÔXov ttqóteqov áva7xaíov slvai tot) jxeqcus- ávatqou- IXÉVOV yÚQ TOV 6X0V OIJX ĚCTTaL TTOVS Ovbé xeĺq, £Í Ó(JLWVlJfJLW<;, wo-Treq el tls Xé-yoi tŤ)v Xi-íKvriv (SiacpíraQsicra 7áq £o~Tai ToiavTT)), TrávTa 5e tw eq^w a>rjio"Tai. xal ttj ôwá|j,Ei, wctte (_lt)xétl Toiavra óvtoí ov Xextéov Ta awá slvaí, áXX' ó|xcó-25 vi>|jia. ótl |jl£v otiv i] ttóXi.<; xal (pvcrei xal ttqóteqov t) čxa-(tto<;, 8"ŕjXov eI yáQ fxi] ai>rágxT|s sxaoros x^Q10"^5^, ô(xolcos TOÍ? áXXoiS (XÉQ8CTLV é'ÍJEl TTQOS TÔ ÔXoV, Ó 8ě fJUT) 8\)Pá(X£- vos xoLvcov£Íi) r\ fJLT|S£v SéÓ(jlevos 8ľ aiJTáqxeiav ovfrév (jieqos 29 TTÓXewS, ä)0"T£ r\ -ÔTiglov f) ■ôsós. 29 cp-ÚCTEl f^šv oív t) ÔQ(jlt) £v 30 TrácTLV ETTÍ TŤjV TOiaÚTT|v XOlľCOVÍav ó ô£ TrqČÔTOS 0~uo"tt|0"av (xoqImv t) ttóXis o"uvéo"tt|X£v, áva7xaiov ttqwtov tteqI olxovo|xla<; elireiv Tráo"a 7ág cnry-XELTaL ttóXľ; olxiwv. olxovo(xla<; 8ě (xéqt) a>v TfáXiv olxía o-uv£cttt|xev olxla 8e teXelo? ex SoviXcov xal eXe-u-ôeqwv. I, 1253al0- 1253b4 človek. Hlas je ovšem znamením bolesti a slasti, a proto ho mají i jiní živočichové (neboť jejich přirozenost dospěla až k tomu, že mají pocit bolesti i slasti a že si to navzájem oznamují). Řeč je však 15 určena k tomu, aby objasňovala, co je prospěšné a co škodlivé, a tedy i co je spravedlivé a co nespravedlivé. To je totiž zvláštností člověka proti ostatním živočichům, že jedině on má smysl pro dobro a zlo, pro to, co je spravedlivé a co nespravedlivé, a pro podobné věci; společenství v těchto věcech vytváří domácnost a obec. A obec je také na základě přirozenosti původnější než domácnost a než každý z nás. Neboť celek je nutně původnější než jeho 20 části; zruší-li se totiž celek, nebude už ani noha, ani ruka, leda podle jména, jako když někdo mluví o ruce z kamene jako o ruce; jen v tom smyslu bude mrtvá ruka ještě rukou. Každá věc je přece určena svým úkolem a svou způsobilostí, a když již není taková, nesmí se o ní říkat, že je táž, nýbrž jen, že je stejnojmenná. Je tedy zjevné, že obec existuje na základě přirozenosti a že je 25 původnější než jednotlivec. Není-li totiž jednotlivec sám soběstačný, bude k obci v témž poměru, v jakém jsou jiné části k celku. Kdo však nemůže žít ve společenství anebo pro svou soběstačnost ničeho nepotřebuje, není částí obce a je buď zvíře nebo bůh. Ve všech lidech je tedy na základě přirozenosti pud k takovému 30 společenství a ten, kdo je založil jako první, je původcem největších dober. Neboť jako je dokonalý člověk nejlepší živou bytostí, tak je i nejhorší ze všech, žije-li mimo zákon a právo. Nejhorší je totiž bezpráví, které je vybaveno prostředky. Člověk se rodí vybaven praktickou rozumností a ctností, může jich však velmi snadno užívat 35 k opačným účelům. Proto bez ctnosti je bytostí nejbezbožnější a nej-divočejší a v pohlavních požitcích a v jídle nejhorší. Spravedlnost však patří k obci, neboť řádem občanského společenství je právo, a spravedlnost je rozhodováním o tom, co je podle práva. 3 Protože je již zřejmé, z kterých částí se obec skládá, je teď třeba 12; promluvit nejprve o vedení domácnosti: neboť každá obec se skládá z domácností. Vedení domácnosti má zase složky shodné s těmi, z nichž se skládá domácnost. Úplná domácnost se skládá z otroků a z lidí svobodných. 52 53 Politika II, I261al0- 1261b3 2 10 'Exsi SŤj SuaxspeLas dXXas te TroXXás tó TrdvTcov eívcti Tas Tuvalxas xoLvds, xal ôĽ tjv airíav ipT)oi Ssív v£vo|xoUETfj0-ťIaL tôv tdóttov tovtov ó ScOXQdnnS, oij cpaLvsTaL (Tv^fiaivov éx twv X07CÚV. £Tl 8ě TTQÓS, TÔ TÉXOS Ó tpT]0"l tt| TTÓXeL 8eIv llTrdQX£l1;> ^ £LQT|TCtL vw, d8waTOV, TTCÔS 8á 8eI SleXeÍV, OTjSsV ÔtCÓglCTTat. 15 XÉ7C0 M tô plav sívaí tťjv ttóXlv ws drjLrjTov ôv cm |xdXLCTTa TráCTav Xap-Pávsi yáq Tavrqv inTÓ-OEoav ó 2coxodTT|s. xaĹToi ipavsqóv eotlv cbs TrQo'Ĺowa xal 7ľvo|jiévt| p,la p,dXXov otjSs ttóXls scTTai- TľXfľ&os 7árj ti. tťjv ipwiv écttIv t) ttóXls, 7Lvop,ÉvT| ts Lila p.áXXov olxía lisv éx ttóXecos dvôrjcoTros ô' éí; olxías 20 scTTat- fxdXXov 7aQ y,íav tt|v olxlav ttjs ttóXecos (patT|(xev áv, xal tôv sva ttjs olxías" cíóctt' eí xal Swcxtós tis eít| to"0to 22 8r>áv, ov ttolt|Téov ávaifjTJcrEi yági tt\v ttóXlv. 22 OV llovov 8' £X ttXelóvcdv dvôgÚTrtov ecttIv t| ttóXls, dXXd xal e£ eiSel 8ia-cpsqóvTcov. ov yáQ yíveiai ttóXls e£; ópioícúv. eteqov yáQ cru|x- 25 fjLaxĹa >cal ttóXls- tô |xsv 7do tw Trocrw xQTÍcrLjjLOV, xdv "5 tô avrô tw eíSel ((3om,usĹas "ydcQ xaQLV "h cru|X|xaxícx TrÉtpv-xsv), cocTTreg áv si aTa^p,ôs ttXelov eXxíxtels (8ioCíoít' EVLauTÔv f) xaTÓ Tiva á\\T|v Tá^Lv x6oi;o'u- xct'' cruLiPaĹVEL 8t) tôv 35 TQÓTTOV TOÍJTOV coctte TľávTaS aQX£LV- COCTTrEQ áv el |JL£T£Pa\XoV ol axttTEÍs xal ol téxtoves xal |xt) áfil ol ať)tol ctxvtotÓ(xol xal téxtoves f|crav. ěttel 8e (3eXtlov oítcos £X£l xa'' ta tteql TŤ)v XOLVCOVĹaV TT)v TToXlTLXT)V, 8t]XoV cos TOTJS atíTOVS CXSl pJéX- tlov áqxELV> eL SuvaTÓv, ev ols 8e llt) SuvaTÔv 8La tô tŤ|v 1261b tptícriv lctotjs filvaL TrávTas, a|aa 8e xal SlxaLOV, elt' d7a,&ôv £lt£ (paíXoV TÔ áQX£lv- TľávTaS ailTOÍ) |X£T£X£LV, TOTJTÓ 7£ |XL|JU£LTaL TÔ ev fXÉqfiL TOt)S lo"OVS ELXELV TÓ Ó|JLOloVS filvaí 2 V tom však, aby ženy byly všem společné, je kromě mnoha jiných 10 nesnází i ta, že záměr, který má podle onoho Sokrata takový zákon sledovat, zjevně neodpovídá předloženým argumentům. Rovněž tím, co se tam přímo říká o konečném cíli, kterého by měla obec dosáhnout, požaduje se něco nemožného, a jakého rozlišení by tu bylo třeba, není nijak vysvětleno. Mám na mysli to, že by prý bylo nej- 15 lepší, kdyby obec byla co nejvíce jednotná; neboť to předpokládá onen Sokrates jako její cíl. Je přece zřejmé, že obec, která bude postupovat ke stále větší jednotě, nebude již nakonec ani obcí. Vždyť obec je svou přirozeností určitým množstvím, a bude-li postupovat ke stále větší jednotě, stane se z ní spíše domácnost a z domácnosti jeden člověk. Můžeme 20 totiž říci, že domácnost je více sjednocena než obec a jedinec více než domácnost. I kdyby tedy mohl někdo tuto jednotu uskutečnit, neměl by to činit; neboť tím zruší obec. Obec se však skládá nejen z více lidí, ale i z jedinců s různými vlastnostmi. Vždyť nevzniká ze zcela stejných jedinců. Neboť obec 25 je něco jiného než spojenectví. To je totiž užitečné svou kvantitou, i když spojenci mají stejné vlastnosti (neboť spojenectví je přirozeně určeno pro vzájemnou pomoc), tak jako závaží vyváží tím větší množství, čím je samo těžší (tak se bude lišit i obec od kmene, když veškeré množství nežije odděleně v osadách, nýbrž tak jako Arkaďa-né). Části, z nichž má vzniknout jednota, se však musí svými vlast- 30 nostmi lišit. Proto obce udržuje vyrovnávací spravedlnost, jak již bylo řečeno dříve v Etice. Ta musí platit i mezi svobodnými a rovnými; není totiž možné, aby všichni vládli zároveň, nýbrž musí se střídat buď po roce, nebo podle nějakého jiného časového rozvrhu. Tímto způsobem vládnou všichni, jako kdyby se ševci a tesaři v prá- 35 ci střídali a tato řemesla nevykonávali stále titíž lidé. Protože v těchto případech je lepší obvyklé rozdělení prací, bude patrně lepší i pro občanské společenství, aby vládli stále titíž, pokud je to možné. Tam však, kde to není možné, protože všichni jsou si svojí přirozeností 1261b rovni, a kde se přitom usiluje o spravedlnost, je lepší, když se na vládě podílejí všichni, ať již je dobrá nebo špatná. To napodobuje zřízení, v němž si navzájem rovní občané střídavě uvolňují místa 28 29 Politika II, 1261b4 - 1261b35 e£cú dgxŤjs- oL liev yáQ dgxoucav oi 8' ägxovTaL ^ctra |X£gos 5 WCTTrEg áv dXXoL 7evólievol. tôv avrôv 8r) TgÓTrov ágxóvTcov eTSQOL ÉTÉgas ágxowLv dgxds. tpavsgôv toívw ex toútcdv cbq oijte TTÉípuxe |xLav outws sívaí Tŕ)v ttóXlv waTreg XÉ70vai Tives, xal tô Xex'Qev á)s li^lcttov dťyaftôv év Taís ttóXectiv ôtl Tas ttóXels dvaigEi' xaiTot tó 7e éxáoTov áya-Qôv ctw^el sxacrrov. 10 sem Ss xai xoít' dXXov TgÓTrov cpavsgôv ótl tô Xíav évoúv £t|- TEÍV ttjv TTÓXLV oúx ECTTLV áu,£lvov. olxla (xsv 70(g a"UTagX£0"t£- gov svós, ttóXls 8' olxías, xal Po\)X£Tal 7' Ť)8t) tóte eíľai ttóXls ÓTav aťiTágxT) (jujjlPoíLvtq ttjv xoivwvlav zlvaí tov TrXf|ůoi)s- ElTTEg ovv algETCOTSgOV TÔ aVTagXÉCTTEgOV, Xal TÔ TjTTOV sv 70v 15 |XáXXoV algETCÓTEgOV. 3 AXXd (xt)p ovS' el touto ágLCJTÓv saTi, tó uiav ôtl |xá-X10V sívaí tt)v xoLPCúvíav, ovM touto dTroSEĹxvwíjaL cpaíveTai xaTdt tôv XÓ70V, éáv ttcívtss dp,a XÉ7WCT1 tô é(xôv xal tô fxf) é|xóv touto 7ag oiETai ó 2toxgdTT|s aT)(jL£iov eívaí tou tt)v 20 ttóXlv teXews £Ívai |xíav. tô 7ag ttccvtes Slttóv. el liev ouv cos ExaaTos, Táx' av £i^l l^áXXov ô (3oúX£TaL ttolelv ô 2ío-xgdTTqs (ĚxaffTOS 7ág ulov éauTOÚ 9T|o~el tôv aÚTÔv xal 7u-vatxa 6f| ttjv aÚTf|v, xal Tľ£gl Tf|s oůaías xal TTEgl éxdaTou 8t) T(í)V ctd[jl(3aLVÓVTtOV cWaÚTWs)" vúv 8' OÚX OUTOOS (pT|0"ovo"LV ol 25 xoivaís xQW(xevol Tats yvvai^l xal tols texvols, dXXd Tráv-tes (xév, oux ÉxaoTos S' avTCúv, ólloícjs Ss xal rŕ|v owíav TľávTES |xév, 01jx íós EXaCTTOS 8' aVTliv. ÓTL |X£V tolvuv Traga-X07LCTIXÓS TLS £0"tl tô XÉ7ELV TrávTas, ipavEgóv (tô 7ág TľávTES xal díLLtpÓTEgOL, xal TrsgLTTá xal ägTia, 8Lá tô Slttôv xal 30 ev TOLS XÓ70LS EgLCTTLXOIJS TTOLEL CTt)XXo7LCr(xo-ÚS- 8lÓ £cttl TÔ 1TCÍV- Tas tô aťiTÔ XÉ7ELV tôSl (xév xaXôv dXX' ov SuvaTÓv, ú8l 8' otj8ev óllovot)tlxóv)- Trgôs 8e tovtols ÉTégav é'xel 3Xd(3T)v tô Xe7Ó|XEV0V. t]xlo"Ta 7Ôg ETTLLLEXEĹaS TU7xdv£l tô tíXeĺcttcov xoLVÓv tcov 7ag ISíwv (xdXLCTTa 9govTÍ^owiv, tôv 8e xolvwv 35 t)ttov, f[ ôctov ÉxdaTO) ETTLpdXXsL- TTgÔS 7ag TOLS dXXOL? ó)s a uchovávají si stejná práva i mimo úřad. Neboť jedni vládnou a druzí poslouchají, a v tom se střídají, jako by se stávali jinými. Tímto způsobem také ti, kteří jsou v úřadech, zastávají jednou ten, a podru- 5 hé onen úřad. Z toho je tedy zřejmé, že obec není svou přirozeností určena k takové jednotě, jak tvrdí někteří, a že to, co bylo prohlášeno za největší dobro v obcích, obce ve skutečnosti ruší. A přece každou jednotlivou věc udržuje to, co je jejím dobrem. Ale i jinak se ukazuje, že snaha o příliš velkou jednotu obce není 10 tím nejlepším. Domácnost je totiž soběstačnější než jedinec a obec než domácnost, a ta se chce stát obcí až tehdy, když společenství jejích obyvatel se stalo soběstačným. Když je tedy třeba dávat přednost větší soběstačnosti, musí se dát přednost i menší jednotě před větší. 15 3 Ale i kdyby bylo nejlepší, aby společenství bylo co nejvíce jednotné, zjevně se k tomu nesměřuje argumentem „budou-li všichni zároveň říkat ,toto je mé' a ,toto není mé'". Onen Sokrates to totiž pokládá za známku toho, že obec je dokonale jednotná. Neboť výrazu „všichni" 20 se používá ve dvou významech. Znamená-li zde „každý jednotlivě", pak by to, čeho chce onen Sokrates teprve dosáhnout, bylo snad již skutečností (vždyť každý bude svého syna nazývat svým synem a svou ženu svou ženou a stejně bude mluvit o svém majetku a o všem, čeho se mu dostane). Ale tak nebudou mluvit ti, kteří mají 25 ženy a děti společné, nýbrž to bude říkat každý za všechny společně a ne za sebe jako jednotlivce, a stejně se bude vyjadřovat každý za všechny o majetku, ale ne za sebe zvlášť. Je tedy zřejmé, že je to druh klamného úsudku, užívá-li se zde výrazu „všichni" (vždyť výrazy jako „všichni", „oba", „liché" a „sudé" vedou pro svoji dvojznačnost i v diskusích k eristickým sylogismům). Proto v jednom smyslu je 30 sice krásné, aby všichni nazývali totéž svým, ale není to možné, a v druhém smyslu to není žádný projev jednomyslnosti. Kromě toho má onen výklad ještě jinou vadu. Nejméně péče se totiž věnuje tomu, co je společné největšímu počtu lidí. Neboť lidé se starají nejvíce o své vlastnictví a méně již o to, co je společné, 35 nebo se tím zabývají jen do té míry, v jaké se jich to týká jako jednotlivců. Společné vlastnictví zanedbávají kromě jiného i proto, že 30 31 Politika II, 1264b5 - 1264b37 (äoXrjv, ôtl Sel Td aiiTa sttittjSetjeiv Tds yvv|xa xextt||jisvois, t) ttod 8f|{r£v Tragá 76 fřujjLO- 10 elSectl xai ttoXellixoís áv8gdo"iv. óti 8' dvoľyxaíov airrô) TfOLslv tovs aúToíis ágxovTas, ipuvsQÓv ov yaQ ôts p.šv áXXois óte 8e áXXois |xé|JL£LXTaL Taís 4/uxctí1; ó Tragd -rov -frsoí) xqu" crós, dXX' áei toís aŮTois. ^tjcti Se toís (xsv si>-f)"us 7ivo|xé-vois (XEL^at xqwóv, toís 8' dg7i>gov, xatXxôv 8é xai cáSTjgov 15 toís Tex^ĹTcas |jLÉXXot)criv EcrEcrírai xai 7£a>g7oís. štl 8s xai TŤ|v £"u8aL(xopíav dcpaigoÚLisvos twv cpuXdxcjv, óXt)v cpirjcrL 8sív svôaífxova ttoieív ttjv ttóXiv tôv vo|xo$stt|v. dSwaTov Se EÚSaifXOVEÍV ÔXt|V, |JlŤj TfdvTOúV fj |XŤj T(I)V TtXeLCTTCOV |X£gä)V T| tlvwv exóvtwv tt]v EiiSaiLLovLav. 011 ~ydg táv avrův tô £t)8ai- 20 (jloveív WPTTEg tô ágTLOV TOÍTO |X£V 7dg EvSÉXETai TÔ) ÔX({> VTľáQXeiv> JÚ>V |X£gá)V (JLT)8sT£gÓ|X£VOV xal XTJgLOV TTJS TTÓXews), TTEgl 8s TCOV 7£C0g7(I)V Xal TWV TSXVLTWV, 35 TTÓTEgOV otj8£|JLLds LLEÔÉ^OIXTIV f| TIVOS dgXTJS, Xal TTÓTEgOV OTrXa Sel x£XTfjCT-&ai xal totjtcus xal a\)(ji,TroX£|X£Ív fj (j.t|, Trsgl tov-tcov oů8£v SicógLxsv ó XcoxgáTT|s, dXXd Tas u,£v 7waíxas 6 Skoro stejně je tomu s později napsanými Zákony; proto bude vhodné krátce prozkoumat i ústavu, která je tam popsána. V Ústavě vyložil onen Sokrates jen velmi málo věcí: jak tomu má být se společenstvím žen a dětí a jaké má být, jak to bude s majet- 30 kem a s uspořádáním obce - všechno obyvatelstvo se zde rozděluje na dvě části, na rolníky a válečníky, z nichž se vyděluje třetí část, která je pověřena rozhodováním a vládou v obci. Avšak o rolnících a řemeslnících, zda se nemají podílet na vládě vůbec či určitým 35 způsobem ano, a zda mají vlastnit zbraně a účastnit se války či nikoliv, o tom onen Sokrates neurčil nic. Pouze vyslovil názor, že i ženy 44 45 Politika II, 1264b38 - 1265a33 oífiTca 8elv crujjiiToXEpieív xai uaiSsías llstexslv ttjs atrnr|<; tols tpvXa^iv, Ta 8' áXXa tols š^w&ev TT£TrXf|rjiúX£ 40 tóv XÓ70V xal tteql Tf|s TraiSsLas, irolav TLvá Sel 7lvscrÍTai 265" twv cpvXáxtov. Ttov 8é Nófxcov tó llev uXelcttov ljléqos vó|xoi TV/YxávOtXTLV ÓVT8S, ÓXr/a 8é TTEgl Tf|S TToXlTELaS £LQT|x£v, Xal ravjr\v PoiiXóllevos xoLvoTÉrjav ttoleív Tals ttóXectl xaTá lll- xqov TTEplď/el TTttXlV TTOOS tt]v ETEgaV TToXlTEiaV. £é;(0 7cxq 5 ttjs Ttov yvvai-x.wv xoLvtovla<; xai ttjs xttjcew;, id áXXa Tavrá áTro8í8a>aLv aLupoTÉoais Tods TroXiTElais- xal yaQ TraiSsíav ttjv aiJTfjv, xal tó tův eq^wv tcov áva^xaLoov áiT-EXO|jl£vovs £fjv, xal tteqI o-wo~ltlcov tótTairrcos- ttXt)v ev TatVrT| cpT)ctl Selv stvaL CTwalTia xal -yDvaixóv, xal tťjv llev xl^-'jc0"1' 10 T(I)v ÓTfXa x£XTT||Jl£vlov, TaÚTTjV 8ě TTEVTaxiax^Xícov. 10 TÓ (JLEV ovv ttsqlttóv ěxowi ttcívtss ol tov Xcoxqcíto-us XÓ70L xal tó xop,v|(óv xal tó xaLvoTÓ|xov xal tó £tt|Ttitlxóv, xaXcos 8é irávTa icroas x^^óv, ětteI xal tó vw elqt)|jI£VOV nX^-dos Sel (xf) XavůávEiv ótl x^Qas 8et|0"£l toís toctoijtols Ba@uXcovLas 15 f) tlvos áXXr)s áTrfiqávTov tó Tr\.í|'fro<;, s£; f]s áQ^ol TTEVTaxux-XÍXioi dgéiliovTai, xal tteqI totjtovs yvvaixáv xal írsoaTróv-twv et£qo<; óxXos TroXXaTrXácrLOs'. Sel llev ow •ÚTroTÍ-&£or-9aL xaT' £\>x"f]v, lht|8ev llevtoi á8ťivaTov. XÉ7£TaL 8' cos Sel tóv poljlo-dÉTTlV TrQÓS StlO pXÉTTOVTa tl"&£VaL TOIJ? vó|X0U<5, ttqó? T£ 20 tt)v X^Qav "dl TOÓS dv&QtúTrOUS. £tl Sá XaX(I)S £xel TrQOO"&£LVaL xal TTQÓS TOt)S 7£LTPlá)VTai; TÓTTOUq, TTgCúTOV p.£v £l &£l TT|v TTÓXlV £t)v (3lov ttoXltlxóv, (jlt) jjlovcotlxóv (ovyáf) |xóvov áva7xaíóv eotlv avjr\v toloútol? x6'h(t^m ttqó? tóv ttóXelíov óttXol? a x£>t|cri|jua xaTti tt)v olxElav xtí>Qav ecttlv, áXXa xal ngós totjs e^co 25 TÓTTOt)?)- £l SÉ TLS JXT) TOLOŮTOV áTToSÉXETaL (3loV, LiT|T£ tóv ISlOV |JLT)T£ tóv xolvóv Tf|S TTÓXecOS, ó|JLCOS 0\)8ev t}ttov 8eÍ 10 t(i)v áXXwv dTEXvíav. tô S' dtpsía"&ai, xa-dďrrEg év Taís TrXslcrTais ttóXscti, TTEvlas dva^xaiov ai/nov "YĹVEO-ôai tols tto-XÍTais, t] Se TrsvLa cnáo~iv £(xitolel xal xaxoug7Ĺav. c&eĺScúv llev ow ó Kogívíkos, ô) v vo|xoaT£tt|s t ú v dgxatoTaTiúv, totjs OLXOTJS ÍCTOUS ô)t)ÔT| 8eÍV 8La|X£VELV Xal tô TtXtJŮOS TO)V TToXlTCOV, 15 Xal £l TÔ TTgWTOV TOTJS xXr|gOTJS dvLCTOTJS eÍXOV TľávTES xaTO fjLÉ-7£'&OS- év bé TOLS VÓJJLOLS TOtITOLS TOTJVaVTÍOV ECTTÍV. dXXd tt£gl (jl£v TOTJTCÚP TTCÚS 0lÓ|X£-&a (3ÉXTLOV äv £X£lv, X.EXTÉOV TXTTEgOV áXXÉXEiTrTai 8' év toÍs vójjlols totjtois xal Td Trsgl totjs agxov-Tas ttcos scrovTai SiatpégovTE? tův dgxoM-Évwv. tpT)ar 7dg 20 8eÍV, íú CTITE g EÉ; ÉTEgOU TO cttt)fXÓVLOV sqíov 7ÍľSTai tt|S XgÓXT)s, ovt(ú xal toijs dgxovTas exelv 8elv Trgôs toijs ágx°M<évotis. šttsI Sé tt)v Tráaav oiJcrĹav E(pIt|ctl 7Ív£ai)aL (xeí^ova (jLÉxpi- ircvTOt-TrXaalas, 8id tí toíjt' ottx áv elt) ettI T-qs 7"ns jxéxgi tivós; xal tt|v Ttôv olxoTrs8ci)v 8e StaígEatv Sel axoTTEiv, |JLiŕ| ttot' ov 25 cruLLcpégEL Trgôs olxovojxlav 8i3o 7dg olxÓTTESa éxdCTTto evei|jl£ 26 8leXoi>v xwgls, xa^E1Tôv 8s olxlas 8vo olxsiv. 26 T) 8s OTJVTa^LS 6Xt| (3oi3XETaL llev ElvaL llt|T£ 8ir](xoxgaTĹa |xt)te ôXL7agxla, LLÉCTTj 8s TOtlTWV, TJV XaXoÍJCTl TToXlTEĹaV EX 7ag t(í)v ÓTtXl-TSTJÓVTCOV ECTTĹV. EL (X£V OW (i)S XOlVOTaTT|V TailTT)V XaTaO"x£-uá- ale je možné užívat ho uměřeně a štědře, takže k tomu je potřebí i příslušných vlastností. Podivné je také to, že ten, kdo chce, aby počet jednotlivých majetku zůstával stále stejný, nečiní žádná opatření, která by se týkala počtu občanů, ale plození dětí ponechává neomezené, jako kdyby 40 při jakkoli velkém počtu narozených postačovala k udržení stálého počtu obyvatel bezdětnost četných manželství, k čemuž, jak se zdá, dochází i v současných obcích. Avšak v obcích, které by potom 1265b vznikly, by tomu nemuselo být zcela tak jako v současnosti. Dnes totiž nikdo z pozůstalých potomků neupadne v nouzi, protože majetek se může rozdělit mezi libovolný počet dětí, tam však pro nedělitelnost majetku nebudou nadpočetné děti mít nic, ať jich bude více 5 nebo méně. Proto by se někdo mohl domnívat, že by se mělo omezit spíše plození dětí než majetek, takže by se děti nesměly plodit nad stanovený počet. Tento počet by musel být stanoven se zřetelem k nešťastným případům, kdy děti zemřou předčasné, a také k tomu, že budou i bezdětná manželství. Ponechá-li se však v plození dětí 10 úplná volnost, jak je tomu ve většině obcí, musí to způsobit chudobu občanů a chudoba zase povede k rozbrojům a k zločinnosti. Proto Feidón z Korinthu, jeden z nej starších zákonodárců, byl toho názoru, že počet domácností i občanů musí zůstat stále týž, i kdyby na počátku nebyly dědické podíly pro všechny stejné. 15 V těchto Zákonech je však tomu naopak. O tom, jak by se to dalo podle našeho názoru zařídit lépe, bude třeba promluvit později. V Zákonech není rovněž vyloženo, jak se budou lišit vládnoucí osoby od ovládaných. Pouze se tam říká, že jako se osnova dělá 20 z jiné vlny než útek, tak ve stejném poměru musí být vládnoucí osoby k ovládaným. Když se potom dovoluje, aby se celý majetek zvětšil až pětinásobně, proč by tomu tak nemělo být do určitého násobku i u pozemků? I pokud jde o navrhované rozdělování příbytků, je třeba uvážit, 25 zda neškodí domácímu hospodářství; každému se zde totiž přidělily dva příbytky, ale obývat dva domy lze těžko. Celé to uspořádání obce nechce být ani demokracií, ani oligarchií, nýbrž něčím uprostřed, co se nazývá politeií; tvoří je totiž občané schopní zbraně. Předkládá-li se tedy tato ústava jako ta, která je současným obcím bližší než jiné ústavy, je to snad správné, 30 48 49 Politika II, 1265b30 - 1266a25 30 £ei Tai<; ttóXeo-i twv äXXwv ttoXiteiwv, xa\ws eíqt)xsv icrws-si ô' ws áqícrTT]v (X8Tá rr\v ttqwtt)v TroXiTSÍav, ov xaXwq. Tcr^a ^áQ TT)V TWľ Aaxwvwv av tis ETraivÉaEis piáXXov, Ť] xdv dXXT|V Tlvd äQlCrTOX0aTlXWT£DaV. EVIOl [lsv ovv XÉ'yaiXTl.V cós 8eÍ tt)v drjíaTT|v TroXiTSÍav e i; árraawv Eivaí twv ttoXiteiwv (jle|xei-35 7|xévT]v, Siô xai TŤjv tíiv AaxE8ai|xovíwv ETraivovrjiv (sívat -vdq ai)tt)v ol (xév é É; óXi7agxí'a<' "ai- u-ovagxí'0^ ''cd Stijjio-xoaTÍas cpaaiv, Xé^ovtes tt|v |xev pacaXEÍav p,ovaQXĹav, rŕ|v 8š twv 7EQÓVTWV ägxTlv ô\vya.Qxíuv, 8iľi|xoxqaTeío"ôai Ss XaTd TT)v twv E(pÓQWV á^X^v Ôld tô EX TOU 8f|(XOV elvoa tov? 40 šepotov;- ol 8e tt|v |asv étpogEÍav slvaí TVgavví8a, 8T||xoxga-Tsio-ôca 8é xaiá te Ta cnxrcÍTia xal tôv áXXov (3iov tôv 266a xad' T||uiéQCŕv)- év Ss tols vÓ|jlois £tgT|Tai. tovtois ws 8sov cnry-xELo-dai tt)v áQĹCTTT)v TToXiTEĹav ex BxifxoxQaTÍas xal TVQawí-8os, as ť) tô TraoáTrav ovx av tis -&eĺt| TroXi/rsias r\ xe^ícn-as TfaťJWV. PÉXtLOV OVV XÉyOVCTlV Ol TtXeÍOVS JJH/VVVVTES' t) "/dg ex 5 ttXeióvwv (nr/xsifisvTi TToXiTEĹct [íeXtíwv. etteit' ov8' ěxovcra cpaívsxai |j,ovagxixôv ovBév, dXX' óXr/agxixd xal Sr|(xoxga-Tixá- |xáXXov 8' £7xXivsLV (JovXETai rrgôs tŤ|v ôXi/vagxíav. 8f|X0V 8Ě ex TTJS TWV dpXÓVTWV XaTaCTTáCTEOJ?- tô fXEV yáq e£ aigsxwv xXtiqwtovs xolvôv d|xcpotv, tô 8e toís jxev svTrogw- 10 TEgOlS ETľáva^XSS £XxXT)(TLá^£lV slvOLl Xal CpÉgElV ágXOVTaS t| tl TTOIELV CtXXo twv TToXlTlXWV, TOVS 8' ácpeicr&ai, tovto 8' ôXi/yagxixóv, xal tô TTEigácríkxi TfXslovs ex twv EVTrógwv sívaí tovs ágxovTas, xal Tás (xs^ío-Tas sx twv (XE-yíaTwv Ti(j,T|(xá-twv. ôXiyaQXM^v 8e ttoieí xai tťjv ttis PovXíjs aigEcriv. aigow- 15 Tai (xev yáQ TrávTES ETfáva^xss áXX' ex to-0 ttqwto-u tl(jlt|-fxaTos, EiTa TráXiv 'íaovs ex rov Ssi/régotr eít' éx twv tqĺtcov, TrXiňv ov Trácriv ETráva^xE? T)v tols ex twv tqítwv rj TETágTwv, £x 8é TOV TETágTOV |JLÓVOlS £Tráva7XSS TOÍS TfQCÓ- tois xal toÍs SEvrécDi';' eIt' ex tovtwv lctov dtp' éxáaTov tl(jlt|-20 (xaTos áiToSsi^aC (jLÓv. šorovTai 8T) ttXeĺovs ol EX TWV (jle^ĹCTTWV TL|i,t]|JLáTWV Xal PeXtĹOVS 8ld TÔ SVĹOVq (xt) algsuTŮai twv Stkxotlxwv 8ud tô jjit) ÉTráva7X£s. ws |xév ovv ovx ex SriixoxQaTLas xal |xovagxí-cts §£Í avviaTávat tt]v tol-ai>TT|V TroXi/relav, ex tovtwv tpavsgôv xai twv votsqov qt|-&T|CTO|jLá-25 vwv, ÔTav ETrLpdXXTj Trsql ttí? ToiavTT)*; TroXiTsCas r\ axs^is- mluví-li se však o ní, jako by byla nejlepší po oné první ústavě, správné to není. Vždyť někdo by snadno mohl více vyzdvihovat la-kónskou ústavu nebo nějakou jinou, která je aristokratičtější. Někteří tvrdí, že nejlepší ústava by měla být smíšena ze všech ústav, a proto také chválí lakedaimonské zřízení (o něm jedni říkají, 35 že se skládá z oligarchie, monarchie a demokracie, přičemž královský úřad pokládají za prvek monarchie, radu starších za prvek oligarchie a vládu eforů za prvek demokratického uspořádání, protože efoři jsou voleni z lidu. Jiní zase soudí, že eforát je prvkem tyranni- 40 dy, a nalézají demokratické prvky ve společném stolování a v jiných ustanoveních o každodenním životě). V těchto Zákonech se však 1266a říká, že nejlepší zřízení má být složeno z demokracie a tyrannidy, které někdo nemusí vůbec pokládat za politická zřízení, nebo je může označit za nejhorší ze všech. Lépe tedy soudí ti, kteří mísí dohromady více ústav; neboť ústava, která je složena z více prvků, je 5 lepší. Kromě toho ona ústava zjevně v sobě nemá nic monarchického, nýbrž obsahuje jen oligarchické a demokratické prvky; přitom se však kloní spíše k oligarchii. Je to zřejmé z obsazování úřadů. Neboť ustanovení, že úředníci se ze zvolených občanů vybírají losováním, se sice týká jak bohatých, tak chudých, avšak to, že zámožnější ob- 10 čané jsou povinni zúčastnit se jednání sněmu, navrhovat úředníky a vyřizovat jiné záležitosti obce, kdežto druzí jsou těchto povinností zproštěni, je oligarchické; právě tak i snaha obsadit většinu úřadů zámožnými občany a nejdůležitější úřady lidmi s nejvyšším odhadem majetku. Oligarchicky se zde ustanovuje i volba rady. Voleb jsou sice povinni se zúčastnit všichni, ale nejprve se navrhují jména z první ma- 15 jetkové třídy a pak stejným způsobem ze druhé; potom ze třetí, ale navrhovat jména ze třetí a čtvrté třídy nemusí všichni a návrhy jmen ze čtvrté třídy jsou povinné jen pro první a druhou třídu. Z těch, co budou takto navrženi, má se potom, jak se tam říká, ustanovit stejný 20 počet členů rady z každé majetkové třídy. Voliči z nejvyšších tříd a z významnějších rodů budou ovšem početnější, protože někteří příslušnici lidu nebudou volit, když to není jejich povinností. Z toho je tedy zřejmé, že toto zřízení nemůže být složeno z demokracie a monarchie, a to se nám potvrdí i při dalším výkladu, až přejdeme 25 ke zkoumání ústavy tohoto druhu. 50 51 Politika II, 126óa26- 1266b 19 exei Ss xal tteqí tťjv a'ígsatv twv óqxóvtwv tô é i; aloETwv alp£TOt>S éttixĺvôwov. El ^ág TIVES CrTXTTTJVaí 'ÔéXoiXJL Xal (XSTQIOL tô Tf\"n-&os, oííei xaTa ttjv toútwv aLge-ÔTiaovTai PotjXt|0"iv. ta 30 |JL£V otjv 1TSQÍ TŤJV TToXlTEÍaV tt)v £v TOIS Nóu,ois TOTJTOV sxei TOV TDÓTTOV. S určitým nebezpečím je spojena i volba úředníků z předem zvoleného počtu. Budou-li totiž někteří držet spolu, volba dopadne vždy podle jejich vůle, i když jich nebude mnoho. Tak je to tedy s ústavou navrženou v Zákonech. 30 7 Elal 8é tivss TroXiTSÍai xal áXXai, al |xev ISiwtwv al Sě v xal xa-d' ás TroXiT£i3ovTai vtjv Ě77tjteqóv eLcti toútwv ájxcpo-TÉgwv. otjSeIs 7ág ovrs tťjv Trsgl Tá TÉxva xoivÓTT|Ta xai Tás 35 7ijvaíxas áXXos XExaivoTÓ|xr|X£v, otjte tteql Tá mxTorí/ria twv 7uvaixwv, áXX' átrô twv áva7xalwv ágxovTai |j-áXXov. 8oX£l yÚQ TLCTl TÔ TfEgl Tá? OTJOÍaS ElVai |X£7lO"TOV TETáx^ai xaXws- tt£qi yáq totjtwv TroisicTÍraí tpaax Tás crTácreLs Tráv-Tas. Slô íaXéas ó XaXxr|8óvios totjt' sIctt|vs7X£ ttqwtos-40 (pT|(rL 7ág Seív ícras sívat Tás xtt|CT£l<; twv ttoXitwv. totjto 1266b 8ě xaToixi£o|XÉvais |xěv etjůtjs otj xctXsTfov weto ttoieív, Tás 8' fj8r| xaToixoTjfiévas £Q7wSécrT£gov |jL£f, 6|jiws 8é Táxian-' áv ó|xaXurxJŕ|vai tw Tás Trgolxas totjs |jlev TrXoTjaioTJS SiSóvai (jlev Xa|x@áv£iv Sě jjlt), totjs Sě Trévr|Tas lit) SiSóvat |xév Xa|i,pá-5 velv 8é. nXáTcov 8e totjs NÓ(jlods 7gácpwv UjEXS1 Ijl^v tivos weto Seív éáv, ttXeiov Se totj TrEVTaTrXaoiav slvai ttjs éXa-XĹo"tt]s lit)8evL twv ttoXitwv E^oixnav Elvai xTTirjarjírai, xad-áTTEQ £íqy)Ttti xal ttqóteqov. 8eí Se (jlt)8e touto XavQáv&iv totjs outw VO(jlo-&£TOTJVTaS, ô XaVfMvSl VTJV, ÔTl tô TŤ]s OTJOÍaS TÓTTOV- 10 Tas ttXtj-oos ttqoctťjxsi xal twv téxvwv tô TrXfľ&os TáTŤeiv Éáv 7áfJ TJTfEgaígTJ TT)s OTJOÍaS TÔ (JLE7S-&0S Ó TWV TEXVCÚV áQL- -&(xós, ává7XT| tóv 7£ vó|xov Xúso-frai, xal x^q1? tt^^s Xtjctecús cpaúXov tô ttoXXotjs ex ttXowíojv 7Ívso"&ai TfévnTas- ěq70v 7ág (jlt] VEOJTEQOTrOLOTJS ELVai TOTJS TOIOTJTOTJS. SlÓTL fXEV OTJV EXEl 15 TUvá 8TJVa|jllv ELS TTJV TroX.LTLXT)V XOLVCOvLaV řj TT|s OWÍaS ó|jlcx- X.ótt|s, xal twv TráXai tlves cpaívovTai. 8ie7vwxótes, olov xal 2ÓXWV EVOfXO^ÉTinCTEV, Xal TTag' áXXoiS ECTTl VÓ(xos ôs xwXtjel xTáa^ai 7TJV ÓTTÓar]v áv (3oTjXT]TaL tis, ófxoíws 8ě xal ttjv OTJCTÍaV TTwXeÍV Ol VÓJJLOI, XWXVOTJCTLV, WCTTTEg ev AoXQOLS VÓ(JLOS 7 Jsou však ještě i některé jiné ústavy, navržené jednak od lidí bez zkušeností se správou obcí, jednak od filosofů a politiků, ale všechny jsou zavedeným ústavám, podle nichž se nyní obce spravují, bližší než ony dvě. Nikdo jiný totiž nepřišel s novotami o společných dětech a ženách, ani o společném stolování žen, nýbrž všichni 35 vycházejí spíše z toho, co je nutné. Někteří pokládají za nejdůležitější, aby byly dobře uspořádány majetkové poměry; neboť kvůli nim prý vznikají všechny rozbroje. Proto Faleas z Chalkedonu, a to jako první, podal návrh v této věci: říká totiž, že majetky občanů mají být stejně velké. Domníval se, že 40 by nebylo obtížné to zavést hned při zakládání obcí, kdežto v již za- 12 ložených obcích by to bylo spojeno s větší námahou, avšak i tam by se poměrně rychle dosáhlo vyrovnání tím, že by bohatí věno dávali, ale nedostávali, a chudí nedávali, ale dostávali. Platón při psaní Zá- 5 konů měl zato, že je v tom třeba ponechat do určité míry volnost, ale žádnému občanu nemělo být dovoleno, aby získal více než pětinásobek nejmenšího majetku, jak jsme již uvedli dříve. Těm však, kteří dávají takové zákony, by nemělo uniknout to, co jim uniká, že totiž při omezování velikosti majetku je třeba omezovat i počet dětí; ne- 10 boť převýší-li počet dětí velikost majetku, nutně se poruší zákon, a kromě jeho porušení je špatné i to, když mnozí z bohatých zchudnou. Je pak těžké, aby se takoví lidé nestali podněcovateli rozbrojů. K poznatku, že vyrovnávání velikosti majetku má určitý vliv na 15 občanské společenství, došli zjevně již i někteří staří zákonodárci, jako například Solón, který o tom vydal zákony. Zákon, který zakazuje nabývat libovolné množství pozemků, je i v jiných obcích. Podobné zákony zakazují prodávat majetek, jako např. zákon 52 53